Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Co je ti po nás, Synu Boží?

Mt 8,28-34 Když Ježíš přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Opodál se páslo veliké stádo vepřů. A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Ž 145,8-9; 1Kr 17,17-24; 1Kor 15,21-26

Přátelé v Kristu,
vy kdo se mnou sledujete celou řadu těchto kázání, vzpomenete si snadno, odkud Ježíš na toto místo připlul. Že se na loďce přeplavil přes jezero z města Kafarnaum. Z toho města, kde uzdravil mnoho posedlých, tak mnoho, že to bylo na něj příliš a on si potřeboval odpočinout. Proto tehdy přikázal učedníkům, aby ho převezli na druhou stranu jezera, do končin, kde není tolik lidí. A my dnes vidíme, jak to vypadá na onom protějším břehu, kam přepluli. Ano, ty končiny pusté jsou, ale možná až moc. Jsou liduprázdné proto, že se nikdo z lidí neodvažuje tudy chodit. Nacházejí se zde hroby, je to krajina smrti, které se každý živý raději vyhne. A bydlí zde jen lidé hrozně posedlí, kteří se tady ovšem dobře hodí, protože jejich posedlost z nich dělá přímo přízraky a jen lidské stíny. Jestliže jsme četli o posedlých v Kafarnaum, tak tam to byli ještě jacísi slušní posedlí, aspoň trochu kultivovaní, které lidská pospolitost snesla. Zde, na druhém břehu jezera, jde o mnohem horší případy. Tihle už rovnou bydlí v hrobech, a lidé se jim na hony vyhýbají. Hroby a lidské přízraky, je to krajina jak z hororu.

Když Ježíš přijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí. Jdou mu vstříc. A na to, co se stalo dále, máme v dnešním textu zaznamenány dva pohledy, velmi rozdílné. Přímou zprávu o tom, co si Ježíš s těmi posedlými řekl a co s nimi udělal, tu zapsali asi učedníci, protože žádný jiný člověk zde už nebyl. A my se tady dovídáme zajímavé věci o tom, jak působí démoni, zlí duchové. Asi těm věcem pořádně nerozumíme, nemáme s nimi žádnou vlastní zkušenost. Ale je zajímavé, že se obdobné věci dějí dodnes, a obdobně je zažívají a popisují ti, kdo zlé duchy vymítají v dnešní době. - Ti posedlí v gadarenské krajině hned rozpoznají, kdo to k nim přichází. Co je ti po nás, Synu Boží? Jejich démoni totiž patří taky do duchovního světa, do stejného světa jako duch Boží, který vede Ježíše. Do světa, který je pod povrchem toho, co jde vidět. Proto i ti zlí duchové mají duchovní vhled. Poznávají, v jaké moci Ježíš přichází. To, co běžní lidé na Ježíši rozpoznávají jen pomalu a postupně, také ti, kdo jsou v blízkosti Ježíše, to je těmto zlým duchům hned známo. A ještě jednu věc tu čteme, která z té scény pak udělá docela monstrózní podívanou. Zlí duchové hledají vždy někoho, koho by posedli a ovládli. Nějaké vtělení, nějakého tvora. A když tito gadarenští zlí duchové tuší, že je Ježíš bude vyhánět z lidí, prosí, aby mohli vejít aspoň do vepřů, kteří se pasou opodál. Jsme v pohanské krajině, proto se tu pasou vepři. U židů by to bylo nemožné, ti vepře považují za zvířata nečistá. A pro původního čtenáře muselo znít jako anekdota to, co následuje: nečistí duchové se stěhují do nečistých zvířat, a kolik je v tom zmatku a masovosti, jak se pak celé stádo prasat žene střemhlav do jezera. – Snad všechny jednotlivosti tohoto příběhu mohou pro nás zůstat kuriozitami o tom, jak probíhá vymítání. Jedna věc je však velmi důležitá i pro nás. Co to ti posedlí říkali Ježíši na přivítanou? „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ A tady se dovídáme, že ti démoni měli přesné povědomí nejen o tom, co je Ježíš zač, ale také o tom, že přijde čas, kdy jejich vláda skončí. Nastane čas, kdy z moci Ducha svatého bude moc toho Zlého poražena na hlavu. Ten čas nastal Ježíšovou obětí na kříži. A kříže se od té doby ďábel bojí ze všeho nejvíce. V různých významech této věty, kterou nechávám pro vaše domýšlení: kříže se od té doby ďábel bojí ze všeho nejvíce.

Teď však přepněme ještě na úplně jiný pohled na celou událost. Taky ten máme naznačený v dnešním příběhu. Celou událost mezi Ježíšem a posedlými zpovzdáli pozorovali pasáci těch vepřů. Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. Zpráva o tom, co se stalo u jezera, se tak dostala i k obyčejným lidem, do města. A jak ti se teď zachovají, jak se postaví k tomu, co slyšeli? Určitě se jich dotklo především to, že utrpěli hmotnou škodu, že přišli o své vepře. Ale náhrady škody se nemají odvahu domáhat. I oni tuší, že Ježíš je mocný. A oni se spokojí s tím, když od nich odejde. Prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin. Možná bychom od nich čekali jinou reakci. Vždyť oni mohli mít radost, že je navštívil ten, kdo má moc vyhánět zlé duchy. Je to však trochu nezajímá a trochu z toho mají strach. Jsou to jen obyčejní lidé, docela stejní jako dnes. Co oni vědí o démonech, o duchovním světě? I tito lidé sice zažívají, že v jejich životech je dobro se zlem namícháno, ale naučili se s tím žít. Taky se svými posedlostmi se naučili žít. A že se blíží čas naplnění, kdy bude ten Zlý poražen? Na takové prožívání času nemají čidla, citlivost. Pro ně je den jako den. A nepřejí si nic jiného, než aby mohli nerušeně žít jako doposud. Jistě jsou nějaké hrozby v jejich životech. Například smrt. Ale tu myšlenku dovedou taky vytěsnit. To jsou ty hroby, umístěné pryč za městem. A tam taky mohou vyhnat ty, kdo jsou až příliš nepřizpůsobiví. Ve svém městě si však chceme žít po svém, jak jsme zvyklí. O Boží moci a o Božím čase vědět nechceme. Nechceme být rušeni ve svém vlastním životním způsobu.

Dobře. Pro většinu lidí to asi zůstane takto. Mohli se toho dovolávat i ti démoni. Ježíši, co je tobě po nás? Vždyť většina lidí proti nám nic nemá, klidně nás snáší. A my si pak ve světě můžeme celkem spokojeně žít. - My křesťané bychom však s touto většinou lhostejní být neměli. A můžeme mluvit právě obráceně než ti démoni: „Ať je ti něco do nás Ježíši. My o tvou pomoc stojíme. Prosíme, vyháněj zlé duchy z našich životů a z našeho světa.“ A ještě jedna věc, naprosto podstatná. Ti démoni se dovolávali vlastně jen krátkého času strpení. Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas? Později však ten čas podle evangelia už nastal, v Ježíšově oběti. A my křesťané máme nárok domáhat se toho, že čas je už naplněný. Čas Ježíšova vítězství. Stále ještě nás cosi balamutí, a zatemňuje naší mysl, že tomu vítězství ne úplně rozumíme, a neumíme mu naplno věřit, přesto se můžeme dovolávat přímo k Ježíši.

Pane, čas se přece naplnil. Zachraň nás od zlého.