Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

139. Dnes je tolik věcí "kultovních".

138. "Plán postavit tu silnici za dva roky se ukázal jako zbožné přání. Stavba nakonec trvala pět a půl let." Dříve se pro rozvoj zbožnosti lidu stavěly především kostely. Dnes silnice, mosty, železnice...

137. "Do Betléma pospíchám", zpívá Neckář, a koleduje si o přesdržku: "A tak nesu jehněčí, není záhodno držet půst, musí nám jako z vody růst, ten zázrak člověčí člověčí."

136. Vánoční stromek je invazní druh. Rozšiřuje se po celém světě.

135. "Sbohem" se říct může. Ale "s Bohem", to už je za hranou.

134. Čte Bibli a takto jí rozumí: před křtem má člověk vyznat své hříchy, po křtu má donést ovoce.

133. Četl jsem se studenty sedmou kapitolu Písně písní. "To je fakt z Bible? Tak to je dobrý." (Zajímalo by mě, kolik z čtenářů tohoto blogu teď začne listovat v Bibli.)

132. Současná evangelická kázání jsou určitým způsobem dokonalá - ve zdůvodňování, proč náš život ještě není proměněný. Často jsou taková kázání i krásná - jako filigránské argumentační stavby.

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Zelený čtvrtek

1K 11,27-29
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.


Přátelé v Kristu,
jen jsem slyšel, sám jsem to nezažil, že přístup k večeři Páně v některých reformovaných sborech býval velmi přísný. Lidé se měli k večeři Páně předem přihlašovat, a sami sebe zkoumat, a na přijímání se připravovat, vyznávat osobně své hříchy před farářem. To vše na základě těchto biblických veršů: “Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.” A někteří zjevní hříšníci byli od společenství stolu Páně vylučováni, aby nepřijímali nehodně a neproviňovali se tak proti tělu a krvi Páně. Hleďte, tělo a krev Páně, takovou oběť pro nás musel Pán přinést, zkoumejte sami sebe, zda jste ji hodni. Ta praxe dávala večeři Páně vážnost, ale také přílišnou přísnost a moralizování. A pravděpodobně to nebyla praxe, která by dobře chápala tato Pavlova slova – jak ukazuje novější biblická věda.
Myslím, že jiné nepochopení mají s těmito slovy spojené bratři katolíci – a zase se můžete v jejich současných spisech dočíst, že na svou chybnou tradici začínají přicházet. Zaměřili se především na třetí verš z dnešních tří: “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.” A římští katolíci položili důraz na to, aby přijímající skutečně věřili, že přijímají živly proměněné, že už nejde o chléb a víno, ale o tělo a krev Páně. Důraz je tady položen na transubstanciaci, a vyloučen má být každý, kdo nepřijímá toto pochopení zázraku. Ale jak už jsem řekl, taky toto je výklad pravděpodobně falešný, který se podobně jako ten reformační míjí s tím hlavním, o co tady Pavlovi šlo.
A o co tedy? Pavlovi tady velmi záleží na těle Páně. Ale když používá tento obrat, už nemyslí na chléb, který se při večeři Páně rozdílí. Tělem Páně tady myslí církev. Tento příměr se ostatně v Pavlových listech vyskytuje víckrát: církev je tělo Kristovo. Kristus je hlavou tohoto těla. A Pavlova slova pak tady znamenají: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, kdo totiž nerozpoznává, že se tady kolem stolu Páně schází církev Kristova jako jedno tělo z různých údů, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Jsme kolem stolu Páně jako sestry a bratři vedle sebe, a Kristova láska nás spojuje dohromady jako jedno tělo. Máme za sebe navzájem zodpovědnost, patříme k sobě, potřebujeme se navzájem. Kdo toto bere nevážně, ten se proviňuje proti oběti Kristově, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Kdo se do kruhu kolem stolu Páně postaví, ale zároveň se ve svém srdci z něho vymyká, vyčleňuje, třeba svou povýšeností nebo nesmířlivostí, ten je účastný jen ke své škodě.
A tak už snad chápeme, že tady na tomto místě Pavel myslí především na hříchy, které poškozují společenství: pomluvy, povyšování se, neodpuštění, a mnohé další. Nejde tu tolik o osobní svatost či vlastní mravní bezúhonnost, jako spíše ochotu přiznat, že my, jak tu stojíme, jsme společenství ospravedlněných hříšníků. Je škodou na slavení večeře Páně, když se ve společenství někteří některým vyhýbají, když si nedovedou odpustit roky stará provinění, také to, když se někteří ani navzájem neznáme, třebaže roky chodíme do stejného kostela. A Pavel nás nabádá: poznejte, že zde stojíte jako tělo Páně. To je ta vážnost, kterou večeři Páně dává. Že nás oběť Kristova, oběť lásky spojuje v jedno společenství, navzdory naší různosti, že chce léčit naše vzájemná provinění a nelásku. Sami sebe máme zkoumat, zda v nás láska Kristova vyvolává tento důsledek, protože kdyby nevyvolávala, bylo by to s námi skutečně zlé. Není možné přijímat Krista ve večeři Páně a nepřijímat ho v bratřích a sestrách.

Žádné komentáře: