Ž 1; J 14,1-6; 1Pt 5,8-9
Přátelé v
Kristu,
dnes je tu
zaslíbení, že jednou bude naše cesta jasná. Budeme vědět, kudy jít. Můžeme tu
cestu nazvat různě: jako cestu do nebe, cestu do Božího království. Nebo jako cestu
domů, cestu zpět, návrat. To znamená: cestu k našemu lidství,
k našemu původnímu určení, cestu do společenství s Bohem. Vždyť to je to
místo, kam Bůh na počátku člověka stvořil: abychom žili ve vztahu lásky se svým
Bohem, se svým Stvořitelem. Ale už na počátku Adam od Boha odpadl a pak si
raději bloudil po svých vlastních cestách. Je pravda, že když se člověk na Boha
rozpomene, tak cestu k němu znovu hledá. Ale ta cesta není prozatím zde ve
světě vůbec jasná. Kudy jít životem, jak žít, abychom Boha našli? Abychom mohli
znovuobjevit Boží blízkost? A tím také znovu objevit sebe sama, své životní určení
a cíl svého života? Jak objevit cestu domů, k Bohu Otci? Jsme v tom
hledání dnes často „pošetilci“, to znamená hlupáci. Ale jednou i hlupáci tu cestu
uvidí, říká tady dnes mimo jiné Izajáš.
Ano, asi jsme všichni ve víře
hlupáci. Až jednou se nám rozjasní, jak jsme po cestě víry bloudili. Ale ať
třeba jsme hlupáci, ať třeba jsme omezenci, to ještě není nejhorší, takoví
jednou cestu najdou. Horší je to s těmi, kdo jsou v dnešním textu nazváni jako
"nečistí". Podle Izajáše jsou to všichni ti, kdo Bohu nepatří, kdo
nepatří k lidu Božímu. Lidé nevěřící. O
kom to platí? Na to není tak snadné odpovědět. A to vymezení není možno tak snadno
použít na ty, kdo dnes nepatří k církvi, kdo nejsou křesťany. Protože například
Ježíš říká, že ti, kdo pomáhají potřebným, jakoby sloužili jemu, i když to dnes
ani oni sami takto nevidí. Takoví budou jednou také pozváni do Božího
království. Takže ta hranice mezi čistými, totiž Božími lidmi, a nečistými vede
někde, kde to není tak zřetelné. Možná vede i skrz naše srdce. A každý člověk
musí zkoumat sám sebe, nakolik chce patřit Bohu. Třeba jsme ve víře hloupí a
nevědoucí, ale bez touhy Boha hledat bychom být neměli. Protože není jedno, jak
žijeme, a ta hranice mezi lidem Božím a lidem bezbožným existuje. A jednou na
té cestě k Bohu, o které tady mluví Izajáš, bezbožníci prostě nebudou. Dnes se
to ve světě ještě všechno míchá. Dnes je naše životní cesta ještě často k
nerozeznání od životního způsobu druhých lidí. Tak se to zdá nám. A přece ne
každá cesta vede ke stejnému cíli. A
jednou se to zjeví. Někteří z lidí na té cestě k Bohu nebudou? A kde
tedy budou? Někde jinde. Bible často mluví o dvou cestách. Je cesta k záchraně
a cesta k zahynutí. Nevím, co to zahynutí znamená. Jako ostatně nevíme ani to,
jaké to bude v Božím království. Ale ta hrozba druhé možnosti, hrozba
ztracení a zatracení je reálná. Bohu žel.
