Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Prošel jejich středem

L 4, 16-30 Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“ On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál.

Přátelé v Kristu,
při tomto vyprávění jsem si nejdříve s překvapením uvědomil, jak je podobné pašijím, příběhu o Ježíšově ukřižování. Taky tam, na konci příběhu evangelia, přece vyvedou Ježíše za město, na sráz hory. Také tam, za Jeruzalémem, se chystali Ježíše zabít. Tam nakonec svůj úmysl taky dokonali. Ale už i tady za Nazaretem, v příběhu, který je na začátku evangelia, už tady scházelo jen málo a byli by Ježíše zabili. - A další podobnost s pašijemi: tam na Golgotě i zde v Nazaretu se ozývá výsměch. Vysmívají se Ježíši, že by měl být poslaný od Boha, poslaný k nim od Boha. Kolem kříže chodili obyčejní lidé a Ježíši se vysmívali: "Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže." A stejně tak i zde v Nazaretuslyšíme výsměch: "Což to není jen syn Josefův?" - A my se možná podivíme: proč takový výsměch? A více se dokonce podivíme zde, v tomto příběhu, v souvislosti s kázáním v Nazaretu. Protože tady se Ježíšovi nevysmívali nějací jeho nepřítelé, nebo lidé jemu vzdálení, nějací prostě kolemjdoucí. Tadyse pošklebují lidé, kteří mu byli a měli být nejbližší. Ano, neuděláme chybu, když si mezi nazaretskými posluchači představíme sebe, jako bychom dnes my seděli v synagoze v Nazaretu. A těm, kdo ho dobře znají, kdo jsou mu blízcí, ovšem právě ta blízkost brání, aby ho viděli správně: „Což to není jen syn Josefův?“ Tohle přece, prosím vás, není nějaký syn Boží. Je to prostě syn Josefův, syn lidský, prostě člověk. To pak ovšem také znamená, že je stejný jako my. Před takovým že bychom se měli sklonit? Takovému důvěřovat, že nás vytáhne z naší životní bídy, když v ní i sám žije? Sice nám kázal o velkých, vznešených věcech, to se nám líbilo, naše srdce bylo potěšené, ale teď se na něj díváme a vidíme, že je to prostě taky jen člověk. Jeden z nás. Také Ježíš je člověk, proto jistě má i své slabiny. Nazaretské rozčílilo, že na někoho takového už skoro složili své naděje. Přepadla je zloba, že tady ve světě už nakonec žádná naděje není, nikomu a ničemu se nedá důvěřovat. Ani Ježíši se nedá věřit: vždyť je to jen jeden z nás, vždyť se na pohled ničím neliší, ničím nevymyká. A o té jeho slabosti se můžeme hned i sami přesvědčit. K čertu s ním, když se dá tak snadno vyhnat za město, když ho můžeme vlastníma rukama zabít.

Přitom to v Nazaretě tak pěkně začalo. Ježíš přišel na bohoslužby, jak byl zvyklý, a jako hostu se mu dostalo cti, aby četl z Písma. Stálo tam: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Ježíš četl z Bible a už tím čtením mnohé oslovil. Přidal k tomu jen několik slov vlastních: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli,“ Proto jsem k vám přišel, abych vám, právě vám dnes přinesl to dobro, které prorok předpověděl. Bylo to kázání velmi krátké, ale působivé. A mnozí vzdychli ve zbožném rozpoložení. Ve svých srdcích cítili, že to, co slyšeli, je pravda. Vnitřně rozuměli tomu, co Ježíš říkal. Bylo to o nich. Ano, mohl si říct každý z nich, vždyť i já jsem ten chudý, který se raduje z této zvěsti. Na mnoho způsobů je můj život chudý. Já jsem taky ten zajatec, který teď slyší o svém propuštění z vězení hříchu. Hříšnost je jako vězení, ale Bůh mi může a chce mé hříchy odpustit. A já jsem také ten slepý, kterému je teď navrácen zrak, aby dobře viděl svět kolem sebe. Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. - Pak však přišel ten zlom, kdy se proti jednoduchému vnitřnímu pochopení začaly stavět námitky rozumu. Což nám to tu nevykládá syn Josefův? Dá se tomu všemu věřit? A rozum říká: tomu se věřit nedá. Rozum, obyčejný rozum, pro nás ve většině situací tak užitečný, rozum se uvěření vzpírá. - A Ježíš dokonce tu rozumovou obranu svých posluchačů dále provokuje. Oni se brání uvěřit a on na tu jejich obrannou linii dále doráží. Buď anebo. Buď si je získá, nebo ho poženou. Ale může si je vůbec získat? Říká jim: Ano, vy mě znáte, jste mi blízcí. A proto tady dnes potvrzujete starou pravdu, že žádný prorok není vítán ve své vlasti. Mnohokrát se pravdivost této věty potvrdila. Ano, můžeme si vzpomenout na mnoho známých příkladů. Vždyť stejně tak nepřijal nikdo v Izraeli proroka Eliáše - jen jedna vdova ve vzdálené zemi Sidónské. A za Elizeem nepřišel pro uzdravení nikdo z malomocných Izraelců - jen syrský Náman. My dnes rádi posloucháme příběhy těch velkých starých proroků. Kdyby jen žili takoví i dnes mezi námi. A zapomínáme, jak byli ve své době mezi svými nepřijímáni, nepřijatelní. Žádný prorok není vítán ve své vlasti a své době. -  Ježíš prostě neschopnost svých posluchačů, aby pochopili a přijali, napíná až po krajní mez. Snad aspoň v někom z nich může jeho rozumový odpor zlomit, aby ho takový člověk jednotlivec přijal ve svém srdci, bez předsudků, bez spekulování, bez námitek. Aby se k němu přiznal.

A možná se to tak u některých jednotlivých posluchačů i stalo, nevíme. Všechno je totiž přehlušeno tím, že většina povstává proti Ježíši. Převládlo mezi nimi smýšlení a jednání davu. Ta Ježíšova provokace v nich jejich odpor ještě zesílila, dovedla je až ke zlým činům. Všechno pokojné a zbožné je rychle přehlušeno lidským vzdorem. Snadno se lidé nechají ovládnout hněvem, ovládnout zlem. Jako bychom my lidé tak či tak potřebovali něčemu podléhat, až otročit. Ale snadněji na nás sestoupí hněv a zloba něž Duch svatý. - Ježíš přišel ten věčný lidský stres a sklon ke špatnosti a zlobě rozvolnit. Přišel propustit zdeptané na svobodu, vyhlásit léto milosti Hospodinovy. Slyšíte, jste volní: volní od hříchu, svobodní od otročení zlu. Co jim k tomu měl ještě víc říkat, víc kázat? Co by k tomu bylo ještě možno dodat – mezi tehdejšími posluchači nebo dnes mezi námi? Už žádná slova. To se musí vyzkoušet a žít. - Nazaretští byli v tuto chvíli naplněni hněvem, a hnali ho až na sráz hory, aby ho svrhli dolů. A tak jim Ježíš nakonec už jen ukáže svou svobodu. Takovým zvláštním prorockým gestem. Nevíme, jak se to stalo, vždyť stál v tu chvíli sám proti mnoha, ale: On prošel jejich středem a bral se dál.

Pane Bože náš, dej nám tu víru, která přemáhá svět.