Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Do třetího nebe

2Kor 12,1-5 1 Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
2 Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví. 3 A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - 4 a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. 5 Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.

musím se pochlubit: chlubení je tématem kapitol 10, 11 a 12
10,8 pochlubím se pravomocí, kterou mi Kristus dal
10,17 kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu
11,18 mnozí se chlubí vnějšími věcmi

Pavel mluví o chlubení, protože jeho oponenti se vychloubají, a to pošetilým způsobem
Pavel říká nakonec, že jediný způsob, jak se může chlubit křesťan,
je chlubit se slabostmi, protože skrze ně se ukáže síla Kristova

verš 1. Pavlovi oponenti se chlubili, že oni jsou apoštoly (11,13)
oni chtěli korintský sbor podřídit předpisům z Jeruzaléma, od židokřesťanů
mohli se asi odvolávat na pravomoc od apoštolů z Jeruzaléma
Pavel naproti tomu postavil, že jeho autorita se zakládá na tom, co pro Krista vytrpěl (11,16-33)

jeho protivníci se pravděpodobně chlubili svými extatickými zážitky, v kterých se jim zjevil Pán
Pavel za nimi ani v tomto nezaostává, ale i toto téma dovádí ke svému důrazu – slabosti

i když to není k užitku: takovéto chlubení nebuduje církev,
v této chvíli je to téma negativní, vymezovací – vůči druhým (pyšným) apoštolům

„vidění a zjevení“
např. to, že se mu zjevil Ježíš Kristus u Damašku, označuje Pavel nejčastěji jako vidění
naproti tomu slovo zjevení používá nejčastěji s odkrytím posledních věcí
Ř 2,5 v den hněvu se zjeví spravedlivý Boží soud
tak je to nejčastěji, ale někdy mluví o zjevení i v souvislosti se svou konverzí
Ga 1,12 Evangelium jsem nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

verš 2. Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.
z několika možných vysvětlení toho, proč tady Pavel mluví jakoby o komsi jiném, mi připadá nejpochopitelnější toto:
Pavel rozlišuje 2 osoby uvnitř sebe
je v něm vizionář a je v něm Ježíšův apoštol jako pokorný služebník
a Pavel chce být raději považován za slabého muže, který nemá nic jiného, čím by se chlubil, než svou slabost, protože na ní se může zřetelněji projevil Kristova síla

vím o člověku v Kristu = křesťanovi
který byl před 14 lety – historicky tedy asi v r. 40 n. l.
tehdy korintská církev ještě ani neexistovala

je vlastně zajímavé, že se Pavel neodvolává na svou damašskou zkušenost
asi proto, že ji považoval za setkání s Kristem zcela objektivní
zda to bylo v těle… - vizionáři v Korintě pravděpodobně diskutovali o mechanismu svých zjevení, Pavel však svou zkušenost nerozebírá „nevím - Bůh to ví“

(do třetího nebe – představovali si nebe jako mnohost sfér,
není jasné, jestli Pavel považuje třetí nebe už za nejvyšší,
i když v tehdejší literatuře to tak bylo nejčastěji)

verš 3. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví –
přenesen: jediný další výskyt takového slovesa u Pavla je v
1Tes 4:17 potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
zde, na našem místě, šlo o zkušenost, která předjímala, dávala už předem zakusit, jaké to bude jednou nakonec, u Boha, v nebi

zdálo by se, že jsou to dva rozdílné druhy náboženské zkušenosti:
a) apokalypticko/eschatologická: jaké to bude jednou
b) a mystická: zakoušení božích věcí dnes
ale jak vidíme v dnešním textu, nejsou si vzdálené

v tomto verši Pavel opakuje to, co už jednou řekl ve v. 2
místo „nebesa“ řekne „ráj“, ale není zde rozdíl ve významu

v tehdejší náboženské literatuře se mluví o mnoha takových uchváleních a viděních nebeských věcí,
helénský (pohanský) mysticismus mluvil o extázi, vytržení
i v apokalyptické literatuře židovské bychom našli mnoho popisů

překvapivé není, že měl Pavel takovou zkušenost
ona pro něj byla silná – vzpomene si na ni v odstupu 14 let
on však zároveň snižuje její význam – jiné věci jsou pro něj důležitější

verš 4. a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
slyšel Božská tajemství, která jsou nepřevoditelná do lidských slov
přesahují možnosti lidského jazyka, který zná jen slova k označení naších skutečností
není dovoleno = nejsem schopen

verš 5. Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
tím = tím člověkem (se budu chlubit)
abych byl brán vážně ve srovnání s těmi druhými apoštoly

znovu si připomeňme, že Pavel se považuje za dvojího člověka
Pavel apokalyptik + Pavel člověk a apoštol

Pavel člověk a apoštol říká, že jeho zkušenost vyzvednutí do nebe neměla hodnotu, snižuje ji
stejně jako snižuje své mluvení jazyky
1K 14:18 Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,19 ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.
a jako snižuje i jinde svou schopnost extáze
2K 5:13 Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.

jeho vytržení má význam pro jeho vztah s Bohem (hluboká, silná zkušenost)
(ze stejného důvodu si dnes někteří cení i schopnosti mluvit jazyky)
nemá však význam pro církev, pro budování společenství
proto se jí nechce chlubit a potlačuje ji
(lidé by se rádi orientovali na získávání zážitků,
Pavel je však chce vést k víře)

v korintském sboru tak možná požadovali extatické zážitky od apoštolů, kteří je navštívili,
jako důkaz jejich opravdovosti
možná tak byly zážitky i uměle vytvářeny (vymyšleny)

pro Pavla je jediným platným a viditelným znamením apoštolskosti SLABOST,
a tím připravenost přijmout moc Kristovu, aby se jasněji ukázalo,
že není ze mne