Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal

2S 12,14-27 14 Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi. 15 V tom dopise psal: "Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře." 16 Jóab tedy obhlédl město a určil Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam jsou vybraní válečníci. 17 Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt. 18 Jóab poslal Davidovi zprávu o všem, co se v té bitvě stalo. 19 Poslovi přikázal: "Vypovíš králi všechno o té bitvě. 20 On ti v návalu královského rozhořčení jistě vytkne: »Proč jste bojovali tak blízko města? Což jste nevěděli, že z hradeb střílejí? 21 Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Nebyla to žena, která na něho svrhla ze zdi mlýnský kámen, takže umřel v Tebesu? Proč jste se přibližovali k hradbám?« Pak řekneš: »Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.«" 22 Posel šel, přišel k Davidovi a oznámil všechno, s čím ho Jóab poslal. 23 Posel Davidovi řekl: "Ti muži byli v přesile a vytrhli proti nám do pole, ale my jsme na ně dotírali až do vrat brány. 24 Vtom začali z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci a usmrtili několik královských služebníků. Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev." 25 David řekl poslovi: "Vyřiď Jóabovi: »Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak. Zesil svůj boj proti městu a zboř je.« Posilni ho!" 26 Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. 27 Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

Přátelé v Kristu,
na konci dnešního příběhu si David podruhé posílá pro Bat-šebu a zve ji do svého paláce. Poprvé si ji pozval na začátku minulého oddílu, kdy David po Bat-šebě tajně zatoužil a pak s ní spal. Byla to vdaná žena a David spáchal cizoložství. Když pro ni teď posílá podruhé, už nemusí nic skrývat. Bat-šeba se k němu stěhuje natrvalo. Bude jeho ženou oficiálně. Už je to možné – Bat-šeba už je vdova, a už má za sebou také dny předepsaného zármutku. Už se může stát manželkou krále. Už proti tomu nikdo z lidí nemůže nic říci. Dokonce naopak: v očích lidí může David vypadat jako dobrodinec, vždyť se takto postaral o vdovu po svém věrném vojákovi. – Uriáš, muž Bat-šeby, je mrtev. Dovídáme se, že to bylo Davidovým úmyslem, ale lidský soud by měl problém najít pro to důkazy. Vždyť ve válce „meč požírá tak i onak“, jak cynicky poznamená král David. A kdo by mu dokázal, že to byl úmysl a ne nešťastná náhoda? Kdo by měl odvahu proti němu svědčit? David si mohl být jistý, že jeho hřích je mezi lidmi neprokazatelný. Tak se i my často upokojíme tím, že o našich špatnostech a vinách nevědí druzí lidé.

Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Taková je poslední věta dnešního příběhu. V očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Kromě nedokonalého lidského posuzování je zde ještě soud jiný, soud vyšší, soud Boží. Tento Boží soud, zmíněný v závěru, vrhá zpětné světlo na celý příběh, a my ho proto můžeme číst téměř Božíma očima. – Jak se děje ten Boží soud? Boží soud je soudem, který probíhá v našich životech neustále. Někdo si představuje, že Boží soud bude až jednou, nakonec, v soudný den. Že až tehdy bude odsouzeno zlé a vyzvednuto dobré. Ale Bible mluví také o Božím soudu, který se děje neustále. Stále jsou věci dobré a věci zlé. A také my lidé se máme stále učit rozlišovat. A dobrých věcí se držet a zlým věcem se vyhýbat. To je soud, souzení, posuzování. Abychom viděli věci tak, jak jsou v očích Božích. Máme posuzovat, co je dobré, dobré před Bohem. Pak je to dobré i pro nás. Máme dobře smýšlet, dobře mluvit, dobře jednat. Máme posuzovat, co je špatné, špatné před Bohem. Pak je to škodlivé i pro nás. Máme se vyhýbat špatnému smýšlení, špatnému mluvení, špatnému jednání. - Tady i vidíme, jaký je smysl Božího soudu. Není to především trestání. Pro dobré věci se máme rozhodovat ne ze strachu před trestem. Rozhodování pro dobré věci nás má vést k dobrému životu. – A tak je Boží soud stále nad námi. Boží soud, který ví, že člověk má sklon ke zlému. V tomhle je Bible k člověku velmi skeptická. Každý z nás má silný sklon k hříchu, ke zlému. Ale Boží soud nám nabízí záchranu, pomoc, posilu. Ta záchrana se děje skrze naše pokání a zvěstování Boží milosti. Skrze pokání: když své hříchy pravdivě vyznáme, ve světle Božího slova, když jich litujeme, když se snažíme o nápravu. A skrze zvěstování milosti, protože jak řekne Bible, Bůh nechce, aby hříšník zahynul, ale aby se obrátil a žil.

