Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Farářské střípky

Ostravské farářské střípky 1998-2014

257. "Až vám řeknu výsledky vašeho vyšetření, možná si budete chtít zajít do kostela. Ale slibte mi, že až pak přijdete domů, dáte si ještě pro jistotu pořádného panáka."

256. Pane Bože, chraň památku svého věrného mučedníka Jana Husa. Češi o něm chtějí natočit film! 14-03-24

255. Svícny v našem kostele jsou různě nakřivo. Takoví biblisté ovšem zase nejsme, aby nám to vadilo. (Podle Zjevení 2,5 je posunutý svícen znamením Božího trestu.)

254. V zimním období jsou bohoslužby ve vytopeném sále. Jen pohřby v kostele. To abychom si připomínali, že jednou budeme jako nebožtík tuzí my všichni. 


253. V kostele dlouhé roky nebyli, až teď, při pohřbu své maminky. A tak jim farář v kázání pěkně vyčinil. Blbec.

252. "Plakala jsem před soudkyní, že nemá žádné právo mě rozvést, platí přece ´Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj´, ale ona na mě jen nevěřícně zírala."

251. Farář žasne: v ostravském divadle hrají operu Jenovéfa, která je oslavou manželské věrnosti, a lidé tomu nadšeně tleskají.

250. Strávil nějaký čas v tibetském klášteře, má na to. Chtěl jsem mu připomenout, že může kdykoliv přijít do kostela, ale to by bylo laciné.


249. On, velký manažer, schopný zařídit pro své děti cokoliv, si teď asi připadá velmi ponížený, když slyší, že mu syna pokřtít nemůžu, že by musel slíbit, že ho povede k životu v církvi. A tak odchází plný skrývaného hněvu na církev. -Stěžoval si pak u tebe, Bože?

248. Opakovaně maluje ukřižovaného Ježíše, a nepoznává, že tvář maluje svou vlastní. „A proč nemá trnovou korunu?“, ptám se svého přítele malíře. „Jakou trnovou korunu?“ „Že tys evangelium ani nečet´?“ „Nepotřebuji, já mám vnitřní zření.“


247. Už mi doklaplo, co že mi většina dnešních kázání připomíná: je to prostě bulvár. Třebaže se to odehrává v kostele a leze se kvůli tomu na kazatelnu. Důslednosti, s jakou se jde k podstatě, se to nejvíce podobá Blesku. Musí to být poutavé, in-formační hodnota je však zpravidla mizivá.

246. My ovšem i ten kult plodnosti zmršíme! Sex se zdá hrát v dnešní společnosti skoro vševládnou roli, a přesto porodnost klesá.

245. Někomu to připadá jako antropologie veskrze současná, když v rámci valentýnské akce "Srdce na správném místě" nabízejí spodní prádlo se symbolem srdce našitým v rozkroku. Takové kulty však byly v pohanství všech dob. A dokonce i přikázání "miluj boha celým srdcem a celou myslí a celou silou" chápaly právě takto.

244. Hráli jsme v kostele badminton. Košíček nám však nesměl zůstat na lustru. To by lidem v neděli vrtalo hlavami a nedávali by pozor.

243. "V úterý 7. ledna navštívili vedení obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Tři králové." Nějak podobně to kdysi asi stálo taky ve zpravodajství z paláce Herodova. - Jestli se mudrcové starosty na něco ptali, tu uvedeno není. A nepíšou ani, jestli se pak šel uklonit Ježíši.

242. Evangelikálové pořádají hudební festival V Jeho přítomnosti. Mohl by být zajímavý i pro Jehovisty. (A to není jen slovní hříčka - hebraisté nám povrdí, že se Boží jméno skutečně dá zkrátit na první dvě slabiky.)

241. Tuto zimu sněžilo v Izraeli více než v Česku. - Zažil Ježíš někdy sníh? V jakém krásném podobenství by to asi použil?

240. "Kořenem všeho zla je láska." Předčitatel se z těch slov až zakuckal, než dodal poslední dva: "k penězům."

239. Sám jsem překvapen, že mezi posledními Střípky je jich mnoho o relativizaci umírání. Že by byl před námi nějaký převrat v této oblasti? Ať je jim, Pane, vzkříšení!


238. Ve virtuálním pietním prostoru vzpominej.cz můžete uspořádat rozloučení s vašim zemřelým. Konečně způsob bez toho protivného mrtvolného pachu.

237. Ach, ta má opovážlivost! Vánoční prezidentský projev znám jen z obrázku, neposlouchal jsem jej. Přesto si dovolím tvrdit, že když se MZ nechá 26. prosince natáčet za rozžatým adventním věncem, už toto vypovídá cosi nepěkného o něm i o stavu naší země. 13-12-28

236. Osobní slova o zemřelém mi poslali ve slovenštině. Když se snažím nahlas slovensky číst, působí to prý zábavně. Že bych je na pohřbu použil tak, jak jsou?

235. Po době měděné nastává zdá se doba železná. - Všechny dosažitelné měděné předměty už byly z veřejného prostoru rozkradeny. Teď jsem viděl smutný rozlomený betonový podstavec, z kterého někdo odnesl železný kříž.

234. Celou šířku biblické záložky (BTM Zal 14) zakrývá fotografie velké ovce, před ní je ovečka malá a biblický verš: "Mně v Boží blízkosti je dobře." Copak asi má ten obrázek říct?

233. "Bratře faráři, já už se do kostela nedostanu. Snad aspoň při svém pohřbu."           

                          
232. Adventní období jsme zrušili - vlastně proměnili v kolektivní fázi Vánoc, s všeobecným nakupováním, podnikovými večírky a "vánočními" koncerty.

231. Jdete po městě, a potkáte někoho, o kom jste bylo přesvědčeni, že zemřel. To je mimořádný zážitek!

230. Nám upálili Jana Husa. My letos pálíme františka. 13-12-14

229. Ostravská výslovnost slova Bůh zní jako rána kladivem. - Šla přes náměstí a nějaký evangelista to přes mikrofon do lidí mlátil: buch, buch, buch...

228. Líbí se nám, když na adventním věnci přibývá hořících svíček, je to znamení rostoucí naděje. Když nám však vzplanul adventní věnec celý, bylo to až příliš.

227. Jak může někdo na závěr pohřbu vybrat hudbu Dobytí ráje? Co si tak představuje? To už se neví o andělovi s plamenným mečem?

226. Někteří křesťané brojí proti vánočním stromkům, prý je to zvyk původně pohanský. Udivuje mě, že neprotestují tím spíše proti betlémské hvězdě (kterou má stromeček často na špici), když Bůh k mudrcům promluvil jazykem astrologie.


225. Pivnici s hernou nazvali nepokrytě „U slabé vůle“. Kéž bys tam byl o to více ty, Bože. - Anebo jsi byl už při vymýšlení názvu, aby byl zřetelnou výstrahou před pokušením?

224. (Ve střípku 196 jsem se mýlil.) Prezidentu MZ se už během několika měsíců podařilo národ přepnout do jiné jeho oblíbené role - bořičů model, a tak odteď už bude především předmětem posměchu

223. Na radiu Proglas četli nešpory z breviáře jeden kněz šišlavý a druhý notně nachlazený. Snažili se zachovat důstojnost, ale tím to bylo celé ještě humornější. Věřím, že i pro tebe, Pane.

222. Za další věc jsem papežovi vděčný. Jezdí po Římě autem, které má najeto 300 tisíc km. Tak to se ani já nemusím za tu naší rachotinu tak stydět.

221. Vyposlechnuto na ulici: "Nedej bože vole, aby to ještě nakonec nekoupil." Uctívači dobytka a podle jeho obrazu.

220. Na rohu Bezručova sadu a ulice 30. dubna velké graffiti "BŮH!" Doufám, že jde o sprejerovo vyznání víry a ne o jeho podpis.

219. Psycholog ji po několika sezeních poradil, aby od svého manžela odešla. Já jsem ji řekl, že si myslím, že má u svého muže zůstat. Co však je mé slovo proti radě odborníka...

218. Reakce Američana, když se doví o Janu Husovi: "That´s great! That´s really great!" - Mohli by si jeho svátek na nějakou dobu půjčit, aby si ho užili. Když my to už jinak než jako den volna neumíme...

217. Upozornila mě, že slovo "varhaničení", které jsem považoval za krásně české, zní, jako bych o té činnosti mluvil s podezíravostí, jako o "varhan ničení".

216: Protiví se mi, když nás firmy obvolávají podle jakýchsi seznamů. Tentokrát mě však pobavili: "Dobrý den, volám v zastoupení společnosti Lux. Dovolala jsem se správně k panu Církvovi?"

215. "Dvě slova se mi pořád pletou, prostituce a restituce."

214. Až se jednou proflákne, čemu skutečně věří lidé v církvi, to bude nářez...

213. "Sháněli jsme vás. Bouchali jsme na dveře kostela (?!), ale asi jste nebyl doma."

212. Slyším dva české buddhisty, jak si o komsi povídají: „Čistil si karmu a dělal skvělé pokroky. Pak to však vzdal a řekl, že je prý slabý.“ – Z dalších slov pochopím, že se stal katolíkem.

211. Když s ní mluvím, položí mi každé 3 minuty otázku, proč Bůh dopustil koncentrační tábory. Vymyslel jsem už asi 150 odpovědí, ale pořád to ještě jaksi není ono...

210. Říkala: "Bohužel nevěřím v Boha."

