Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Něčeho takového se nedopustím!

2S 11,1-13 Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. 2 Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. 3 David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: "Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?" 4 David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. 5 Ta žena však otěhotněla a poslala Davidovi zprávu: "Jsem těhotná." 6 David vzkázal Jóabovi: "Pošli mi Chetejce Urijáše." Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi. 7 Urijáš k nìmu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. 8 Pak řekl David Urijášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar. 9 Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. 10 Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se David Urijáše: "Což jsi nepřišel z cesty? Proè jsi tedy nezašel do svého domu?" 11 Urijáš Davidovi odvětil: "Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, 12 David Urijášovi řekl: "Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím." Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. 13 David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.

Přátelé v Kristu,
příběh se odehrál v období roku, kdy králové táhnou do boje. Král David taky poslal své velitele, aby v jeho jménu vedli válku. Poslal celý Izrael, aby bojovali proti jakýmsi Amónovcům. Sledujeme zde krále Davida na vrcholu jeho moci. Sám už ani nemusí do války. Má kolem sebe spolehlivé lidi, kterým může důvěřovat, kteří za něj položí své životy. David je mocný, má moc, aby poslal muže do boje, aby rozšiřoval své království – a má moc, aby získal i jinou vysokou hodnotu. Může si vymoci lásku cizí ženy. O tom je pak náš dnešní příběh. – Davidovi velitelé s vojskem odtáhli do války, a David zůstal v Jeruzalémě. Možná se mu v hlavě honily velkolepé vladařské plány, možná se nudil. Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. David se hned zamiloval. David si asi myslel, že mu v jeho království patří všechno a všichni, i lidská srdce. Taková pýcha. David zpitý svou mocí. A David si pro tu ženu poslal. A spal s ní, ač věděl, že je vdaná. David si myslel, že všechno může. Bible tomu říká pýcha a zpupnost. V tuhle chvíli David úplně zapomněl, že je povolán od Pána Boha, že z Boží milosti je jeho kralování i jeho úspěch. Podlehl myšlence, že když je mocný a postavený, že je mu všechno dovoleno. Užívá si, a jeho srdce u toho už vůbec není. To poznáme z toho, že když se doví, že Batšeba s ním otěhotněla, nechává si hned zavolat jejího manžela. Žádný problém. Já můžu všechno. Chystá se důsledky své nevěry zakrýt tím, že se s Bat-šebou vyspí i její muž. David chystá další podvod a nemá žádné zábrany. Posouvá lidmi jako figurkami na své šachovnici.

Myslím, že Davidovo myšlení je velmi pochopitelné pro nás pro všechny. Tak jedná člověk, který má moc. Užívá si své moci. Užívá svou moc pro své potěšení. Může nám to připomenout některé případy našich politiků, kteří si pořizují mladé milenky jako odznaky své moci a peněz. Ale bylo by laciné strefovat se jen do politiků. Protože podobně asi jednáme my mnozí. Jen v menším rozsahu, protože prostě naše moc má menší dosah. Ale můžeme i my sami dnes s užitkem přemýšlet, jak vlastně zacházíme se svou moci? Jak jednáme s lidmi, nad kterými máme moc? Jak jednáme se svými dětmi, jak jednáme se členy své rodiny. Jak jednáme se svými podřízenými. Co bychom museli přiznat? Možná lidmi manipulujeme, zneužíváme je. Nejsme králové, a proto uvedu příklady velmi běžné. - Znám případy, kdy muži, i ženatí muži svádějí cizí ženy. Kdekoliv jen mohou. A znám ženy, které jsou koketné, i vdané ženy. Znám manželství, kde se mi zdá, že jeden z partnerů zneužívá druhého, třeba kvůli své lenosti, nebo svému sobectví, jeden je prudký a vznětlivý a vyčítavý, a ten druhý to musí nést. Znám rodiny, kdy rodiče nutí děti do vzdělání podle svých představ, a děti si až později dobudou svou samostatnost, a najdou si povolání třeba úplně jiné. Znám případy, kdy i lidé odkázaní na pomoc druhých dovedou těmi druhými manipulovat, třeba pomocí stálých výčitek. A kolika jinými způsoby třeba ty druhé zneužíváme, když nad nimi získáme moc! - Král David v dnešním příběhu je příkladem extrémním, je svou mocí přímo zpit. To pak už nemá žádné zábrany. On se už neřídí svým svědomím. On už vůbec nebere v úvahu ani Desatero božích přikázání s jeho „Nezcizoložíš“. Jeho srdce už není sídlem vůle, sídlem přemýšlení, co je dobré a co špatné. Jeho srdce už je v tuto chvíli jen zmateným rejdištěm všelijakých požitků a účelových rozhodnutí. Cenou, kterou zaplatil za svou poživačnost, je ztráta osobní integrity. V této chvíli nehledá Boží vůli. Hledá jen ukojení své žádostivosti. Zároveň mu ovšem jde o to, aby neohrozil své postavení. Chce Bat-šebu a nechce ztratit svou dobrou pověst před lidmi. Jeho srdce je v tuto chvíli nesoustředěné, ztratilo svou hloubku a střed. - Až mnohem později se bude David modlit o záchranu tím známých způsobem: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a obnov ve mně ducha přímého.“

