V Káni říká matka Maria Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí oponuje: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Služebníkům matka řekla: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ A Ježíš promění vodu ve víno. - Stačilo by, aby se v tradici přepisování ztratila jediná krátká věta, která v příběhu stejně překáží, o tom, že Ježíš své matce nejdříve a krátkodobě odporuje. A celá křesťanská civilizace by vypadala jinak. Maria by byla vnímána jako ta, která ví (lépe než Ježíš), čeho je potřeba. A všude by se stavěly chrámy Mariiny…
Sebevědomí
české LGBT komunity se rychle zvyšuje: "Gayové a lesby mají nárok na
manželství". A zdá se, že u českého národa si to prosadí. S dalšími
nároky, jako je "nárok na početí dětí" to budou mít podstatně
složitější. - Anebo ještě úplně jinak, v Respektu čtu: "Ideální svět by
byl takový, kde by náš život nebyl předmětem vysoké politiky." Taky bych
byl rád. Dvě ženy by prostě vychovávaly syna jako dvě maminky, a
nepotřebovaly by k tomu od úřadů nic. Ale ideálem, "ztělesněním snů",
pro mě přece jen zůstane manželství, kde jsou děti dobře vychovávány
mužským otcem a ženskou matkou.
Chodím do práce kolem Arcibiskupského paláce. Dnes byl chodník přehrazen nějakými tyčkami, místo toho, aby byl uklizen od hlubokého rozbředlého sněhu. Takže jsme kolem budovy museli jít po silnici, kde se nám pracně vyhýbala auta a šplíchala na nás tu břečku. Protější chodník tu není, jen parkoviště. Co si ti kněžouři myslí? Mají tu památkovou velkolepou budovu, sedí povýšenecky ve svých sálech a kancelářích, a nás klidně zaženou mezi jedoucí auta. Všude jinde je chodník aspoň trochu uklizený – a bez tyček. Tihle berou na lidi ohled nejmenší. A jednu z tyček jsem zlostně postavil ke zdi. – Nepostavil. Ale ty emoce jsem fakt měl. Jak snadno se vžiju do proticírkevních nálad.
Komunisti prosadili v českém parlamentu zdanění církevních náhrad. Světonázorový střet mezi marxismem-leninismem a křesťanstvím, ten dlouhověký boj na život a na smrt je opět na scéně. Prosadit ono zakroucení krku církvím jim pomohlo hnutí pana Babiše a socdemáci. Ti ovšem zároveň říkají, že jde jen o politický úplatek komoušům, který neprojde přes Ústavní soud. Takhle nějak, přes urputnost a přes šaškárnu, se má projevit právo a spravedlnost.
"Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce." Text Karla Kryla je na netu sdílen jako velké proroctví: "Tohle je zatajená pravda o dnešní společnosti." "Píseň, kterou dnešní rádia nemohou hrát." Fakt se v ní poznáváme. Tak fascinovaně, že nám uniká, že je to pravda i mnoha jiných dob a společností. Představuji si, že takto byla vnímáma i velká starozákonní proroctví, a právě díky jejich kontejnerovitosti je čteme i my dnes.
Myslím
teď často na to, co v Bibli je, a zároveň to není popsáno. Na pocit
novosti. Když Adam s Evou stáli v rajské zahradě a nevěděli, že je to
ráj. Neměli s čím srovnávat. Pořádně jim to muselo dojít, až byli ze
zahrady vyhnáni. A asi podobně o pár kapitol dále Kain při první vraždě.
Ještě neměli žádnou zkušenost s lidskou smrtí. Abel byl pastýř, zabíjel
ovce, ale Kain byl prozatím nevinný zemědělec. Co se stane, když na
toho, kdo je tu vedle mne a se mnou, kdo je můj bratr a je milován
Hospodinem, vytáhnu dýku a zapíchnu ho? Jaký to byl pocit, když poprvé
klečel nad bezvládným a němým lidským tělem? – A podobně Bible mluví
mnohokrát o tom, jak nově a čerstvě do našeho života přichází záchrana.
