Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Nedělejte si starosti o zítřek

Mt 6,34 Nedělejte si starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Přátelé v Kristu,
všimněme si pořádně, jak nezvyklou věc nám tady Ježíš říká: Nedělejte si starosti o zítřek. To říká nám, kteří se pořád o něco staráme, kdo pořád přemýšlíme, co nás čeká, asi se mnoha věcí obáváme. Ale Ježíš řekne: Nedělejte si starosti o zítřek. Co všechno může jeho slovo znamenat pro nás v tuto chvíli? - Končíme zase jeden rok našeho života, zítra bude Nový rok s velkým N, první den celého nového roku s malým „n“. A my bychom si mohli dělat tolikeré starosti. Některé jsou nám společné. Například: jak to bude se světem v tomto roce? Postihne nás ekonomická krize? Neohrozí nás nějaká válka nebo teroristický útok? Některé velké starosti pak mají charakter osobní, a víme o nich jen my sami, nebo jen lidé z naší blízkosti – když nám dělají starost nějaká nemoc nebo ohrožení. – Ježíš řekne: Nedělejte si starosti o zítřek, o budoucnost. A my víme, že jsou lidé, kteří vnímají starosti více, a lidé, kteří vnímají starosti méně. Že jsou lidé úzkostlivější a jsou lidé lehkovážnější. Jsou to vlastnosti vetknuté hluboko v našem charakteru. Tak hluboko, že se zdají pevně dané nebo aspoň těžko k změnění. Někdo prostě je úzkostlivější a někdo zase dovede mnoho problémů jen tak přejít, jako by se ho nedotkly. A o co tedy jde Ježíši? Straní v dnešním evangeliu těm, kdo jsou lehkovážnější? Říká nám tady, abychom lehčeji házeli své starosti za hlavu? - Ne, neříká, že máme brát všechno kolem sebe lehčeji. Ne, neučí nás lehkovážnosti. – To, čemu nás opravdu chce naučit, je víra v Boha. A to, co říká dnes tady, má z víry v Boha vyplynout. Naše víra, naše důvěra v Boha by se měla také vetknout hluboko do našeho srdce, až tak, že promění i náš charakter, je-li to potřeba, zbaví nás obav a strachu, a udělá z nás více lidi naděje.

Ve dvou bodech se podíváme, o co jde v dnešním Ježíšově slově. Zaprvé: nedělejte si starosti o zítřek, protože stejně nevíte, jaký zítřek bude. Zítřek bude mít své starosti. Určitě jsme už někdy udělali zkušenost s tím, že jsme se něčeho strachovali, a ono to pak zase tak hrozné nebylo. Anebo ohrožení přišlo, ale bylo jiné, než jsme mohli vůbec předvídat. Znám paní, která před léty v Hrušově čekala povodeň, celé dny stavěla hráze kolem domu, v noci nespala a hrozila se, že už slyší příval. K jejímu domu však nakonec žádná povodeň nedosáhla. Přesto byl dům zcela zničen - tím, že mnoho dní prostě silně pršelo a protékalo přes střechu. - Slyšeli jsem o tolika lidech, jak snášejí různá utrpení: ztratili zaměstnání, mají zákeřnou nemoc, shořel jim dům. A říkáme si: jestlipak bychom to my sami zvládli, kdybychom v takové situaci byli? - Ale takové starání se nemá žádný smysl. Na spoustu věcí se prostě nemůžeme připravit. Ty věci má smysl řešit až přijdou. A můžeme věřit, že se zkouškou nám Bůh ukáže i její řešení, jak to říká apoštol: „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1K 10,13) – Pokud se o to přesto snažíme, řešit budoucí starosti už teď, jsme svými vlastními mučiteli. Děláme svou cestu tímto světem ještě temnější a obtížnější, než je. Nakládáme si všechno břemeno najednou. To břemeno, které Boží prozřetelnost na nás moudře pokládá postupně: Zítřek bude mít své starosti.

Ano, říká to tu Ježíš dost pesimisticky, to je pravda. Mluví tady o starostech, o trápení. Řekne: Každý den má dost na svém trápení. Těžko někdy zažijeme den, kdy bychom se o nic nemuseli starat. Vždycky nějaké starosti přijdou. A i když jsou malé a nedůležité, dovedou se nafouknout tak, že nám zase připadá, že máme „plno“ starostí. Co s tím? – Bible na to odpovídá nadějí, že jestliže naše starosti jsou nové každý den, tak i Boží péče a pomoc se obnovují každý den. Čteme například ve Starém zákoně (Pl 3,22n) takovéto zaslíbení: „Hospodinovo je milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, Bože tvá věrnost je neskonalá.“ Patří to jaksi k naší lidské situaci, že nejsme nikdy bez starostí, bez problémů, bez těžkostí. Den za dnem jsou takové. Ale taký Boží milost je den za dnem nová! Ještě ji nemáme do zásoby, ještě nemůžeme říci, jak zvládneme všechny problémy, které přijdou – ale můžeme věřit, že Bůh nás neopustí, a bude s námi. V té situaci. „Se zkouškou vám dá i sílu, abyste mohli obstát.“ - Tak nás Bůh učí spoléhat se na něj neustále. Každého dne se taky máme s důvěrou modlit. A prosit o Boží posilu, o moudrost, o trpělivost. O zkušenost Boží lásky. Naše denní modlitba nám pak může dát sílu k unesení starostí toho kterého dne, dát nám zbraně proti pokušením, které nám hrozí právě teď.

Dnešní slovo z evangelia mluví vlastně proti tomu, abychom se snažili být jako Bůh. Nesnažme se být vševědoucí a předjímat všechny starosti. Nesnažme se být všemohoucí v jistotě, že lehce sami zvládneme všechno, co přijde. Nesnažme se být jako Bůh, a místo toho se učme Bohu důvěřovat. Nedělejte si starosti o zítřek. A místo toho si všímejme spíše, jaká je naše dnešní síla, naše dnešní práce, naše dnešní možnosti. Všímejme si toho, co máte dělat teď. Dělejme to, co máte dělat dnes. A připomínejme si k tomu každý den zaslíbení, že Bůh je s námi, jako pomoc a záštita. Pěkně to zpíváme v písni, která už po několik let patří k bohoslužbám posledního dne v roce: „Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra, a bude s námi každý nový den.“

zazpívejme tu píseň nyní jako modlitbu (DEZ 697)