209. Církev je v krizi - v té míře, v které je závislá na civilizaci, která je v krizi.

208. Marie Ježíšková - pěkné (skutečné) české jméno.

207. Na mnoha místech v Ostravě stojí sloupky na odvětrávání důlního metanu, jinak by Ostravaci asi vedli v počtu pokusů o nanebevstoupení.

206. Televize skýtá velké možnosti. Při dnešních bohoslužbách (přenášených ČT2) si budu představovat, jak nás leckdo sleduje v pohodlném křesle, před sebou čaj s rumem – venku i v kostele je totiž teplota těsně nad nulou. 13-03-29

205. Přišel jsem do Diakonie s pobožností, ale klienti se dívali na inaugurační mši nového papeže. Prosili mě, abych jim to nevypínal. Holt, papeži je těžké konkurovat. 13-03-19

204. Seděl na lavičce a četl si Služebnický džihád. Nastoupil s mou mámou do autobusu. - Pak jsem jí volal, dojela v pořádku.

203. Tak to budou mít čeští katolíci hodně co vysvětlovat. Novým papežem se stal jezuita. Přičemž většina Čechů si ze školy pamatuje jen to, že jezuité byli zrušeni, a jediným, na kterého si vzpomenou, byl Koniáš se špatnou pověstí. 13-03-14

202. Uvěřil v Boha na smrtelné posteli. Jeho přibuzní mu to však neuvěřili.

201. Ve střípku 197 jsem měl pravdu. Dnes svůj inaugurační projev zakončil MZ modlitbou. A tak na chvíli přerušuji svůj půst od politiky a modlím se za něj. 13-03-08

200. Pokud se nechcete nechat zcela pohltit sledováním politiky, pak tradiční liturgická čtení pro dny střídání prezidentů jsou:
čtvrtek 7. března - L 11,14-23 o vyhánění démonů;
pátek 8. března - L 18,9-14 o farizeovi, který si zakládal sám na sobě.

199. Odcházení VK: kdo je neschopen přiznat, že udělal nějakou chybu, prostě není velká osobnost. Howgh

198. Jako nejsou evangelické bohoslužby moc pro televizi, římskokatolické nejsou pro rozhlas. Např. o tom mnohém lomození by si mohl neznalý posluchač myslet, že v kostele každou chvíli upadne nějaký rytíř v brnění.

197. Zeman na svém oficiálním portrétu neví co s rukama. Jako by se i on, neznaboh, chtěl za národ tak trochu modlit. 13-02-19

196. Národ ztratil se zbožností i uměřenost. Nejprve se baví odhalovaním ubohosti všech prezidentských kandidátů. A pak si posadí jednoho z nich na hrad a udělá z něj modlu.

195. Astronomové až teď začínají zjišťovat, že vesmír je poháněn jakousi temnou energií. Ovšem Bible už tohle ví tisíce let. A taky to, že je nezměřitelná, viditelná jen ve svých následcích.

194. Ostrava je drsná. Scientologové tu vydrželi jen 5 let.

193. Mohli si vybrat mezi biblickým programem a bowlingem. Vybrali si variantu zážitkovou. Časy se mění, dnes se takto nazývá ta druhá z nich.

192. Události ČT byly o ničem, proto jsme přepnuli na TV Noe, kde je vysílání technicky sice ubožejší, ale s hlubokým obsahem. Za pár minut ovšem jako by se televize přepla sama: začalo vatikánské zpravodajství, a zase to bylo o ničem.

191. Prosincové číslo české mutace jindy a jinde asi seriózního magazínu National Geografic obsahuje rozhovor s kardiochirurgem Pirkem. Šéfredaktor, odchovaný naivním materialismem, to zdůvodňuje takto: Vždyť k předvánočnímu období patří „i větší otevřenost srdcí. A kdo jiný by měl rozumět zákoutím srdce než ten, kdo zná jeho tajemství do nejmenších podrobností?"       

190. Zaměnil jsem v bance při podepisování pořadí svého jména a příjmení. Úřednice to porovnáním s podpisovým vzorem zjistila a povídá mi ironicky: „Alespoň základní věci života bychom měli umět dělat stále stejně.“ Ptám se jí: „A to vaše vnitřní předpisy nepočítají s tím, že člověk může projít nějakou konverzí?“

189. Hned za kostelem na Slezské Ostravě je mohyla, na ni jména obětí fašismu a nad nimi nápis „Hrdinové neumírají“. Tady se skrytě naznačuje něco více než jen vzkříšení…

188. Vánoční stromek je na ostravském náměstí postavený už 9 dní před začátkem doby adventní. A to je fajn. Jen ať se ta doba většině lidí vtiskne do mysli jako doba předvánoční. A řeči o Adventu kéž by ponechali těm, kdo touží po něm. 12-11-23

187. V české verzi muzikálu Jesus Christ Superstar vítá Herodes Ježíše Krista, ale ptá se ho, zda je Mesiáš. Nedovzdělaný překladatel Prostějovský zřejmě považuje slovo Kristus za Ježíšovo příjmení, a neví, že v v řečtině znamená totéž co hebrejský titul Mesiáš. (A má dcera, která tento skvělý muzikál nacvičuje, to teď musí zpívat takto svoločsky!)

186. Bruntálský děkanský kostel jsme našli v neděli ráno zavřený. Herna U kostela má otevřeno non-stop.

185. Snesu i hodně černý humor, a Salesiánům v tomto velmi rozumím: právě teď pořádají Putování schránky s ostatky Dona Bosca.

184. Hleděl na mě s upřímným zděšením: „Tak ty jsi křesťan a dokonce farář, a tobě fakt nevadí, že tvé dceři ve škole vtloukají do hlavy, že jsme se vyvinuli z opice?"    

183. Jak jsem při pastorační návštěvě vnesl do domácnosti kus vzájemného porozumění: „Pořídili jsme si pískomila, ale je pořád nějaký nervózní.“
„To asi proto, že nemá žádný písek.“
„A on má mít písek?“
„Vždyť proto se jmenuje pískomil.“
„Aha. My jsme si mysleli, že proto, že rád píská.“

182. Hlučín: v supermarketu na náměstí mají nade dveřmi kříž. To je skvělá reklama. Chci věřit, že znamená: tady vás nepodvedeme.

181. Jen si to představte: Bylo loni někdy kolem Všech svatých. Děti ze hřbitovní kolonie sáňkovaly na prvním sněhu, když se zešeřilo, ozdobily si dráhu mezi hroby spoustou svíček...

180. Výzkum náboženství právě dosáhl svého nepřekonatelného vrcholu - je k mání lexikon Kdo je kdo v nebi.   

179. Soudě aspoň podle teplých září a tím i dozrálosti vína, Hospodin v posledních dvou letech českým zemím mimořádně žehná. 12-09-17

178. Aha, tohle mi nikdy dříve nedošlo: když se navzájem zdravíme, jsme tak trochu jako Ježíš, který uzdravoval na potkání.

177. Církevní restituce nám byl čert dlužen! 12-09-04    

176. Nebrali to jako modlitbu, když hulákali přiopilí při kytaře: "Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid..." A tak Boží odpovědí byla, myslím, jen trapnost té chvíle.

175. Na evangeliích se mi nejvíce líbí, že jsou plná příběhů víry. To je však zároveň věc, která mi nejvíc chybí v současném evangelictví.

174. Holčička nakreslila postavičku a pod ní napsala "Satan Klaus". Ve filmu Poslední skaut.

173. Mluvím s mužem, který se vinou nemoci už nedostane do kostela: „Vidím, že dnes máte velmi dobrou náladu.“
„Ano. Navštívili mě živí.“
Je v těsném společenství se zemřelými, kteří ho přivedli ke křesťanské víře. Zatímco většinu žijících lidí kolem sebe vnímá jako mrtvé.


172. Vejdu do vazební věznice a vrátný (který tam je jen krátce) už mě telefonem ohlašuje: "Přišel Svědek Jehovův!"

171. "Kdyby mi aspoň Bůh dal nějak vědět, jak dlouho tu ještě na světě budu" (je zajímavé, jak jsou i dnešní zbožná přání stejná jako ta stará, zde to připomíná Žalm 39,5, a humorné, když se spojují s našími současnými starostmi) "- jestli mám investovat do nových zubů." - (Opravdu humorné? Vždyť ona do toho má dát svůj půlroční důchod.)

170. Hádanka: v jakých filmech se hlavní hrdinka nezdráhá stokrát opakovat "Oh my God"? - Možnosti:
1. v katolických - protože jsou velmi zbožné;
2. v bollywoodských - protože hinduisté uctívají stovky bohů;
3. v pornofilmech.

169. My evangelíci, kteří jsme proti uctívání ostatků, jak se zachováme teď, když se prý našel kus Husova roucha? Odhadl bych nás tak na 80% uctívání - a co hůře: nebude se tomu říkat "adorace" (jenž měla patřit k pokorné zbožnosti), nýbrž "senzace" (což je vybuzení vlastního ega). 12-07-10

168. Chtěla mi projevit sympatii: "Můj vztah k církvím je velmi kladný. Vadí mi jenom tehdy, když kecají lidem do života."

167. Mají svůj Facebook, ale Bůh na něm není. V konkurenční Book of books už dávno prohlásil: "Nemůžeš spatřit mou tvář" (Ex 33,20).

