Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

1,1-3 Téma – zvukomalebnost

Nejkrásnější z písní Šalomounových.

2 Kéž políbí mě polibkem svých úst!
Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje,
nejčistší olej - tvé jméno.
Proto tě dívky milují.

1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
nejkrásnější z písní – doslova píseň písní (šír ha-širím)
genitivní vazba, která vyjadřuje jedinečnost a nesrovnatelnou krásu celé skladby (vlastně superlativ – jako „svatyně svatých, král králů apod.)

Šalomounovi připsány knihy: Kazatel, Přísloví, Píseň písní
podle tradice je Píseň písní dílem Šalomounova mládí – láska
Přísloví spisem jeho středního věku – moudrost
Kazatel spisem jeho stáří – skepse

podle 1Kr 5,12 Šalomoun Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.

2 Kéž políbí mě polibkem svých úst!
Píseň začíná slovy touhy

jiššákéní minnšíkot píhú
souhlásky: š-š-k-n//m-n-š-k-(t)//p-h střídá se laskání a důraznost
líbavé a šeptavé š-š-š – třikrát
patrové n-n-n – třikrát

kontrastně k měkkým m a n zde stojí dvakrát ostré k
mazlivé j, polibkové p, temné h
šlo by rozebírat ještě dále

vokály: i-á-é-í//i-e-í-ó//í-ú
většina samohlásek dlouhých
výrazné je úzké dlouhé í – jakoby jásavě ptačí

napodobují to kraličtí:
Ó by mne políbil políbením úst svých
b-p-b-p-b-(m)//st-sv-ch
střída: b-p důraz: st-sv

kraličtí toho dosáhli vložením slůvka “by”
(použití “kéž” – tak v ČEP - nebo “ať” by narušilo akustickou osnovu)

touha milé je vyjádřena i řadou í-i-í-í-ý
i odhodlaným trojím l-l-l

vše rámováno dlouhými samohláskami ó-ú-ý

svých úst = píhú obsahuje souhlásky JHV – tedy zkráceně Jahve (Hospodin)

k podstatě SZ patří spíše slyšení než vidění
také krása je vnímána spíše akusticky než vizuálně
zvuk patří ke slovu a dotváří jeho obsah

Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
víno opojuje a občerstvuje
mnohem více však opojuje laskání projevované vroucími polibky

políbení je zároveň opojení
hebrejské sloveso je postaveno na 3 souhláskách
líbat = n-š-q opojit, napájet = š-q-h slovesa jsou souzvučná
(tak Jaroslav Seifert ve svém převodu: „opoj mne polibkem svých rtů)

polibkem jako by jeden druhému dával pít vlastní duši
(Jákob polibkem předává Izákovi požehnání – Gn 27,27
Josef takto předává svým bratrům odpuštění – Gn 45,15
také David se polibkem sjednotil s Jonatánem – 1S 20,41
Ježíš se pravděpodobně polibkem zdravil s učedníky – L 22,47n – zde s Jidášem)
(dnes bych asi dostal otázku, jestli to nebyli homosexuálové)

3 Příjemně voní tvé oleje,
nejčistší olej - tvé jméno.

ještě jednou zvukomalba
olej = šemen jméno = šém

jméno je to, co tvoří podstatu lidské bytosti,
milujícímu může jméno vonět jako olej
(zatímco jméno svévolníka páchne – Př 10,7)

olej – vylitím na hlavu demonstroval specifické poslání pomazaného
(ještě bude souznít ve v. 6 se šemeš = slunce)

Proto tě dívky milují.
myslí se na sbor družiček,
který svým zpěvem, popř. tancem symbolicky vyjadřují vztah milé k milému

jaká milá, jaký milý?
budeme přemýšlet postupně

1,5-6 Téma - krása ikon

Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery,
jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená,
že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili:
uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

5 Černá jsem,
milá vyznává, že je černá
černá je protikladem bílé a červené,
které jako barvy světla byly považována za krásné a ideální
snědost, temná barva ubírá na kráse

a přece půvabná, jeruzalémské dcery,
milé ani snědost neubrala na půvabu

jak stany Kédarců,
milá je žádoucí jako stany kédarských beduínů, vyrobené z černé kozí srsti,
které poskytnou poutníkovi vytoužen stín po úmorné cestě pouští

jako stanové houně Šalomounovy.
taky řeč o stanech,
zde navíc asociace královské nádhery a oslnivé krásy

