Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Báby

(zpěvník Svítá 47)
v Bibli Ex 1,7-21

1 Sefora a Fua (asi „Krása“ a „Potěcha“)
jejich (I.) jména zachována
je dobré připomínat si konkrétní svědky
jinak jich určitě bylo více – byly u každého porodu
tyto jsou uvedeny jako příklad: zvlášť se zapsaly do paměti lidu
(jméno toho mocného egyptského krále přitom zapsáno není)

4 je lepší jak ta bába se Boha bát
bába docela hanlivé označení: jednoduchá, prostoduchá žena
ale tady prostě to (II.) rozhodování prosté je, že i ta jednoduchá bába na něj stačí
zatímco chytřejší člověk nad tím spekuluje, co je asi lepší,
a najde si omluvu pro každé své jednání
a chytá se do pasti svého vlastního rozumu

je v tom i kus (III.) biblického humoru:
prosté ženy vítězí nad mocným faraónem
faraón má být tím vyprávěním zesměšněn:
faraón byl v Egyptě uctíván jako Bůh, má na své straně armádu a statní aparát
nechá se přelstít osobami dvojnásob bezmocnými: ženami – a hebrejkami
(to bylo tenkrát v Egyptě označení diskvalifikující, jako „póvl“)

5 chválím já ty báby i Boha těch bab
chvála biblických hrdinek
i Boha, který dává takovou odvahu, že (IV.) ztrácíme strach z lidí,
i z mocných lidí, i z těch, kdo mohou ublížit
a kteří si nás podmaňují strachem
ty báby bála se Boha jen
tvým, farao, nebyly nástrojem

v Bibli je mnoho příkladů takové odvahy:
Ž 118:6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.

Sk 5:29 Petr a apoštolové odpověděli: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi.
30 Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili.
ta odvaha plyne z víry ve vzkříšení
vládcové nejsou pány nad životem lidí

ba bu bu dab da,
ba bu bu dab dy bab

z takového nestrachování se může vyplynout i zdravá (V.) lehkost života

Já sem ňákej stounavej

(zpěvník Svítá 103)
(číslování slok podle Svítá)

„chybí láska“
1. pokud je láska jen církevním učením, ne praxí
1J 3,17n Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi,
a bez soucitu se od něj odvrátí – jak v něm může zůstávat láska Boží?
Dítky, nemilujte pouhým slovem, ale opravdovým činem.

cílem správného poznání Božího slova je „akce“
Boží slovo není „informativní“ (oslovující jenom intelekt),
ale „in-formativní“ (vevnitř formující)
takové poznání nám přináší:
1) vnitřní pokoj, který přerůstá v radost z Písma svatého a přebývání v něm
2) schopnost podle něj rozlišovat: dobré od zlého, podstatné od nepodstatného
3) odvahu rozhodnout se a konkrétně jednat v souladu s evangeliem

sloky 2.+5. strach z lásky
1J 4,18-21 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání.
My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

Zachariášův chvalozpěv při narození Ježíše: v něm nám
Bůh dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života (L 1,73n)
Toto se naplňuje v učení Ježíše:
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. (Mt 10,28)
Ježíšovy výzvy a pozdravy: Vzchopte se, já jsem to, nebojte se! (Mt 14,27)
Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! (J 14,27)

Cílem naší modlitby, našeho zápasu se sebou
by mělo být zdokonalování ve zkušenosti Boží lásky,
pak také lásky k lidem a lásky k sobě samému. 1J 4,18-21 výše