Lid Boží tedy půjde cestou
k Bohu. A ještě někdo či něco na té cestě nebude. Nebude tam dravá zvěř,
nebude tam lev. Žádná šelma zde nebude lidi ohrožovat. Dovedeme si i my dnes představit,
jaké je to pro člověka ohrožení, když ho přepadne dravá zvěř. Za tím pouhým
konstatováním "nebude tam lev" se však skrývá ještě více, než tenhle
pocit ohrožení. Má to i hlubší biblický význam. Vždyť jak to, že člověka vůbec
zvířata ohrožují? Podle zprávy o stvoření, kterou máme na počátku Bible, přece
člověk měl nad všemi zvířaty panovat. Člověk měl být králem stvoření a také
zvířat, ne jak my říkáme, že lev je král zvířat. Našli bychom mezi židovskými
pověstmi jednu, která vypráví, jak už Adam se kdesi v křovinách potkal se lvem,
a ten se ho snad chystal zadávit. Adam mu vyčítavě povídá: "Jak to, že mě
ohrožuješ? Vždyť já jsem měl vládnout nad tebou." A lev mu odpověděl:
"Vládl bys, kdyby tvou moc nezrušil tvůj hřích." A my si můžeme připomenout,
že takto závažný je hřích, že narušuje celé řády stvoření. Na počátku Bůh
všechno stvořil jako dobré, aby všichni tvorové žili v souladu. A člověka Bůh
stvořil do nejbližšího vztahu se sebou samým. Do svobodného vztahu lásky.
Člověk se však z tohoto určení svou neposlušností vymkl, a tak narušil celý řád
stvoření. Je to stejné, jako se vám vytvoří malá dírka v látce, a ta se rozšíří
v trhlinu, která naruší celou strukturu tkaniny. Tak i my svou neposlušností
vůči Bohu narušujeme celý řad stvoření. Pak už nic není tak, jak má být. Proto
také apoštol napíše, že (Ř 8,20.22) veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva
Božích synů.
A kdy se tedy zjeví ona sláva synů
Božích? Začátek té nápravy Božích řádů už nastal. Jako začátek narušení nastal
na jednom místě, u Adama, a v našich životech se ta prasklina jen dále
rozšiřuje, tak také náprava začala na jednom místě. Totiž u Ježíše. On svou
poslušností vůči Bohu zjevil, že je novým Synem Božím. Také však ukázal, jak
náročná a bolestivá bude náprava stvoření. Vždyť Ježíš se sám nabídl zlu,
ďáblu, onomu lvu, který se vymkl z dobrého Božího řádu. Ježíšova oběť je místo
nás. On byl pohlcen, abychom my už tou cestou jednou už mohli jít beze strachu.
– U Ježíše ta náprava začala, u nás má pokračovat. Také na nás se ten lev ještě
sápe. Samozřejmě že ne lev doslova, ale obrazně. Lev zde totiž je obrazem
situace, do které se i my dostáváme častěji.
Kdy na nás hřích číhá právě jako takový lev. Kdy nás ohrožuje na našich
dnešních cestách a hrozí nás pohltit. Často různá pokušení jsou pro nás jako divá
zvěř, která čeká na vhodný okamžik, aby nás přepadla. Pokušením jsou pro nás
věci, které samy o sobě nejsou zlé, například peníze, alkohol, sex. Skrze náš
neuspořádaný vztah k Bohu se však tyto věci stávají pokušením, které nás
hrozí zničit. Je to s námi lidmi stále stejné. Až o konci časů je u
Izajáše zapsáno zaslíbení: „Lev už tam nebude."
A cestou svatou pak tedy půjdou
vykoupení, a už je nic nebude ohrožovat. Už starozákonní prorok Izajáš nazývá
ty, kdo patří k Božímu lidu, vykoupenými. To pojmenování znamená, že za
ně, za nás bylo zaplaceno výkupné. Jako za otroky, kteří byli v otroctví.
V otroctví hříchu, a výkupným je právě Ježíšova oběť. Už tedy Izajáš ve
svém vidění předpovídá, že to bude Bůh sám, kdo nás vykoupí. Není to naše dobrá
snaha, nejsou to naše zásluhy, které nás uvedou na onu cestu k Božímu
království. Jsme vykoupení. Samému Bohu patří díky.
Vyznání vin + Slovo milosti
Žádné komentáře:
Okomentovat