6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená,
že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili:
uložili mi vinice hlídat
tmavou barvu své pleti vykládá milá jako důsledek pobytu na vinici,
kde byla vystavena žhnoucím paprskům slunce

na vinici ji poslali její bratři
synové mé matky – takže vlastní bratři
(otec mohl mít syny i s jinými ženami, např. otrokyněmi)

bratři měli být ochránci sestry,
teď se však proti ni rozohnili
proč ji poslali na vinici? chtěli ji skrýt před milým?

ale neuchránili, naopak
zde neuhlídala vinici vlastní, svůj klín
svůj plodný klín, který má také přinést plody

jako zralá vinice přináší ovoce
plodnost ženy je zde přirovnána k plodnosti vinice

ožehnuta životadárným sluncem dozrála k lásce
neuhlídala jsem však vinici vlastní.
v teple a světle slunce podlehla lásce


a teď sledujme kroky ikonografie
Píseň je o lásce mezi jakousi milou a jakýmsi milým

jedna z možností alegorického výkladu Písně je, že je o vztahu mezi církví a Kristem
(v NZ několikrát obraz, že církev je nevěsta Kristova
Zj 22:17 Duch i nevěsta praví: "Přijď!")

milý - milá
církev - Kristus
Maria - Duch svatý
dcerka siónská - Hospodin

vzorem církve je Maria
Maria je vzorovým příkladem člověka, který našel jednotu s Bohem
„Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.“
(nepohoršujme se nad tím – i Starý zákon mluví o dcerce siónské nebo jeruzalémské, kterou si Hospodin zasnoubil)

jedním ze způsobů znázorňování madony jsou tzv. černé madony
je to způsob netradiční, ale ne zas tak zřídkavý

(evropský středověký způsob, který jeodlišný od madon afrických)

2:8-13 Téma - krása hudební

8 Hlas mého milého!
Hle, právě přichází, hory přeskakuje,
přenáší se přes pahorky.
9 Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken,
dívá se mřížováním.
10 Můj milý se ozval, řekl mi:
"Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
12 Po zemi se objevují květy,
nadešel čas prořezávat révu,
hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
13 Fíkovník nasadil první plody,
voní kvítky vinné révy.
Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"


Pís 2:8-13 8 Hlas mého milého!
Hle, právě přichází, hory přeskakuje,
přenáší se přes pahorky.
milý byl kdesi daleko, milá ho očekávala
a náhle se situace mění, milý přichází,

láska nezná překážky
slovesa vystupňovaná: přichází – přeskakuje – přenáší se

9 Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi.
Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken,
dívá se mřížováním.

okna tehdy nebyla opatřena sklen, jen mřížovím

10 Můj milý se ozval, řekl mi:
zve milou, jeho pozvání je slavnostní,
ozval se – znamená i „zpíval“
to, co následuje, je doslova píseň

"Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
milá má opustit svou komnatu a vyjít ven do rozkvétající přírody

11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
čas, kdy milá čekala, splývá s obdobím zimy
který v Palestině vypadá jako čas chladných lijavců
zima vrcholí v únoru
teď už minula,

12 Po zemi se objevují květy,
nastal duben, vonný měsíc

nadešel čas prořezávat révu,
prořezávání proto, aby réva neměla příliš mnoho malých oddenků
ale jen několik, silných

prořezávání má stejný kořen jako zpěv z-m-r
i prořezávání bylo spojeno se slavnostmi, při kterých se zpívalo
šlo o obřadné první prořezávání

hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
dalším znakem příchodu jara, a s ním i lásky, je hlas hrdličky
hrdlička je tažným ptákem, a poslem jara

13 Fíkovník nasadil první plody,
voní kvítky vinné révy.
fíkovník a vinná réva stojí na mnoha místech SZ vedle sebe
spolu označuj věk bezpečí a pokoje
(Mi 4,4: Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí.)
a tím i příležitost lásky

Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!"
tak končí tahle píseň



a teď:
pro J. S. Bacha je tato píseň jedním s motivů pro jednu, asi nejznámější
vánoční kantátu „Wachet auf, ruft uns die Stimme“
ta kantáta vychází z podobenství o 10 družičkách
a mezi oběma oddíly vidí podobnost v momentu překvapení

6 Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!'
8 Hlas mého milého! Hle, právě přichází,

naopak nezmiňuje zápletku evangelijního podobenství
– nepřipravenost některých družiček

milá je zde jako dcerka siónská
čas příchodu milého ztotožněn s příchodem Krista
jaro ztotožněno s mesiášským časem
řekli jsme si, že názvuky mesiášského času byly – réva, fíkovník…
dále např. ve v. 2:4 On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.

WACHET AUF, RUFT UNS DIE STIMME
KANTÁTA 140 ADVENTNÍ
slova: Philipp Nicolai (1556-1608), 1599 hudba: Hans Sachs (1494-1576),
aranžma Johann Sebastian Bach (1685-1750)

Založena na podobenství o 10 družičkách Mt 25: 1-13
5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
6 Uprostřed noci se rozlehl křik: 'Ženich je tu, jděte mu naproti!'
přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu;

2. Zion hört die Wächter singen,
Das Herz tut ihr vor Freuden springen,
Sie wachet und steht eilend auf.
Ihr Freund kommt vom Himmel prächtig,
Von Gnaden stark, von Wahrheit mächtig;
Ihr Licht wird hell, ihr Stern geht auf.
Nun komm, du werte Kron,
Herr Jesu, Gottes Sohn!
Hosianna!
Wir folgen all zum Freudensaal
Und halten mit das Abendmahl.

(Evangelický zpěvník 270,2)
Dcera siónská ze snění
procitá v divném rozechvění
jak blízko chvíle žádoucí!
Její Milý v slávě věčné,
pln pravdy, lásky nekonečné
již před ní stojí přeskvoucí.
Nuž vítej, Ježíši, náš králi nejvyšší,
v své milosti! Již uveď nás,
kde uchystals
stůl svatý svého království.

3,1-4 Téma – krása mystická

1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku
toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho, a nenalezla.
2 Teď vstanu a obejdu město,
ulice, náměstí,
vyhledám toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho, a nenalezla.
3 Našli mě strážci obcházející město:
"Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?"
4 Potom, jen co jsem od nich odešla,
hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím,
dokud ho nepřivedu do domu své matky,
do pokojíku té, jež mě počala.

1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku
toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho, a nenalezla.
motivy hledání a nalézání jsou pro lásku charakteristické

milý je vzdálen
to v milé ještě znásobuje vědomí nenahraditelnosti

4x se v tomto krátkém textu opakuje vyznání: „toho, kterého tolik miluji“
a 4x slova o tom, že ho milá hledá
láska se nevzdává
únava a pochybnosti jsou blízko, ale vítězí touha najít milého

2 Teď vstanu a obejdu město,
ulice, náměstí,
vyhledám toho, kterého tolik miluji.
milá nezůstala ve své komůrce, hledá po celém městě

toto město nelze ztotožnit s žádným na mapě
je to spíše symbol putování, nebezpečí a ohrožení
jakoby labyrint

v řecké báji nalézá hrdina Théseus cestu z labyrintu pomoci nitě, kterou mu z lásky dala Ariadna
tady takovou nití je touha a vytrvalost lásky

Hledala jsem ho, a nenalezla.
3 Našli mě strážci obcházející město:
"Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?"
město obcházejí také strážní
zde vystupují jako představitelé města,
jako představitelé pořádku, zákona
který je odlišný od řadu lásky – z jejich pohledu musí být milá bloudící

4 Potom, jen co jsem od nich odešla,
hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.
strážci ji radu nedají
ale hned potom milá milého nalézá

