Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

148. Přál bych si žít ve fungující zemi. Dlouho jsem si myslel, že je blíže než Boží království, už si to nemyslím.

147. I ve dnech hluboké kajícnosti čtu trochu zprávy, ehm. Teď zrovna o chybách vlády. A hned se mi uleví - to oni za všechno můžou.

146. Můj kamarád kněz mi říkal, že on je víc než farář. No jo.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

O drahocenné perle

Mt 13, 45n Království nebeské je jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Zj 21,10-21 Ve vytržení ducha mě anděl vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových. Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu. Ž 4,7; Ko 2,2-4; EZ 615 638 258 618

Přátelé v Kristu,

když jsme poslouchali čtení ze Zjevení Janova, stihli jsme si aspoň trochu představovat, co tam Jan popisuje? Tolik barev, tolik září: jaspis je červený, safír je modrý průsvitný, smaragd zelený, a tak dále, už základních kamenů je dvanáct. Je tam řeč také o zlatě, o křišťálu. Všechno září, leskne se, svítí světlem. Nebeský Jeruzalém má každou z délek 12 tisíc měr, což je asi 2 400 km - vzdálenost z Ostravy například jižním směrem na Sicílii. Přitom všechny tři rozměry má stejné, a tvoří tak krychli, dokonalý tvar. Takže dva tisíce čtyřista kilometrů také na západ. A dva tisíce čtyřista kilometrů směrem nahoru je dvojnásobek výšky, ve které lítají družice. Prostě ohromné Janovo vidění.

Teď budeme mluvit o dalším krásném předmětu - perle. Což je jiný obraz Božího království, který použil zase Ježíš. Perla má s Janovým viděním společné to, že se království Boží připodobňuje k něčemu, co je velmi cenné a co je velmi pěkné. Ale do perly jakoby se celá ta krása smrštila, z ohromujících rozměrů do malé kuličky - což je ostatně jiný dokonalý tvar, jednodušší než krychle. Také barvy jsou u perly jednodušší. I když jen na první pohled, protože pohledu pečlivějšímu se ukáže celá hra odstínů a lesků na jejím povrchu. Už u Jana byla řeč taky o perlách, z perel byly brány města, dvanáct bran z dvanácti perel, každá z jediné perly. My si máme teď i toto zjednodušit, budeme myslet na perlu jedinou.

Takže si teď můžeme představit, že nám taková perla leží v naší dlani. Nejdražší perly mají velikost jeden až dva centimetry, tak dávejme pozor, aby nám z dlaně nevypadla. Mohli bychom si ji chvíli prohlížet, objevovat její krásu. Nastavovat ji světlu, aby se nám leskla. Ale klíčová otázka pro nás dnes: dovedli bychom poznat, jakou má hodnotu? Nevím, jakou máte zkušenost se vzácnými perlami. Možná my všichni rozumíme perlám jen málo, nebo skoro vůbec. Kdybychom se setkali s nějakou perlou drahocennou, poznali bychom, že je vzácná? Já tedy určitě ne. A kdybych měl příležitost takovou koupit, bál bych se, že prohloupím. Když se v perlách nevyznám, byl bych ve velkém nebezpečí, že mi prodávající něco namluví, že hodnotu perly nadcení. Nebo že mně úplně ošidí, prodá mi nějakou bezcennou napodobeninu, kuličku, která pěkně vypadá, a o které on jen velmi vznosně mluví kvůli svému prospěchu. Vždyť já bych možná ani nepoznal rozdíl mezi mořskou perlou a bižutérii z Jablonce!

V dnešním podobenství však čteme o jednom člověku, který vzácnou, jedinečnou perlu objeví. A jemu je hned nějak jasné, že objevil skutečný poklad, skutečnou hodnotu. Jak to pozná? Protože je obchodníkem, který se o perly zajímá už dávno. Už roky se v nich přehrabuje, zná je, už hladil a prohlížel leckterou. Tolik krásných a hodnotných perel už třeba prošlo jeho rukama. A teď tato je jedinečná. Perla mimořádná i mezi mnoha těmi vzácnými, s kterými se mohl potkat. Je mu jasné, že toto je jeho velká šance. On může tu perlu získat. Anebo ji zase odloží a bude se dívat po méně hodnotných. Tahle chvíle tak či tak rozhodne o jeho dalším životě. Je to jeho životní příležitost. Buď anebo. Buď se té příležitosti chopí, a ona promění, zpřevrací celý jeho život. Anebo ji nechá ležet – a bude pak po zbytek života na perlu vzpomínat, a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby ji měl.

