Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Ať vidím

Mk 10, 46-52 Přišli do Jericha. A když Ježíš se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím! “ A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.


Přátelé v Kristu,
na začátku tohoto příběhu má Ježíš kolem sebe následovníků už celý houf. Se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha. Je snad zapotřebí ještě toho jednoho člověka, který se k nim připojí na konci příběhu, onoho slepce, který prohlédl a šel tou cestou za Ježíšem? Je snad tento jediný také nějak důležitý? Dosavadní Ježíšovi následovníci na to mají svůj názor. Když ten chudý slepec začal křičet, mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl. Nezdržuj. Ty teď důležitý nejsi a důležitým se nedělej. Ten slepec však o to víc křičel. A sám Ježíš ho teď slyší, a Ježíš se zastaví. A mezi ním a tím slepcem se vytvoří naprosto zvláštní vztah, jakási pavučina vztahu, velmi jemná, uprostřed všeho toho hrubého dění, co ty dva obklopuje. Oni si rozumí, i když jim okolní lidé nerozumí. Ježíšovu poslání nerozumí a slepcově touze nerozumí. - My máme v dnešním příběhu zachováno jméno onoho uzdraveného slepce, a už to je v příbězích o uzdravení dost ojedinělé. Je pravděpodobné, že onen Bartimaios byl známý a činný v církvi ještě v době sepsání evangelia. Znamená to, že od okamžiku svého uzdravení při Ježíši vydržel navzdory všemu, co následovalo. Že to nebyla jen dočasná epizoda, o které dnes čteme, že tady nejde „jen“ o uzdravení jeho slepoty, ale že jeho uzdravení bylo spásou, totiž uzdravením celého života. Novým nasměřováním životní cesty. Rozhodnutím Ježíše následovat, ať už to bude znamenat cokoliv. Bartimaios je uprostřed tohoto hlučícího zástupu jedním z mála lidí, kteří chápou, o co na této cestě za Ježíšem jde. Pochopil to nějak intuitivně, už na počátku, když začal usilovně volat. A uzdravením se mu pak dále projasní, jaké důsledky to má mít v jeho životě – jak si hned povíme. Je to opravdu zvláštní - na počátku je to slepý žebrák, nese si sebou hned dvě postižení, je chudý a ještě k tomu slepý, slepý - a přece je tento u cesty sedící Bartimaios jaksi vidoucí a vědoucí, je jakoby o krok napřed v následování Ježíše. O krok napřed před těmi, kdo Ježíše viditelně následují. A my můžeme přemýšlet, ke které pozici máme blíže – k těm, kdo Ježíše zjevně následují, nebo k tomu žebrákovi, který zná svou slepotu a touží po milosrdenství?

Vraťme se ještě jednou do onoho okamžiku, kdy se zástup a slepec přetahovaly o Ježíšovu blízkost. Blíže Ježíši byl zástup, který ho obklopoval. Bartimaios seděl dále, na okraji cesty. A chtěl se skrze ty lidi Ježíšovy pomoci dovolat: Začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ A mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl. To napomínání mohlo mít vlastně dva důvody. Tím prvním mohl být strach: buď zticha, nevykřikuj nic o Synu Davidovu, ať tě neslyší římští vojáci nebo římští agenti, kteří asi byli v každém židovském srocení lidu. Ať nás všechny neuvedeš v nebezpečí. Nás, kteří Ježíše následujeme, ale snažíme se to dělat bezpečně a nenápadně. Milí přátelé, nepřipomíná vám to doby, které jsme ještě mnozí zažili? V minulém režimu to byl častý postoj křesťanů: Ježíše následovat, ale aby to nebylo nebezpečné, aby nás to neohrozilo. - Anebo je ještě jeden možný důvod, proč ostatní Bartimaia okřikují: nezdržuj. Na milosrdenství není čas. Na starost o jednotlivce není čas. Na pozornost k ubožákům není čas. A zase tohle: nepřipomíná nám to dnešek? Kdy se staráme, aby především to klopýtavé stádečko následující Ježíše drželo jakž takž pohromadě, a nemáme dost času a síly, abychom se zajímali o druhé potřebné. - Ale Bartimaios se přes obojí možnou námitku Ježíšova milosrdenství domáhá, jemu jde o zdraví, jemu jde o spásu. O život. 

Řekli jsme si, že Bartimaios je už na počátku příběhu jakoby na krok dopředu před ostatními Ježíšovými následovníky. Byť slepý, vnitřním zrakem víry rozpoznal, že Ježíš je Mesiáš, Spasitel, že má moc se smilovat. A teď ho Ježíš přitahuje k sobě ještě blíže. On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Jaksi vidí, zrak jeho srdce ho neomylně k Ježíši přivádí. A také my jsme teď skrze čtení evangelia vtaženi do jejich mikrosvěta, můžeme pozorovat, co se odehrává mezi nimi dvěma. A Ježíš se Bartimea nejdříve ptá, zvláštně, protože jakoby zbytečně: „Co chceš, abych ti učinil?“Ale to není otázka zjišťovací. Slepec si má ujasnit: „Víš, co chceš? Opravdu to chceš? Není ti jako slepci nakonec dobře?“ A on odpovídá: „Rabbuni, ať vidím! A teď už to je ráz na ráz. Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ V řečtině je tam sloveso, které znamená: uzdravila, ale také „zachránila, spasila“. Uzdravila jakoby v malém: uzdravila tvé tělesné neduhy. Anebo uzdravila ve velkém: uzdravila celý tvůj život. A tady skutečně jde o ten druhý případ. U tohoto teď už bývalého slepce vidění znamená zároveň i prohlédnutí, co má dělat. Bartimeus jde tou cestou za Ježíšem.

On jde za Ježíšem, odchází z Jericha a jde s Ježíšem do Jeruzaléma. Hned následující příběh, kdybyste četli evangelium dále, je o Ježíšově vstupu do Jeruzaléma. Bartimaios tak bezprostředně vstoupil na cestu, která vede k utrpení, na cestu kříže. Pašije navazují hned na tento příběh. Polepšil si vůbec ten Bartimaios? Z jednoho trápení vysvobozen, z toho svého slepého trápení. A teď musí svýma uzdravenýma očima přihlížet utrpení druhému, utrpení svého rabbuniho, na kterého spoléhal. Někdo by řekl, že se Bartimaios dostal „z deště pod okap“. Anebo: z vlastní temnoty do temnoty Ježíšova utrpení. Možná právě proto se ho Ježíš v onom klíčovém okamžiku ptal, jestli Bartimaios ví, co chce, co očekává. Nazval jsem to jejich mikrosvětem, protože mezi nimi toho proběhlo více, než se dá popsat slovy, než mohou pochopit lidi okolo. - Bartimai, co chceš? Kriste, staň se mi ty sám světlem mé životní cesty. - A co chceš ty - Jane, Markéto, Miroslave, Anno, Aleši? Necháš se zaplést do té jemné pavučiny víry, osobní víry v Ježíše? 

Pane, já nejsem slepý, a přece často nevidím. A mám málo víry,toho světla, které tebe provedlo i největšími temnotami, temnotami utrpení a smrti. Ale vždyť i ty sám jsi přece byl v ty chvíle jako slepý. Když jsi visel a kříži, byla temnota po celé zemi. A ty ses ptal Boha, proč tě opustil. Představuji si, jak ses modlil ke svému nebeskému Otci slova žalmu (36,10): Když ty jsi nám, Bože, světlem, spatřujeme světlo. - A když jsi pak před Velikonočním ránem vstával z mrtvých, zase si představuji, jak tě napadají jiná slova jiného žalmu. Slova žasnoucí vděčnosti vůči Bohu (139,12): Žádná tma pro tebe není temná, noc jako den svítí.

Olomoucko-ostravské střípky

77. Když někdy katolíci spěchají do kostela, nenechte si ujít příležitost k dobrému pobavení. Můžete je pozorovat, jak za vchodem do kostela groteskně odbývají ta jejich pokleknutí a pokřižování, a cákají svěcenou vodou. 

76. A propos: do jednoho z těch podstavců asi musel být umístěn hasicí přístroj. I připadl tento moderní atribut sv. Pavlovi, vzdor tomu, že sám napsal: „Plamen Ducha nezhášejte“. 

75. Na Velehradě osm podstavců se svatými, v mezerách mezi nimi lavičky. A já vůl si sedl na jednu z nich, takže si lidé v jedné řadě s nimi prohlíželi i mne. 

74. „Já jsem evangelík, a-le“ (zřetelně se odsekl – od čechobratrů - liberálů) „... luterský“, (řekl s intonací jako by říkal „nebeský“). – Podobně jsem v Česku slyšel říkat i „evanjelik“ a „slovenský“.

73. Působivěji než komentátorka Hospodářských novin (4. 8. 2016) bych svou nazlobenost po průjezdu republikou nevyjádřil: "Česká republika v prvním pololetí z Bruselu obdržela 66,6 miliardy korun (to je číslo satanovo). Díky nim jsou aktuálně všechny hlavní tahy rozkopané a fakticky neprůjezdné." 

72. A na dalším mostě - na lávce u Slezskoostravského hradu - tentokrát poutač, na hradní výstavu: "Víte, kde spí v létě čerti?" - Ať jdou s takovým matením k čertu.

71. Na rám mostu Pionýrů, nad místo, kde po přespávajících bezďácích zůstávají hromady odpadků, dali nápis: ‚"Nepořádek se mnohem méně odstraňuje, když ti, kterým se nepořádek příčí, opouštějí lidskou společnost a ukrývají se na pouštích nebo jiných samotách…“ J. A. Komenský (Via lucis)‘. Myslím ovšem, že Cestu světla nepochopili, že chtěli být osvětoví na způsob úřednický, že mysleli na ty, „kterým se pořádek příčí“. Svou hloupostí povýšili bezdomovce na muže svaté. 

70. Vypreparovalii z obrazu světa Boha, anděly a démony. Teď začíná augmented reality uprázdněný prostor zaplňovat - nejprve pomocí pokemonů.

69. Kázání jako duchovní porno: kazatel obnažuje duši, přehrává vzrušení, slova chtějí být vyzývavá. Ti, kdo to sledují, to jako reálnou výzvu neberou.

68. Na Den Husa mě stigmaticky palí žáha.

67. "Chtěla bych si koupit křížek. Ten s tím panduláčkem."

66. Koukám do kalendáře, dnes je výročí Pražského povstání a Nanebevstoupení Páně.

65. Asi už jsou zoufalí, jak ohrožené druhy zachránit. V ZOO Brno teď jedno lední medvídě pokřtili.

64. Nejsem schopen číst příběhy o tom, že jim prý Bůh dal novou, zaslíbenou zemi, a že mají vyvraždit místní obyvatele.

63. V čekárně u zubaře si čtu pašije - abych se styděl bát se bolesti.

62. Na Velký pátek o bičování se smutkem čteme. V pondělí pak - vesele - sami bičujeme. 

61. Většina lidí bude vzkříšena z hrobů - u nás však budou cinkat skleněná dvířka kolumbária. A co ty štelářky - udrží je vůbec - aby se zase rovnou nepřizabili?

6o. "Nejvíce mě při četbě Augustinových Vyznání zaujalo to, že měl nemanželské dítě."

59. Jezdit se opalovat a koupat do muslimských zemí - kdo takovou blbost vůbec vymyslel?

58. Kaple Parlamentu je ohleduplně židovsko-křesťanská. Proto tu nejsou desky Desatera, jen číslice od 1 do 10 na oknech, sluneční paprsky budou jako světlo Zákona. Není tu kříž, Ježíše pověsili zevnitř na dveře, když budou vrzat, bude to jak smrtelný chrapot.


57. Babička jí u hrobu vždycky vysvětlovala, že dědeček už je v nebi. Teď jedou kolem jiného hřbitova a vnučka překvapeně říká: "Tohle není naše nebíčko."
56. OK, nejsem staromilec, přeučím se a budu po novu skloňovat "půst, bez půstu". A díky, že prozatím nezavádíte vzor "chřest", podle kterého by bylo taky: "křest, bez křestu".
55. Prezident Zeman se stal nadějí mnoha frustrovaných. Jako král David, jako sám Ježíš. A my inťoši na to zase nadáváme.
54. Katolická stránka Tedeum.cz je stále více protipapežská. František si přece nemůže jen tak povídat, co ho napadne! (Co na tom, že právě takto funguje inspirace...)
53. Jen tři měsíce vydržel u karlovarských hokejistů slovenský kouč Oremus ("Modleme se"). Co mu možná stačilo na Slovensku, v české lize nestačí. Zde je potřeba i trénovat.
52. Je úsměvné, jak často hvězdy věří ve hvězdy. Uděláme dobře, když nebudeme brát vážně druhé ani jedny.
51. V 2949. díle seriálu Ulice došlo i na věčné otázky. Farář vysvětloval mladému děvčeti, proč Bůh dopustil smrt jejího přítele. Necudně, v papndeklových kulisách a narychlo naučenými replikami. Je mi stydno.
50. Dění na nebi: nejprve ho řežou nože záblesků, pak přilétají talíře - a nakonec tam kdosi promítá reklamu na novou ledničku.
49. Nová radnice Moravské Ostravy je v hale bývalé banky. Vyřizoval jsem něco v přízemí, a z balkonu prvního patra, kde je odbor sociální, mě jak svatí z kůru sledovali postavy vágusů.
 
48. Adventní věnec po Vánocích – smetáme uschlé jehličí. Jako když zenoví mniši vystaví mandalu z písku mořským vlnám. 

47. Když mi řekl, že tráví Vánoce v hospodě, chtěl jsem ho správně středostavovsky pokárat, pak jsem si však uvědomil, že to takto přece chtěli udělat i Maria s Josefem, jen pro ně už "v hospodě neměli místo".

46. Dá se o Ježíškovi vyprávět o Vánocích, když se všichni těší na pohádky?

45. Cestující nastoupí, děžurnaja za nimi udělá baterkou velké znamení kříže (???) a už se jede.
 
44. Jeden bezdomovec k druhému: "Dávajó tam více ovoce a míň pindajó o Bohu."

43. Letošní Advent je napjatým očekáváním sedmého dílu Hvězdných válek. Začal tímto čtením z evangelia: „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“

42. V některých oblastech prý už nechodí Mikuláš, jen čert. Chudáci dnešní děti.

41. Na Všech svatých procházíme kolem židovského hřbitova. "Podívej se, jak židé na své hroby kašlou, nikde ani svíčka." Zastyděl jsem se však já. Prostě se nepodvolili katolickému kalendáriu, narozdíl od nás evangelíků.

40. Dvě ankety: nejvlivnějším mužem světa je prý Putin. Nejvlivnější ženou Maria.

39. Velký pátek je povedeným státním svátkem. Nikdy totiž nevyjde na víkend.

38. Obřad znovuvysvěcení kostela by měli katolíci provádět zejména po některých kázáních. (A my evangelíci jsme takového přemýšlení ušetřeni jen proto, že kostely za svatá místa nepovažujeme už z principu.)

37. Takové štěstí: první pohřeb v nově otevřené katedrále.

36. České pašije: cesta ke svobodě vedla z Národní třídy pod ranami obušků.

35. Zeman se označil za "hlas národa". A teď už je skutečně jen krůček od klasického "vox populi, vox dei".

34. Mají v pekle infernet? Dokonce si myslím, že jsme už sesíťovaní.

33. V pokoji katolického hostelu bylo všechno zařízení z IKEA. Ze švédského designu se vymykal jen krucifix nade dveřmi.

32. Židé smějí Chrámovou horu navštěvovat, ale nesmějí se tam modlit. Novinová zpráva, která zní jako úvod k židovské anekdotě.

31. "Já jsem kněz V.V.", a tváří se při tom, že mi jako má být povědomý. "No, znáte mě asi z televize", napovídá mi ještě. Jediné, co mi tím připomněl, je teleshopping.

30. Poslední kapitola v učebnici pedagogiky: Představa člověka budoucnosti. Prý bude vnímavý, snažící se o hodnověrnost, toužící po úplnosti... Připomnělo mi to závěr Bible - ten ovšem není tak naivní, že by toto přičítal vývoji člověka.

29. Na zdi vedle hřbitovní brány upoutávka na místní wellness.
28. Kněz přečetl evangelium a začal kázání: "Určitě vás nejvíce zajímá, jak pokračují opravy katedrály..." - I kdyby katedrála třeba vyhořela, je to pro církev menší neštěstí než takového ponižování evangelia.

27. "Naše rodinná firma se už 20 let specializuje na výrobu andělů. Dlouhou dobu nám ovšem trvalo, než jsme přišli na to, jak má ideální anděl vypadat."

26. Drsně nás předjížděl, na zadním skle měl nápis El Diablo. Pak jsme ho viděli nabouraného předkem v příkopu, to El Diablo trčelo do vozovky jako podpis.

25. Supetar: když městský kostel svatého Petra vyhořel, sice ho pohotově postavili znovu, ale zasvětili už raději Panně Marii.

24. Jestli nás nezachrání to třídění odpadu, tak už fakt jen Pán Bůh.

23. V církvi mohou mít sex i bratr se sestrou.

22. V opilosti čtěte a pochopíte evangelium lépe. Evangelická mystika.

21. Obsazený kříž je přece úplně jiné znamení než neobsazený. První je připomínkou, že Ježíš za mne umřel - ale pro koho je připravený ten druhý?

20. Hodně luxusní věc, tyhle biblické hodiny. Kazatel se půl dne pečlivě připravuje a pak ještě hodinu naživo přednáší třeba jen dvěma posluchačům. To je k nezaplacení.

19. Adam prý pochází z Afriky. A Adam teď k nám přichází, aby nás vyzkoušel, zda ho dovedeme přijmout tak, jak to dovedl Druhý Adam, jehož následovníky doufáme být.

18. Realisticky to katolíci znázorňují. Ne každá Křížová cesta končí Vzkříšením.

17. Vývoj: starší film o Janu Husovi nechali komunisté natočit v roce 1954. Novou verzi (2015) režíroval předseda komunistické strany sám.

16. Díky za Noc kostelů. Je z něj šperk mnoha výročních zpráv - trojciferný počet účastníků.

15. V knihkupectví mi záplava knih o modlitbě připomněla, jak je důležité se modlit - a nekupovat knihy místo toho.

14. Skoro každé ráno potkávám jeptišky na kole. Stydím se, že mě u toho vždycky napadne stejný hloupý vtip.

13. On to přece nemohl myslet špatně, ten Rath, když šel s krabicí od vína naplněnou penězi. A když ho zastavili policisté, máme tady důkaz, že se zrovna vroucně modlil. Nahlas totiž dořekl: "Ježíši, to je zajímavé."

12. MS 2015: Hokejisti se musí naučit snášet rány a přitom se nemstít. To by byli dobří křesťané.

11. Hrávalo se "maso" - jeden mládežník měl zavázané oči, ostatní mu mlátili do dlaně a on měl uhodnout, kdo ho uhodil, aby se s ním mohl vyměnit. Byla to příprava na evangelickou dospělost.

10. Mezi mladými katolíky je živý strach před Božím trestem. Mezi mladými evangelíky jsem to neslyšel nikdy. No, uvidíme.

9. Píšou v novinách: "Jako naschvál. Prodloužený víkend proprší, po neděli přijdou letní teploty." Dřív Bůh trestal, teď už dělá jenom naschvály.

8. Horolezci natočili velmi emotivní video, jak na ně v Himalájích padá lavina. Jejich komentář je dlouhou litanií, v které se už naštěstí nebere nadarmo Boží jméno. Opakují se v ní totiž jen 2 slova jiná: "f*ck" a "Scheiße".

7. Už dloho jsem neviděl chlapy tak usilovně meditovat. Stál jsem spolu s dalšími pěti před pivním regálem v Kauflandu.

6. Poprvé čte Bibli: "Čekala jsem potěšení, a jsou tam samé tvrdosti."

5. Stárnoucí evangelíci se lísají i k mizernému faráři. Tuší, že brzy, při pohřbu, budou odkázáni na to, co o nich řekne.

4. V novinách píšou, že "Aneta Langerová ovládla Anděly". A máme tedy další položku na seznamu českých božstev.

3. Jasná sluneční záře se pěkně hodí k velikonočnímu zvěstování. Vedle něj je v kostele slyšet i slabé bzučení. To si souběžně Belzebub, Pán much, probouzí své služebníčky.

2. Tohle by mělo zajímat římskou Kongregaci pro nauku víry: na Slezské Ostravě mají hrob Josef Panna a jeho žena Marie.

1. V poledne nastala tma po celé zemi a trvala tři hodiny, pak Ježíš skonal. Tohle myslím v žádném filmu o ukřižování není. On by to totiž žádný film nebyl.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
POD ČAROU

1. . Relikvie Jana Pavla II. zhotovili z kapek krve, odebrané pro případ transfúze. Poradil bych jim, co by ještě mohli uchovávat a dělat z toho později relikvie, ale nejspíše by je to spíše hodně nas..lo.