Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť

 J 21,1-8 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.  Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.  Ježíš jim řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."  Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.  Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.  Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.

Ž 118,22-25; 1Kr 19,9-13; Ef 6,13-17

Přátelé v Kristu,

Ježíš byl vzkříšen, vzkříšen ze smrti k novému životu. To je základní věta Velikonoc. Zároveň však věta stále nejasná. Co to znamená, že byl vzkříšen? Jak tedy žije, jak existuje, kdy a kde? Pro Ježíšovy učedníky, kteří Vzkříšeného viděli na vlastní oči, to jistě byl silný zážitek. Byla to zkušenost, která jim proměnila život. Doteď se schovávali v domě, kde byli od Ježíšova zatčení ukryti ze strachu před Židy, aby je nepotkal stejný osud jako jejich Mistra. Teď měli odvahu vyjít ven. Co však dále? Kam měli jít a co měli dělat? Jak se mělo Ježíšovo vzkříšení promítnout do jejich života? Než na tohle přijdou, bude ještě nějakou dobu trvat. – A my dnes čteme o učednících, že odcházejí do Galileje, zpátky do země, z které pocházeli a kde je Ježíš kdysi povolal. Oni byli většinou rodáci z Galileje a většinou rybáři, a Ježíš je odtud vyvedl a oni šli za Ježíšem až do Jeruzaléma. Oni s ním byli po celou dobu jeho veřejného vystoupení. Zažili, slyšeli a viděli všechno, co se s Ježíšem dělo. Až k slavnému dokonání o velikonočním ránu. A Ježíš vzkříšený pak přišel za nimi a žehnal jim pokojem, a řekl, že je vysílá v Duchu svatém. No dobře, ale kam a k čemu je tedy vysílá? Duch svatý, to je přece další taková nepochopitelná věc. Co tedy mají v Duchu svatém dělat? Kde začít?

A tak se podle svého rozumu nejdříve vracejí k tomu, co umějí. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." V tom se vyznají. Člověku často ve vnitřní nejistotě pomůže, když se chopí něčeho, co dobře zvládá, nějaké rutinní činnosti. Té noci však učedníci nic neulovili. Zažili neúspěch, marnost svého snažení. A my se můžeme ptát: byl to neúspěch obyčejný, náhodný, který se prostě občas přihodí? Nebo to pro ně už byla součást nové duchovní zkušenosti, která pak v příběhu pokračuje, kdy se jejich zkušenost vlastního neúspěchu přerodí v nové poznání, co vlastně úspěch znamená? - Učedníci té noci žádné ryby neulovili, a teď už svítá. Unavení a zklamaní brzo poplují zpátky ke břehu. Teď však z toho břehu na ně kdosi volá. A oslovuje je velmi laskavě: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Oni však musí odpovědět: „Nemáme.“ Oni musí svůj neúspěch navíc přiznat, vyslovit. Je to pro ně zahanbující, že oni, rybáři po nočním rybolovu, teď musí hulákat na celé Galilejské jezero – byli totiž od břehu asi 100 metrů – že nechytili ani rybu. Musí přiznat svou marnost. A potom musí: poslechnout nejasný příkaz a zaslíbení. "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Nejasný je ten příkaz proto, že doposud nepoznali toho, kdo jim to tu přikazuje, a to zaslíbení je taky divné: říká, že se teď nějak podaří to, o co se oni sami snažili ze všech svých sil. Ten příkaz byl divný, ale oni poslechli.   Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Najednou zažívají nečekaný úspěch. A Ježíšův milovaný učedník, když to vidí, pozná konečně, že ten na břehu je Ježíš. „To je Pán,“ sděluje svým bratřím. Poznal to svou intuicí. Ta proměna od neúspěchu k úspěchu mu cosi připomněla. Vždyť to s nimi, rybáři, nejdříve vypadalo na neúspěch lidského snažení. Teď však nastal úspěch z Boží moci, úspěch tak veliký, že síť plnou ryb nemohli ani utáhnout. A vždyť tak nějak podobně se to stalo i o Velikonocích. Nejdříve to vypadalo na lidský neúspěch, Velký pátek zřetelně ukázal limity lidského snažení. Ježíš byl mučen a pak dokonce zabit. Učedníci ho ze strachu opustili. Pak však nastal z Boží moci zvrat.  Ježíš byl vzkříšen a užitek z jeho vzkříšení je tak hojný, že to bude církev poznávat ještě po dlouhá staletí.

           

Milí přátelé, a jak je to s námi? Jak je to s našimi neúspěchy?  Když čteme o učednících po celonočním neúspěšném snažení, může nám to připomenout nějaké naše plahočení, kdy jsme chtěli dělat něco, co umíme, ale najednou se to nedaří. Naštěstí jsme křesťané, nejsme supermani, a tak to můžeme přiznat a vyznat: zase jednou se v nějaké situaci ukázaly meze mého snažení. Nezvládám svůj život, a někdy zažívám svůj nezdar i tam, kde jsem si myslel, že už jsem zkušený, že na tohle jsem dobrý. Je to nezdar jen takový obyčejný, který k životu běžně patří a já ho tak musím přijmout? Nebo je to nezdar, který mě má něčemu naučit, nezdar jako začátek nové duchovní zkušenosti? Protože, někdy se to skutečně stává, že ve chvílích nezdaru dostaneme pokyn a zaslíbení, kterého se chopíme. „Hoďte síť na pravou stranu, tam ryby najdete,“ slyšeli učedníci. A my můžeme slyšet: udělej ještě jednou to, oč ses snažil, a v čem jsi byl neúspěšný. Například: ještě jednou nabídni svému partnerovi pomoc nebo smíření, i když tě odmítl, i když jste se třeba už navzájem odcizili. Nebo: ještě jednou otevři Bibli, která k tobě už dlouho nepromlouvá, a proto ji nečteš. Tak a podobně může znít ten pokyn a zalíbení v jednom. Možná už ani na takové Boží signály nereaguješ. Vždyť ani u těch učedníků nebylo samozřejmé, spíše to bylo nečekané, že učedníci pokyn poslechli. Poslechli, a najednou měli sítě plné a bylo jim jasné, že se to stalo z moci Boží. Sklízejí užitek ze své poslušnosti. Takto se jim chce Ježíš zjevit. Právě poslušnost jim chce ukázat jako podstatnou.

          

A když se to stalo, Petr se chystá skočit do vody, aby se brodil na břeh a byl u Ježíše, svého Mistra co nejdříve. A než do vody skočí, přehodí přes sebe svůj plášť a přepásá se. Jak je to zvláštní. Doposud byl svlečený, jako správný unavený rybář, a pokud chce skočit do vody, bylo by přece lepší, kdyby svlečený zůstal. A přece: Petr se přepásá. Právě přepásání ukazuje Petrovu poslušnost a připravenost ke službě. Petrovi jako prvnímu začíná docházet, jaké bude poslání těchto učedníků. Ne rybaření, a přesto rybaření. Budou rybáři lidí, jak jim Ježíš dříve řekl. Petr se na to přepásal pláštěm. Možná to udělal intuitivně, ale bude to mít své důsledky. Teď je Petr hotov ke službě. – Milí přátelé, a také my, když zažijeme Boží hojnost, projev Boží moci ve svém životě, máme vědět, že není jenom pro nás. Děje se to proto, abychom byli posíleni ke službě druhým lidem. Vždyť hojnosti od Boha – kterou věřící člověk poznává - je hojně právě proto, abychom se o tu radost mohli dělit s ostatními lidmi.