J 19,25-27 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" 27 Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Přátelé v Kristu,
v centru naší pozornosti je dnes, na Velký pátek, Ježíšův kříž. A v podání evangelisty Jana jsme dnes slyšeli popis scény, která se u kříže udála. Když byl Ježíš ukřižován, poblíž jeho kříže stály čtyři ženy a jeden muž. Že tam byly ženy, některé z těch, které Ježíše už dlouho doprovázely, to zmiňují i jiní evangelisté. Ty ženy měly odvahu jít za ním i na toto popraviště, na Golgotu. Určitě s Ježíšem soucítily, jak to ženy často dovedou lépe než my muži. A mezi ženami měla zvláštní postavení Maria, Ježíšova matka. V tuto chvíli je matkou v slzách, „mater dolorosa“, jak ji nazývá církevní tradice. Ona se tady loučí se svých synem. Ona, která ho znala už od kolébky, tedy od betlémské stáje. Zažila s ním tajemství jeho narození, zažila i doby jeho velké obliby mezi lidmi, doprovázela ho na jeho cestě do Jeruzaléma, a teď ho vidí umírat osamoceného na kříži. Dlouze by se dalo spekulovat, jaké emoce s ní asi v tuto chvíli hýbaly, jaké myšlenky se ji asi honily hlavou.
Ale spekulovat nebudeme, raději se vraťme k tomu, co je v evangeliu skutečně napsáno. Že pod křížem stály ženy, nacházíme v evangeliích i šířeji dosvědčeno. U evangelisty Jana však čteme jedinou zmínku, že pod křížem byl taky nějaký z Ježíšových učedníků. V ostatních evangeliích je totiž napsáno, že ho všichni učedníci opustili a utekli. Ze strachu, aby je nepotkal stejný osud jako jejich Mistra. Splnilo se tak ostatně, co Ježíš sám předpovídal, když jim řekl (Mk 14:27): "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.' A učedníky skutečně ovládl strach, a oni jsou teď mimo scénu. Jak to však, že je tu tento jeden, o kterém čteme v dnešním evangeliu? „Učedník, kterého Ježíš miloval“: co je ten zač? – Ten učedník není jmenován. Je vždy označen jen jako milovaný učedník. Víme o něm i něco dalšího? Z evangelia se dá zjistit jenom to, že tento učedník nepatřil ke kruhu 12 učedníků, že však patřil do širší skupiny učedníků, kterou evangelia častěji zmiňují. A ještě o něm můžeme předpokládat, že s Ježíšem nechodil dlouho, zmínky o něm se vyskytují až v těch zprávách, které mluví o závěrečné, jeruzalémské kapitole Ježíšova působení. To nejdůležitější, co se o tomto učedníkovi dovídáme, je však právě ten jeho přídomek: „milovaný učedník“. Byl milovaný, měl s Ježíšem zvláštní vztah vzájemné lásky. A proto teď stojí před křížem, protože jeho láska zvítězila nad strachem. Protože dokonalá láska strach zahání. Je to láska, ke které ostatní učedníci budou muset ještě dozrát, právě i skrze své selhání. A platí to i o nás: až tehdy, až poznáme, jak jsme Ježíšem milovaní, budeme ho umět také věrně následovat.
A teď se Ježíš z kříže obrací ke své matce a právě k onomu milovanému učedníkovi. Vidí je stát vedle sebe a mluví k nim. Ale nemluví o sobě, jak bychom možná čekali, nemluví o svém trápení. Mluví proto, že má péči o ně, o lidí pod křížem. Nejdříve osloví svou matku a vyzývá ji, aby odteď milovaného učedníka přijala za svého syna: "Ženo, hle, tvůj syn!" – Zní to ovšem trochu drsně, on ji oslovuje jako ženu, ne jako matku. Je v tom zřejmě uchováno, že Ježíš měl se svou matkou vztah vždy komplikovaný. Po celý život. Nejzřetelněji je to vidět v tom příběhu evangelia, kdy jde Marie za Ježíšem, aby šel domů a nepůsobil jako potulný kazatel, kdy ho považuje za pomateného. A Ježíš na druhou stranu v tu chvíli posluchačům říká, že oni jsou mu bližší než jeho vlastní rodina. Ježíš a Maria v evangeliu vždy stojí proti sobě – a přece, zároveň, na sebe myslí s láskou. – Dnes Maria pozoruje umírání svého syna, a Ježíš zase má starost o její zajištění: „Hle, ženo, tohle teď bude tvůj syn, ten se o tebe postará.“ – Ale nejenom o její zaopatření asi jde. „Hle, tvým synem teď bude tento můj milovaný učedník. A vy teď spolu budete sdílet nejen jednu střechu nad hlavou, ale i víru. Budete mít společenství víry.“ - A potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" Tvá matka ve víře. Už mě zná delší dobu než ty. Víš, že je v Desateru napsáno: „Cti svou matku“. Bude ti vyprávět o mně, o svém boji víry, o postupném poznání, než mě pochopila.
Milí přátelé, říkáme, že Ježíšova smrt má smírčí význam. A dnes vidíme na konkrétním případu, co to znamená. Ježíš tady sbližuje Marii a milovaného učedníka. Sbližuje dva z těch, kdo ho věrně následují. A ti dva budou tvořit malé společenství, i když jejich cesty následování byly doposud tak rozdílné, jak je to jen možno. – Maria se pro Ježíše rozhodla už kdysi dávno. Její „Ano“ zaznělo poprvé, když ji anděl zvěstoval, že se má Ježíš narodit. Její „ano“ bylo vzorové, bylo to silné rozhodnutí podrobit se Boží vůli. Pak se však Ježíš narodil, a ona několikrát před ním stála bezradně, nerozuměla mu. O svou víru těžce zápasí. – Ve srovnání s ní, ten učedník, který teď stojí vedle, je Ježíšem milován, je jeho srdci blízko. Přitom zná Ježíše jen krátkou dobu. Hned v něj uvěřil. Jakoby snadno. – Jak se asi mohla dívat Maria na toho učedníka: Co tenhle: zná Ježíše jen krátce, a už je v oblibě. Už si určitě myslí, že všemu rozumí. Jeho víra nezná bolest, je jakoby jednoduchá. – A co si mohl myslet milovaný učedník o Marii? Zná Ježíše už od plenek, a stále mu nerozumí. Jeden i druhý, Maria i učedník, se mohl nad tím druhým povyšovat. Ale Ježíš je v tuto chvíli smiřuje. Starou pochybnost a novou víru. Možná mužský a ženský aspekt víry. Víru ustaranou, která vězí v bolestných zkušenostech a víru přímočarou, nadšeneckou.
V tu hodinu onen učedník přijal Marii k sobě. Maria a milovaný učedník teď budou pobývat spolu. Ježíš je smířil. Zkušenost sdílené bolesti smiřuje. Ale ještě více smiřuje Ježíšovo slovo, jeho láska, jeho pozornost, jeho péče. – Opravdové společenství víry smiřuje. Ježíš učil své učedníky, aby se milovali navzájem. Buďte si navzájem jako bratři a sestry. Nebo jako duchovní otcové, duchovní matky, duchovní děti.
