Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Abrahamovy příběhy 9

Gn 17,1-22 Toto bude znamením mé smlouvy
1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2 Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." 3 Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: 4 "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5 Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6 Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7 Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. 8 A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem." 9 Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. 10 Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. 11 Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. 12 Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. " 15 Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). 16 Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů." 17 Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: "Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?" 18 Proto Abraham Bohu řekl: "Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!" 19 Bůh však pravil: "A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. 20 A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. 21 Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase." 22 Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

Přátelé v Kristu,
nezdržím se dnes dlouho u Starého zákona. Zdá se mi, že tento dnešní Abramův příběh ukazuje dost přesně do evangelia, že je totiž obřízka předobrazem křtu. Proto budu myšlenky tohoto čtení směřovat k naší současnosti. A zde zase, když myslíme na křest, je to téma, které hodně myšlenek přitahuje, téma, nad kterým myslím mnozí hodně přemýšlíme, snažíme se ho nově pochopit a hlavně rozbalit jeho živou platnost. Myslím tedy, že dnešní čtení nám může dát výživné podněty k hlubokému žití naší současnosti.

Ten první podnět vyplývá ze způsobu, jakým Hospodin smlouvu s Abramem uzavírá. Smlouva je vždy smlouvou mezi dvěma stranami, všimněme si však, že zde tuto smlouvu uzavírá Hospodin sám, můžeme říci jednostranně. Partneři této smlouvy nejsou na stejné rovině. Nejsou obě strany stejně schopné tuto smlouvu dodržovat. Kdyby měla ta smlouva stát na věrnosti Abrama, mohli bychom brzy začít pochybovat, jestli je taková smlouva vůbec co k čemu. Abram se nestane přes noc andělem, bude i nadále pochybovat, dovíme se, že lhal a zoufal si, na smlouvu s Bohem zapomínal. Už tady, v dnešním příběhu se Abram sklání před Hospodinem, ale v duchu si myslí něco jiného: směje se a pochybuje: Což se může narodit syn stoletému? Naštěstí je Hospodin sám garantem této smlouvy, on ručí za její platnost. „Já jsem“, prohlásí tady Jahve, podobně jako na několika jiných klíčových místech Bible, a to znamená: já jsem ta pevná skála, na které stojí tvůj život, já jsem byl, já jsem s tebou, já budu, až na věky. Hospodin sám sebe zavazuje, on vyslovuje svůj slib věrnosti, a na tom všechno stojí. Jistě také Abramovi vyplývá ze smlouvy úkol, on slyší: choď stále přede mnou, buď bezúhonný. Neznamená to však, že by Abram mohl tyto vlastnosti nějak natrvalo získat, že by se stal bezúhonný (Kraličtí překládají dokonce: budiž dokonalý). Spíše musí o svou bezúhonnost stále znovu usilovat, a to tak, že se právě k Hospodinově věrnosti bude stále znovu vracet, zde se posilovat, a odtud vycházet ke svému žití i konání. Choď stále přede mnou: to Bůh může požadovat proto, že on s člověkem stále je, člověk na to však zapomíná a musí se sám k Bohu přivracet. – O křtu jako nové smlouvě to pak platí stejně jako o této staré, jejímž znamením je obřízka: také zde je Bůh garantem. On ručí za platnost křtu, na jeho milosti účinnost křtu stojí. Mohou nás snad přepadnout pochybnosti, zda byl ten či onen křest pořádný, zda byl náš vlastní křest opravdový. To všechno jsou však pochybnosti o lidské stránce křtu, o člověčině, o lidské síle a vytrvalosti, o opravdovosti nejlepších lidských úmyslů. A nikdy si nebudeme dost zoufat, když pomyslíme, jak velké lidské sliby jsou při křtu činěny, a jak chabý je často jejich odraz do skutečnosti. A přesto není lékem odmítání nebo zpochybňování křtu. Lékem může být jen to, že se budeme znovu a toužebněji ptát po Boží milosti, ze které mají křty růst a přinášet své plody.

