Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Se strachem i s velikou radostí

Mt 28:8-10 Tu ženy rychle opustily prázdný hrob a se strachem i s velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. 9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."

Přátelé v Kristu,
ženy utíkají od hrobu se strachem i velikou radostí. Měly v sobě veliký strach i velikou radost. Měly v sobě tu obojí emoci, zdánlivě protikladnou. Pralo se to v nich.

A to vše je následkem toho, co zažily u hrobu. Připomeňme si, jak to celé bylo, od počátku. Teď je to možná jen pouhých pár okamžiků od chvíle, kdy ke hrobu přicházely. Ke hrobu, do kterého byl pohřben Ježíš, jejich drahý Mistr. Asi nebudeme mít problém vžít se trochu do toho, co v takovou chvíli prožívaly. Jaké to je, když člověk přichází k čerstvému hrobu někoho, koho měl rád? A když ten zemřelý navíc zemřel docela mlád, a navíc zbytečně, zvůlí lidskou? Jaké to je, když člověk tak zemitě přemýšlí nad mocí smrti, nad její definitivností, jejím chladem? Když zakouší svou lidskou bezmoc, naprostou bezmoc před smrtí? Jsou to myšlenky, z kterých oblije občas pot každého z nás. A s takovou přicházely také ženy k Ježíšovu hrobu. Pak do toho vstoupil anděl, a viděly prázdný hrob, a slyšely, že Ježíš byl vzkříšen, a byly poslány, aby to sdělily učedníkům. A ženy hned poslechnou, a od hrobu utíkají, aby to učedníkům oznámily.

To byl ale průlom. Všechno se seběhlo rychle a nečekaně. Co z toho všeho mohly ty ženy za tu chvilinku pochopit? Byl to silný zážitek, a určitě jim došlo mnohé. Proti té velké moci smrti, která je trápila, a s kterou nemohly samy vůbec nic udělat, se tu postavila moc jiná, moc větší, moc Boží. To je přece ohromně dobrá zpráva. Definitivnost smrti byla prolomena. Proto měly ty ženy velikou radost. A přece v nich zároveň zůstává strach. Vždyť celý ten souboj se odehrál mezi dvěma silami, které jsou vysoko nad nimi, které nás lidi nesmírně přesahují. Smrt na jedné straně, Bůh na druhé. Moc smrti známe, tu zažíváme, ta nás děsí. Teď pro tuto chvíli je ta nesmírná mocnost smrti poražena všemohoucností Boží. To je jistě důvod k velké radosti. Zároveň je to však připomínka, jak velká je moc Boží. Koho by nepřepadla bázeň, když zakusí skutečnou moc živého Boha? Ale i vůči této moci si člověk může připadat nicotný, bezmocný, vydaný napospas. - Ty ženy prostě zažily souboj moci smrti a moci Boží. Velikonoce jsou takhle vážné, jde v nich o otázku života a smrti, o nic menšího. A pokud se taková závažnost aspoň trochu neprojeví i v našem prožívání Velikonoc, nic jsme z nich nepochopili. Ty ženy byly nablízku tomu, jak Bůh porazil smrt. Ale teď jsou z toho stále ještě i zděšeny. Jak velké jsou ty síly, které se tady utkaly. Mocnosti, mezi kterými je člověk jakoby jen figurkou na šachovnici. Jen mravencem, kterého je snadné kdykoliv rozmáčknout. Proto utíkaly ty ženy od hrobu taky se strachem.

Běžely se strachem i s velikou radostí. A v tuto chvíli jim vstoupil do cesty Ježíš. Proto, aby posílil jejich radost, a odboural jejich strach. Přibíhají k němu se strachem a radostí, dále už mají nést zvěst jen radostnou. Při vítání je Ježíš zdraví: „Chairéte“, to znamená: „Radujte se“. A když se s nimi loučí, říká jim: „Nebojte se.“ – Ježíš dává velikonoční zkušenosti těch žen lidský rozměr. Řekli jsme si, že to, co ony slyšely a viděly doposud, že to bylo hodně nad jejich chápáním: zemětřesení a odvalující se hrobový kámen a anděl sestupující z nebe. Teď však potkávají Ježíše, jak k nim docela obyčejně přichází, vidí ho tváří v tvář, mohou se ho dotknout. Možná nechápou, co je vzkříšení, ale potkávají vzkříšeného. - Při vzkříšení šlo o boj nadlidských sil. Tento souboj pro nás může být srozumitelný jen v souvislostech lidského života, Ježíšova života. Ježíš byl mrtev, a zase žije.

Milí přátelé, je důležité, že podobnou osobní odpověď má Nový zákon na mnoho velkých otázek člověka. Ježíš je odpověď. Jsou otázky velké a těžké, nad naše pochopení. Jsou lidské problémy nad naše zvládání. A Bible nás vede: pomyslete při nich na Ježíše. - Například: otázka našeho hříchu, a co s ním? Zakoušíme snad všichni, jak velká je lidská hříšnost. Jak záludná, jak hluboká, jak protivná, jak všudypřítomná, jak zničující. Máte taky stejnou zkušenost? A taky se trápíte, co s tím? Vidíte, že to my lidé nezvládáme? Bible na to odpovídá, že Ježíš zná všechny naše slabosti. V evangeliu vidíme, že on své selhávající učedníky nepřestal milovat. Že je posiloval. A že se přimlouval za hříšníky kolem sebe, přimlouval u Boha. – Jiná otázka: bolest a utrpení v našem životě. Často je ho tak mnoho. Nechápeme, nezvládáme. Příliš mnoho pro člověka, máme ho nad hlavu. I tady se můžeme poučit u Ježíše. Vždyť on sám zakusil nespravedlivé utrpení, nenávist, soud. Byl nám blízký v tom, že i on si přál, aby ho to utrpení obešlo, pokud je to možné. Potil v usilovné modlitbě krvavý pot. Ale nakonec vše v důvěře odevzdal Bohu. Ne má, ale tvá vůle se staň, Bože. – A ještě jedna velká otázka: poslední soud. Jaké to bude, až se bude náš život hodnotit? Jak bychom mohli před Bohem obstát? Neměli bychom se stále bát, že žijeme marný život? Evangelium řekne, že soudcem bude Ježíš. Ten, kterého jsme poznali.

Dnes jsme četli příběh o vzkříšeném Ježíši. Nemá moc smyslu řešit, jak se vzkříšení odehrálo. Nevíme, co je vzkříšení, jako to nevěděly ty ženy, které viděly prázdný hrob a utíkaly od něj ve strachu. Důležité je, že Ježíš byl vzkříšen. A proto mohou mít stejnou naději i ti, kdo poznali jeho lásku, kdo v něj věří. - Ježíš je odpověď. Ježíš je odpověď i na náš strach ze smrti. Dnes Ježíš řekl: „Radujte se!“, a potom: „Nebojte se.“

Pane, děkujeme za všechny chvíle, kdy odnímáš náš strach,
a my můžeme prožívat opravdovou radost.