Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Nedovoloval démonům mluvit, protože věděli, že je Mesiáš

L 4,40n Když slunce zapadlo, všichni k Ježíši přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

Přátelé v Kristu,
začíná to jako poklidný večer v městě Kafarnaum. Asi to byl večer po teplém dni. Pokud jste někdy byli u Středozemního moře, třeba na Jadranu, dovedete si to představit. Lidé čekali na večer, aby mohli pohodlněji vyjít ven. Večerní chládek vybízí lidi, aby vyšli z domu a udělali, co potřebují udělat venku. Je to také příležitost k vzájemnému setkávání. A v Kafarnaum ten večer, když slunce zapadlo, všichni přicházeli k Ježíši a přiváděli taky své nemocné. – Ti lidé už o Ježíši mnoho slyšeli. Mnozí viděli, jak uzdravoval různé postižené, mnozí slyšeli jeho učení. A pověst o něm se rychle roznesla po celé krajině. Kafarnaumští věří, že je Ježíš schopen pomoci i jiným, dalším lidem. I těm, na kterých jim osobně záleží. A proto k němu přiváděli každý své nemocné. Své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy. Věřili, že jim Ježíš může a chce pomoci. Všimněte si: o takovou víru se tady jedná. Docela obyčejnou: slyšeli o Ježíši, nebo sami slyšeli přímo jej, jak učí, viděli, jak uzdravuje, a z toho se domysleli, že může pomoci i jim. Je to víra jako očekávání, že je může uzdravit. Víra jako spolehnutí, že Ježíš má tu moc. Víra jako důvěra k Ježíši. K tomuto člověku Ježíši. Který za nimi přišel a s kterým se mohou potkat. Víra je nejprve mezilidský vztah. I když je pravda, že v takovém vztahu k Ježíši mnozí brzy poznali, že Ježíš není jen mocný člověk. Čteme v jiných příbězích o uzdravení, že lidé vyznávají, že jeho moc je to moc Boží (L 9,43). A jindy přímo vyznají, že on je Syn Boží (Mt 14,33).- Syn Boží. To je silné vyznání. Jestliže lidé o tomto potulném kazateli, který měl nohy špinavé od palestinského prachu, a který se zdržoval s jejich nemocnými, vyznávali, že on je Syn Boží, je to vlastně vyznání dost odvážné. A nečekané. Důvěřovali Ježíši, a v setkání s ním jejich srdce zaplesalo tak, že byli skrze něj schopni vnímat působení Boží, a rozpoznat, že zde Bůh sám je při díle.

V naší dnešní zprávě to však o Ježíši prozrazují také démoni. Z mnohých uzdravovaných vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Ježíš uzdravuje i duševně nemocné, vyhání z nich démony, ale ti ještě i při vyhánění křičí. Ještě i touto poslední věcí chtějí uškodit. Jak škodí? Tím, že nabízejí rychlé poznání, hotové poznání. Ježíš je Kristus, a ten titul je jako nálepka. Hotovo. Ježíš je Syn Boží. A už prý je to jasné. – Jenže to je právě to špatné. To je cesta, jakou k poznání Ježíše dojít není možno. Takový titul nebo pojmenování mohou taky zůstat jenom prázdnými slovy, pokud k nim člověk nedospěje vnitřním poznáním, vlastní zkušeností. Znáte křesťanství jako vznešené odpovědi, ale nemáte s nimi žádnou vlastní zkušenost? Pak ty odpovědi zahoďte, jsou k ničemu. V evangeliu samotném roste vyznání Krista mezi lidmi postupně. Ježíš se potkává s mnohými, a oni s ním mají zkušenosti, tvoří si na něj názor. Poznávají jeho moc – jako teď při těch uzdravováních. Budou muset poznat i jeho bezmoc – na kříži. A nakonec poznají i boží pomoc – při vzkříšení. Jen takto postupně a složitě se lidé dopracují k poznání, že Ježíš je skutečně Boží syn. Hned a rychle to v evangeliu hlásají jen démoni, jakoby věděli, že takto mohou mnoho lidí svést. – Představme si, jak se tvořila víra lidí v Kafarnaum. Slyšeli o Ježíši, protože pomohl někomu v jejich okolí. Skutečně pomohl, a proto o něm ti lidé svědčili, doporučovali ho. A při tom svědectví si i další řekli, že by mohl pomoci i jim v jejich nouzi. A přicházeli k němu, a Ježíš v nich vzbudil důvěru, a oni se mu svěřovali se svými potřebami, a on jim pomáhal. – Jen takto postupně je to možné. Jestliže však máme dříve odpověď než otázky, je to často k ničemu. - Abych nezapomněl. Hotovou odpověď měli v evangeliu vedle démonů i ti, kdo se vysmívali Ježíši na kříži: „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.“ Oni „věděli“, že jestli je Syn Boží, měl by si poradit i v této situaci. A on nesestoupil. Takže byl pro ty posměvače vyřízený.

