Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Zelený čtvrtek

1K 11,27-29
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.


Přátelé v Kristu,
jen jsem slyšel, sám jsem to nezažil, že přístup k večeři Páně v některých reformovaných sborech býval velmi přísný. Lidé se měli k večeři Páně předem přihlašovat, a sami sebe zkoumat, a na přijímání se připravovat, vyznávat osobně své hříchy před farářem. To vše na základě těchto biblických veršů: “Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.” A někteří zjevní hříšníci byli od společenství stolu Páně vylučováni, aby nepřijímali nehodně a neproviňovali se tak proti tělu a krvi Páně. Hleďte, tělo a krev Páně, takovou oběť pro nás musel Pán přinést, zkoumejte sami sebe, zda jste ji hodni. Ta praxe dávala večeři Páně vážnost, ale také přílišnou přísnost a moralizování. A pravděpodobně to nebyla praxe, která by dobře chápala tato Pavlova slova – jak ukazuje novější biblická věda.
Myslím, že jiné nepochopení mají s těmito slovy spojené bratři katolíci – a zase se můžete v jejich současných spisech dočíst, že na svou chybnou tradici začínají přicházet. Zaměřili se především na třetí verš z dnešních tří: “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.” A římští katolíci položili důraz na to, aby přijímající skutečně věřili, že přijímají živly proměněné, že už nejde o chléb a víno, ale o tělo a krev Páně. Důraz je tady položen na transubstanciaci, a vyloučen má být každý, kdo nepřijímá toto pochopení zázraku. Ale jak už jsem řekl, taky toto je výklad pravděpodobně falešný, který se podobně jako ten reformační míjí s tím hlavním, o co tady Pavlovi šlo.
A o co tedy? Pavlovi tady velmi záleží na těle Páně. Ale když používá tento obrat, už nemyslí na chléb, který se při večeři Páně rozdílí. Tělem Páně tady myslí církev. Tento příměr se ostatně v Pavlových listech vyskytuje víckrát: církev je tělo Kristovo. Kristus je hlavou tohoto těla. A Pavlova slova pak tady znamenají: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, kdo totiž nerozpoznává, že se tady kolem stolu Páně schází církev Kristova jako jedno tělo z různých údů, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Jsme kolem stolu Páně jako sestry a bratři vedle sebe, a Kristova láska nás spojuje dohromady jako jedno tělo. Máme za sebe navzájem zodpovědnost, patříme k sobě, potřebujeme se navzájem. Kdo toto bere nevážně, ten se proviňuje proti oběti Kristově, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Kdo se do kruhu kolem stolu Páně postaví, ale zároveň se ve svém srdci z něho vymyká, vyčleňuje, třeba svou povýšeností nebo nesmířlivostí, ten je účastný jen ke své škodě.
A tak už snad chápeme, že tady na tomto místě Pavel myslí především na hříchy, které poškozují společenství: pomluvy, povyšování se, neodpuštění, a mnohé další. Nejde tu tolik o osobní svatost či vlastní mravní bezúhonnost, jako spíše ochotu přiznat, že my, jak tu stojíme, jsme společenství ospravedlněných hříšníků. Je škodou na slavení večeře Páně, když se ve společenství někteří některým vyhýbají, když si nedovedou odpustit roky stará provinění, také to, když se někteří ani navzájem neznáme, třebaže roky chodíme do stejného kostela. A Pavel nás nabádá: poznejte, že zde stojíte jako tělo Páně. To je ta vážnost, kterou večeři Páně dává. Že nás oběť Kristova, oběť lásky spojuje v jedno společenství, navzdory naší různosti, že chce léčit naše vzájemná provinění a nelásku. Sami sebe máme zkoumat, zda v nás láska Kristova vyvolává tento důsledek, protože kdyby nevyvolávala, bylo by to s námi skutečně zlé. Není možné přijímat Krista ve večeři Páně a nepřijímat ho v bratřích a sestrách.

Žádné komentáře: