Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Já jsem dobrý pastýř

J 10,11-13 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

Přátelé v Kristu,
nejdříve si představme stádo ovcí, jak se pase kdesi na louce. A představme si také pastýře, který je na pastvu přivedl a má je chránit. A teď, do třetice si představme ještě to, že se k tomu stádu ovcí blíží vlk. Vlk chce nějakou ovci ulovit, aby ji sežral. Vlk ovce rozhání a trhá. – A v tomto ohrožení se ukáže, co je pastýř zač. Jsou totiž dva druhy pastýřů. Když je pastýř dobrý, začne samozřejmě ovce bránit. Záleží mu na nich, má za ně zodpovědnost, za každou z nich, oblíbil si je, ba co víc, zamiloval si je. Na jiných místech Bible čteme, jak úzký býval vztah tehdejších pastýřů k jeho ovečkám. Ony znaly jeho hlas a důvěřovaly mu, on zase znal každou ovci jménem. Jejich nasycení i bezpečí závisí na něm. Když se teď ke stádu blíží vlk, je to situace nebezpečná i pro pastýře. I pro něj jsou vlčí zuby ohrožením. Dobrý pastýř je však připraven i svůj život položit za ovce. – Ale pak je ještě jeden druh pastýřů. Ti to dělají jenom pro peníze. K ovcím žádný zvláštní vztah nemají. A když vidí, že se blíží vlk, proč by měli dávat všanc svůj život? Raději ovce opustí a utečou. Raději přijdou o mzdu, že nepracovali dobře, než by ohrozili svůj život.

Tedy dva druhy pastýřů. Jeden má k ovcím blízko, má je rád. Pro druhého jsou ovce až na druhém místě, důležitější jsou pro něj peníze, o ovce se zajímá jen kvůli penězům. Srdcem je od ovcí daleko. – A my tady vidíme, jak závadné někdy peníze mohou být. Když nás oddalují od skutečnosti. Když nějakou práci děláme ne proto, že z ní máme radost a chceme ji dělat co nejlépe, ale děláme ji jen proto, abychom vydělali peníze. Jsou lidé, které moc nezajímá, co dělají, spíše to, jaké peníze z toho budou. Však určitě znáte i extrémní případ lidí, kteří vše vidí jen přes peníze, všechno na peníze přepočítávají. A tady myslím platí, že to, co děláme kvůli penězům, má sice nějakou cenu, vyjádřenou právě těmi penězi, ale nemá to pro náš život žádnou hodnotu, pokud svým srdcem nejsme u té věci, u té práce, nebo u toho člověka, kterému pomáháme.

A u lidských vztahů se zastavím. Protože tady samozřejmě nejvíce platí, že u druhého člověka musím být svým srdcem. V mezilidských vztazích si musíme dát největší pozor, aby se mezi nás a ty druhé nestavěly peníze. Vždycky se totiž pozná, když se k druhým chováme tak či onak kvůli penězům. A to i v případě, kdy těm druhým peníze dáváme, i v případě opačném, kdy od nich peníze očekáváme. Je to vždycky divné, když jsou lidské vztahy postaveny na penězích. Když u toho druhého, za kterého máme zodpovědnost, nejsme svým srdcem, ale všechno se přepočítává na peníze. A zdá se mi, že je to jeden za symptomů dnešní doby. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na jeden domov důchodců, kam docházím. Pečovatelky jsou tam výborné, pozorné, laskavé. Jen teď nově musí snad polovinu toho času, který dříve věnovaly na úsměvy a slova zájmu o klienty, věnovat tomu, že evidují každý úkon, který provedou: zavázání tkaničky, dolití čaje, atd.)