166. Z Rathova projevu v úterý po poledni jsem slyšel jen začátek, o tom, že "vazební věznice je peklo". Pak už jsem musel jít a jako kaplan "sestoupit" do toho ostravského. 12-06-05

165. S vírou v horoskopy jsem zápasil kus života. Teď mě však Pán Bůh toho úkolu postupně zbavuje. V mnoha moderních horoskopech se totiž u jednotlivých znamení uvádějí jen pozitivní charakteristiky - a takový popis lidských vlastností se snad ztrapní sám.

164. Když pouštím počítač, připadám si jak v pravoslavném chrámu. Ty ikonky na ploše jsou stále pěknější a barevnější.

163. Kolega z P.: „Půjčili jsme kostel Rómům k bohoslužbám, šel jsem si aspoň za dveře poslechnout, jaké jsou, a tam stal chlapík a hned mě zval dovnitř, nevěděli, že jsem zdejší farář, ale velmi spontánně mě vtáhli mezi sebe a hned jsem tančil... – Zažil jsem ve vlastním kostele věci nevídané.“

162. Povídá mi: "Náš Kryštof (pětiměsíční) dnes při bohoslužbách celou dobu poslouchal. A to jsem doufal, že ho uspí aspoň kázání..."

161. (z křestní přípravy:) "Ptala jsem se, jestli rozumí slovům, že Ježíš zemřel pod Pontským Pilátem, a ona odpověděla, že si myslí, že Pilát je hora v Izraeli."

160. Firma nám darovala elektronické vyzvánění na kostele. A to skýtá mnohé možností nastavení. – Proto se zvoní jen do desáté večer, aby to nerušilo lidi v okolí. – Dále ovšem ti technici kombinují tradice, a vbíjejí je podprahově do hlavy polovině Ostravy: někde zjistili, že se nemá zvonit od Velkého pátku do nedělního velikonočního rána, proto se nezvoní. Ale přišlo jim vhodné nastavit vyzvánění až do silvestrovské půlnoci.

159. "Pane faráři, víte, že po bohoslužbách vešli do kostela ještě nějací Turci?...", a hned mi popisoval, jak probíhal bazální mezináboženský dialog: "... My jsme se jich ptali: Vy jste ti dobří, nebo ti špatní muslimové? A oni nám říkali: My jsme ti dobří. My pijeme i alkohol."

158. „Lhůta je krátká. Ti, kdo vlastní, jako by nevlastnili. Neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ – Na tato slova apoštola Pavla si vzpomenu často, pokaždé když nám ukradnou okapy na kostele.

157. Dnes se při bohoslužbách četly pašije. A jedno 13-leté děvče úpěnlivě plakalo. 12-04-05

156. Slovně jsou "Velikonoce" stále ještě "nejvýznamější křesťanské svátky", jak praví heslo Wikipedie, které se vygooglí na první pozici. Ale vizuálně? Vyhledávač obrázků na vás vychrlí usměvavých zajíčků, pomlázek, kraslic. - Není to však případ jen bezbožného Česka, stejně dopadnete i se slovy Easter a Ostern.

155. "Požehnaná várka Pilsner Urquell dnes vyjela z Plzně do Vatikánu jako velikonoční dar." (ČTK 26. 3. 12) - Dobře, připadá mi to jako blbost, ale pohoršovat se nebudu. K nedělnímu obědu mám Plzeň taky rád. Budu ovšem zvědavý, jestli se papeži letos při Urbi et orbi nebude plést jazyk (nebudou plést jazyky). - Týden po Velikonocích slavil papež 85. narozeniny, a jak psali zase v novinách, "na bavorský způsob" - uvařili mu k tomu speciální várku piva bavorského. Prostě fajnšmekr. - 12-04-16

154. Dřevěný kříž s Ježíšem stával za Opavou nejprve u staré cesty. Nová cesta je však vedena po náspu. Proto když tam přijíždíte, vidíte nejprve jakoby dřevěný patník, a pak na vás z příkopu vykoukne ztrápená tvář.

153. Jdu kolem budovy Charity, a z kanceláře v přízemí na mne z velkého nástěnného kalendáře civí nahá ženská. I připomněl jsem si pěkně, že církev má dlouhou tradici záslužné práce mezi prostitutkami.

152. V mobilu mám kontakty i na lidi, kteří už nežijí. Někdy jsem v pokušení posílat těmto adresátům esemesky.

151. Sedám k internetu, a sleduji, jak mě pozvolna zaplavuje ten svůdný pocit všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti!

150. Kdo říká, že dnešní doba je těžká, měl by si hodně číst Zjevení Janovo - a pak se umět aspoň trochu zastydět.

149. Nacvičovali vánoční hru o příbězích biblických praotců a jejich rodin. Farář nechal děti, aby dialogy říkali svými vlastními slovy. A teď s rozpaky poznává, že tak vlastně nechtěně nahlíží, jak spolu doma mluví rodiče těch dětí.

148.I Češi se hojně modlí a rozjímají, dokonce veřejně – na hřbitovech. (Tohle byl můj zážitek z odpoledne Štědrého dne. Tentýž den večer při Půlnoční však bylo naopak rozjímání málo, spíš hluk a roztěkanost.)

147. Nejobjevnější, co jsem našel v nekrolozích za Václavem Havlem: „Jsou velcí lidé, kteří si zaslouží, abychom jim odpustili i jejich chyby.“ – Ale přece jen, místo mnohého toho sepisování a čtení by někdy stačilo pomodlit se Otčenáš. Ten je v tomto směru ještě mnohem objevnější. 19-12-11

146. Letos (srovnej se Střípkem 122.) je před ostravskou radnicí 7 andělů s troubami. Šest na sloupech před budovou, sedmý na průčelí. Kdopak tuší, že to není symbol Vánoc, nýbrž Posledního soudu (viz Zjevení 8,6)? 28-11-11

145. "Bůh celý svět stvořil dobře."
"Ale mami, dobře je za 3. A když já donesu domů trojku, tak jsi na mě nazlobená."

144. Zadáte-li Googlu vyhledávat "malý úd", mezi 22 milióny odkazů naleznete na pěkném 5. místě mé kázání. Ale apoštol Jakub by se hodně divil, do jaké společnosti se to dostal - všechny ostatní přední odkazy totiž řeší úplně jiný problém, než měl na mysli on.

143. Na úvodní straně najdete foto: "Sv. Václav rozmlouvá se starostou J. H." - Spiritistický časopis? Ne. Oficiální Zpravodaj Moravské Ostravy a Přívozu, říjen 2011.

142. Pane Bože, prosím, to že lidé nečtou Bibli, si neber osobně. Oni totiž nečtou žádné knihy.

141. Když jsem si na lavičce na náměstí četl, přisedl si ke mně, dal se se mnou do řeči, a vytáhl ze mne taky, že jsem farář. To ho tak neskutečně rozčílilo, že zase rychle vstal, rozhazoval rukama a před kolemjdoucími po mně řval: „Neříkejte mi, že jste farář! To jste mě tedy fakt naštval! Jak tu tak můžete sedět a číst? To nevíte, co máte dělat? Kdybyste byl opravdový farář, tak se tady postavíte místo mě a všem to řeknete: Lidi, žijete jako hovada!“

140. Tři mladí lidé autem vrazili do stromu a zabili se. Jejich smutní přátelé zavěsili na strom dřevěný kříž a kolem stromu po celá léta udržovali výzdobu z plyšových hraček. Dnes už tu ovšem zbyla jen jediná, modrý medvídek, přibitý na kříž.

139. Příjemný letní večer, a přátelé rozjímají pod slunečníkem u vína: „Tak kdypak se zase takto sejdeme?“ - „A kdyby se někdo z nás nedožil, jednou přece budeme spolu popíjet víno pod nebeskými slunečníky.“ „Ale přece ani tam nebudou všichni lidé!?“ „Jasně, budeme rozděleni na dvě skupiny, ta druhá bude grilovat a popíjet ve sklepě.“

138. Když chce někdo v Česku vyjádřit při odchodu svou naštvanost, místo běžného "Na shledanou" řekne "Sbohem". Pěkné.

137. J. A. Komenský složil píseň Ó nebeř Ducha svého. Od té doby se však semlelo mnoho věcí, a tak ji my dnes zpíváme ve verzi Ó sešli Ducha svého.

136. "Chodím do kostela ráda, hlavně se pomodlit," povídá mi.
"A co bohoslužby?" ptám se.
"Ne, ty mě neruší."

135. Na ulici mě obtěžoval houf dotěrných jeptišek. „Poslední zvonění.“

134. Měním pneumatiky, a servisman se mě ptá: „Tak dneska je ta královská svatba, co?“ „Víte, mě to moc nezajímá“, odpovídám. Chvíle mlčení, a pak on u dalšího kola: „Budete se večer dívat na hokej?“ „On je nějaký hokej?“ – ani jsem nevěděl, že začíná mistrovství světa. – "Měls mu říct, že jsi farář", říká mi k tomu teď kamarád. Odpovídám: "Myslím, že i sám došel k něčemu podobnému - že jsem asi spadl z nebe." 11-04-29

133. Jak jsou odporní ti všelijací prodejci, kteří lidem něco vnucují, vždy se slovy, že je to velmi výhodná nabídka. Třeba by něco z toho pro mě i výhodné bylo, ale mně se už nechce nad tím přemýšlet. Jsou mi tak protivní!!! – Zde pak ovšem má vlastní naštvanost je mi podobenstvím pro věci, které bych jinak nepochopil: proč jsou mnozí lidé tak iracionálně nenávistní vůči církvi.