První pomocí je už verbalizace našeho strachu
a uvědomění si, co ve strachu dominuje:
zda je to reálné nebezpečí (tak asi sloka 5)
nebo naše obranné a zraněné postoje vůči životu (tak asi sl. 2)

zkušenost ohrožení a strachu je pro člověka kritériem pravdivosti naší víry
právě okamžiky našeho strachu nejlépe odhalují, o koho nebo o co se náš život opírá
základní terapií na veškeré strachy, i ty všední, obyčejné, každodenní,
i ty větší, neurotické,
je naprostá otevřenost vůči Bohu a jeho lásce

zkušenost strachu staví před člověka vždy i pozvání k překročení sama sebe,
k vystoupení ze všeho, oč se náš život opíral doposud,
aby člověk mohl objevit základ, který se nezhroutí ani tehdy,
když padnou všechny lidské jistoty
evangelijní realismus: kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život,
bude-li se znepokojovat? (Mt 6,27)


sl. 3. mechanismus „potlačení“
potlačená touha po lásce jako obrana před zklamáním
náplní života je odreagování, samota, utrácení času, sekulární askeze
pak se ale člověku nechce žít, protože podstatou života je právě láska
plodem je agresivita: neuvědomovaný postoj nepřátelství a nenávisti
vůči sobě a druhým
naproti tomu: Miluj Hospodina, Boha svého,
celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
Miluj svého bližního
jako sám sebe. (Mt 22,37-39)


sl. 4. mechanismus „sublimace“
ničivým účinkem potlačených emocí je zbrždění procesu citového vývoje
a ustálení nezralosti člověka
citově nedostatečně vyvinutí lidé se často pokouší
kompenzovat si emocionální nezralost pěstováním rozumové inteligence,
hromaděním hmotného bohatství, kariérou, smyslovými zkušenostmi
sublimace - snaha o převedení energie pudových hnutí na vznešenější činnosti
Říkáš, jsem bohatý, mám všechno a nic už nepotřebuji!
A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. (Zj 3,17)

žádnou citovou zkušenost však nelze zničit
je třeba ji připustit a poznat, uspořádat, léčit a uzdravovat

Kázání o svatbě v Káni

o svatbě v Káni Galilejské (J 2,1-11)

Svatopluk karásek z biblického textu vytáhne
jeden důležitý motiv: nejlepší víno až nakonec
- zvykem bylo nalévat v průběhu hostiny nejlepší víno na začátek,
a později, když už možná byli trochu podroušeni,
nepoznali tak dobře, nebo jim nevadilo,
že se nalévá víno horší
- s Ježíšem se to však na této hostině obrací
po víně obyčejném, byť třeba dobrém,
přichází na stůl víno výborné
- hostina je v písni obrazem celého našeho života:
běžné očekávání je, že stárnutím je život horší, méně kvalitní
stesky Ž 71,9.17n

Sváťa nás vybízí, abychom od Boha očekávali to nejlepší

1) nakonec - „na sklonku našich dní“
po tělesné smrti – „v svý smrti jen přejdeš most“ sl. 6
na slavnosti v království Božím
(toto očekávání znal už SZ: Iz 25,6-8)

2) ale tu chuť věčnosti můžeme zakoušet už také dnes

- obecně ve všem, co nám Bůh dává
„v žití tvém dnes každá radost tvá
radost tu úplnou předjímá“ sl. 6

- a speciálně ve víně večeře Páně J 6,52-56
kdo pije mou krev, má život věčný

Podobenství o zrnu a koukolu

(v Bibli Mt 13,24-30)

v Palestině povstávaly stále nové myšlenkové směry a aktivisté
(Kumránci, zéloti)
kteří chtěli pročistit svatý Boží lid
oddělit svaté od nečistých a odpadlých
všechny hrůza a horory
byly v touze by svět očištěn byl sl. 10

(koncentrační tábory, plynové komory sl. 5)

lidi si přebere až Bůh, jednou v soudný den
při žních sl. 9, v. 30
jen Bůh dovede rozlišit dobro i zlo
jsou v kořenech svých dost prorostlé sl. 2
1K 4,5 Nevyslovujte soudy předčasně,
dokud Pán nepřijde.
On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě,
a zjeví záměry srdcí.
to, jaký člověk je, je ukryto někde v hloubi srdce


zároveň už tu vidíme varování před sudičstvím,
které se opakuje na mnoha místech NZ
Mt 7,1-5 Nesuďte, abyste nebyli souzeni
J 8,1-11 Ježíš a hříšnice: „Kdo z vás je bez hříchu, …“
v člověku je častá touha odsuzovat toho druhého,
povyšovat se nad něj,
vidět toho druhého jako zlého (projekce „stínu“)
vidět sebe jako lepšího

