Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

139. Dnes je tolik věcí "kultovních".

138. "Plán postavit tu silnici za dva roky se ukázal jako zbožné přání. Stavba nakonec trvala pět a půl let." Dříve se pro rozvoj zbožnosti lidu stavěly především kostely. Dnes silnice, mosty, železnice...

137. "Do Betléma pospíchám", zpívá Neckář, a koleduje si o přesdržku: "A tak nesu jehněčí, není záhodno držet půst, musí nám jako z vody růst, ten zázrak člověčí člověčí."

136. Vánoční stromek je invazní druh. Rozšiřuje se po celém světě.

135. "Sbohem" se říct může. Ale "s Bohem", to už je za hranou.

134. Čte Bibli a takto jí rozumí: před křtem má člověk vyznat své hříchy, po křtu má donést ovoce.

133. Četl jsem se studenty sedmou kapitolu Písně písní. "To je fakt z Bible? Tak to je dobrý." (Zajímalo by mě, kolik z čtenářů tohoto blogu teď začne listovat v Bibli.)

132. Současná evangelická kázání jsou určitým způsobem dokonalá - ve zdůvodňování, proč náš život ještě není proměněný. Často jsou taková kázání i krásná - jako filigránské argumentační stavby.

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Ani trošičku jsem se nebál

Jednou musel jeden malý chlapec do nemocnice, aby mu vytrhli mandle. Když šel na operační sál, byl z toho celý vystrašený. Lékař poradil rodičům, aby počkali venku v hale, než operace skončí. Když pak operaci skončila a rodiče šli za chlapcem, báli se zase oni, že bude celý zničený a v šoku. Ke svému údivu ho však našli, jak vzrušeně sedí a je celý žhavý, aby jim vypravoval svou zkušenost.

„Byl tady se mnou Bůh,“ vykřikl. „Viděl jsem ho, mluvil ke mně.“ „Jistěže byl Bůh s tebou, miláčku“, řekla mu maminka, ale neviděl jsi ho a docela určitě s tebou nemluvil." "Mluvil, mluvil, " trvalo dítě na svém.Pak se ho zeptal otec, jak Bůh vypadal. "Byl celý v zeleném a viděl jsem jen jeho oči. Měl zelené šaty a zelenou čepici a zelenou látku přes pusu." "Aha," řekl otec a snažil se skrýt své pobavení, "a jak jsi přišel na to, že je to Bůh?""Víš, tati," odpověděl chlapeček, "jedna zdravotní sestra, která tam byla, mi řekla, ať otevřu pusu. Podívala se dovnitř a zavolala: 'Pane Bože, pojďte se podívat na ty mandle.` A Bůh přišel a podíval se a pak mi řekl: `Neboj se. Neublížím ti.' A já už se pak ani trošičku nebál, protože mi to dělal sám Bůh!"


Zní to jako anekdota. Sotva by kdo z nás dospělých nad tím dále přemýšlel.
Ale co když byl Bůh tehdy opravdu vnímatelně přítomen, vzal na sebe podobu, aby to ten chlapec byl schopen pochopit a aby mu to pomohlo?
Co když se i nám Bůh připomíná v našich vlastních slovech, když my tak často bereme jeho jméno jakoby nadarmo, a používáme ho jako citoslovce, jako povzdech: „Pane Bože. Ježíši Kriste.“
Třeba to není náhodou, že tak mnozí lidé to tak často dělají.

O vánocích říkáme, že Bůh se stal člověkem. Že se narodil v betlémské stáji.
To zní taky jako anekdota. Bůh člověkem? A čím více bychom nad tím přemýšleli, tím by nám to mělo připadat divnější. Je to vůbec možné?
Křesťanská víra říká, že k nám Bůh přišel v takové podobě, abychom ho mohli přijmout, ponížil se, aby nám pomohl. Zkusme to každý z nás vzít vážně.