Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí

Jk 1,5-8 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; 8je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
Ž 51,8-12; Mt 7,7-11; Př 2,3-6
EZ 466 Moudrosti poklad z nebe

Přátelé v Kristu,
hned na začátku je jasné, že Jakubova výzva platí pro nás pro všechny. Jakub oslovuje ty, kdo mají nedostatek moudrosti… A má ji snad někdo z nás dostatek? Označil by se snad někdo z nás za moudrého? Za dostatečně moudrého? Asi ne. Máme málo moudrosti. Takže by nás mělo zajímat, co nám tady Jakub radí. Jak tedy k takové moudrosti dozrajeme, dospějeme? Jakub řekne, že ji můžeme dostat od Boha, tím, že ho o ni prosíme, a on ji pak nám lidem dává. A proč ji tedy má jen tak málo lidí? Kde to má zádrhel? Ten není u Boha, čteme tady, že Bůh ji dává všem bez výhrad a bez výčitek. Chyba není u Boha, chyba je v nás žadatelích. V tom, že vlastně o Boží moudrost nestojíme, pořádně o ni neusilujeme. Stojíme o ni letmo, chvilkově, ale brzy hned zase o něco jiného. Poznáme, že v Bibli je ukrytá moudrost, hluboká modrost. Třeba i zatoužíme podle ní žít. Ale vydrží nám to jen chvíli. Něco jiného nás od takového soustředění odvede. Nejčastěji usilujeme o moudrost tohoto světa, o moudrost v tom, jak nemít nedostatek hmotný.

Promiňte banální příklad: Jedeme tramvají do kostela. To je přece usilování o moudrost, řekli bychom. Moudrosti poklad z nebe je slovo Boží nám, zpíváme v jedné písni. Ale kdybychom tak při cestě do kostela měli v srdci jenom tento zbožný úmysl, to by bylo pěkné! Jenomže je tomu jinak. Tlačí nás v tramvaji nepohodlné sedadlo a trochu na nás táhne. V hlavě ještě máme film, který jsme viděli předchozí večer. Máme trochu strach, abychom nepřejeli zastávku Stodolní. Tamhle na zdi si všimneme nějaké reklamy, asi nám uvízne v paměti pro příští nákup v obchodě. Zaujmou nás nějaká slova z rozhovoru lidí, kteří sedí před námi. A ještě nás muže zaujme třeba nějaká pěkná ženská. Ano, těšíme se do kostela. Ale naše touha není napřažená jenom tímto směrem. Naše vůle se často podobá tomu, co říká Jakub: člověk je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Takoví jsme, hnaní jednou tím směrem a hned zas tím poryvem. Různé naše choutky, motivace a strachy si s námi pohrávají. Pak jsme jako mořská vlna zmítaná vichřicí. A je to obraz velmi názorný. Představíme si snadno vlnu na hladině vody, jak se žene jedním směrem, ale je sražena bočním větrem, a každou chvíli roztříštěna protivětrem. Poryvy větru na vlnu útočí z různých stran, jako by si s ní pohrávaly. Vodní hladina je rozbita do mnoha malých vlnek, které narážejí do sebe navzájem. A nemusíme kvůli tomuto podobenství ani jezdit k moři. Podobně to uvidíte při poryvech větru i na každé větší české kaluži. - Je to smutné podobenství o lidském srdci, když připomíná takovou vlnu, s kterou si pohrává vichřice. Podobně napíše apoštol v listu Efezským (4,14), že lidé duchovně nedospělí jsou „zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“

Dobře. V té Jakubově výtce se nejspíše poznáme. Ale co s tím dělat? Všichni jsme se možná už tolikrát snažili, aby naše mysl byla soustředěná, a přece nás tolik věcí snadno rozhodí. Tolik starostí, tolik obav, tolik tužeb si s námi pohrává. Co se s tím dá dělat? Co k tomu lze říct podle Jakuba? Dvě věci z dnešního textu zdůrazním. Zaprvé: aby naše vůle nebyla jako změtená mořská vlna, to nenapravíme nějakým cvičením mysli. Jakub řekne: Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha. Máme si moudrost vyprosit u Boha a nemyslet si, že k ní dozrajeme sami. V našich lidských silách není moudrost sama, ale modlitba o moudrost. Naše životní zrání má být zráním v modlitbě. A dar moudrosti je pak odpovědí Boží na naše modlitby. Mnohokrát jsem toto zažil u modlících se lidí také v našem sboru. Je radost se potkat s takovým člověkem, který se vytrvale a dlouhodobě modlí. Je radost poznat moudrost takového člověka. – A druhá věc vyplývá z té první. Už víme, že naše mysl nemá být jako mořská vlna zmítaná vichřicí. A jaká tedy má být? Jsou učení a myšlenkové směry, které řeknou, že duše moudrého člověka je jako klidná, nehybná hladina. A zřejmě i mnoho našich současníků považuje za ideál moudrosti vnitřní klid – když už vás nic nerozhodí, když jsme v pohodě. To je však ideál podle buddhistů a podle stoiků, ne podle Bible. Bible řekne: modlete se, dokonce: bez přestání se modlete. Ať je vaše srdce v pohybu. Modlitba ať je pohybem vašeho srdce. A Jakub to dneska upřesňuje tím, že řekne: jen ať vaše modlitba není pochybovačná. To slovo „pochybovat“ znamená: „vést vnitřní zápas“, zápas sám se sebou. A my to známe: jak se pereme sami v sobě, sami se svými problémy, jak se rveme se svým životem. Pak jsme právě jako ta mořská vlna, která je zmítaná, která svou energii spotřebovává tím, že se mele sama v sobě. Vlna, která nikam nesměřuje, která nemá sílu na pohyb dopředu. Protože se dusí sama v sobě. – Takže znova: jaké je řešení? Není v tom, že svůj vnitřní neklid zrušíme. Ta vnitřní energie nemůže jen tak zmizet, ztratit se. Cílem není vyhasnutí. Řešením je, že tu duchovní energii nasměrujeme - směrem k Bohu. Že náš duchovní zápas už nebude jako vlna, která se pere sama v sobě, místo toho, aby nějak směřovala. Ale že bude jako vlny, které jdou k Bohu. Naše touhy, naše modlitby pak budou jako vlny, které plynou. Někdy vlny mírnější, když to budou modlitby vděčnosti, modlitby proseb za obyčejné věci. Někdy to budou třeba modlitby prudší, třeba vybuzené obavami, bezradností, úzkosti. Vždy však to budou vlny nasměrované k Bohu. – Jakub nás tady dnes učí správné modlitbě na příkladu mořské vlny. Když učil modlitbě Ježíš své učedníky, použil příkladu podobného a také velmi názorného. Řekl (Mt 7,7): Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

Pane Ježíši Kriste, ať naše srdce netluče jen samo v sobě,
ať dovedeme svou modlitbou tlouci na srdce tvé.