Karásek vykládá „pole“ na dva způsoby
1) sl. 4 pole je náš svět
někteří lidé jsou dobří a jiní zlí
a ti jedni odsuzují ty druhé
to udělali i učedníci v jednom faktickém případu
L 9,51-56 Hněv proti samařské vesnici
„Nevíte, jakého jste ducha.
Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“
nalézáme zde opět Ježíšovo tíhnutí k záchraně lidí,
k záchraně před odsouzením

2) sl. 7 pole je naše srdce
v naší duši je dobro a zlo,
a také zde fest prorostlé
J 1,8 „říkáme-li, že jsme bez hříchu,
klameme sami sebe a pravda v nás není“

jak tedy rozpoznat lidi dobré,
nebo spíše rozpoznat to, co je dobré a to, co je zlé?
1J 3,10n: „podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy:
není z Boha, kdokoli nečiní spravedlnost
a nemiluje svého bratra“
měřítky jsou spravedlnost a láska

Byl boj

(Boj na zemi – zpěvník Svítá 24 )

podkladem je Zj 11,7-18
bitva na nebi
Michal a jeho andělé bojují proti drakovi a jeho andělům
drak a jeho andělé svrženi z nebe na zem
pronásleduje ženu (Marii)
(krásné obrazy – jak z fantasy filmu)
vede válku proti jejímu potomstvu (tj. těm, kdo se drží svědectví Ježíšova)

I. je boj
člověk asi má přirozenou potřebu vyhledávat pokoj, pohodu
vytvářet pokoj, aspoň nakolik to jde
to však může znamenat, že mnoho věcí prostě musíme přehlédnout, nevidět
duchovní život je boj

3 drak prohrál, když pokoušel Krista na poušti

4 křesťan stále poznává, že svůj boj prohrává,
že nedovede nad zlem zvítězit

naše slabost je umocněna tím,
že (už) nedovedeme dobro a zlo dobře rozlišovat
vždyť to zvíře pitomý ztupilo mi svědomí
(co tupí naše svědomí:
- když si neustále nacházíme omluvy pro své špatnosti
- když je zla tolik, že už nejsme schopni ho vnímat
- když jsme si mysleli, že děláme dobro, a špatně to skončilo
- když ti, kdo jednají špatně, jsou úspěšní)

5 Ježíš na naší straně, posila

Ef 6:10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
11 Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům,
(doslova: proti tělu a krvi)
ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy,
proti nadzemským duchům zla.
13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj
abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

(jaká je ta zbroj?)
14 Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou,
obrněni pancířem spravedlnosti,
15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje'
16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
17 Přijměte také přilbu spasení (tj. vědomí, že jsme zachráněni)
a meč Ducha, jímž je slovo Boží.
(takto bojoval Ježíš na poušti)

II. boj má kosmickou dimenzi
není to boj proti lidem
jde o to boj proti drakovi, který ohrožuje celý svět
dnes bychom řekli: boj proti některým trendům, tendencím, sklonům, duchu doby

jistě je to boj přede vším v mém srdci
je to boj, který bojuji ve svém blízkém okolí: např. o vztahy lásky, porozumění
ale i toto může být příliš úzké:
- např. jak zabránit ekologické katastrofě
- jak zabránit světové válce, terorismu
- jak zabránit konzumnímu zpovrchnění světa

Je lepší na skále

(zpěvník Svítá 118)

refrénem je to, že je lepší mít svůj dům na skále
naráží na podobenství o dvou domech
Mt 7,24-27
podobný domu na skále je rozvážný muž, který slyší Ježíšova slova a plní je
ten, kdo Ježíšova slova slyší, ale neplní je, je podoben domu na písku

sl. 1 Noemu Bůh po potopě slíbil (Gn 9,12-17),
že příště už nebude hubit lidstvo potopou
na připomínku tohoto zaslíbení učinil duhu na nebi
2 Pt 3:5 dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny.
6 Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul.
7 Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země,
dokud nebudou zničena ohněm;
duha je tady dávána do souvislosti s ohněm

sl. 2 podobenství o boháči a Lazarovi
zde ovšem není napsáno, že vyhnal, ale nevšímal si ho

sl. 3 Pilát (Mt 27,20-26) se rozhoduje pod tlakem davu
(řádky e-g aktualizace: politické procesy)

sl. 4 podobenství o milosrdném Samařanu L 10,25-37
jeho aktualizace 5

sl. 6 Iz 49:16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.
nápis na ruce člověka znamená viditelné vyznání víry (sr Iz 44,5)

Návštěva v pekle

kde začít?
trčí nám tady postava Jidáše
sloka 6: Mistře, já jsem trochu naštvaný…

klasické pojetí totiž vidí Jidáše jako zavrženého:
Jidáš Ježíše zradil
a pak navíc propadl zoufalství (že mu takový hřích nemůže Bůh odpustit)
a spáchal sebevraždu
Sk 1,18: střemhlav se zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly
také odtud pojem „smrtelného hříchu“

a klasické pojetí pak vedle sebe staví postavy Jidáše a Petra
a hranici zavržení načrtává mezi nimi
také Petr Ježíše zradil,
ale pak svého činu litoval
J 22,62: hořce se rozplakal
také odtud pojem „účinné lítosti“


Karásek ovšem taky na Jidáše vztahuje všeobecnou aminu (amnestii)
vždyť také on svého činu litoval:
Mt 27,3-4a: když Jidáš, který Ježíše zradil, viděl, že Ježíše odsoudili,
pocítil výčitky, vrátil 30 stříbrných velekněžím a starším a řekl:
„Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“


co o Jidáši říká Ježíš? nikde výslovně, že je zavržený
J 6,70: Jidáš je ďábel (diabolos) znamená: odpůrce, protivník
(Petr musí obdobně slyšet, že je „satan“)
Mt 26,24: běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje:
pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil

(k tomu ovšem patří jiné Ježíšovo slovo:
každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno,
i tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka,
jen rouhání proti Duchu svatému - totiž žít tak jako by Ježíš nebyl přišel, nebyl vzkříšen a nebyl zvěstován - nebude odpuštěno Mt 12,31)


Karásek vidí hranici zavržení až tam,
kde si lidé s hříchem starost nedělají: na hřích kašlou (8)
rozdělení je tedy takovéto:
kdo hledá, najde a vejde v radost mou
kdo se dá marnosti (i tady moment osobního rozhodnutí), zůstane před branou (7)

vlastně tu Karásek existenci pekla popírá:
toto není píseň o návštěvě v pekle, název písně klame:
raději si poskoč, vešels v radost mou (3)
ta otázka je stará (3), zastaralá a naše myšlení příliš černobílé,
když rozdělujeme nebe a peklo
všichni, kdo o svých hříších ví a litují jich, mohou být u Boha
andělé, lidi, ale i čerti rohatí (!!!)
(to je přece ještě více pobuřující, než to, že je v u Ježíše Jidáš)
hříchy jsou odpuštěny každému, koho tíží

a tak tady problém i pro nás zůstává v té naštvanosti:
vždyť jeden za pravdu trpěl a věděl proč a zač,
a druhý po ní šlapal, ve svých dnech byl jenom sráč
(6)
„jdi a nehřeš více“ – to je přece věta z vyprávění o ženě cizoložné (J 8,11)
a platí: kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem
neměřme své hříchy s hříchy jiných, ale podívejme se na to pozitivně:
1) Bůh hříchy odpouští
2) my můžeme jít a snažit se nehřešit znovu
3) a Boha za to chválit: Bohu zpívej halelů

Proroctví o příchodu Mesiáše

(Svítá 352)

Genesis 49:11 Své oslátko si přiváže k vinné révě,
mládě své oslice k révoví.
Oděv svůj vypere ve víně,
háv knížecí v krvi hroznů.
12 Oči bude mít tmavší než víno,
zuby bělejší než mléko.

1 oslátko a víno
osel je zvířetem mesiášským
na něm přijede Mesiáš podle proroctví Zachariáše,
oslátko dá odvázat sám Ježíš před svým vjezdem do Jeruzaléma
(možná právě u vinného kmene)
o Květné neděli
a evangelisté řeknou, že se tady plní stará předpověď proroka

Za 9:9 Rozjásej se, sijónská dcero,
dcero jeruzalémská, propukni v hlahol!
Hle, přichází k tobě tvůj král,
spravedlivý a zachráněný, pokořený,
jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Mt 21:5 'Povězte dceři siónské:
Hle, král tvůj přichází k tobě,
tichý a sedící na oslici,
na oslátku té, která je podrobena jhu.'

osel – (dosud) nejobvyklejší domácí zvíře v Palestině
král, který na něm přijíždí, je chudý, nenápadný, nenásilný
(narozdíl od koně jako symbolu síly a vojenství)

vinný kmen je stromem života
jako chléb sytí přítomný život,
pak víno může opojením přinést předjímku jiného života
Př 31,6: Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko.
(toto opojení je ovšem třeba odlišit od opilství,
které bible jednoznačně odmítá)
víno tedy ukazuje k budoucí radosti, k budoucímu životu

v 1. sloce tedy symbolická směs pokory, tichosti
a radosti

sl. 2 odtud je jasné, že slovo je o mocném pánu

„práti bude pán ve víně roucho své“
- víno je symbolem eschatologického veselí,
vína je tu tolik, že se v něm dá prát šat
- zároveň je tu však víno symbolem krve, krve prolité
jakoby tato slova znamenala: jeho šat bude potřísněn krví

(na tuto podobnost vína a krve Ježíš navazuje při poslední večeři
Mt 26,28: toto je má krev, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchu)
Kristova krev je prolita: za vinu, k očištění našich hříchů

a tato symbolika je dále rozvíjena v knize Zjevení Janova
soudící Kristus vystupuje v rouchu pokropeném krví (Zj 19,13)
a vykoupení jsou ti, kdo svá roucha zbílili v krvi Beránkově (Zj 7,14)
(tady vidíme, jak bílá a červená navzájem přecházejí)

sl. 3 a poslední sloka pracuje se symbolikou barev: červená a bílá
víno a mléko
mléko a víno obrazem hojnosti, obrazem mesiášského věku
Iz 55,1: Pojďte a kupujte bez peněz víno a mléko

„bílý a červený“:
Pís 5,10: Můj milý je běloskvoucí i červený.
(podobně jako v našich lidových povídačkách: „holka jako krev a mlíko“)
je to obraz plnosti života
tyto barvy mají i sakrální význam:
bílá barva je symbolem čistoty a vznešenosti
červená jakožto barva krve symbolizuje životní sílu
je tedy čistý a vznešený a plný života

shrnutí
toto všechno patří dohromady, doplňuje se
očekáván je Mesiáš: mocný Pán / a zároveň pokorný: na oslátku
je symbolizován vínem: víno jako znamení budoucího věku / krev jako symbol života i utrpení
Mesiáš je plný života / ale svou krev prolije, aby z ní jiní získali život, život věčný

vše patří nedělitelně k sobě:
není to píseň o krvežíznivém bohatýrovi – vždyť přijíždí na oslátku
víno není obyčejné opojení – je znamením budoucí radosti
ideálem není životaschopnost – jsou zde názvuky, že krev bude prolita