Uchopila jsem ho a už ho nepustím,
dokud ho nepřivedu do domu své matky,
do pokojíku té, jež mě počala.
chce ho uvést do domu své matky,
kde je připraven stůl i lože,
které mají upevnit zpečetit slib, který si se svým milým dala
je zde odraz doby, kdy rozhodující slovo ve svatebních záležitostech měla matka


mystika – mluví o sjednocení, splynutí duše s Bohem

vztah milá - milý
je jako vztah duše – Kristus

Jan od Kříže (1542-1591) Temná noc
1. V té temné noci zastřené,
s plameny lásky, zprahlá v úzkostech,
o štěstí nad štěstí!
vyšla jsem, nespatřili mne,
když ve spánku můj dům spočinul ztišeně.

temná noc: Bůh dopouští v našem životě chvíle, kdy nevidíme žádné světlo,
žádné takové světlo, na které jsme byli zvykli
netěší nás věci, které nám doposud byly smyslem a potěšením,
abychom hledali své potěšení hlouběji

duše v opravdovém umrtvování zemřela všemu i sobě samé
vyšla ze zaujetí sebou
aby konečně žila s Bohem život sladké a líbezné lásky

V té temné noci zastřené
temná noc smyslů – člověk prochází temnotou, úzkostmi
kdy ho nic ze světa netěší
vyprahlost a mrzutá nechuť, nedostatek tvořivých sil
útěchu neposkytuje ani práce ani nicnedělání

ale kde ani duchovní úsilí neposkytuje útěchu,
vlastní přemýšlení o Božích věcech, ani fantazie
člověk i ve víře ochabuje,
myslí si, že je Bůh opustil, že za to mohou jejich nedbalost nebo hříchy

duše to má přetrpět a zůstat zklidněná
už se nemá snažit cokoliv dělat podle svého, podle tvořivé schopnosti svého nitra
duše má zůstat v pokoji a niterném odpočinku
potěšení ji dá Bůh sám, duše pro to nemůže nic udělat
aby se v duchu rozhořela a žhnula láska - s plameny lásky

a když člověk vyjde z té noci smyslů, zakouší štěstí nad štěstí
vyšla jsem, nespatřili mne
duše vyvázla z područí, když hledala Boha svými smysly,
způsoby slabými, omezenými, nahodilými

Bůh se ji dal poznat ve své lásce, a ona si ho zamilovala
o štěstí nad štěstí!

7,2-11 Téma – krása topografická

2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.
3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno!
Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.
4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny,
tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské.
Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel,
vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur.
Král je těmi kadeřemi spoután.

Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero!
knížecí dcero – vznešená – výraz nejvyššího obdivu k vnějšímu vzhledu
i k ušlechtilému smýšlení

nohy v opánkách – myslí se tím taneční krok
opánky neboli sandály – nechávají horní část nohy volnou

Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.
křivky boků – jejich okrouhlý tvar
ale taky krouživý pohyb při tanci

taneční kroužení je přirovnáváno k náhrdelníkům
pohyb boků připomíná míhající se řetízky náhrdelníku

3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno!
v egyptském výtvarném umění byla tato část těla velmi zvýrazněna
je možné, že zde „pupek“ znamená „klín“

Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.
břicho je přirovnáváno k pšeničnému stohu, asi pro barvu i tvar
pšenice byla pokládána za barvu lidského těla
a stohy palestinských rolníků zářily zlatavou barvou jako připomínka plodnosti

4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
prsy jsou přirovnávány ke dvojici gazelích koloušků,
jejichž hřbety vykukují z trávy a květin na louce
Pís 4,5: dva prsy tvé jsou jako dva koloušci, dvojčata gazelí, které se v liliích pasou

5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny,
hrdlo je jako věž ze slonoviny; asi zdobená slonovinou
slonoviny se používalo při výzdobě luxusních staveb
význam tu asi má také slonovinová barva hrdla

tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské.
oči milé jsou jasné a třpytivé jako čistá voda v rybníku
Chešbon – ch-š-b = myšlení – oči moudré; Batramín = dcera mnohých – urozenost milé

Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
asi jde o strážnou věž kdesi v pohoří proti Damašku
přirovnání by mohlo působit groteskně,
nejde však o tvar nosu, nýbrž o funkci
pravděpodobně se myslí na citlivost a vnímavost
vůně totiž hrály v životě i kultu významnou roli