132. „Ježíšmarjá, já tu roli prožívám pokaždé naplno, a hlavně Kamila Střihavku vnímám opravdu jako Ježíše,“ odpověděla Bára Basíková, když se ji rozhlasový moderátor zeptal, zda ji, když zpívá roli Máři Magdalény pokolikáté, už hlavou neběží vlastní a běžné starosti. Mluvila tónem, jako by měla copyright na to citoslovce, kterým svou větu začala. 11-04-09 ČRo 2, 11:40

131. Vezl jsem do Ostravy stopaře, mluvili jsme o ledasčem. Překvapilo ho, že jsem farář.
„A kde, prosím vás?“
„V tom červeném kostele naproti Baníku.“
„Fakt? Že jsou v Ostravě kostely, to jsem si všiml, ale že jsou tady i živí křesťané, to jsem netušil.“

130. Před opravenou budovou pošty ve středu Ostravy opravili i malou kapličku, v podobných barvách i architektonickém slohu. Vypadá to trochu jako detašované pracoviště: o pozemské vzkazy se stará Česká pošta a. s., o nebeské sv. Alžběta.

129. Pane Bože, máš tady další reklamaci z pyšného českého nebe - Ondřej Soukup: „manželství je příšerná instituce“.

128. Tak jsem se s jedním článkem tohoto blogu zase dostal na přední místo v googlovském vyhledávání. Ovšem nedopatřením. Ti, kdo do vyhledávače zadali „smirovani“, se určitě spíše než o "smiřování" zajímali o „šmírování“.

127. Byli jsme s manželkou na bazénu, a potkali jsme tam Poláka, velmi hovorného. Ptal se mě i na to, jaké mám povolání. „Farář“, povídám. To slovo neznal. „Pastor“, snažím se dále. „Kněz?“ ptá se on, jestli porozuměl, a když přibližně přitakám, on dodává: „Máte pěknou hospodyni."

126. Zapnu počítač a často na něm chci něco rychle udělat. Ale ono to vůbec nejde. Počítač se nejprve dlouhou dobu zabývá jen sám sebou a nebere mě na vědomí. Stahuje aktualizace, kontroluje svůj vlastní systém a kdoví co ještě. Vždycky, když se nad tím ztrácím trpělivost, zároveň si uvědomím, že to tak máš asi, Bože, i ty s námi lidmi, když nás chceš k něčemu použít.

125. Děti v kostele: zepředu farář předříkává Otče náš, a vzadu se ozývá: Mamí! Mamí!

124. Církevníka nejvíce potěší akce, na kterou přijde mnoho lidí. Ale to je hrozně málo!

123. Povídá mi: „Věřím, že Kristus za mě zemřel.“ Ptám se ho: „A rozumíš tomu?“
„No, že mě vykoupil z mých hříchů.“ „A rozumíš tomu?“
„No, že pro mne prolil krev.“ „A rozumíš tomu?“
„Ne.“
- Ukázal se jako celkem rozumný, seskočil z toho kolotoče brzy. Jiní zvládnout i mnohem více otáček, až se jim točí hlava.

122. Ostravští radní si dali na průčelí radnice obrovského anděla. Určitě ho museli dobře přišroubovat. Protože jinak vánoční andělé směřují spíše za lidmi na okraji společnosti, prostými a bezmocnými. 10-12-14

121. I fundamentalistická Strážná věž maluje ukřižovaného Ježíše s rouškou kolem pasu. - Hádat se o Boží jméno, to se jehovisti nestydí, ale lidská nahota, to už by bylo příliš.

120. „Z policejních statistik je zřejmé, že právě o Dušičkách dochází k nárůstu krádeží věcí ze zaparkovaných vozidel u hřbitovů, ale vyskytují se také krádeže volně odložených tašek poblíž hrobů.“ – Co je za tím? Dušičky? Anebo duchové? Anebo – podobně jako v Mt 28,52n - jsou to dokonce těla, která vycházejí z hrobů a toulají se po městě?

119. "Pane faráři, jsou u vás tuto neděli bohoslužby?" "Ano, jistě, v církvi jsou bohoslužby každou neděli už skoro dva tisíce let."

118. Z nabídky práce: „Hledáme do týmu lidi, kteří se nebojí vysokých výdělků…“ Hle, osvícená firma, která ví, jak obtížný je osobní boj s mamonářstvím.

117. Kam ďábel nemůže, tam pošle ženu. A takovou Zlatu Adamovskou pak nechá napsat větu (o klinice plastické chirurgie Laser Esthetic): „Vždy jsem obdivovala lidi, kteří chtěli změnit svět k lepšímu; dnes již vím, kde k lepšímu změní vás!“

116. Tomáš Halík každé léto v poustevně píše a píše, jeho sláva roste a roste. A my si sobecky užíváme jeho knížek. Ale pomyslete soucitně taky na něj, jakému pokušení pýchy se kvůli tomu vystavuje.

115. Na naší ulici má vyrůst Českobratrská Business Centrum. But it´s not our business.

114. Je to velký kazatel, a tak mi záleželo, aby byl dobře slyšet. Šli jsme mikrofony raději předem spolu vyzkoušet. – Když pak začal kázat, prvním rozmáchlým gestem mikrofon odsunul, aby mu nepřekážel, a my jsme pak dlouze sledovali jen jeho pantomimu.

113. Té podobnosti jsem si poprvé všiml až na návsí jedné jihomoravské obce. Je tam socha Panny Marie v modrém plášti, nad hlavou má kruh zlatých hvězd. A pod tím tabulka: Památka opravena za přispění Evropské unie, a na tabulce byla modrá vlajka EU s kruhem zlatých hvězd.

112. Každé mé kázání má tisíc slov. To je špatně. Vím, že lepší by bylo říct jen pár pádných!

111. K tomu, abyste dostali v české věznici lepší stravu, stačí, když napíšete, že jste muslim.

110. Klejete při práci, když vám něco nejde? A pomáhá vám to? - Je to zajímavé, že to fakt funguje, že ten Zlý přiskočí velmi ochotně.

109. Vypadá to trochu jako tajný exodus: například na takové Jamajce už je větší hustota českých bratří (1,1 %) než v Česku.

108. "Pane faráři, vy mě svou nadějí úplně děsíte. Jsem ze života tak unavený, že po smrti bych už chtěl jen spát a spát a spát."

107. Zaslechl jsem na ulici dvě ženy, jak spolu mluvily o "Armádě spásy". Zajímavé! To pojmenování už přešlo do běžného užívání a nikomu nepřipadá divné.

106. Povídám o duchovních darech, o tom, že podle Bible každý křesťan nějaký má. Pak se ptám přítomných: "Myslíte si, máte nějaké duchovní obdarování?, a oni vesměs odpovídají: "Myslím si, že žádné zvláštní nemám. Víte, já jsem takový obyčejný." - Toť evangelická skromnost. Vypadá to jako pokora. - Ale to by pak nemohli zároveň očekávat, že všestranně obdarovaný je farář.

105. Duše upřímná, odchází z fary a povídá: "Tak, a teď spěchám domů na Komisaře Rexe." Pak se však zarazí, a dodává: "Ale vás mám, pane faráři, stejně raději než jej." - To, že jde o velké vyznamenání, jsem pochopil už z tónu hlasu. Teď se ještě budu muset podívat, o co jde.

104. Pane faráři, mně se tady ve věznici líbí. – Aspoň tu mám čas mluvit s lidmi. A lidi jsou tu lepší než ti venku, kteří se pořád za něčím honí a o něco hádají. – A navíc tu můžu se spoustou lidí mluvit o Bohu, a taky s farářem. Kdybych to udělal venku, tak by mě měli za blázna.
 
103. Mnohého evangelíka nejvíce nakopne, když mu někdo řekne, že někde jinde věří lidé silněji; ale nakopne ho to většinou k tomu, aby se vysmíval, že to není pravda. – Můj přítel muslim mi kdysi řekl, že Bůh stvořil mnoho náboženství proto, aby spolu soutěžila ve víře.

102. Dnes vytáhli obvinění z jednoho citlivého zanedbání i na papeže. - Donedávna inkvizici velel, teď zakusí její moc jako oběť. - Bože, smiluj se nad tím nebohým hříšníkem. 10-03-25

101. Zajímavý film Most (USA/Česko) jsem viděl v českém znění s ruskými titulky. Okamžik, kdy obsluha mostu zpozoruje blížící se neštěstí a po česku si uleví: „Do pr….“, titulky přeloží hodně nepřesně: „Ó, Bože - Tímto se ovšem zakrývají naše národní specifika...
 
100. A tak jsem dnes, na Popeleční středu, sebou krabičku s popelem skutečně přinesl (viz 98) - nejdříve dětem do hodiny náboženství. Krabičku jsem mezi ně poslal, aby si sáhli. Vysvětlil jsem jim, že si dneska katolíci v kostele dělají popelem křížek na čelo - a všichni chtěli takový křížek na čelo udělat. - A mělo mě napadnout, co udělá D., když jim povím, že ve Starém zákoně si sypali popel na hlavu...

99. Ten člověk, co bydlí v protějším domě, to konečně vyřešil - svítí si po celý rok vánočním stromkem. A my blbečkové uklízíme vánoční stromek na začátku roku, a těšíme se na něj až v prosinci.
 
98. "Za týden je Popeleční středa, a já vám budu tady na biblické hodině o tom vykládat."
Ona (napůl ironicky): "A to donesete i ten popel?"
"Nosit ho sem nebudu. Ale nemysleme si, že my evangelíci popel nejsme."

97. Pohřeb končil u hrobu a kněz se modlil: "Bože, postav k tomuto hrobu jako stráž svého svatého anděla." A já se v duchu přidal: "Bože, díky za některé katolické obřady."

96. Bilancování na konci roku je přece lidským výmyslem, proč k tomu dělat bohoslužby? Kdykoliv mohu volit, zda svůj život posoudím sám, nebo budu souzen Bohem, volím milosrdenství Boží. 09-12-30

95. Tak mě mé podvědomí škádlí, že mi často při bohoslužbách připomene, jaký prý je rozdíl mezi modlitbou v kostele a v kasínu: že v kasínu je modlitba upřímná.
 
94. Předvánoční nabídka: "Nabízíme malované betlémy". Před Velikonoci však na stejné tabuli nebude: "Nabízíme kříže", nýbrž "Nabízíme kraslice". - Takhle si svůj život malujeme. 09-12-22

93. Před 40 léty učil Barth, že křesťan by měl mít ke čtení v jedné ruce Bibli a v druhé noviny. Asi by byl překvapen, jak za tu dobu noviny zestárly.

92. Bože můj, proč pořád za mnou posíláš lidi, kteří jsou údajně pohoršení objevem, že stárnoucí Luther psal hrozné protižidovské spisy? Proč zrovna za mnou, 4 lidi v poslední době? To nemůže být náhoda. O čem mne chceš poučit? - A proč jim připadá, že věc zlehčuji, když jim odpovím jen, že vůči našeptávání ďábla není imunní nikdo, ale opravdu nikdo?

91. „Dívali jsme se doma na televizní noviny, a já jsem měla z těch zpráv dojem, že je svět plný ďábla. Při tom mi manžel hrubě přikázal, abych mu přinesla z kuchyně pivo. Připadalo mi, že v tu chvíli vstoupil ďábel taky do něj. Místo piva jsem donesla nůž a zabila jsem ho.“

90. Mohu jen citovat, sám bych ironii takové ráže vymyslet nedokázal: v USA prodávají trička s nápisem "Modlete se za Obamu. Žalm 109, verš osmý." ("Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.") 09-12-09 (Následně jsem náhodou objevil, že to není nápad až současných amerikánských evangelikálů, že stejně se už vysmíval Francois Villon svému biskupovi, Velká závěť, sloka 6) 09-12-18

89. Velký teolog a inkvizitor Benedikt XVI. poklekne před pražským Jezulátkem a předá mu zlatou korunku. - No comment.

88. V sobotu přiletí bé šestnáctka. (Někteří mu drze říkají Papa Ratzi.) 09-09-24

87. Vzpomíná na to, jak byla poprvé v kostele, a jak ji pobavila modlitba: "Bože, dej nám pokoj."

86. Pane Bože, snad se nezprotivím tvé vůli, když tě poprosím, abys povolal ostravské misionáře ze všech končin světa k misii domů do Ostravy. A jestli můžu mít ještě jednu připomínku, tak jenom ty, kdo jsou ochotni k těžké službě.

85. Moderní návod k sebezpytování: Co skrývají temná zákoutí tvého harddisku, adresáře méně či více skrývané?

84. Správně kroutíme hlavou, když se dočteme v nějaké historické knize, že lidé kdysi dávno přinášeli v chrámech lidské oběti. Ale když se dočteme v novinách takovou pitomost jako např. že „o víkendu si 3 lidské oběti vyžádaly severomoravské silnice“, přejdeme to bez rozpaků.

83. Argumentovala rezolutně: "Těmhle léčebným metodám by se měl křesťan vyhýbat, ty pocházejí z Číny." A dolila mi čaj, očekávajíc reakci na svá slova. Řekl jsem jen, že čaj pochází z Číny taky.

82. Dnes zemřel M. Jackson. Tak to se máme na co těšit. - Všímám si, jak se rozmáhá nový způsob vyrovnání se smrtí: že z pohřbu uděláte zábavnou show. 09-06-09

81. Mám vůbec na dnešní křesťanství? Chce být lehké a optimistické. A mě ten ďábel stále děsí.

80. Svatodušní neděle, farář říká: Duch svatý, to je "Bůh v akci". Pár lidí se uchichtlo. Asi tomu rozuměli: "Bůh ve výprodeji".

79. Farář kázal o pravdivosti mluvení, a vyprávěl vtip o tom, jak poznáte, že politik lže: když otevře ústa. - Nezasmál jsem se, spíše mi zabylo smutno. Uvědomil jsem si, že většina lidí by stejné dovedla povědět i o farářích.

78. Starší paní: "To víte, pane faráři, že mi tady pořád hraje televize. Co bych taky měla doma sama celý den dělat?" - Chtěl jsem říct: "Třeba se za nás modlete", ale neměl jsem odvahu. - To ať se pak za nás modlí všichni svatí.

77. Většina lidí mimo církev má více jasno v tom, co je církev zač, než lidé v církvi.

76. "Zařizují nám v parlamentu Velký pátek jako státní svátek. Ale ten svátek by si potřebovali křesťané projednat především ve svém srdci."

75. V Ostravě je fakt někdy drsno. Modlila se při ekumenickém shromáždění: "Děkuji ti, pane, že ty zachraňuješ lidi tím, že je vytrháváš ze spárů církví." Ke komu se to modlila?

74. Bože, děkuji ti, že za mého mládí ještě nebylo porno na internetu.

73. Říkala mi: "Vy jste farář, vy té víře více rozumíte." - Nepochopil jsem ji.

72. Ti advenťáci mluví při bohoslužbách daleko zaníceněji než my evangelíci. Pak mezi sebou však o úplně stejných blbostech jako my.

70. Doposud vypadaly televizní přístroje jako neforemné krabice. Ty dnešní, ploché, však už i tvarem připomínají domácí oltáříky.

69. „Spěchala jsem, ale když přiběhnu k semaforu, svítila červená déle než obvykle.“ – Dodnes máme sklon hledat zlý úmysl – staří by řekli démony – za vším možným, i tam, kde nejsou.

68. Přemýšlím, proč vlastně více hoteliérů nerozhlásí, že na louce za jejich hotelem kdosi spatřil Panenku Marii.

67. Sleduji naši kočku a říkám si, že někteří lidé mají k Bohu vztah jako kočka k „páničkovi“ – vzpomene si, jen když něco potřebuje, zavolání jako by neslyšela. – Někdo jiný má zase vztah jako pes – oddaný za všech okolností. – Jaká je zralá víra člověka?

66. Teď v neděli při bohoslužbách křičelo malé dítě. Vypadalo to, že si náramně užívá dobré akustiky kostela.

65. A v supermarketu Albert mají tento týden akci: "Minerálka jen za 9,90 Kč". - Svět se zbláznil, to prý je výhodná cena za vodu, která ještě stále teče ze země zadarmo. - "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá." (Izajáš 55,1)

64. - Měli bychom vždycky v neděli dát na kostel velkou ceduli: „DNES AKCE!“
– Ale lidé už dneska slovu „akce“ rozumějí blbě.
– A tak bychom tam třeba připsali: „MILOST SE 100% SLEVOU.“
– No ale lidi už jsou dneska velmi skeptičtí, když se něco nabízí zadarmo.

63. Ve sborovém časopise máme teď doplňovačku a v ní taky: "Nejlepší přítel člověka (na tři)." Vsadil bych se, že většina členů tam doplní "pes".

62. Poslouchám Mozarta. Zemřel v pouhých 35 letech, ale to už psal hudbu natolik geniální, že ji dodnes nikdo nepřekonal. Jakou by asi psal, kdyby se dožil 60? Až závrať mě jímá při té představě. - Ježíš zemřel podle tradice v 33 letech. Přinesl geniální pojetí Boha a sám jím žil. Svůj život dokonal naprostým spolehnutím na Boha v utrpení a umírání. Jaké to bude jednou, až s Bohem budeme naplno i my ostatní? Jímá mě závrať na druhou, na třetí...

61. Život je hořký. V reklamě na pivo Radegast se k tomu říká: Bohudíky. V evangeliu se vypráví: Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.

60. Když jdete na Lysou horu, najdete před posledním stoupáním velký dřevěný kříž s nápisy: „Na památku obětem Lysé hory. Existuje jistá naděje, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Skutky apoštolů kap. 24 : 15. verš.)“ Když jsem šel kolem já, říkal jsem si: „opravdu je to v Bibli takto?“ A skoro jsem měl tendenci křížem cloumat: „ta-ko-vá-na-dě-je-pro-vše-chny-je-la-ci-ná“. Neměl jsem na výletě žádné stání, a doma jsem se na to do Bible hned podíval. Prozradím hned, co jsem zjistil: i ČEP se takového překladu obává, překládá, že „spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu“. Kraličtí však z řečtiny slova apoštola Pavla překládají věrně: „Maje naději v Bohu, že bude vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.“ – Když půjdu tam tudy příště, bude to pro mne jako duchovní občerstvení na cestě vzhůru.

59. "Své děti jsem vždy vychovával k tomu, aby chodily do kostela", povídá mi jeden otec. "´Nemusíte být tak fanatičtí, abyste věřili tomu, co se tam povídá,´ říkal jsem jim, ´ale slušný člověk by v neděli do kostela zajít měl.´"

58. Sucho? Neúroda? Kobylky? Epidemie? – V Kauflandu jsou regály stále plné, a tak nám nic nehrozí.

57. Jistě jsou to např. dvě varianty jak prožít nedělní ráno: Když napíšu „kostelovou“, považuje to Microsoft Word za chybu, a opravuje na „postelovou“.

56. Ano: žijeme si dobře. Ale: žijeme dobře?

55. Průvodce z věže ostravské radnice ukazuje na jednu ze šachet, vysvětluje, z jaké hloubky se černé uhlí těžilo, a přidává rázovitý komentář: „Tak hluboko Buh schoval praci, ale Ostravaci ju i tam, k…., našli.“

54. Jsem nepoučitelný! Kolikrát jsem se zajímal, když jsem zahlédl, že někde v novinách píšou o křtu. Ale vždycky to byl švindl, jen polévali šampaňským nějakou plastikovou krabičku.

53. Římsko-katolická církev mluví lidem do mnoha věcí, i intimních. Například na WC v budově fary na náměstí Msgre. Šrámka mají nápis: „Nepoužívejte pisoáry.“

52. Podle nejnovějšího výzkumu veřejného mínění, kdy měli lidé seřadit povolání podle toho, jakou důvěru k ním mají, vypadá konec tabulky takto: … 22. kněz, 23. poslanec, 24. uklízečka. U Farářských střípku přímo počítám, že mě budete brát s nadhledem…

51. Sestra si čte v tramvaji Českého bratra (anebo Kostnické jiskry). A jehovisti prý i lidem na autobusové zastávce v pět hodin ráno strkají lidem do ruky svůj časopis „Probuďte se!“ Krásně bláznivý svět.

50. Vrazil do mě v zástupu lidí neznámý člověk a řekl: „Ježíš.“ Aniž by mi ruku podal. Co byste si o takovém pomysleli?

49. Anděl Slezský říkával, že Vánoce máme mít v srdci každý den, aby se v nás Kristus stále znovu rodil. A hypermarkety nás chtějí naučit skoro témuž. Už 23. října byly v Tesku všude tabule „Přejeme Vám radostné Vánoce.“

48. Táhne trhan kárku se šrotem, a když jde kolem mne, řekne: „Pane, to je peklo“. Nic po mně nechtěl, jen to ze sebe dostat, a táhl dál.

47. Zaslechnul jsem na ostravské ulici:„Člověk se vyviji. Než se odpoutal od čtyřech noch, než vynalezl uhli, než poznal, že buch není…“

46. Množí se dřevěné kříže podél cest. Vypadá to, jako by v zemi byla občanská válka.

45. Ulice Českobratrská začíná u Zimního stadiónu, který neexistuje, a končí u Dolu Petr Bezruč, z kterého už dnes zbyl jen přízrak. Ještě že tu stále je evangelický kostel. Jinak bych měl obavu, že žijeme v neskutečném městě.

44. Volala mi nějaká paní, že byla v našem kostele na koncertě a asi tam zapomněla svou kabelku. Poprosil jsem ji, aby zavolala za 10 minut, že se do kostela skočím podívat. A ona na to, že se mezitím bude modlit, aby tam ta kabelka byla. Chtěl jsem se ji zeptat, jak si vlastně představuje, že modlitba funguje. Místo toho jsem však zdvořile spěchal do kostela. A povedlo se.

43. Procházíte Husovým sadem. Jehovistka vám nabídne Strážnou věž. A hned vedle další kamelotka taky zadarmo noviny Metro. O jehovistech už většinou víme své. Ale Metro si lidé ještě ochotně berou. Tento způsob manipulace nám nevadí.

42. Když jsem jel onehdy v neděli ráno do Suchdolu, křičel na mne ďábel přes autorádio: „Nedělní blesk – jediné, co se dá číst v neděli“. Vypnul jsem ho (kéž by to vždycky šlo tak snadno!) a jel klidně dál, číst a kázat Boží slovo.

41. I farář sleduje VyVolené? – diví se někteří z mých přátel. Vnímám to však jinak. Myslím, že mnohé věci z „reality show“ by měl slyšet právě jen farář (či zpovědník).

40. Zase jednou mě církev, která má za hlavního pastýře Vlka, pobavila: během letošní národní pouti sv. Václava měli i televizní diváci možnost kontaktu na kněze: Boleslav2005@seznam.cz.

39. Vyprávěla mi jedna paní, proč přestala (snad jen dočasně!) chodit do kostela: „Náš pan farář kázal tu neděli o tom, jak Pána Boha šidíme, jak mu dáváme málo z toho, co bychom měli. Málo úcty, málo peněz. Připadalo mi, že mluví přímo o mně. Měla jsem z toho až slzy v očích a šla jsem pak za ním. Pověděla jsem mu, že chci odevzdat Bohu všechno, co mám. A on se na mě laskavě usmál a řekl, že si to nemám tak brát.“

38. „Pane faráři, já už ani nemůžu na bohoslužby, mě tak bolí nohy, že pak ani nedojdu domů.“ „Ale do hospody pořád chodíte, a to je skoro stejně tak daleko.“
„No jo, ale z hospody mě vždycky domů někdo dovede.“
(chvíli přemýšlím: celý život do kostela chodil, musíme mu nějak pomoci, přece nebudeme v obětavosti zaostávat za nějakými kumpány…)
„Kdybyste chtěl, mohl bych vás po bohoslužbách zavést domů autem.“
„Pane faráři, s vámi to není ono, vy byste si se mnou doma nedal ani skleničku.“

37. „Maminko, a půjdeme zase někdy do kostela?“
„A tys už tam někdy byla?“
„S tatínkem jsme se byli podívat na betlém.“
„Ten tvůj táta je úplně ztřeštěný, on tě taky vezme všude.“

36. V televizi jsem zaslechl název obce Bezvěrov. Se zájmem se hned dívám do mapy, zda je v té vesnici kostel. Co myslíte?

35. Některým evangelíkům se nelíbí růženec natolik, že se nemodlí.

34. Papežův pohřeb: dřevěná rakev, na ní symbol kříže a písmeno M (jako Maria). Prostá, ale na můj vkus přezdobená.

33. Stává se občas, že se někdo považuje za dobrého evangelíka, a přitom není ani dobrý člověk.

32. Kdo přestane přijímat potravu, je v ohrožení života, a když přestane dýchat, umírá. Na tělesné rovině je nám to zřejmé. Všimněme si však, že totéž platí i o životě duchovním: u toho, kdo nečte Bibli a kdo se (už) nemodlí.

31. Je pozdní dopoledne a já koštuji už čtvrté víno. – (Je totiž velký problém vybrat v Sudových vínech nějaké aspoň trochu dobré pro večeři Páně.)

30. Skoro každý kulturní člověk ví, že Superstar je Džízs Kraist. To, co teď znovu údajně hledá Česko, připomíná spíše SuperNovu – hvězdu, která náhle mnohonásobně zvětší svůj jas, ale za cenu ztráty vnitřního obsahu.

29. Náš kostel ve středu města: většina lidí na něj kašle. A mnozí ho občurávají.

28. Jdu navštívit jednu matrikovou evangeličku na ostravské sídliště. Zvoním dole u zamčených dveří do paneláku. Otevře se okno v 5. patře (paní asi špatně chodí a domovní telefon nefunguje):
„Haló, co chcete?“
Křičím: „Dobrý den, můžu s vámi mluvit?“
„A kdo jste?“ (Dobře se ptá, sídlištěm procházejí různí podvodníci.) A mně nezbývá než hulákat: „Já jsem farář.“(Měl jsem dojem, že v tu chvíli se poodhrnula nejedna další záclona.) A tak jsem se aspoň představil skoro celému sídlišti najednou.
(Taky mohla ještě dále volat: „Co říkáte? Neslyším vás.“)

27. Jedu takhle přes Ostravu tramvají, a ženský hlas z reproduktoru ohlašuje název zastávky u hejtmanství jako „..rajský úřad“. Hned jsem se zasnil. Vydrželo mi to až na Mariánské náměstí.

26. Na budoucnosti České republiky se prý budou muset domluvit křesťané a Rómové. Mívají totiž nejvíce dětí.

25. "V té Českobratrské je ale pěkný bordel", zaslechl jsem jednu ženu před sborovým domem na Husově náměstí. Až mi zatrnulo… Než jsem si uvědomil, že nemluví o církvi, ale o ulici. Za rohem v Českobratrské byla zrovna dopravní zácpa.

24. Ostravský lid přes léto stále častěji slaví na ulicích, a mně se to líbí. Raduji se s radujícími, pláču s plačícími (Ř 12,15). Snad jen jediný problém s tím mám: jazykově znamená "lidový" totéž co "vulgární", (latinsky vulgus = lid). V Ostravě však "lidový" znamená "hrozně (a někdy odporně) vulgární".

23. Dobíjím svůj modlitební kredit četbou Balthasara. (Ta formulace se mi líbí pro svůj moderní zvuk i pro dvojvýznamovost pojmu "kredit". - Vy, kdo máte aspoň kousek klasického vzdělání, a slyšíte za pojmem "kredit" především význam "víra, důvěra", nedejte se mást dnes často slýchanou větou: "nemám žádný kredit" znamená prostě: "nemám už žádné předplacené minuty na svém mobilním telefonu.")

22. Když se vás zeptám, jak se vám daří, odpovíte většinou, že dobře. Když někdy mluvíváme o tom, jak se daří církvi, odpovíte většinou, že špatně. Nějak to nesedí dohromady.

21. Pivovar Radegast rozjíždí novou reklamní kampaň. (Pro připomínku ta předchozí: obrázek chlapů v hospodě, a pod tím hesla: "je dobré přinášet bohu přátelství oběti" - a lijí to do sebe -, "je dobré uctívat boha přátelství hudbou" - totiž cinkáním půllitrů -, "je dobrévystavět bohu přátelství chrám" - půllitry na sebe -, "je dobré přivítat boha přátelství ve svém domě" - chlapi si nesou točené domů -.) A co nás čeká teď: půllitr a pod ním nápis: "navěky stejná chuť" nebo "stvořen z toho nejlepšího". Takže se zdá, že zdejším lidem nechybí náboženské cítění. Spíše zdravý rozum.

20. Často mám pocit, že se poslední zjevení musí do světa už už provalit. Vždyť tolik lidí mimovolně šeptá: „Ježíš.“ (A já se někdy neudržím a ptám se jich: „Kde ho vidíte?“)

19. Naší Sárce už je sice šest let, ale skulpturu v Husově sadu naproti kostelu stále vnímá především jako průlezky. Jednou nás tam přistihl nějaký estét a ptá se mne:
"Co je to za hloupost, že po tom ta vaše dcera leze?"
"Já nevím, co je to za hloupost."
"Ne, ta socha, to není hloupost. Hloupost je, že po ní vaše dcera leze. Ta skulptura zobrazuje spojení muže a ženy."
"No ale to pak k tomu přece dítě patří."
"To byste ji tu ovšem musel nejprve 9 měsíců nechat."
"Máte pravdu, Sárko pojď, půjdeme raději domů."

18. Stárnoucí lidé, kteří už nemohou chodit do kostela, rádi poslouchají bohoslužby v rozhlase. Vysledoval jsem zvláštní věc: poslechnou si vděčně kterékoliv bohoslužby. Přestanou jim např. vadit rozdíly mezi evangelickými a římsko-katolickými. Možná to tak Bůh zařídil, aby nás připravoval na království nebeské.

17. Některým dnešním lidem připadají bohoslužby v kostele nudné. Ale například na estrády televize Nova se dívat vydrží. Tak tomu prosím nerozumím.

16. Když jsem se díval do seznamu členů sboru, kolik je těch, kdo neplatí žádný salár, říkal jsem si: takovou víru bych chtěl mít! Takovou důvěru v církev - že obstojí v tomto světě i bez peněz!

15. Historka jen pro silné žaludky. Se zápletkou, kterou bych si sám nevymyslel. Přišlo za mnou jedno cizí mladé děvče s prosbou o radu. Vyspal se s ní nahodile jeden spolužák, a když ona s ním následně chtěla navázat bližší vztah, tak on ji odmítl, že by ji nemohl ani představit svým rodičům, jelikož on pochází z evangelické rodiny a ona je nevěřící. Tak si ta chuděra našla v telefonním seznamu číslo na nějakou evangelickou církev a přišla s prosbou, abych ji vysvětlil, co to vlastně znamená, když je někdo evangelíkem. Chtěla to vědět, aby se tomu chlapci dovedla přiblížit.

14. Když slyší o Božích zázracích, řekne evangelík zpravidla: Ale....
Evangelikál řekne: Ale-luja. Oba leckdy příliš rychle.

13. Opravený návod, jak se dostanete na naší faru: to musíte jet na Stodolní*, a tam se doptejte na cestu ke kostelu.
(*vysvětlení pro přespolní: tato zastávka se jmenuje podle vykřičené ostravské ulice)

12. Chodí mi každý den SMS s biblickými verši, jednou také tato z Ž 19,9: "Hospodinova ustanoveni jsou prima, jsou pro radost srdci." Háček nemusíte doplňovat a taky to sedí.

11. Potkal mě (nebo se mi nestačil vyhnout) jeden bratr ze sboru a povídá: „Tak mám výčitky svědomí, když tě vidím.“ A já mu na to: „Slyšel jsem, že už několik měsíců žiješ na hromádce.“„No to taky, ale hlavně jsem ti nevrátil tu knížku, co mám od tebe půjčenou.“

10. Náš kostel plný lidí. To není sen. Dávali Bacha.

9. Mezi ostravskými chrámy přibyl jeden vskutku velkorysý - Futurum/Carrefour. Tímto jej neinzeruji, ale ani nezavrhuji - spíše se zájmem pozoruji. Vždyť v tomto případě jde o dost kultivované znázornění, jaký je asi ráj srdce typického Ostraváka.

8. Média byla letos v postním období plná nechtěné reklamy na půst. Pokračovaly zprávy o BSE a zazníval nový refrén: "slintavka a kulhavka". Leckdo si při tom možná ochotně odepřel maso.

7. Neteř (8 let) žadonila po rodičích v supermarketu, aby jí cosi koupili. Když je dlouho nemohla přemluvit, tak si postěžovala: "Ale Ježíš přece říká: Proste a dostanete!"

6. Koloběh lidové církve: Babičky přemlouvají dcery, aby nechaly pokřtít jejich vnoučata. Dcery nevědí, proč by to měly udělat. Možná až budou babičkami....

5. Naše dvouletá příbuzná, když chce nejhůře pohrozit psovi, který ji vylekal a štěká na ni, kývá na něj prstem a říká: "Bůh tě vidí, Bůh tě vidí."

4. Víte, jaký je rozdíl mezi naší církví a církvi Slezskou evangelickou? Především ten, že utíráme lavice v kostele zásadně vodou bez Jaru, zatímco členové slezské církve vodou s Jarem. V tom se obě církve zásadně neshodnou. A pak jsou tady ještě některé další, už ne tak citlivé odlišnosti: Slezská církev má například na rozdíl od naší biskupy, zpívá liturgii a podobně.

3. Jedním z nejoblíbenějších časopisů naší dvouleté Sáry se stala Strážná věž. Jsou v něm prima barevné obrázky a spousta usměvavých postaviček.

2. Kostelník našel po bohoslužbách v kostele zapomenutou procházkovou hůl. Jeden bratr přišel ráno s ní a odešel bez ní. Vida, jak někoho bohoslužby povzbudí. (Uzdraví?)No a jindy zase někdo zapomněl – věřte nebo nevěřte - v kostele dětský kočárek.

1. Stavil se u nás v kanceláři pán, katolík, a říkal, že jeho manželka byla kdysi pokřtěná u nás ve sboru, a on by potřeboval potvrzení o jejím křtu. Oba už zestárli, musí myslet na poslední věci, a tak si chtějí nechat zpětně církví legalizovat sňatek, aby se (a teď cituji) „mohli dostat do nebe“. V tu chvíli jsem se usmál, v přesvědčení, že tímto úslovím jen tak vylehčuje náš úřední hovor. On však pokračoval: „Už k tomu mám vyřízeno skoro všechno.“ - Když se mě onehdy někdo z evangelíků zeptal, jestli mi na katolické církvi opravdu nic nevadí, tak tento příklad by mohl být aspoň trochu nápovědí, který rys římské církve mi připadá dodnes zvrhlý.

------------------------------- PODPÁSOVKY--------------------------------------------

1. Jak mě ten zlý pokouší. Na stole Páně máme mikrofon značky PROEL. Místo prostředního "O" se mi ovšem na mysl stále vnucuje "D".

2. Starý dědek ve vedlejší ulici ještě loni pokřikoval na kolemjdoucí ženy: "Pojď si se mnou zašu... ." Nyní balkon zeje prázdnotou. Kdepak je letos? V "obcování svatých" asi ne.

3. Řemeslník tušil, že v modlitebně se sprostě mluvit nemá, a tak, když mu zvonil telefon, vždy spěšně vyběhl na ulici před vchodem a až tam chrlil ta svá citoslovce: "K...., p..., vy..... ".

4. Čekám na vrátnici, a když si mě dlouho nejdou vyzvednout, chce se mě vrátný zastat a volá telefonem: "Chlapi je tu ten farář kur*a."

5. V písni o domech na skále a písku zpíváme: "Komu z nás bude stát až Pán přijde účtovat..."

To teď byla moje zpověď

S jedním mým přítelem jsme si u nás doma ve dvou sedli na celý večer. A mluvili docela volně, já jsem se zajímal o jeho povolání a zkušenosti, on mě zase prostě bral jako faráře – v jeho chápání jako toho, kdo umí naslouchat. A mluvili jsme taky o jeho manželství a o jeho manželce. Už dlouho jsem totiž projevoval upřímnou starost, že to doma nemají nijak ideální, že se navzájem spíše míjejí. A teď večer, když jsme jako chlapi spolu už déle seděli, začal mi nakonec vyprávět i o svém sexuálním životě, a takto se mi snažil zdůvodnit, proč se s ženou odcizili. Když mi to líčil, úplně jsem cítil, jak vše říká se vzrušením, že se může otevřít, snad i s úlevou, že může nahlas říci, co pravděpodobně ještě nikomu neřekl. Jeho žena je chladná, on by potřeboval více doteků a vzrušení a tělesné blízkosti. Tato touha ho proto často žene do náruče jiných žen. Když domluvil, tak se na mne podíval a pro sebe vše pojmenoval: Tak, to teď byla moje zpověď. – A já jsem chvíli mlčel, potom poděkoval za důvěru, a následně jsem se mu citlivě snažil vysvětlit, že jsou i věci intimnější než sexuální život. Že jsou věci, které o sobě skrýváme a tajíme ještě důkladněji.