Milí přátelé, jak často je křesťanství i dnes prezentováno jako hotová odpověď: Ježíš je Kristus, Boží syn. Někdy dokonce jako by to bylo jméno a příjmení: Ježíš Kristus. Všichni lidé to vědí, ale málokdo tomu věří. Jako by to všechno byl posledním pokusem ďábla, jak škodit. Tím, že udělá křesťanství jako něco hotového, etablovaného. Pokladnici hotových odpovědí. Poznáním, ke kterému není nutné hledání a námaha i pochybování. Ježíš prý je Mesiáš. A hotovo. Ale je to pak ještě vůbec o mně? Vždyť já potřebuji někoho, kdo by mi rozuměl, kdo by byl nejdříve otevřený mým otázkám, potřebám, taky mým pochybnostem. Někoho, za kým můžu přijít. – U slovenského Prešova budují sochu Ježíše, nejvyšší v Evropě, bude mít na výšku 33 m. Má ukázat, že Ježíš je Pánem nad Slovenskem. Docela bych se takového monstrózního Ježíše hrozil. Myslím, že potřebujeme spíše tu kafarnaumskou zkušenost. Pokornější. Zvěst o Ježíši se předává jako mezi sousedy a lidmi blízkými. Ten, kdo zakusil jeho moc, kdo byl uzdraven, radostně to předává dále. A další k němu přicházejí, zda by i oni mohli být uzdraveni: od rozličných neduhů. V jeho blízkosti vidí a slyší, jak on jedná. Docela nesamozřejmě se v nich rodí důvěra, že on může pomoci. – Taky my můžeme k němu přicházet, a ptát se, a modlit se. A pokud nám pomůže, pak o něm svědčit. Jak bychom mohli dávat hotové odpovědi? Vždyť ani my křesťané přece nejsme s poznáním Ježíše hotovi. Ještě stále se nemůžeme zbavit své omezenosti. Mnoho nemocí je stále mezi námi. A také démonů. Nemůžeme dál jinak než cestou důvěry a spoléhání. Trpělivosti. Odpovídá to tomu, že i Ježíš zažil po dobách úspěchů období, kdy musel trpět. Nakonec umřít. Druhé uzdravil, sám sebe uzdravit nemohl. Učil se poslušnosti vůči Bohu, pokorně a trpělivě. – A na úplný závěr krátké poučení: Zkratkám se na cestě víry vyhýbejme. Často jsou od ďábla.

Pane Ježíši Kriste, k tobě přicházíme, všelijak slabí a nemocní.
Vyznáváme svoji nedůvěru a netrpělivost ve víře. Vyznáváme, že naše vyznání víry jsou někdy jenom prázdná slova. – Kdo se chcete a můžete upřímně připojit, povězte: Vyznávám.
Ne tak, jak bychom měli, ale jak to umíme, spoléháme na tvou moc. Věříme, že ty můžeš uzdravit životy naše i našich blízkých. – Věřím.
Ty nám, Pane, odpouštíš naše viny a tím nás od nich vysvobozuješ. Nemůžeme si tuto uzdravující moc nechat sami pro sebe, a proto i my odpouštíme těm, kdo se proti nám provinili. – Odpouštím.