Být u toho druhého člověka srdcem. U toho, který mi byl svěřen, za kterého mám zodpovědnost. To je opravdu důležité. A úplně nejdůležitější je to v takové situaci, jakou tady obrazně popisuje Ježíš. Když je můj bližní jako ovce, kterou ohrožuje vlk. Ano, pochopíme snadno, vlk je tady zpodobněním ďábla, toho zlého, co ohrožuje naše životy. Představme si ďábla třeba v podobě nějakého těžkého pokušení, nebo třeba jako nějakou posedlost, nebo jako zoufalství, které toho člověka ohrožují na životě. Vlk ovce rozhání, a takového ohroženého člověka skutečně často izoluje od druhých lidí. A vlk se chystá takovou ovci roztrhat, připravit ji o život. My třeba vidíme, že je někdo druhý takto ohrožen, a vidíme taky, že je vůči takovému ohrožení sám bezmocný, bezradný. Jako ovce vůči vlkovi. Co uděláme? Tady je potřeba, abychom se pro toho druhého nasadili. Abychom se pro něj obětovali. Třeba zrovna my máme více síly, abychom mu v boji s tím Zlým pomohli. Pomocnou rukou, dobrým slovem, nebo třeba i slovem ostrým, varujícím. Někdy bychom museli nasadit skutečně sami sebe, své síly, své tělo, svůj čas. Dovedeme to? – Ježíš, ten to uměl. Ten nejlépe rozpoznal, jak jsme my lidé podobní bezbranným ovcím, jak často podléháme tomu Zlému, jak jsme bezradní tváří v tvář zlu. Jak snadno se jakýmsi vlkům daří, že nás navzájem rozeženou, že pak máme k sobě daleko, a osamocené jednotlivce trhají. Když Ježíš kdysi pohlédl na zástupy, které ho obklopovaly, je napsáno, že „mu jich bylo líto, protože byli vysíleni a skleslí jako ovce bez pastýře“ (Mt 9,38). A Ježíš pomáhá, káže a uzdravuje, až do posledního dechu. On se neuměl nesmilovat. On položí i svůj život za ovce. - A pro mne je z křesťanského vyznání snad nejdůležitější ta část, která říká, že Ježíš se také dnes staví mezi nás a zlo. Že ty zápasy můžeme vést v jeho síle. Jím zaštítěni. Že tam, kde my bychom nemohli tváří v tvář zlu vůbec obstát, on nám přichází na pomoc, pokud se učíme mu důvěřovat.

Ale na závěr se musíme ještě vrátit k myšlence, že takovým dobrým pastýřem musí být občas každý z nás. Vždyť Ježíš, když viděl, že zástupy lidí jsou jako ovce bez pastýře, co udělal? Poslal mezi ně své učedníky (Mt 9,38). Aby i oni dělali to, co se naučili u něj. – A taky jedno podobenství se k tomu vztahuje, i když nás možná nenapadne hned, že má vztah k dnešnímu textu. To když Ježíš vypráví o milosrdném Samařanu. A ten Samařan se také nedovedl neslitovat nad jedním polomrtvým, kterého našel ležet u cesty. Zlo tady mělo podobu lupičů, kteří toho člověka obrali, zbili a nechali ležet u cesty. Jako bych slyšel nás, jak se divíme, že je něco takového vůbec možné, proč se takové věci dějí? Ano, je to možné. A taková nehoda se může stát komukoliv z nás. Člověk člověku bývá někdy vlkem. Ale ten Samařan neskončí u nadávání, jak jsou lidé hrozní, neuteče od té situace, ale prostě a fakticky pomůže. Vzepře se tomu tupému zlu, které vidí v druhém hodnotu jenom takovou, o kterou ho mohu obrat, okrást. Samařan se smiluje nad tím cizím člověkem, polomrtvým. Nasadí se, sám se postará. Toho napadeného ošetřil a odvezl do bezpečí. A jak to končí? Vzpomenete si? „Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.“ I své peníze nasadil, pro toho potřebného. Zde vidíme, že peníze lze dobře použít, že mohou posloužit k umenšení zla. Když se nenecháme určovat my lidé penězi, ale umíme je vynaložit, aby pomáhaly. – Buďme dobrými pastýři. Ze srdce, s vlastním nasazením. Vynalézavě, různými způsoby. A někdy i s pomocí peněz.

Pane Ježíši Kriste,
děkujeme ti, že při naslouchání evangeliu
můžeme na chvíli vystoupit ze světa peněz, který se jinak zdá všeobsáhlý.
Děkujeme ti ovšem i za to, že o penězích mluvíš, a chceš nás učit, jak je dobře používat.