Mt
2,12-13 Potom,
na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali
mudrci z Betléma do své země. Když odešli, hle, anděl
Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě
i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť
Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“
Přátelé
v Kristu,
v dnešním čtení se ozývá druhý, temný podtón vánočního evangelia. Král Herodes se chystá zahubit nově narozeného krále Židů. Čerstvě narozeného Ježíše. Jeho nenávist má jako raketa směřovat z Jeruzaléma, kde má Herodes palác, do Betléma, kde se Ježíš narodil. A ten hněv skutečně udeří. Herodes se tak pokusí zastavit naplňování Božích zaslíbení, zastavit je hned v zárodku. Jde rovnou vraždit, bez dalšího přemýšlení. A tady nás myslím vždycky znovu překvapuje, že Bůh proti tomu nic neudělá. Nezasáhne. Nepostaví se silou proti Herodově zvůli. Udivuje nás, že Bůh tady jedná tak zvláštně. Malého Ježíše sice zachrání, pošle pryč, ale jinak mnoho zla dopustí.
v dnešním čtení se ozývá druhý, temný podtón vánočního evangelia. Král Herodes se chystá zahubit nově narozeného krále Židů. Čerstvě narozeného Ježíše. Jeho nenávist má jako raketa směřovat z Jeruzaléma, kde má Herodes palác, do Betléma, kde se Ježíš narodil. A ten hněv skutečně udeří. Herodes se tak pokusí zastavit naplňování Božích zaslíbení, zastavit je hned v zárodku. Jde rovnou vraždit, bez dalšího přemýšlení. A tady nás myslím vždycky znovu překvapuje, že Bůh proti tomu nic neudělá. Nezasáhne. Nepostaví se silou proti Herodově zvůli. Udivuje nás, že Bůh tady jedná tak zvláštně. Malého Ježíše sice zachrání, pošle pryč, ale jinak mnoho zla dopustí.
Ten
problém je ovšem nejdříve na straně lidské. Problém v tom,
že každý z nás lidí má své vlastní plány. A někdo má
plány vysloveně zlé. Jako ten Herodes, který se chystá vraždit.
Někdo jiný jedná nebo by jednal špatně z nevědomosti. Jako
ti mudrcové, kteří se chystali vrátit z Betléma do
Jeruzaléma a oznámit Herodovi, kde přesně se Mesiáš narodil. A
tím by mu pěkně nahráli, tím by zlu nevědomky napomohli. Každý
z nás má prostě své plány. A Bůh nám do těch našich
plánů mluví. Asi všem lidem, tak to Bible často popisuje, že
Bůh mluví i k mocným tohoto světa i k ubožákům,
k lidem moudrým i hloupým. Ovšem lidé jako Herodes už ho
slyšet nemohou. Takový Herodes už nemá žádné svědomí, žádnou
sebereflexi. Ten už je čistým ztělesněním zvůle. Má velkou
světskou moc, víckrát už si ověřil, že problémy dovede řešit
rázně. On je král, a pokud chce králem zůstat, musí se všech
případných konkurentů zbavit. I on sice podnět od Boha dostal, i
jemu jeho rádcové říkali, že se má v Betlémě narodit
král jako Mesiáš, pomoc od Boha, dostal nápovědu ze slova
Božího. Takové jemné náznaky a naděje však už Herodes vůbec
není schopen vnímat. – A Bůh mluví do plánů také těm
mudrcům, kteří přišli od východu. Mluví k nim ve snu, a
dává jim pokyn, že mají změnit své cestovní plány, a vrátit
se do své země jinou cestou, než plánovali, vyhnout se
Jeruzalému. Možná by si někdo myslel, že mohli do Jeruzaléma
jít, a před Herodem o Ježíši svědčit, vždyť oni jsou teď
plni duchovního poznání a radosti. Možná by se mohli pokusit
také Heroda zapálit pro novou víru, nebo ho aspoň odradit od jeho
zla. Pokyn Boží jim však ve snu říká: „Nechoďte tam.“
S lidskou svévolí si leckdy nikdo neporadí. Dokonce ani Bůh,
a my lidé už vůbec ne.
A potom je zajímavé
také to, že Bůh k těm mudrcům mluvil ve snu. To znamená
tehdy, kdy je naše rozumové uvažování a plánování aspoň na
pár chvil vypnuto. Náš spánek je čas odevzdanosti, kdy nám
prostě nezbývá nic jiného, než důvěřovat. Odevzdáváme se
spánku. Naše tělo je naučeno takové důvěře, že se může pro
teď přestat kontrolovat. Spánek je vlastně stavem důvěry, víry.
Často jen biologickým stavem, kdy si tělo spánek vyžádá nebo
vynutí. My křesťané však v něm můžeme vidět připomínku
toho, co potřebuje i naše srdce, věřící srdce. Spánek dělá
s tělem to, co má se srdcem udělat modlitba: naše plánování
má na chvíli usnout, naše myšlenky se mají ztišit, abychom byli
citliví pro Boží pokyny. V modlitbě se aktivně máme
otevřít poznávání Boží vůle. – V dnešním evangeliu
se ovšem mudrci nemodlí. Asi jim připadá jejich cesta jasná,
myslí si, že vědí, kam jít. Proto jim skrze sen musí Bůh
ukázat, že mají jednat jinak. A potom ještě o jednom snu je tady
řeč. V rozmezí pouhých dvou veršů je řeč ještě o
dalším snu. Taky k Josefovi mluví Boží anděl ve snu. Ani
Josef o žádný pokyn nežádá sám, nemodlí se. Asi taky jemu
připadá jasné, co má dělat. Vždyť se jim narodil Ježíš, a
z narození dítěte vyplývá tolik samozřejmých starostí,
že na modlitbu není ani čas. Je to zvláštní: mudrci i Josef
vědí, že jsou účastníci Božího dění, ale přitom se
nemodlí. Ze své strany o Boží poučení neusilují. Vše se jim
pak zdá jasné. Myslí, že vědí, co mají dělat. A podobně se
možná ani my moc nemodlíme. Vždyť možná i nám připadá naše
cesta zřejmá, nebo ani my nemáme na modlitbu čas. Bůh však
přesto hledá způsoby, jak k nám promluvit. Věřím tomu.
A
Josefovi tedy anděl ve snu radí útěk. „Vstaň,
vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti
neřeknu.“
Ano, Bůh se tady potvrzuje jako vševědoucí. On ví, co lidem
prozatím nedošlo, on ví, co Herodes chystá. A Bůh vidí ještě
dále, On také ví, že to nebezpečí časem ustane. Herodes brzy
zemře. Bůh se zde projevuje jako vševědoucí. Jeho všemohoucnost
však je zde velmi zvláštní. On připustí výbuch Herodovy
svévole. A my se ptáme proč? Vždyť král Herodes jedná krutě a
zaslepeně, chystá se zabíjet lidi. A protože se Herodes nedoví
přesně, které betlémské dítě je Mesiáš, zabije raději
všechny novorozené chlapce v Betlémě. A Bůh nezasáhne, jen
poradí Josefovi útěk. Jako by se s tou Herodovou svévolí
nedalo nic dělat. A je to stejná věc už od počátku světa. My
lidé nejsme loutky, prostě máme svou vůli. Takhle nás Bůh
stvořil a takhle nás nechává. I když jsme tou svou svévolí
zaslepení, někdo více a někdo méně. Jako byl Herodes zaslepen
více a mudrcové méně. Bůh nás často nechává, lidskou svévoli
dopouští. A vedle toho vede a rozvíjí svůj plán záchrany.
Všechno se stane ve svůj čas. Když Herodes zemře, povolá Boží
pokyn ve snu Ježíše zpět do jeho země. A Boží plán bude
pokračovat. My víme, že později se ten plán střetne s lidskou
svévolí znovu. Taky Ježíš sám bude trpět a bude zabit. A tady
se i on sám ptal: proč? Proč se to muselo stát? Proč jsi Bože
nebyl se mnou? Ale i on ve vzkříšení zakusí, že díky Bohu jde
Boží plán záchrany dále. A i dnes, i s námi. Lidské
svévole a zaslepenosti je mnoho, i na mnoho příkladů z dnešní
doby bychom si vzpomněli. Vedle toho však vede Bůh dále svou
cestu záchrany.
Pane
Bože náš, které podněty dáváš do života nám?
Chceme
k nim být citlivější.
Ať
se posiluje naděje, že ty nás vedeš k dobrému.