Druhá poznámka, kterou řeknu na základě dnešního oddílu. Podívejme se, co je znamením smlouvy mezi člověkem a Hospodinem. Znamením té staré smlouvy byla obřízka. A tady nám asi pomůže, když si představíme, o co konkrétně šlo. Každý Izraelita měl být obřezán, na svém těle, osmého dne po narození. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. To není žádný pěkný rituál, tady se řeže, na citlivém místě. Ten, kdo je připojován ke smlouvě to pocítí, ono to bolí, a na jeho těle už to bude provždy vidět. Říká se, že každý mezní zážitek člověka poznamená, že ho ovlivní na celý život, a tady při obřízce to skutečně zároveň měla být zásadní proměna lidského života.. Izraelec si měl připomínat, že patří do Božího lidu, že je Hospodinův. Už si neměl žít jen tak, jako nevědomé Boží stvoření. Nosil na sobě znamení Boží smlouvy, smlouvy s tím, kdo mu dal život. – Zdálo by se, že křest je proti obřízce jen takové nevinné cákání. Polijete křtěnci čelo a utřete ubrouskem. V naši bohoslužebné knize se dokonce píše, že voda v křestní konvičce má být dle potřeby trochu ohřátá. Takový obřad pak svou líbivostí láká dodnes mnohé ty, kteří už dávno nevědí, o co jde v podstatě křtu. Je to však nepochopení: podstata křtu není o nic méně syrová než u obřízky – dokonce jde ještě víc na tělo a hlouběji do masa. Vždyť podstatou křtu je, že my umíráme. Člověk tělesný v nás umírá, všechno to na člověku, co by chtělo žít jen z živočišných sil, všechna touha po soběstačnosti. To všechno je ve křtu pohřbeno, poví apoštol Pavel, nebo chcete-li: utopeno v křestní vodě, voda se v tuto chvíli symbolicky přelije přes hlavu křtěnce. Konec, smrt, a já jsem skutečně chtěl někdy lekat rodiče, když jsem viděl, že žádají o křest svých nemluvňátek, a přitom je nezajímalo, co křest skutečně znamená - chtěl jsem se jich leckdy zeptat: víte, že přinášíte své dítě na smrt? Opravdu to chcete? Křest je smrtí starého člověka, aby mohl vstát člověk nový, spolu s Kristem, jako obdobou jeho vzkříšení. Křest je smrtí, nebo, abychom byli realističtější: křest by měl být smrtí. To uvědomění v nás musí být stále znovu obnovováno, ještě v nás přežívá kus starého člověka. A my ho máme ve svých rozpoznaných slabostech a při pokání odevzdávat do hrobu a prosit Boha, abychom se mohli celostně proměňovat k novému životu.

To zaslíbení nového života je pak v Boží smlouvě s člověkem znázorněno ještě třetí věcí. Člověk tady dostává nové jméno. Abram se bude odtud jmenovat Abraham, a své ženě bude říkat Sára (to je kněžna). Jméno Abraham znamená „otec množství“, totiž „mnoha národů“. A je to jméno jako poslání, jako nasměřování, jako celoživotní orientace. Dostává nové jméno jako zmocnění. Kdykoliv ho napříště někdo jeho jménem osloví, zároveň ho tím vyznamenává a jakoby nad ním vyslovil Boží požehnání. Připomene mu, co bude jednou, z Boží vůle: „Abrahame, ty otče mnoha národů.“ – Tady je opět zajímavá souvislost se křtem. Podle tradice totiž křtěnec dostával při křtu nové jméno, ve vlastním smyslu křestní jméno (Jen ze setrvačnosti a nepřesně říkáme „křestní“ onomu jménu, které rodiče nahlásí do formuláře v porodnici). Nové jméno ve křtu: častěji se s tím setkávám u křtu dospělých, že by si chtěli dát nové jméno. Tuším, že tím chtějí proměnit podobu svého života, změnit trochu svou identitu, dát si nový program. A chyba je asi v tom „dát si“, pokud je špatně pochopeno. Nové jméno si totiž nemůžeme dát sami, pravé křestní jméno nám může být jen dáno. Program nového života si nemůžeme naplánovat, ten program je už dán, biblicky ho nazýváme jako následování Ježíše Krista, i když může nabývat mnoha podob. A tohle je ten kruciální bod, tady se to v nás všechno pere: my bychom toho chtěli v životě hodně dosáhnout sami, nebo aspoň si zajistit život trochu spokojený. A pro křest už pak v té člověčině zbývá jen místo jako pro jednu z mnoha pojistek, myslíme si, že my se pro křest rozhodujeme, my ho vykonáváme, my ho zapisujeme do matriky. Je bláhové si myslet, že křest je výkonem církve. Místo toho bychom měli zpívat chválu na Boží věrnost. - Abraham byl na kolenou, ale v duchu se Božím zaslíbením smál. A Hospodin ho už znal a nic si z toho nedělal, řekl mu: „Já jsem“ - a ty můžeš být, protože jsem ti to zaslíbil.

Bratři a sestry, řeknu vám, že nemám strach o to, jestli má v dnešní době ještě křest nějaký smysl. Nenahání mi hrůzu rostoucí počet nekřtěňátek. Nematou mě diskuse, zda je správné naše provedení křtu, zda se mohou křtít děti, zda to může být konvičkou nebo musí v bazéně. Protože pravý smysl křtu se i dnes hledá a ověřuje jinak: tím, že se spolehneme na Boží milost, přilneme k ní, necháme ji působit v našem životě a v této síle se budeme znovu snažit naplňovat naše křestní sliby.

Pane Bože náš, před tebou stojíme, tvá zaslíbení slyšíme.
ty jsi Bůh všemohoucí a my tak slabí a chatrní,
prosíme, ať je pro nás náš křest posilou a radostí.