Jsme my lidé hříšníky, se stálým sklonem k špatnému jednání. V dnešním příběhu o Davidovi vidíme, že základní hřích stále spočívá v tom, že my lidé chceme být jako bohové. Vzpomínáte si, že taková je zápletka vůbec prvního příběhu v Bibli? Že had-pokušitel v ráji právě toto slibuje Evě? Budete jako bohové. – A také dneska král David chce být jako bůh. Osobuje si Boží kompetence Boží. Zaprvé: rozhoduje o lidském bytí a nebytí. Dává zabít Uriáše. Zbaví se ho, protože on by proti němu mohl být svědkem, že dítě, které Bat-šeba porodí, je nemanželské. Uriáš umírá v boji, kde byl nasazen na nejnebezpečnější místo, do první linie, proti nejzdatnějším bojovníkům. – A potom si David osobuje druhou věc, která patří do kompetence Boží. Chce rozhodovat o tom, co je špatné a co dobré. Veliteli Jóabovi, který mu vzkázal zprávu o smrti Uriáše, odpovídá: „Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak.“ Uriáš byl zabit? To je smutné, ale někdo přece na tom místě tak čit tak bojovat musel. Prostě stalo se. Shoda okolností. „Nepokládej to za nic zlého.“ David sám říká, co má a co nemá být považováno za zlé. David tady vlastně vytváří svůj vlastní soud. A vytváří ho tak, aby vyzníval pro něj, aby jeho špatnost byla jeho soudem zakryta. – Tak si i my sami vytváříme své verze pravdy a dobra, abychom sami sebe omluvili. Jsme potomky těch mudrlantů, kteří pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, a proto chceme sami určovat, co je dobré a co zlé. Chceme být bohové. Pořád se u nás lidí opakují ty stejné vzorce hříchů, o kterých píše Bible. A to, co bylo problémem už kdysi dávno v rajské zahradě, se někdy tak zřetelně opakuje i v životech našich.

Čteme tady o nedělích na pokračování příběh o Davidově selhání a následném pokání. Opravdu zarážející věci tady o Davidovi čteme. Myslím, že v dnešní době by si na takovém příběhu smlsly i bulvární noviny. Tohle, co tady čteme, kdyby zjistily o nějakém vládnoucím králi, to by bylo sousto pro novináře i čtenáře! To by hned vzrostla prodejnost tohoto vydání. A víte, co by bylo na první straně? No přece onen tak častý titulek: „Šokující odhalení!!!“ – Proč mají lidé chuť číst bulvár? Proč pasou po takových neuctivých informacích? Myslím, že hlavně proto, že jim dělá dobře, když se dovědí, že ani ty slavné a vážené osobnosti nejsou dokonalé. I ti, kdo mají hodně peněz, ti, jejichž tváře jsou známé z televizních obrazovek, mají stejné slabosti a vady a problémy jako normální člověk. Bulvár úspěšně žije z toho, že nám odkrývá, že „nikdo není dokonalý“. - Ale pro nás křesťany by to nemělo být odhalení tak šokující. Vždyť Bible tohle odkrývala vždycky. Že každý člověk je hříšný, do hloubi srdce hříšný. Že každý z nás je náchylný ke zradě a selhání.

A dokonce, považte, co k tomu Bible říká navíc. Že je náš život zdravější, když víme, že naše srdce je nemocné, než když to nevíme. Je zdravější ten, kdo o sobě ví, že je slabý a hříšný, než ten, kdo to o sobě neví. Je-li skutečně naše srdce nemocné, pak je lepší, když to víme. Když si přejeme uzdravení. – V Novém zákoně pak Ježíš přichází jako lékař. Slyšeli jsme to ve čtení z evangelia. Ježíš až provokuje náš sklon k farizejství, k iluzi, že jsme sami dost dobří. On říká (L 5,31n): „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za odvahu poznávat své hříchy,
děkujeme, že nám zvěstuješ Boží milost.