Ježíš jim řekl také podobenství:
„Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li
zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého
bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru:
‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám
nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš,
abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Přátelé
v Kristu,
máme tady dnes
hned tři krátké výpovědi o vidění a slepotě. Všechny jsou pěkně „šťavnaté“. -
První mluví o dvou slepých, kteří spolu spadnou do jámy. - Druhá o žákovi,
který se povyšuje nad svého učitele. - A ta třetí, která je nejvíce rozvedená,
vypráví o někom, kdo má v oku trám, a pozoruje někoho jiného, kdo má
v oku třísku. Člověka ty představy až zabolí - a zároveň by se jim chtěl
smát.
Už tomu trochu rozumíme? Zkusme si
teď to částečné poznání o vadě zraku vyzkoušet na dvou konkrétnějších
případech, které tady Ježíš zmiňuje. Nejprve ten o žáku a učiteli. Ježíš řekne
krátce: žák není nad učitele. A taky toto
by se mohlo zdát hned jasné. Vždyť učitel je ten, kdo má více zkušeností, a
v nich vzdělává svého žáka, který jich má prozatím méně. Jak by si mohl
žák myslet, že je chytřejší nebo dokonce moudřejší než jeho učitel? A proč se
to tedy tak často děje, že si žáci právě toto myslí, nejenom v dnešní době,
ale bývalo tomu tak zřejmě už i v době Ježíšově? Protože ten, kdo začíná
něco poznávat, si často myslí, že on vidí vše lépe, ostřeji. Hlavně nedostatky
poznávaného že vidí lépe. Je to typický fanatismus mladých a začátečníků. Patří
k němu černobílé myšlení, ostré rozlišování mezi dobrem a zlem, mezi těmi
správnými a těmi špatnými. - Pomysleme teď například na ty mladé lidi, kteří
kritizuji církev. Proč to dělají? Proč to každá mladá generace znovu dělá? Snad
jim o církev opravdu jde, na jejím stavu jim záleží. A oni si řeknou: vždyť
církev chce učit pravdě, mluví o svatých věcech. Tak proč není sama církev jen
pravdomluvná? Proč jsou křesťané tak nesvatí? Myslím, že právě ideální
představa, jakou mají začátečníci o církvi, jejich touha po dokonalosti je jím
takovým trámem v oku. A oni se diví nad námi, kteří jsme v církvi už
déle: „Vy ty nedostatky fakt nevidíte?“
Je možné, že máme i my v oku přinejmenším třísku, a že některé
špatnosti na církvi už nechceme nebo nejsme schopni vidět. Zvykli jsme si na
ně. Jak se tady má zachovat ten, kdo někoho jiného vede po cestě víry? Takový
člověk, pokud je moudrý, tak nedostatky nezakrývá, ale učí svého žáky rozlišovat
pečlivě a poctivě, a vede je také k poznání, že dokonalost tady na světě ještě
ani být nemůže.
Ale možná je to s námi přece
jen horší. Konečně dospíváme k tomu, čím Ježíš dnes vlastně začal. Mohlo
by se stát, že jsme všichni slepí. Že
slepí vedou slepé. Že máme v očích pořádné trámy. Že nevidíme druhé
správně. Že nevidíme stav své víry správně. Že nevidíme stav církve správně. Že
možná zveličujeme hlouposti a nevidíme věci podstatné. Možná nemáme ve svých
očích jen třísky – to by asi přiznal každý z nás, že naše nahlížení na
svět je nějak deformované. Je však možné, že máme v očích přímo trámy? Může
se stát. - Napadají mě tady příklady z evangelia, jak třeba všichni Ježíšovi
učedníci viděli špatně: například, když se holedbali, že nikdo z nich
Ježíše neopustí. Nebo když se přeli, kdo z nich bude největší v Božím
království, hádali se ve chvíli, kdy Ježíše už čekalo ukřižování. - I kdyby to
tak dnes bylo s námi, že my všichni se mýlíme, i pak by ovšem platilo
pořád to stejné: poznávání pravdy máme začínat každý sám u sebe. Dříve než
začneme napomínat ty druhé, že oni se na věci dívají špatně. Se správným
poznáním máme začínat každý sám u sebe. A jestli si myslíme, že se ti druzí
mýlí taky? Pak máme jejich slabosti vzít na sebe. Dříve než je začneme napravovat,
máme je chápat a snášet. „Chápat“ a „snášet“. Jedni druhých břemena neste. Jako vzal Ježíš na sebe hříchy a
selhání nás všech.