Člověk, který ztrácí morální hodnoty, ztrácí i vnitřní integritu. To dnes vidíme na příběhu Davida. V tom příběhu můžeme najít taky sami sebe, v menší nebo větší míře. Kajícně najít. - Ale všimli jste si, že v příběhu je řeč o vnitřní integritě taky na kladném příkladu? Ano, je tady řeč o Uriášovi. Uriáš byl manžel Bat-šeby. Když chtěl David zakrýt svůj hřích cizoložství - hřích, který by brzo měl viditelný důkaz v dítěti, které se Batšeba chystá porodit - zavolal David Uriáše zpět domů z bitevního pole. Vlídně s ním pohovořil a pak ho poslal, ať přespí doma. Jdi a spi se svou ženou. – Jenže Urijáš domů nevejde. Urijáš ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. Tak je svému králi oddaný. Tak je oddaný svému povolání, vždyť je voják, a jeho vojsko je nyní na bitevním poli. Jak on by teď mohl jít domů a radovat se se svou ženou? Proto ulehne na noc u dveří svého krále, vrchního velitele. - Jak to, že se ani tohle Davida nedotklo? Jak to, že ho to nevzalo?

Řekl jsem, že je tady Uriáš kladným příkladem osobní integrity. Je zcela poslušný svému pánu. Válka ve jménu Hospodina a jeho krále byla tehdy považována za svatou, proto se od vojáků požadovala zdrženlivost. Urijáš je jenom obyčejný voják, ale svému povolání je oddán víc než jeho král. - Ano, já vím, je nám taková osobní integrita může připadat divná. Je to poslušnost a věrnost vojenská. A přece o takové poslušnosti mluví Bible víckrát. O poslušnosti, která připomíná tu vojenskou. Že některé věci jsou nám prostě zakázány a některé prostě nařízeny. Že některé věci se prostě nedělají. Bez diskuse. Že některým pokušením se můžeme ubránit tím, že řekneme prostě: „Ne“. Jako vojáci Boží. – Vím, že to nezní zrovna sympaticky. Nechceme být poslušni jako vojáci. Ani před Bohem nechceme žít jako vojáci. Chceme být svobodni, hledat si taky k Bohu cestu dobrovolně a po svém. – Není snadné přijmout vzor poslušnosti vojenské. Rozumím tomu, taky pro mne jsou cenné především biblické myšlenky o svobodě, a velké svobodě křesťanů. Byli jsme povoláni ke svobodě, řekne apoštol Pavel. Máme Boha milovat ve svobodné lásce, podle svého svobodného rozhodnutí. Jenom taková láska má cenu. – A přece i Pavel, apoštol svobody, zároveň mluví o tom, že je vojákem Božím. Chce stát pevně v Boží službě a poslušně se řídit Boží vůlí. Náš život je často bojem, duchovním bojem. A prostá poslušnost nám může pomoci. U některých věcí si řekněme: „ne, to nebudu dělat. Prostě nebudu. Nesmím.“ A u jiných zase: „tohle budu dělat. Tohle mám dělat a proto udělám.“ Jako voják Boží.

Pane Bože, pomoz nám, abychom si navlékali plnou tvoji zbroj,
aby nás tvé slovo a naše víra chránily před zlým, před pokušením.

Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal

2S 12,14-27 14 Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi. 15 V tom dopise psal: "Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře." 16 Jóab tedy obhlédl město a určil Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam jsou vybraní válečníci. 17 Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt. 18 Jóab poslal Davidovi zprávu o všem, co se v té bitvě stalo. 19 Poslovi přikázal: "Vypovíš králi všechno o té bitvě. 20 On ti v návalu královského rozhořčení jistě vytkne: »Proč jste bojovali tak blízko města? Což jste nevěděli, že z hradeb střílejí? 21 Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Nebyla to žena, která na něho svrhla ze zdi mlýnský kámen, takže umřel v Tebesu? Proč jste se přibližovali k hradbám?« Pak řekneš: »Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.«" 22 Posel šel, přišel k Davidovi a oznámil všechno, s čím ho Jóab poslal. 23 Posel Davidovi řekl: "Ti muži byli v přesile a vytrhli proti nám do pole, ale my jsme na ně dotírali až do vrat brány. 24 Vtom začali z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci a usmrtili několik královských služebníků. Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev." 25 David řekl poslovi: "Vyřiď Jóabovi: »Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak. Zesil svůj boj proti městu a zboř je.« Posilni ho!" 26 Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. 27 Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

Přátelé v Kristu,
na konci dnešního příběhu si David podruhé posílá pro Bat-šebu a zve ji do svého paláce. Poprvé si ji pozval na začátku minulého oddílu, kdy David po Bat-šebě tajně zatoužil a pak s ní spal. Byla to vdaná žena a David spáchal cizoložství. Když pro ni teď posílá podruhé, už nemusí nic skrývat. Bat-šeba se k němu stěhuje natrvalo. Bude jeho ženou oficiálně. Už je to možné – Bat-šeba už je vdova, a už má za sebou také dny předepsaného zármutku. Už se může stát manželkou krále. Už proti tomu nikdo z lidí nemůže nic říci. Dokonce naopak: v očích lidí může David vypadat jako dobrodinec, vždyť se takto postaral o vdovu po svém věrném vojákovi. – Uriáš, muž Bat-šeby, je mrtev. Dovídáme se, že to bylo Davidovým úmyslem, ale lidský soud by měl problém najít pro to důkazy. Vždyť ve válce „meč požírá tak i onak“, jak cynicky poznamená král David. A kdo by mu dokázal, že to byl úmysl a ne nešťastná náhoda? Kdo by měl odvahu proti němu svědčit? David si mohl být jistý, že jeho hřích je mezi lidmi neprokazatelný. Tak se i my často upokojíme tím, že o našich špatnostech a vinách nevědí druzí lidé.

Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Taková je poslední věta dnešního příběhu. V očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Kromě nedokonalého lidského posuzování je zde ještě soud jiný, soud vyšší, soud Boží. Tento Boží soud, zmíněný v závěru, vrhá zpětné světlo na celý příběh, a my ho proto můžeme číst téměř Božíma očima. – Jak se děje ten Boží soud? Boží soud je soudem, který probíhá v našich životech neustále. Někdo si představuje, že Boží soud bude až jednou, nakonec, v soudný den. Že až tehdy bude odsouzeno zlé a vyzvednuto dobré. Ale Bible mluví také o Božím soudu, který se děje neustále. Stále jsou věci dobré a věci zlé. A také my lidé se máme stále učit rozlišovat. A dobrých věcí se držet a zlým věcem se vyhýbat. To je soud, souzení, posuzování. Abychom viděli věci tak, jak jsou v očích Božích. Máme posuzovat, co je dobré, dobré před Bohem. Pak je to dobré i pro nás. Máme dobře smýšlet, dobře mluvit, dobře jednat. Máme posuzovat, co je špatné, špatné před Bohem. Pak je to škodlivé i pro nás. Máme se vyhýbat špatnému smýšlení, špatnému mluvení, špatnému jednání. - Tady i vidíme, jaký je smysl Božího soudu. Není to především trestání. Pro dobré věci se máme rozhodovat ne ze strachu před trestem. Rozhodování pro dobré věci nás má vést k dobrému životu. – A tak je Boží soud stále nad námi. Boží soud, který ví, že člověk má sklon ke zlému. V tomhle je Bible k člověku velmi skeptická. Každý z nás má silný sklon k hříchu, ke zlému. Ale Boží soud nám nabízí záchranu, pomoc, posilu. Ta záchrana se děje skrze naše pokání a zvěstování Boží milosti. Skrze pokání: když své hříchy pravdivě vyznáme, ve světle Božího slova, když jich litujeme, když se snažíme o nápravu. A skrze zvěstování milosti, protože jak řekne Bible, Bůh nechce, aby hříšník zahynul, ale aby se obrátil a žil.