A teď už musíme naše přemýšlení znovu ukotvit k evangeliu, a všimnout si, že ke vzácné perle je tu přirovnáváno Boží království. Zpráva o Božím království, evangelium, je jako pohled na vzácnou perlu. Ještě přesněji: učedníci, kterým je to vyprávěno, jsou přirovnáváni k obchodníkům s perlami. Takže nakonec i my jsme takoví kupci perel. A evangelium je jednou z perel. Tady asi nemáme obtíž tohle pochopit. Evangelium je něco vzácného, vzácná hodnota. Ježíšova zvěst, křesťanská víra, to všechno je vzácná hodnota, vzácná perla. To nám všem je jaksi jasné, to jsme museli nějak každý z nás poznat, jinak bychom tady dnes neseděli. Museli jsme se zříct jiných hodnot, například toho, že se budeme válet déle v posteli, nebo že půjdeme do letní přírody či do kavárny. Dali jsme přednost tomu, že jsme šli do kostela. Tahle perla se dnes má skvět na našem srdci, na naší dlani, na našem čele. Boží království je perlou, kterou jsme si dnes vybrali.

Rozumíme tedy tomu, že často i my volíme mezi různými hodnotami. Když jsme v neděli v kostele, ukazujeme tím, čemu dáváme přednost. Evangelium je pak perla pro neděli, perla vzácná. Ale tady si musíme všimnout, že podle dnešního podobenství je její hodnota ještě větší, mnohem větší. Je to nejenom jedna perla mezi dalšími, třeba větší perla mezi dalšími na náhrdelníku. Ten, kdo ji chtěl v tomto podobenství koupit, musel prodat všechno ostatní, i všechny ostatní perly, které doteď nashromáždil, a mnohé z nich byly nepochybně vzácné a hodnotné. Všechno musel prodat, aby si mohl koupit tuto jedinou. Pak by toto podobenství bylo o lidech, kteří žijí jenom pro evangelium. Všeho ostatního se dovedli vzdát, a cenu pro ně má jen Boží království. Podobenství je takto vyhrocené. Jako když v kasinu sázíte všechen svůj majetek na jednu kartu – ehm, možná se vyznáme v sázkách v kasinu právě tak málo jako v perlách. Nebo jiná zkušenost, kterou mnoho lidí kolem nás má: zastaví celý svůj majetek, aby získali půjčku, protože chtějí rozjet nějaké podnikání. Celé své živobytí dají všanc kvůli svému plánu, jednomu projektu. Tohle se po nás křesťanech chce, abychom udělali kvůli evangeliu.

Ale vyplatí se to? Vyplatí se dělat takový hazard kvůli evangeliu? Tady musíme zvažovat dobře. Dobře vážit hodnoty. Má pro nás to, co chceme získat, skutečně takovou cenu, že už nechceme žít pro ni jiného? A tady si ještě řekněme, že dnešní doba evangelium hodně znevažuje. Víra je hodnotou, která je mnohým k smíchu. A když budete mluvit o Božím království mezi lidmi mimo církev, budete asi považování za divné. Myslím, že to není horší než v jiných dobách. Když pomyslím například na doby náboženských válek – jak bylo těžké věřit, když člověk viděl, co náboženství působí?  Nebo v dobách osvícenství - když lidé žili nadějí, že světlo lidského rozumu brzy prosvítí všechno? Dnešní doba je znevažující ve stejné míře, jen jiným způsobem. Proti víře staví svobodu vlastní volby. Cení si toho, jak stále roste počet možnosti, ve kterých můžeme uspořádat svůj život. Pracovat, nepracovat.  Mít děti, nemít děti. Mít dům nebo dát peníze do cestování. Skutečně se můžeme přehrabovat nepřebernou nabídkou perel, nabídkou hodnot.

Zableskne se mezi nimi evangelium? Jak se to může stát? Tahle otázka mě napadne skutečně často. Jak obstojí jiné cenné věci vedle evangelia? Nejprve poznáme, že mnohé doporučované hodnoty brzy blednou - takové ty věci doporučované reklamami nebo ty zábavy, které prý musíme zažít. Tady není těžké odhalovat, že jsou to z životního pohledu jen pouťové tretky. Máme my křesťané velkou výhodu, že jsme poznali něco většího, než jsou hodnoty, které si můžete koupit. - Jiné hodnoty jsou pěkné a vzácné, říká se, že si je člověk nekoupí: zdraví, štěstí, rodinu. Přátelství. Ano, jsou to třeba vzácné životní perly. Ale i u těch se může stát, že se rozpadnou. Nebo zešednou. Mnozí z nás to zakusili. Rodina se rozpadne, nebo přijde vážná nemoc, nebo přátelé se rozhádají. Oproti tomu evangelium se může ukázat jako hodnota, která obstojí v celém životě i ve smrti.