Gn 49,11-12 Své oslátko si přiváže k vinné
révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi
hroznů. Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.
Mt 21,1-9, Zj 7,9-14
Přátelé v Kristu,
dnes tady čteme taková obyčejná slova, že si kdosi přiváže oslátko
k vinné révě. Nacházíme se v první biblické knize, jde tedy o slova
stará tisíce let. Praotec Jákob umírá, a na smrtelné posteli předpovídá, jak se
bude dařit jeho dvanácti synům. A svému synu Judovi říká, že jednou si jeden
jeho potomek přiváže své oslátko ke keři vinné révy. Takhle obyčejně že cosi
začne, takovým všedním činem, jako je přivázání oslího mláděte
k vinohradu. To je začátek, ale ta předpověď pak během nemnoha slov graduje,
a kupí se v ní významy a symboly. Tomu, kdo se trochu vyzná v Bibli,
v jednotlivých slovech rezonují další a další biblická místa. A nakonec by
nám snad až mohla třeštit hlava, jak silně toto drobné místo z počátku
Bible odkazuje až ke křesťanským Velikonocím. Jak je to vůbec možné, že se už
ve Starém zákoně, v první knize Bible, nachází takový šperk? Takový
drahokam s mnoha zářivými ploškami?
Svým učedníkům Ježíš před tím
řekl: najděte mi oslátko, odvažte je a přiveďte ke mně. A možná učedníci toho
osla odvázali někde u viničního sloupku. To by byla zajímavá okolnost, protože
symbol vína pak hraje důležitou roli v následujících slovech. Můžeme si
představit, jak byl oslík přivázán u vinice plné zralých hroznů. A jak vím
tohle, že na té vinici právě dozrávalo víno? Víme to, protože se velikonoční příběh
odehrává v židovském měsíci nisanu. A už jméno toho měsíce znamená „první
ovoce, první sklizeň plodů“. A proto si můžeme v pozadí za oslíkem představit
vinici, na které jsou zralé hrozny, a první plody se sbírají a lisuje se
z nich vinný mošt k výrobě vína. Osobně mám to roční období velmi
rád, kdy se na vinohradu odřezávají velké zralé hrozny a kladou se do košů, a
potom sypou do lisů, jsou drceny a vytéká z nich šťáva. - A o onom potomku
z kmene Juda, my už víme, že o Ježíši, je tady řečeno, zase
v slavnostní podvojné výpovědi: on svůj oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. - Tato
symbolika je ovšem velmi dvojznačná. Míchá se tady radost a utrpení. Víno samo je
nápojem lidského veselí, a proto dobrým symbolem radosti v Božím
království. Zde se však zároveň říká, že víno je jako krev, krev hroznů. Hrozny
musí být drceny, abychom z nich dostali víno. A také Ježíšovo tělo bude
během jeho utrpení podobně drceno, a jeho šat bude po bičování celý od krve. Ježíš
však svůj oděv takto ve víně, v krvi vypere, vybílí. Utrpení ho
neznečistí, naopak: očistí. To, co je lidskému pohledu jako nečistotou, zmarem,
zkáza, to je božímu pohledu a pak i pohledu věřícího člověka cestou ke spáse,
k čistotě, k radosti. – Líbí se vám taková bohatá symbolická řeč? O víně,
o šatu, o krvi, o očištění? Mnoha ploškami tento biblický skvost odráží, jak je
složitý lidský život, a ukazuje, kde nachází věřící člověk naději. Cesta
k veselí Božího království není jednoduchá, že by například stačilo
pořádně se napít vína a člověk se z životních starostí vymkne, unikne. „Pijte
víno na mou památku“, řekne Ježíš svým učedníkům při poslední večeři. „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu
a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ Cesta lidské naděje, i naše
naděje, vede někdy i přes utrpení a často přes nesení kříže.
A dostáváme se
k závěru. První dvojverší dnešního textu mluvilo o oslátku, přivázaném
k vinné révě. Druhé dvojverší bylo o tom, že si Ježíš vypere svůj oděv ve
víně. Zde se nám všechno promíchalo. Víno, které běžně znamená radost, tady
znamená krev. A krev a víno, které běžně znečisťují, jsou tady znamením
očištění. A teď tedy ještě třetí dvojverší. I v něm je o víně zmínka. Říká
se tady, že Ježíš bude mít oči tmavší než víno. A tento detail rozhodně není
krásný. Když jsou oči červené, jsou podlité krví. Snad i toto ještě ukazuje
k Ježíšovu utrpení. Vždyť i prorok Izajáš ve své předpovědi o trpícím
božím služebníku říká, že bude nevzhledný, tak ošklivý, že si před ním
okolostojící přikryjí svou tvář. Naštěstí však je tu vedle červené barvy zmínka
také o bílé. Zuby bude mít bělejší než
mléko. Znovu je tu bílá jako barva čistoty, nového života. A jelikož, jak
už jsme si říkali, vždy dvě výpovědi v biblické poezii patří k sobě,
musíme i tady vidět červenou a bílou jako barvy, které se doplňují. Červená a
bílá jsou tu jako barvy nového života. Krev a mléko. (Vždyť dodnes o někom, kdo
je plný života, nejčastěji o nějakém děvčeti řekneme, že je to „holka krev a
mlíko“.)
Červená a bílá patří
k sobě, jako barvy, které mohou shrnout celý velikonoční týden. Utrpení a
vzkříšení. Bolest a vítězství. Kristovu smrt i zmrtvýchvstání. Dnešní text byl
prosycený symbolikou, ale na nás křesťanech není, abychom si to jen
představovali, abychom se těšili nad poetickou krásou těch slov. Ta symbolika
nás chce do sebe vtáhnout, inspirovat nás k proměně našich životů.
Závěrečná kniha Bible, Zjevení Janovo, tu symboliku použije ještě jednou a řekne,
že do Božího království mohou vstoupit ti, kdo svá roucha
vybílili v Kristově krvi. Ne ti, kdo se spoléhají na vlastní čistotu a
svatost, na čistotu svých myšlenek a činů, na neposkvrněnost svého života. K Bohu
mají přístup ti, kdo věří v Kristovu oběť.
Žádné komentáře:
Okomentovat