Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Zelený čtvrtek

1K 11,27-29
27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.


Přátelé v Kristu,
jen jsem slyšel, sám jsem to nezažil, že přístup k večeři Páně v některých reformovaných sborech býval velmi přísný. Lidé se měli k večeři Páně předem přihlašovat, a sami sebe zkoumat, a na přijímání se připravovat, vyznávat osobně své hříchy před farářem. To vše na základě těchto biblických veršů: “Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.” A někteří zjevní hříšníci byli od společenství stolu Páně vylučováni, aby nepřijímali nehodně a neproviňovali se tak proti tělu a krvi Páně. Hleďte, tělo a krev Páně, takovou oběť pro nás musel Pán přinést, zkoumejte sami sebe, zda jste ji hodni. Ta praxe dávala večeři Páně vážnost, ale také přílišnou přísnost a moralizování. A pravděpodobně to nebyla praxe, která by dobře chápala tato Pavlova slova – jak ukazuje novější biblická věda.
Myslím, že jiné nepochopení mají s těmito slovy spojené bratři katolíci – a zase se můžete v jejich současných spisech dočíst, že na svou chybnou tradici začínají přicházet. Zaměřili se především na třetí verš z dnešních tří: “Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.” A římští katolíci položili důraz na to, aby přijímající skutečně věřili, že přijímají živly proměněné, že už nejde o chléb a víno, ale o tělo a krev Páně. Důraz je tady položen na transubstanciaci, a vyloučen má být každý, kdo nepřijímá toto pochopení zázraku. Ale jak už jsem řekl, taky toto je výklad pravděpodobně falešný, který se podobně jako ten reformační míjí s tím hlavním, o co tady Pavlovi šlo.
A o co tedy? Pavlovi tady velmi záleží na těle Páně. Ale když používá tento obrat, už nemyslí na chléb, který se při večeři Páně rozdílí. Tělem Páně tady myslí církev. Tento příměr se ostatně v Pavlových listech vyskytuje víckrát: církev je tělo Kristovo. Kristus je hlavou tohoto těla. A Pavlova slova pak tady znamenají: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, kdo totiž nerozpoznává, že se tady kolem stolu Páně schází církev Kristova jako jedno tělo z různých údů, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Jsme kolem stolu Páně jako sestry a bratři vedle sebe, a Kristova láska nás spojuje dohromady jako jedno tělo. Máme za sebe navzájem zodpovědnost, patříme k sobě, potřebujeme se navzájem. Kdo toto bere nevážně, ten se proviňuje proti oběti Kristově, ten jí a pije sám sobě k odsouzení. Kdo se do kruhu kolem stolu Páně postaví, ale zároveň se ve svém srdci z něho vymyká, vyčleňuje, třeba svou povýšeností nebo nesmířlivostí, ten je účastný jen ke své škodě.
A tak už snad chápeme, že tady na tomto místě Pavel myslí především na hříchy, které poškozují společenství: pomluvy, povyšování se, neodpuštění, a mnohé další. Nejde tu tolik o osobní svatost či vlastní mravní bezúhonnost, jako spíše ochotu přiznat, že my, jak tu stojíme, jsme společenství ospravedlněných hříšníků. Je škodou na slavení večeře Páně, když se ve společenství někteří některým vyhýbají, když si nedovedou odpustit roky stará provinění, také to, když se někteří ani navzájem neznáme, třebaže roky chodíme do stejného kostela. A Pavel nás nabádá: poznejte, že zde stojíte jako tělo Páně. To je ta vážnost, kterou večeři Páně dává. Že nás oběť Kristova, oběť lásky spojuje v jedno společenství, navzdory naší různosti, že chce léčit naše vzájemná provinění a nelásku. Sami sebe máme zkoumat, zda v nás láska Kristova vyvolává tento důsledek, protože kdyby nevyvolávala, bylo by to s námi skutečně zlé. Není možné přijímat Krista ve večeři Páně a nepřijímat ho v bratřích a sestrách.

Mt 21,1-9 Král tvůj přichází k tobě

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle."
4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.'
6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!"


Přátelé v Kristu,
sledovali jste prezidentskou volbu, která probíhala před pár týdny? Asi sledovali – i když byste se třeba o ni jinak zase tolik nezajímali – ale nelze nevěnovat pozornost něčemu, čeho jsou plné noviny rádio, televize, a pak i rozhovory lidí. A lidé fandili jednomu kandidátovi anebo druhému, a divili se, že se naší volení zástupci nemohou dohodnout, a že to v parlamentu vypadá jak to vypadá, a pak se příznivci obou stran vyjadřovali, že to byl průběh divný a některé okolnosti nechutné, a v mnoha lidech se tím zase posílilo jejich údajné znechucení nad politikou. Milí přátelé, nezdá se mi to věrohodné, když se běžní lidé v rozhovorech navzájem utvrzují, že politika je špinavá. Nevím totiž, proč bychom si měli myslet, že jsou politikové lepší lidé než my. A nemyslím si, že by řešením mohlo být, že se z politického prostoru stáhneme, a budeme si žít někde v ústraní, svými všedními starostmi.
Aspoň pro nás křesťany to takto platit nemůže. Nemůžeme se o politiku nezajímat. Protože sám Ježíš přichází s politickou alternativou. Ano, s politickou. O tom je také evangelium Květné neděle. O tom jsou ta očekávání s ním spojovaná při jeho vjezdu do Jeruzaléma. „Hle, král tvůj přichází k tobě.“ Král – to znamená vládce. On bude vládnout svému lidu. On bude tím, kdo chce ustanovit nové poměry ve společnosti. A to už je myšlenka politická. Slovo „politika“ znamená „snaha o uspořádání lidské společnosti“ – a Ježíšovi jde taky o toto. On nepřináší jen návod, jak máme žít své životy každý sám o samotě, v oddálení od společnosti. Jak se každý z nás má snažit, aby měl srdce čisté a konal dobré skutky kvůli své spáse. On nepřináší jen návod, jak máme žít své vztahy v církvi jako v nějaké vydělené skupině lidí, která nic nemá se zbytkem světa. Ježíš přichází s politickou alternativou – s myšlenkami, jak máme žít ve společnosti, spolu s ostatními lidmi a pro ně, aby se naším jednáním přetvářela celá společnost, aby vznikala nová pospolitost lidí. Pospolitost, to zní podobně jako slovo „polis“, z kterého je slovo politika. - Vždycky mě překvapovalo, jak si někteří křesťané mohou myslet, že nejdůležitější je žít svůj zbožný život sám u sebe. Sám se modlit, sám číst bibli, sám usilovat o posvěcený život. Copak tohle může být cesta k Božímu království? Vždyť tam budeme žít ve společenství. Tam bude pospolitost otevřených lidí, tam nebude nikdo sám pro sebe.
Ježíš přijíždí o Květné neděli do Jeruzaléma, a tím jsou naplněna slova proroka, že takto přijede nový král, král poslaný Hospodinem. A lidé kolem jsou těmi nadějemi nadšeni, a Ježíše vítají jako vytouženého vládce: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" Nevíme, co si ti lidé představovali. Jestli čekali, že Ježíš především zatočí s římskými okupanty. Nebo jestli jako větší bolest izraelské společnosti viděli svou vlastní náboženskou hierarchii, tvořenou farizeji a saduceji a dalšími. Každopádně, když teď mohutné zástupy skandují kolem Ježíše, dávají najevo, že to chce změnu, že si přejí jiné společenské poměry. Vítají Ježíše jako svého vytouženého vládce, a dávají najevo, že se mu chtějí poddat se vším všudy, že mu chtějí poddat i svá srdce, která po něm ostatně už tak dlouho toužila. „Hosana“, to znamená: zachraň nás, modlíme se k tobě. (Chce to společenskou změnu, vnímáme možná i my. Ale nejen takovou, že se politika přehoupne z pravice na levici, že se stát stane více sociálním nebo liberálním. Divíte se, že se nejpozději do dvou let po každých volbách začnou ozývat hlasy, že nová garnitura je stejná, ne-li horší než ta stará? Sám pro sebe jsem si dal předsevzetí, že už od žádné vlády nebudu očekávat, že bude bez chyb. Chce to změnu zásadní, toužíme po Boží změně.)
A Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, přímo do hlavního města, neohroženě přímo do centra moci. Ukazuje, že půjde o střet moci, o konfrontaci různých politických přístupů. Jak ta konfrontace dopadla? Z pohledu Velkého pátku skončila tak, jak to ve světě chodí běžně. Ježíš byl v soukolí moci semlet. Římští okupanti se k tomu s židovskými náboženskými představiteli spojili. Až o velikonoční neděli se projeví moc vyšší. Moc lásky a slitování a odpuštění a nového života. Z pohledu běžné politiky něco skoro až směšné a nepatřičné. No a co? Jak se píše v žalmu druhém, Hospodinu jsou zase naopak k smíchu dnešní vládcové země. (A to mi připadá jako krásně návodné, jako nejlepší reakce, když se dovídáme, jací vlastně jsou mnozí dnešní politikové. Neberme je zase tak vážně. A můžeme si dělat z dnešní politiky legraci, smát se a vyprávět vtipy. To může být ozdravné. A je to lepší, než nadávat. – A aby bylo jasno: mám rád i vtipy o farářích.)
V hluku a v masovém nadšení Květné neděle zaniklo tenkrát a zaniká často i dnes to nejdůležitější, oč jde. Právě to, že Ježíš nepřijíždí demonstrovat moc síly, ale moc lásky a pokory. Napadlo to tenkrát někoho z těch zástupů? Vybavili si, o čem vlastně je to starozákonní proroctví? „Tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený…“ Anebo si představovali společenskou změnu jen tak, že mocní budou odstraněni ještě silnější moci a pak že už bude společnost v pořádku? Asi toužili po vládě spravedlivého krále, také po vládě jeho silné ruky. Ale tady ten král „jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ Osel ho veze, osel přiváží bláznovství Boží. O kterém ovšem Pavel později (1K 1,25) napíše, že „bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ A tak jsme-li i my dnes v zástupu těch, kdo Ježíše vítají, buďme pozorní v tom, co nám ukazuje. Je tichý a pokorný. Taková je jeho moc. Dnes nemluví, ani nemusí, učedníkům dal ke svému jednání komentář už několikrát. Taky jeho učedníci se měli ve zvyku přít, kdo je asi mezi nimi největší, taky oni měli ve zvyku si zakládat na svých schopnostech a být pyšní na své postavení. Ale on je k sobě zavolal, a řekl jim (Mt 20,25): "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." Toto je zákon nových vztahů mezi lidmi. Zákon nevymahatelný, ale zákon s velkým zaslíbením. Máme ho dnes uskutečňovat v církvi, ale nejenom církvi, taky ve svých vztazích k jiným lidem, k bližním, k mnohým.
Až jednou opadnou všechny pomíjivosti, až se ukáže prázdnota všeho sobeckého usilování a pyšných ambicí, taky mých, taky vašich, až slehne pěna dní, pak přece jen něco zůstane. Odkryjí a odhalí se vztahy, které byly žity v lásce, v upřímnosti, v čistotě. Ty zůstanou, ty přetrvají. A jak píše apoštol Jan v poslední knize Bible, z nebe sestoupí nový Jeruzalém (všimněte si – Jeruzalém!), nové město, nová „polis“. Abychom mohli pobývat s Bohem a spolu navzájem.

Pane Bože náš, vyznáváme, že naše vztahy ještě nejsou v lásce a spravedlnosti.
Děkujeme ti, že v církvi znovu slyšíme povzbuzení k tomu, abychom se stávali společenstvím, abychom se pokoušeli vycházet ze sebe k druhým.
Děkujeme ti za všechny chvíle, kdy se ukazuje síla tichosti a pokory,
děkujeme za naději, že jednou budeme spolu žít v lásce a v pokoji.