Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Půjdou tudy vykoupení

Iz 35,8-10a  Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí.
Ž 1; J 14,1-6; 1Pt 5,8-9

Přátelé v Kristu,
dnes je tu zaslíbení, že jednou bude naše cesta jasná. Budeme vědět, kudy jít. Můžeme tu cestu nazvat různě: jako cestu do nebe, cestu do Božího království. Nebo jako cestu domů, cestu zpět, návrat. To znamená: cestu k našemu lidství, k našemu původnímu určení, cestu do společenství s Bohem. Vždyť to je to místo, kam Bůh na počátku člověka stvořil: abychom žili ve vztahu lásky se svým Bohem, se svým Stvořitelem. Ale už na počátku Adam od Boha odpadl a pak si raději bloudil po svých vlastních cestách. Je pravda, že když se člověk na Boha rozpomene, tak cestu k němu znovu hledá. Ale ta cesta není prozatím zde ve světě vůbec jasná. Kudy jít životem, jak žít, abychom Boha našli? Abychom mohli znovuobjevit Boží blízkost? A tím také znovu objevit sebe sama, své životní určení a cíl svého života? Jak objevit cestu domů, k Bohu Otci? Jsme v tom hledání dnes často „pošetilci“, to znamená hlupáci. Ale jednou i hlupáci tu cestu uvidí, říká tady dnes mimo jiné Izajáš.

Ano, asi jsme všichni ve víře hlupáci. Až jednou se nám rozjasní, jak jsme po cestě víry bloudili. Ale ať třeba jsme hlupáci, ať třeba jsme omezenci, to ještě není nejhorší, takoví jednou cestu najdou. Horší je to s těmi, kdo jsou v dnešním textu nazváni jako "nečistí". Podle Izajáše jsou to všichni ti, kdo Bohu nepatří, kdo nepatří k lidu Božímu.  Lidé nevěřící. O kom to platí? Na to není tak snadné odpovědět. A to vymezení není možno tak snadno použít na ty, kdo dnes nepatří k církvi, kdo nejsou křesťany. Protože například Ježíš říká, že ti, kdo pomáhají potřebným, jakoby sloužili jemu, i když to dnes ani oni sami takto nevidí. Takoví budou jednou také pozváni do Božího království. Takže ta hranice mezi čistými, totiž Božími lidmi, a nečistými vede někde, kde to není tak zřetelné. Možná vede i skrz naše srdce. A každý člověk musí zkoumat sám sebe, nakolik chce patřit Bohu. Třeba jsme ve víře hloupí a nevědoucí, ale bez touhy Boha hledat bychom být neměli. Protože není jedno, jak žijeme, a ta hranice mezi lidem Božím a lidem bezbožným existuje. A jednou na té cestě k Bohu, o které tady mluví Izajáš, bezbožníci prostě nebudou. Dnes se to ve světě ještě všechno míchá. Dnes je naše životní cesta ještě často k nerozeznání od životního způsobu druhých lidí. Tak se to zdá nám. A přece ne každá cesta vede ke stejnému cíli.  A jednou se to zjeví. Někteří z lidí na té cestě k Bohu nebudou? A kde tedy budou? Někde jinde. Bible často mluví o dvou cestách. Je cesta k záchraně a cesta k zahynutí. Nevím, co to zahynutí znamená. Jako ostatně nevíme ani to, jaké to bude v Božím království. Ale ta hrozba druhé možnosti, hrozba ztracení a zatracení je reálná. Bohu žel.

Lid Boží tedy půjde cestou k Bohu. A ještě někdo či něco na té cestě nebude. Nebude tam dravá zvěř, nebude tam lev. Žádná šelma zde nebude lidi ohrožovat. Dovedeme si i my dnes představit, jaké je to pro člověka ohrožení, když ho přepadne dravá zvěř. Za tím pouhým konstatováním "nebude tam lev" se však skrývá ještě více, než tenhle pocit ohrožení. Má to i hlubší biblický význam. Vždyť jak to, že člověka vůbec zvířata ohrožují? Podle zprávy o stvoření, kterou máme na počátku Bible, přece člověk měl nad všemi zvířaty panovat. Člověk měl být králem stvoření a také zvířat, ne jak my říkáme, že lev je král zvířat. Našli bychom mezi židovskými pověstmi jednu, která vypráví, jak už Adam se kdesi v křovinách potkal se lvem, a ten se ho snad chystal zadávit. Adam mu vyčítavě povídá: "Jak to, že mě ohrožuješ? Vždyť já jsem měl vládnout nad tebou." A lev mu odpověděl: "Vládl bys, kdyby tvou moc nezrušil tvůj hřích." A my si můžeme připomenout, že takto závažný je hřích, že narušuje celé řády stvoření. Na počátku Bůh všechno stvořil jako dobré, aby všichni tvorové žili v souladu. A člověka Bůh stvořil do nejbližšího vztahu se sebou samým. Do svobodného vztahu lásky. Člověk se však z tohoto určení svou neposlušností vymkl, a tak narušil celý řád stvoření. Je to stejné, jako se vám vytvoří malá dírka v látce, a ta se rozšíří v trhlinu, která naruší celou strukturu tkaniny. Tak i my svou neposlušností vůči Bohu narušujeme celý řad stvoření. Pak už nic není tak, jak má být. Proto také apoštol napíše, že (Ř 8,20.22) veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

A kdy se tedy zjeví ona sláva synů Božích? Začátek té nápravy Božích řádů už nastal. Jako začátek narušení nastal na jednom místě, u Adama, a v našich životech se ta prasklina jen dále rozšiřuje, tak také náprava začala na jednom místě. Totiž u Ježíše. On svou poslušností vůči Bohu zjevil, že je novým Synem Božím. Také však ukázal, jak náročná a bolestivá bude náprava stvoření. Vždyť Ježíš se sám nabídl zlu, ďáblu, onomu lvu, který se vymkl z dobrého Božího řádu. Ježíšova oběť je místo nás. On byl pohlcen, abychom my už tou cestou jednou už mohli jít beze strachu. – U Ježíše ta náprava začala, u nás má pokračovat. Také na nás se ten lev ještě sápe. Samozřejmě že ne lev doslova, ale obrazně. Lev zde totiž je obrazem situace, do které se i my dostáváme častěji.  Kdy na nás hřích číhá právě jako takový lev. Kdy nás ohrožuje na našich dnešních cestách a hrozí nás pohltit. Často různá pokušení jsou pro nás jako divá zvěř, která čeká na vhodný okamžik, aby nás přepadla. Pokušením jsou pro nás věci, které samy o sobě nejsou zlé, například peníze, alkohol, sex. Skrze náš neuspořádaný vztah k Bohu se však tyto věci stávají pokušením, které nás hrozí zničit. Je to s námi lidmi stále stejné. Až o konci časů je u Izajáše zapsáno zaslíbení: „Lev už tam nebude."

A cestou svatou pak tedy půjdou vykoupení, a už je nic nebude ohrožovat. Už starozákonní prorok Izajáš nazývá ty, kdo patří k Božímu lidu, vykoupenými. To pojmenování znamená, že za ně, za nás bylo zaplaceno výkupné. Jako za otroky, kteří byli v otroctví. V otroctví hříchu, a výkupným je právě Ježíšova oběť. Už tedy Izajáš ve svém vidění předpovídá, že to bude Bůh sám, kdo nás vykoupí. Není to naše dobrá snaha, nejsou to naše zásluhy, které nás uvedou na onu cestu k Božímu království. Jsme vykoupení. Samému Bohu patří díky.

Vyznání vin + Slovo milosti