6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel,
hlava je jako pohoří Karmel,
které se tyčí nad mořským břehem jižně od dnešního města Haify


ve SZ je často zmiňováno pro svou krásu
tato nadsázka zase vyjadřuje důstojnost milé –
jakoby žila ve výšinách, nad všedností života,
je vidět, nedá se utajit

vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur.
vrkoče – pletence vlasů, které visí dolů

jako purpur – tmavé vlasy, také v jedné řecké ódě se o jedné dívce střídavě mluví, že má vlasy černé a purpurové
snad jde o označení tmavého lesku vlasů
purpurově zbarvený oděv nosily vznešené osoby
také v tomto tedy vznešenost milé

Král je těmi kadeřemi spoután.
kadeře – slovo pro napajedla – odtud dlouhé, splývající vlasy
celá krása milé ochromila milého natolik, že se jí dal zajmout
vlasy jsou jako milostné osidlo, jímž byl lapen


uvádění zeměpisných pojmů naznačuje, že milá symbolizuje také celou izraelskou zemi
jako by tu byla ve zkratce celá topografie Palestiny

milá je symbolem Izraele,
milý pak – král – představuje přítomného Hospodina,
který je ženichem celého lidu

vztah milá – milý
je tedy jako vztah země Izrael - Hospodin


a můžeme si k tomu také poslechnout píseň Svatopluka Karáska Hora Karmel

8:6-7 Téma - krása víry

6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě.
Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky.
Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.
7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.
Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

6 Polož si mě na srdce jako pečeť,
to žádá milá
pečeť, většinou míněná jako razítko, vyjadřuje vůli svého pána
to, co majitel pečeti orazítkuje, mu patří
pečetí byly za biblických časů ověřovány listiny a dokumenty
moje láska, moje věrnost, můj slib ať jsou pečetí na tvé srdce

jako pečeť na své rámě.
na svou ruku – abys na mě myslel při všem svém konání

je podobně umístěné jako izraelské vyznání Hospodina
Dt 6:4-8 4 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.
5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
6 A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.
8 Uvážeš si je jako znamení na ruku

Vždyť silná jako smrt je láska,
má vysvětlení až v NZ
láska Kristova je silnější než smrt

Ř 8:35-39 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Zj 12:11 11 Oni (křesťanští svědkové) nad ním (nad ďáblem) zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

neúprosná jako hrob žárlivost lásky.
láska je neúprosná jako smrt, tu také nelze odvrátit, nelze ji uniknout
láska je žárlivá, podobně jako je žárlivý Hospodin

přímo v Desateru Ex 20,5: já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující
nejde však o bezmeznou zaslepenou vášnivost, které v prchlivosti ničí své soky,
nýbrž o bezvýhradné přilnutí k tomu, koho jsme si ve své lásce zvolili

toto přilnutí je tak naprosté jako hrob,
který jako by žárlil na všechny živé

Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.
v čiré, silné lásce dvou milujících lidí „plane“ sám Hospodin

např. obraz planoucího keře, který hoří, ale neshoří
Ex 3,2 Tu se Mojžíšovi ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.
keř jinak něčím bezcenným, ale v něm se ukáže Hospodinova sláva
plamen z keře vyšlehuje, ale nestráví ho
tak je tomu i s lidskou přirozeností, když ji zapálí Bůh k lásce

zde vrcholné místo celé Písně
kraličtí ovšem překládají "plamen nejprudší"
a jméno Hospodinovo se tak v jejich překladu vůbec nevyskytuje

jak je to tedy správně?
oheň je tady se sufixem "jah" - což je Boží jméno
- tak to přímočaře chápe překlad ekumenický
- tento sufix ovšem na jiných místech SZ znamená prostě superlativ - zde pak možnost překladu "nejprudší"

7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.
ani nespoutaný požár
ani prudce se valící vody nemohou zastavit prudkou a vytrvalou moc lásky

Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
milá chce být vlastnictvím milého
ovšem dobrovolným a nepřevoditelným na něco majetkového