Vánoce 2009

Štědrovečerní bohoslužby jsou už v 16 hodin – proto, aby se ten večer účastníci dostali slušně zpátky do domovů. Je to však čas trochu nezvyklý, a loni mě trochu zmátl.

Doma jsme štědrovečerní přípravy zvládli časově slušně, a tak chtěla má žena ještě před bohoslužbami zajít popřát pěkný svátek i svým rodičům, kteří žijí nedaleko od fary, asi 600 metrů. Tím mi taky dala soukromí k přípravě na podvečerní bohoslužby. Ale já jsem chtěl té chvíle volného času využít taky k tomu, že už předem zanesu pár věcí do auta, kterým jsme pak hned po bohoslužbách vyráželi za bezdomovci do azylového domu.

Jestli to nevíte, do naší garáže je nejkratší cesta přes Třanovského sál. Tam jsem potkal sestru kurátorku. Bylo asi 15:35. Ten časový údaj je důležitý, protože od této chvíle začal běžet čas jaksi rychleji. Čekalo mě drsných 25 minut. Už z přítomnosti sestry Haškové mi došlo, že bohoslužby nezačínají za 85 minut, jak jsem se domníval podvědomě, ale za pouhých minut pětadvacet. Nesené věci jsem do auta jen hodil, a běžel se domů převléct. Před dveřmi bytu jsem však zjistil, že dveře jsou zabouchnuté a klíče nemám. Znáte ten pocit, když řešíte jeden nějaký těžký problém, a k tomu vám přibude ještě další?

A co já teď? Ještě stihnu běžet naproti své ženě, která klíče má. Běžím za ní, oněch 600 metrů, indiánský běh nás učili ve škole. U toho domu jsem však po delším vyzvánění zjistil, že ona odešla přát ještě jedné známé. Mám ji hledat po Moravské Ostravě? Nutné je řešení radikálnější.

Běžím zpátky ke dveřím farního bytu, dalších 600 metrů, to už byl skoro sprint. U přechodu pro chodce jsem už potkal první účastníky bohoslužeb. Pokud si o mně mysleli, že tady po ulici pobíhám jako blázen, docela je chápu. Ještě párkrát jsem s dveřmi u bytu silně zacloumal, i když jsem věděl, že takový hluk v domě se k svatvečeru nehodí. Dveře nepovolily, budu se muset nějak dostat před jejich skleněnou výplň. Běžím dolů o dvě patra níž ke sklepu, pod schody, kde najdu zahradní kopačku, a s tou se vracím. Před naším bytem paní K., sousedka: „Přeji vám pokojné vánoce, pane faráři.“ „Já vám taky, paní. K.“ Mám ji vysvětlovat, co ji čeká? Na to není čas. Vezmu kopačku a vyrážím skleněnou výplň ve dveřích. Na asi úžaslou sousedku se ani neohlédnu, přelézám hromadu střepů a jdu se převléct do obleku a bílé košile. Pak peláším do Třanovského sálu, zpomalím až přede dveřmi, a dovnitř důstojně vcházím asi dvě minuty před čtvrtou. - To, že v sále chybí taky varhaník – jak se dovím později, i on si myslel, že bohoslužby jsou v pět – už považuji za problém nicotný, jen oznámím, že budeme zpívat bez harmonia, naštěstí jsem vybral známé vánoční koledy, a tak to zní dobře. – Samozřejmě ještě během první písně jsem vydýchával ten shon a aspoň rukou si ulizoval propocené vlasy. Ale z těch bohoslužeb jsem měl radost, a jak mi lidé říkali, ona nervozita na mě poznat nebyla. Jen se divili, proč jsem si těsně před bohoslužbami myl vlasy.

Proč si vlastně myslíme, že podmínkou dobrých Vánoc musí být pokoj a pořádek? Vždyť ostatně ani při těch prvních v Betlémě to tak nebylo.

Když mi zemřel táta,

měla máma v sobě mnoho otázek. A taky se ptala mne, kde asi teď táta je. Jestli je vzkříšení hned po smrti, nebo teď táta spí, a vzkříšení bude jednou. Asi si při tom myslela, že moje teologické vzdělání bude konečně jednou užitečné pro rodinu. A já jsem ji pověděl, že podle Bible to není jednoznačné, že i Ježíš někdy mluví o Božím soudu v okamžiku smrti člověka, a někdy o soudném dni společném pro všechny lidi. Mámu má odpověď zjevně neuspokojila. - A potom postupně za ní chodily její přítelkyně, vždyť máma zná nejméně polovinu lidí z Orlové. A mezi nimi taky její přítelkyně adventistka, a ta ji dala svou jasnou odpověď, a potom zase známá od jehovistů, a taky ta znala odpověď. Možná jsem v těch chvílích byl v očích své mámy syn nezdárný.

Kecy

Když se J. znovu vdávala, její malé dcery se na svatbu moc těšily. Šly za družičky, užívaly si svatební hostiny a tak dále. – Několik dní po svatbě mi J. říkala, že mladší A. (7 let) si dokonce o tom dni udělala zápis do svého deníčku. O svatebních bohoslužbách si tam zapsala: „Nejprve hrála hudba, pak byly kecy. Potom se zpívalo a pak byly zase kecy…“ Zasmál jsem se tomu, ale zároveň jsem si říkal, že se na to A. někdy zeptám. – A tak jsem se na ní jednou v ústraní jakoby hněval: „Tak jsem se dověděl, že sis zapsala, že jsem v kostele povídal kecy.“ A. zjevně nepochopila, o čem mluvím. Tak jsem ji řekl přímo, co mi prozradila její maminka. A ona na to: „Ale já jsem tim myslela prostě, že jsi něco povídal.“ A dokonce si pamatovala několik věcí z kázání.

Jako žebravý mnich

V horkém létě někdy běhám po celé faře jen tak v kraťasech a sandálech. Udělal jsem to tak taky jednu neděli, kdy jsem připravoval odpolední koncert s duchovní promluvou, a odskočil jsem si takto nalehko oblečen do kanceláře. Přípravy jsem dodělal a chtěl jsem se jít domů obléci, koncert měl brzy začít. Jenže babička s naší S. mezitím odešly na procházku, neuvědomily si, že jsem odešel bez klíčů, a mně neměl doma kdo otevřít. Tak co teď? V kraťasech a sandálech opravdu k lidem v kostele mluvit nemůžu. A tak jsem si pomohl tím jediným, co jsem měl k oblečení v kanceláři – talárem. Talár na holém těle, dole chlupaté nohy a sandály – asi jsem musel vypadat jako žebravý mnich.

Až jednou zapomenu na pohřeb...

Myslíš, že každé povolání je spojeno s nějakou obavou, že toto a toto nesmím splést, jinak bude velká ostuda. Možná se o tom leckomu i zdá, a on se pak budí zpocený ze špatného snu, kde se mu zdálo, že na něco zapomněl, něco pokazil. Možná je pro leckterého faráře takovou noční můrou, kdyby měl zapomenout na nějaký pohřeb. Pozůstalí přijdou, atmosféra je velmi citlivá – a farář se nedostaví. – Ale jen málokterý farář si takový pot zažije při bdělém vědomí, jako se to stalo už dvakrát nebo třikrát mně. Představte si tu situaci: přicházím odněkud domů, a kolem kostela plno lidí v černém a pohřební auto. Ve mně hrkne, když je zdálky spatřím: čekají snad na mně? Měl jsem domluvený nějaký pohřeb, na který jsem zapomněl? To by byl trapas, a už se domýšlím, jak by se na mě asi dívali, kdybych mezi nimi měl po chodníku projít, se zpožděním. – Naštěstí prozatím vždy se brzy ukázalo, že pohřeb vedl farář sousední církve, s kterou kostel spoluužíváme.

Opilý pohřeb

Stalo se v B., v malé vesnici, kde je kostel jen katolický, malý, který si ta hrstka místních evangelíků propůjčovala jen k pohřbům. A ten den byla opravdu zima, snad minus dvacet. Kostel promrzlý, malá kapela promrzlá, všude hromady sněhu, v kterých je odklizena cestička jen v nejmenší nutné šíři. Před mrazem se nedalo kam schovat. Tedy ne jinam než do hospody, odkud taky většina účastníků přišla jen několik minut před obřadem. Pozůstalí, to byla prostá rodina, dva synové, mimocírkevní, kterým zemřela maminka. Už když jsem autem přijel, měli všichni červené tváře a táhla z nich slivovice. Před obřadem kdosi upadl a bouchl se hlavou do rakve, když k ní nesl květiny. I vsedě v lavicích během obřadu se lidé kývali. A zase, co s tím může dělat farář? Kázání jsem notně zkrátil, spíše řekl pár vět prostými slovy. Ještě že nosiči rakve byli profesionálové a drželi se mnou fazónu. Když jsme pak šli za autem s rakví skrz vesnici k hřbitovu, ani jsem se neohlížel, co se děje za mnou. Ale myslím, že všem to provětrání docela prospělo. (Jistě by se dala tato historka natahovat přemýšlením, kde pozůstalí po pohřbu skončili - a jak skončili.)