Jsme my lidé hříšníky, se stálým sklonem k špatnému jednání. V dnešním příběhu o Davidovi vidíme, že základní hřích stále spočívá v tom, že my lidé chceme být jako bohové. Vzpomínáte si, že taková je zápletka vůbec prvního příběhu v Bibli? Že had-pokušitel v ráji právě toto slibuje Evě? Budete jako bohové. – A také dneska král David chce být jako bůh. Osobuje si Boží kompetence Boží. Zaprvé: rozhoduje o lidském bytí a nebytí. Dává zabít Uriáše. Zbaví se ho, protože on by proti němu mohl být svědkem, že dítě, které Bat-šeba porodí, je nemanželské. Uriáš umírá v boji, kde byl nasazen na nejnebezpečnější místo, do první linie, proti nejzdatnějším bojovníkům. – A potom si David osobuje druhou věc, která patří do kompetence Boží. Chce rozhodovat o tom, co je špatné a co dobré. Veliteli Jóabovi, který mu vzkázal zprávu o smrti Uriáše, odpovídá: „Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak.“ Uriáš byl zabit? To je smutné, ale někdo přece na tom místě tak čit tak bojovat musel. Prostě stalo se. Shoda okolností. „Nepokládej to za nic zlého.“ David sám říká, co má a co nemá být považováno za zlé. David tady vlastně vytváří svůj vlastní soud. A vytváří ho tak, aby vyzníval pro něj, aby jeho špatnost byla jeho soudem zakryta. – Tak si i my sami vytváříme své verze pravdy a dobra, abychom sami sebe omluvili. Jsme potomky těch mudrlantů, kteří pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, a proto chceme sami určovat, co je dobré a co zlé. Chceme být bohové. Pořád se u nás lidí opakují ty stejné vzorce hříchů, o kterých píše Bible. A to, co bylo problémem už kdysi dávno v rajské zahradě, se někdy tak zřetelně opakuje i v životech našich.

Čteme tady o nedělích na pokračování příběh o Davidově selhání a následném pokání. Opravdu zarážející věci tady o Davidovi čteme. Myslím, že v dnešní době by si na takovém příběhu smlsly i bulvární noviny. Tohle, co tady čteme, kdyby zjistily o nějakém vládnoucím králi, to by bylo sousto pro novináře i čtenáře! To by hned vzrostla prodejnost tohoto vydání. A víte, co by bylo na první straně? No přece onen tak častý titulek: „Šokující odhalení!!!“ – Proč mají lidé chuť číst bulvár? Proč pasou po takových neuctivých informacích? Myslím, že hlavně proto, že jim dělá dobře, když se dovědí, že ani ty slavné a vážené osobnosti nejsou dokonalé. I ti, kdo mají hodně peněz, ti, jejichž tváře jsou známé z televizních obrazovek, mají stejné slabosti a vady a problémy jako normální člověk. Bulvár úspěšně žije z toho, že nám odkrývá, že „nikdo není dokonalý“. - Ale pro nás křesťany by to nemělo být odhalení tak šokující. Vždyť Bible tohle odkrývala vždycky. Že každý člověk je hříšný, do hloubi srdce hříšný. Že každý z nás je náchylný ke zradě a selhání.

A dokonce, považte, co k tomu Bible říká navíc. Že je náš život zdravější, když víme, že naše srdce je nemocné, než když to nevíme. Je zdravější ten, kdo o sobě ví, že je slabý a hříšný, než ten, kdo to o sobě neví. Je-li skutečně naše srdce nemocné, pak je lepší, když to víme. Když si přejeme uzdravení. – V Novém zákoně pak Ježíš přichází jako lékař. Slyšeli jsme to ve čtení z evangelia. Ježíš až provokuje náš sklon k farizejství, k iluzi, že jsme sami dost dobří. On říká (L 5,31n): „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za odvahu poznávat své hříchy,
děkujeme, že nám zvěstuješ Boží milost.