Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Zelený čtvrtek

1K 11,27-29
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.


Přátelé v Kristu,
jen jsem slyšel, sám jsem to nezažil, že přístup k večeři Páně v některých reformovaných sborech býval velmi přísný. Lidé se měli k večeři Páně předem přihlašovat, a sami sebe zkoumat, a na přijímání se připravovat, vyznávat osobně své hříchy před farářem. To vše na základě těchto biblických veršů: “Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.” A někteří zjevní hříšníci byli od společenství stolu Páně vylučováni, aby nepřijímali nehodně a neproviňovali se tak proti tělu a krvi Páně. Hleďte, tělo a krev Páně, takovou oběť pro nás musel Pán přinést, zkoumejte sami sebe, zda jste ji hodni. Ta praxe dávala večeři Páně vážnost, ale také přílišnou přísnost a moralizování. A pravděpodobně to nebyla praxe, která by dobře chápala tato Pavlova slova – jak ukazuje novější biblická věda.
Myslím, že jiné nepochopení mají s těmito slovy spojené bratři katolíci – a zase se můžete v jejich současných spisech dočíst, že na svou chybnou tradici začínají přicházet. Zaměřili se především na třetí verš z dnešních tří: “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.” A římští katolíci položili důraz na to, aby přijímající skutečně věřili, že přijímají živly proměněné, že už nejde o chléb a víno, ale o tělo a krev Páně. Důraz je tady položen na transubstanciaci, a vyloučen má být každý, kdo nepřijímá toto pochopení zázraku. Ale jak už jsem řekl, taky toto je výklad pravděpodobně falešný, který se podobně jako ten reformační míjí s tím hlavním, o co tady Pavlovi šlo.
A o co tedy? Pavlovi tady velmi záleží na těle Páně. Ale když používá tento obrat, už nemyslí na chléb, který se při večeři Páně rozdílí. Tělem Páně tady myslí církev. Tento příměr se ostatně v Pavlových listech vyskytuje víckrát: církev je tělo Kristovo. Kristus je hlavou tohoto těla. A Pavlova slova pak tady znamenají: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, kdo totiž nerozpoznává, že se tady kolem stolu Páně schází církev Kristova jako jedno tělo z různých údů, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Jsme kolem stolu Páně jako sestry a bratři vedle sebe, a Kristova láska nás spojuje dohromady jako jedno tělo. Máme za sebe navzájem zodpovědnost, patříme k sobě, potřebujeme se navzájem. Kdo toto bere nevážně, ten se proviňuje proti oběti Kristově, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Kdo se do kruhu kolem stolu Páně postaví, ale zároveň se ve svém srdci z něho vymyká, vyčleňuje, třeba svou povýšeností nebo nesmířlivostí, ten je účastný jen ke své škodě.
A tak už snad chápeme, že tady na tomto místě Pavel myslí především na hříchy, které poškozují společenství: pomluvy, povyšování se, neodpuštění, a mnohé další. Nejde tu tolik o osobní svatost či vlastní mravní bezúhonnost, jako spíše ochotu přiznat, že my, jak tu stojíme, jsme společenství ospravedlněných hříšníků. Je škodou na slavení večeře Páně, když se ve společenství někteří některým vyhýbají, když si nedovedou odpustit roky stará provinění, také to, když se někteří ani navzájem neznáme, třebaže roky chodíme do stejného kostela. A Pavel nás nabádá: poznejte, že zde stojíte jako tělo Páně. To je ta vážnost, kterou večeři Páně dává. Že nás oběť Kristova, oběť lásky spojuje v jedno společenství, navzdory naší různosti, že chce léčit naše vzájemná provinění a nelásku. Sami sebe máme zkoumat, zda v nás láska Kristova vyvolává tento důsledek, protože kdyby nevyvolávala, bylo by to s námi skutečně zlé. Není možné přijímat Krista ve večeři Páně a nepřijímat ho v bratřích a sestrách.

Žádné komentáře: