Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Běda, když vás budou všichni lidé chválit

L 6,26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit;
vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

Přátelé v Kristu,
když chcete například ve svých dětech upevnit nějaký způsob jednání, pochválíte je. Pochválíte je, když si uklidí svůj pokojík, nebo když se pořádně naučí do školy a přinesou dobrou známku. Podobně se i dospělí mezi sebou chválí: Pochválím někoho druhého, když udělá něco, co považuji já za dobré, z čeho mám prospěch, co se mi líbí. Svou pochvalou chceme druhé motivovat, aby příště jednali zase tak. Svou pochvalou se vlastně ty druhé snažíme formovat tak, jak je to pro nás výhodné. Pochvala je svým způsobem druh manipulace, kterou používá chválící vůči chválenému. Ale chválený se většinou chvále moc nevzpírá. Dělá mu to dobře, když je chválen. Nám všem dělá chvála dobře!

A přece zároveň určitě rozumíme tomu, jak to může být škodlivé a zavádějící, když se necháme chválou manipulovat. Když chválu vyhledáváme a necháme se jí určovat. Z evangelií známe jeden názorný příklad takových lidí. Mnohokrát je tu řeč o farizejích, kteří si zakládali na uznání od lidí. Například nedávno jsme zde při bohoslužbách četli oddíl o tom, jak se farizeové rádi modlili lidem na očích - a lidé je za to chválili. Farizeové chtěli být příkladem zbožnosti – a ti, kdo je potkali a viděli, to skutečně ocenili. Zdá se, že farizeje každý chválil. Oni byli vzorovými věřícími. Sotva jim bylo možné něco vytknout. Byli vytrvalí v modlitbách a postech. Byli taky obětaví ve svých almužnách. Jen Ježíš svým následovníkům říkal: nebuďte jako oni. Oni to dělají, aby získali slávu a pochvalu od lidí. Vy to dělejte jinak. Když vy se modlíte, když se postíte, když dáváte své dary, nedělejte to kvůli lidem, ale kvůli Bohu.

Kdo žije podle evangelia, nemůže být všemi chválen. Naopak – bude se dostávat do situací, kdy mu druzí nebudou rozumět, nebo dokonce kdy lidem bude něco z jeho jednání či mluvení vadit, kdy ho odmítnou. Čteme zase jinde v evangeliu, že Ježíšovi farizeové vyčítali jeho otevřenost. Liberálnost, s jakou stoloval s celníky a hříšníky. Nazývali ho „milovníkem hodů a pitek“. Nepochopili, oč Ježíšovi šlo. Že chtěl hříšníky proměňovat tím, že je neodmítá. Proto s nimi sedával i při hostinách. Ježíš nebyl takový asketa jako například Jan Křtitel, o kterém víme například, že zásadně nepil víno. Jan byl zdá se zásadovější. Ale ani jej všichni nepřijali, říkalo se o něm, že „je posedlý“. – A podobná nepochopení a odsudky bychom určitě našli v životopisech všech velkých křesťanů. Kolik tam jen najdeme vyhraněností a těžko přijatelných věcí. Například jedni zásadně odmítali peníze, jiní zase měli k bohatství opovážlivě blízko. Někteří byli mnohomluvní až příliš, někteří celé roky mlčeli. Někteří vyhlašovali války proti muslimům, jiní za nimi šli s poselstvím lásky. Dokonce i ti, kdo se dostali na oficiální katolické seznamy světců, jsou zároveň vždy něčím divní, něčím pro církev nepohodlní. Kolik jen vyhraněností může mít cesta víry. Kolik výrazných individualit. Věřící lidé nemají být všichni stejní. V církvi nemá být uniformita. Ideál je sice jen jeden, následování Ježíše Krista, ale ten nabývá v konkrétních životech jeho následovníků tisíce různých podob. Křesťanská víra je tak i oslavou jedinečnosti každého člověka. Cesty hledání pravdy totiž mohou být velmi rozmanité. A kdo upřímně hledá, často bude veden cestou do osamělosti a nepochopení od druhých. - Pravda je jen jedna, ale zde ve světě se může třpytit jako diamant vybroušený se spoustou plošek a hran. Výrazní křesťané jsou jako ony plošky diamantu. Anebo jiný obraz: kdosi řekl, že „pravda je symfonická“. Až tehdy, kdybychom hráli každý dobře svůj part, zněl by výsledný společný zvuk dobře. Dokud to neděláme, sotva se můžeme navzájem dobře pochopit a ocenit. – A tak, pokud se dnes snažíme o dobrý život víry, neděláme to kvůli lidem, abychom se zalíbili jim. Jednou bychom si přece přáli slyšet chválu raději od Boha: „Služebníku dobrý a věrný, ..vejdi a raduj se u svého pána.“ (Mt 25,23)

Křesťan tedy nemůže být všemi chválen. Znamenalo by to, že by se musel všem přizpůsobovat a dělat to, co od něho očekávají, aby se jim zalíbil. Každý křesťan bude v něčem vyhraněný až sveřepý, a v tom bude narážet. Proto nemůže být všemi chválen, protože nebude všemi pochopen. – Ale je ještě jeden důvod, proč opravdoví křesťané nebudou nikdy všemi lidmi chválení. A je to jeden zásadní rys všem pravým křesťanům společný. Pokud totiž křesťanské zvěstování trvá na skutečné proměně lidského srdce, nemůže být nikdy skutečně populární. – O tom mluví druhá část dnešního verše. Zmiňuje se tam popularita proroků. Proroci jsou ti, kdo k lidem přicházejí s vizemi. S myšlenkami, které přesahují běžný horizont našeho života a myšlení. A lidé takové vznosné myšlenky potřebuji, touží po nich. Kde je poptávka, je i nabídka, a proto dojdou sluchu a popularity mnozí proroci. Ale ne všichni jsou proroky pravými. Jak tedy poznáme proroky pravé od falešných? Falešní proroci se dají spoutat oním poutem popularity. Budou lidem říkat to, co si lidé přejí slyšet. – Nepoznáme je podle toho, jestli přinášejí zvěst dobrou nebo špatnou. Jsou takoví, kteří mluví o krásné budoucnosti lidstva, a jsou chváleni pro toto. Osídlíme jiné planety, učiníme lidské tělo nesmrtelným. Pak jsou jiní, kteří přicházejí se zvěstmi špatnými, apokalyptickými. A je zvláštní, že i oni se snadnou stanou populární. Falešnými proroky jsou však určitě tehdy, když řeknou, že není záchrany. – A ještě mezi těmi, kdo mluví o záchraně, musíme rozlišovat. Falešní jsou ti proroci, kteří nejdou dost hluboko. Popularitu mohou získat tím, že lidem nabídnou: tohle a tohle dělejte, a svět bude zachráněn. Změna vašeho chování svět zachrání. Myslím, že se k tomu blíží mnozí ekologičtí proroci: když budeme třídit odpad a méně jezdit autem, snad máme naději. Ale jsou falešní všichni proroci, kteří nedořeknou, kde je skutečná záchrana. Praví proroci vždy mluví o nutnosti proměny srdce. Mluví o Bohu, o tom, že náš vztah k němu je tím základním pro náš život. Praví proroci hlásají náročnou cestu hledání pravdy a dokonce to, že my lidé na ní mnoho nezmůžeme, že jsme odkázáni na milost Boží. A to nebude myšlenka nikdy populární. Proto je v evangeliu také podobenství o dvou branách, úzké a široké (Mt 7:13-14): Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Pokud se rozhodujeme jít poctivě cestou víry, nebudou vás všichni chválit. Právě naopak, když nás všichni lidé chválí, může to být upozorněním, že jste na falešné cestě. Kdo však žije jako pravý křesťan, tomu se dostane (Ř 2:29) chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Ježíši Kriste, ty jsi málo dbal na chválu lidskou,
ať se v tomto dovedeme od tebe učit.

Běda

L 6:24-25 Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.

Přátelé v Kristu,
Ježíš dnes mluví o tom, jak jsou na tom bídně ti, kdo jsou ve světě bohatí, nasyceni, veselí. Běduje nad těmi, kdo jsou už dnes spokojeni se svým životem. – K tomu musím jednu poznámku říct hned na počátek. Aby to nevypadalo, že evangelium rovná se takovéto pranýřování bohatých. Abychom si nemysleli, že evangelium neboli radostná zvěst je zaměnitelné s vyhrůžkami bohatcům a těm, kdo dovedou ve světě žít radostněji než my: však počkejte, jednou uvidíte! Protože takto to ani v Ježíšově kázání není. Pokud jste tady byli v neděli, když jsme začínali číst toto Kázání na rovině, snad si vzpomenete, že Ježíš jej začal blahoslavenstvími. Potěšoval ty, kdo mají ve světě nedostatek. Blaze vám, vám chudí, vám chudí, hladovějící, plačící. Neboť vy jste bohatí, vám patří království Boží. Vy budete nasyceni, vy se budete smát.

Tak mluvil Ježíš nejdříve. Evangelium je především pozitivní. Ale taky v dnešním slově je Ježíš více pozitivní, než se zdá na první přečtení. A to se pokusím ukázat. – Mluví dnes k těm, kdo jsou už spokojeni. Spokojeni se sebou, se svým životem. Spokojeni zde ve světě. Jak k takovým lidem mluvit? Jak je oslovit? To bývá hodně těžké. Jak oslovit ty, kdo mají bohatství, doslova „mají peníze“? Jak oslovit ty, kdo nikdy nepoznali hlad a mají plnou ledničku i stůl? Jak oslovit ty, kdo jsou docela obyčejně šťastní v tomto světě? Kdo už po ničem netouží? Kterým je prostě blaze už tady, v tomto životě? – Možná takový problém máte taky: jak svědčit o Bohu lidem, kterým zdá se nic neschází? Jak mluvit o Božím království těm, kteří už se mají docela dobře nebo hodně dobře tady na zemi?

A tady si musíme všimnout, že Ježíš nezačíná chlácholením. Neříká nic ve smyslu: když své bohatství máte, tak ho dobře užívejte. Neříká nic, co bychom si mohli vyložit: dejte část svého majetku na nějaký dobrý účel, třeba na charitu, na církev, na misii, a bude to v pořádku. Ježíš říká prostě: Běda. Situace boháče je špatná. Tak špatná, že tady nestačí povrchní a částečné řešení. Majetek je překážkou. Je úskalím, protože člověku nabízí falešné jistoty. Boháč snadno podlehne iluzi, že se může zajistit svým majetkem. Majetek se mu stává životní náplní a jistotou, bohem, modlou.

Běda vám, bohatí, řekne Ježíš. Běda vám. Ježíš nad nimi běduje, naříká. V řeckém originále je slovo, které nemá žádné souhlásky, prostě citoslovce: úai. Úai, bohatí. - Slyšíte to? To není slovo soudu, odsuzování. To je slovo bědování, soucitu, lítosti. Jak jste bídní, vy bohatí. Pokud se spoléháte na své bohatství v penězích a zboží, a nemáte to pravé bohatství, Boží. Tady nestačí částečné řešení, tady nestačí naučit se lépe zacházet s penězi. Chce to gruntovanější rozvahu, je třeba se ptát: co je pro mne největší hodnotu v životě? - Protože Ježíš nechce říci: napravte svůj vztah k majetku. Zato chce říct: napravte svůj vztah k Bohu. A když tohle uděláte, dostane všechno ostatní ve vašem životě správné místo a správnou důležitost. I majetek. Je-li Bůh v našem životě na prvním místě, je všechno na správném místě.

Co se tím chce říci, ukážu ještě na dvou biblických oddílech. první z nic: na počátku Zjevení Janova nacházíme 7 dopisů tehdejším sborům, a mezi nimi taky list do Laodikeje. Tam už mezi tehdejšími prvními křesťany byli i boháči, asi dokonce měli i ve sboru převahu. A v tom listě nacházíme napomenutí: „Říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný.“ To slovo znamená: Protože spoléháš na své bohatství, zapomínáš na Boha, který je tím pravým bohatstvím. A proto jsi ve skutečnosti chudý. – Naproti tomu o pravém bohatství se mluví například ve známém žalmu 23: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatku. Protože spoléhám na Boží péči, důvěřuji mu, že se o mne postará, ať už má cesta povede kdykoliv. A taková důvěra je pro mne tím nejvyšším životním bohatstvím. A odtud taky poznávám, že kdo takovou víru nemá, že je skutečně chudý a ubohý. Nebudu se nad něj povyšovat ani ho odsuzovat, spíše budu nad takovou lidskou situací bědovat: úai.

Nejdříve Ježíš oslovil bohaté, ve druhé a třetí větě oslovuje nasycené a smějící se. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Každá z těch vět má dvě části, první mluví o tom, co je nyní, o tom, jakého uspokojení se už těm lidem dostává. Ta druhá část pak mluví o tom, že jednou tomu bude jinak, právě naopak. Jednou, v posledním čase, budou hladovět a naříkat.

Je to řeč o nebeské odplatě, o Boží pomstě? To sotva. Nezapomínejme, že Ježíš tady běduje, naříká nad údělem takových lidí. A to, co na ně přijde, to vůbec nemusíme chápat jako Boží trest. To se jen projeví a naplno ukáže neschopnost světských lidí vnímat pravé bohatství. Když prostě nemají čidla na to, jak bohatý může být život víry, život s Bohem. A kdo si už dnes nepěstuje na duchovní věci citlivost, co by mu mohlo jednou dát Boží království? Ježíš například řekne: Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. A já tomu rozumím tak, že ten, kdo dnes umí sytit jen své břicho, nebude umět jednou přijímat to pravé nasycení od Boha. Prostě pro něj bude nestravitelné. A Ježíš řekne taky: Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Tomu rozumím docela obyčejně tak, že ten, kdo se umí bavit jen světským způsobem, prostě bude jednou zklamán. Nebude to ten způsob zábavy, na který byl zvyklý, a který jediný uměl přijmout a ocenit. Úai.

A teď ještě, co z toho plyne pro nás. Starejme se prostě, aby se nás dnešní slovo vůbec netýkalo. Abychom nebyli bohatí jen světským způsobem. Pěkně to řeknou Kristova slova, kterými pokračuje list Laodikejským: Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl (to znamená, aby ses osvědčil ve zkouškách víry, jako i zlato bývá pročišťováno ohněm). Abys sis u mne koupil bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu (bílý šat znamená spravedlnost před Bohem, spravedlivý život podle Božího slova). A aby sis u mne koupil mast k potření očí, abys prohlédl (totiž takovou mast, která nám dá schopnost dívat se na svět pravdivě, Kristovýma očima, očima lásky a Božího milosrdenství).

Na závěr shrnutí ve dvou větách: Jsou bídní ti, kdo žijí bez Boha. Kdo má Boha, nic mu neschází.

Vyznání vin:
Pane Ježíši Kriste, vyznáváme, že také my v životě spoléháme na jistoty falešné, na to, co nám patří a na co máme nárok.
Věříme, že tobě je nás v naší chudobě líto. Spoléháme na tvou moc, že nás z ní chceš vysvobodit.
Protože jsme v lidské bídě všichni dohromady, chceme si ulehčit aspoň od toho, co máme proti sobě navzájem, a odpouštíme těm, kdo nám ublížili.

Slovo milosti:
Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista:
byl bohatý, ale pro vás se stal chudým,
abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2K 8:9)