Církev je pro svět potřebná, možná dokonce nezbytná. Ale
nejen, že tradiční církev rezignovala na misii, na aktivní nabízení své
zvěsti. Ona navíc pochybuje i o své podstatě, o určení být prvotinou
nového stvoření. Vždyť jsme udělali tolik chyb, tak se nám vysmívají,
dávají nám najevo svou lhostejnost až nechuť… Vidíme, že společnosti
chybí fundamenty, a sami být fundamentem – co? Neumíme? Stydíme se? Jsme
líní? Stačí nám, že si o tom říkáme?
Jak
to, že je na světě možná jen pár opravdových křesťanů, a že církev
přežívá jako zmenšující se masa křesťanů všelijak divných? Proč je Bůh
ve své milosti tak marnivý, že nechává rodit tolik lidí, když mu z nich
vyroste promile kristovců tak nepotrné? Zřejmě ze stejného důvodu, jako
je ten, že jsou v jednom ejakulátu desítky milonů spermií, z nichž jen
jedna může oplodnit vajíčko. Ostatní vyjdou nazmar.
Premiér ukradl dotaci 5o milionů a teď se obhajuje tím, že on to přece nemá zapotřebí při své majetku mnoha desítek miliard. Snaží se nás přesvědčit, že Zlo má svou logiku. - Ale já znám spoustu lidí, kterým udělá radost, když se splete prodavačka v obchodě a vyplatí jim o desetikorunu více - i když v jejich rodinném rozpočtu se to vůbec neprojeví. Je to stále stejná banalita zla. Žádná logika.
"Až 80 procent lidí, kteří prchají ze svých domovů v oblastech postižených občanskou válkou, jsou křesťané, tvrdí zpráva britského ministerstva zahraničí. Pronásledování se podle ní blíží genocidě a v takto problémových regionech hrozí vymizení křesťanství. (9. května ´19)" A Evropa je odmítá přijímat, protože je zblblá myšlenkou, že je to muslimská invaze. Tahle zpráva musí probudit křesťany v Evropě. A když už tak málo umí projevit svou víru, na základě faktů se vzepřou svému strachu a demagogii, která je ovládá.
Pojmu polyteismus rozumíme tak, že se nás netýká, my věříme v Boha jediného živého. To přikázání ovšem zní: "Nebudeš mít bohů mimo mne." A my máme Hospodina pro svět duchovní, Mamona pro svět peněz, Eróta pro sex apod. Jsme polyteisté.
Postavil dům. Pracoval na něm namáhavě a vytrvale, mnoho věcí se naučil, elektřinu, plyn. A teď by v něm rád založil společenství, protože, jak říká, jen tak ten dům dostane pořádný smysl. To je smutná touha. A navíc mu ani nemůžu říct, že kdyby se tu lid Boží scházel, sám by si dům vystavěl, velmi snadno a jakoby mimochodem.
Povídá
mi kolega farář, že se v hospodě skoro porval. Se svým přítelem, členem
sboru. Začali mluvit o politice a najednou nad ním přítel stojí, že mu
rozbije hubu. „Už mě vy sluníčkáři serete.“ Až se pak oba divili, jaká
nenávist do nich vstoupila. – Politika je postavena na bojování, na
střetu idejí. Vědomě hloubí příkopy a hrotí rozdílnost, potřebuje
vzájemné vymezování. Když se však takové způsoby otiskují i do běžného
života, není to dobře ani správně. Politika má zůstat jako divadlo,
které se nám předvádí za určitým dobrým účelem. My máme nad tím divadlem
přemýšlet, třeba se i neštvávat a nadchávat. Ale nemáme ho žít.
"Můj čtenář by se dopustil veliké chyby, kdyby některé mé výpovědi o Indii bral za evangelickou pravdu." Pro mého milého C. G. Junga, syna protestanského faráře, je "evangelická pravda" synonymem pro (pouhé) subjektivní dojmy, o jejichž pravdivosti jsme však přesvědčeni. Jung své dojmy jistě doplňoval důkladným studiem, a přesto nakonec přizná, že Indii neporozuměl, protože v ní nežil.
Žádné komentáře:
Okomentovat