Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“



Sk 2,5-7a.11b-13  V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“
Iz 25,6-10a hostinu s vyzrálým vínem, víno vyzrálé a přečištěné.

Přátelé v Kristu,
apoštolové byli až do této chvíle jaksi nemastní neslaní. Potkali sice Vzkříšeného Krista, ale s nimi samotnými Velikonoce prozatím moc neudělaly. Dvanáct apoštolů se zdržuje se v Jeruzalémě, čas tráví jen spolu, v úzkém kruhu příznivců. Řeší především věci organizační, kdo zaujme místo uprázdněné po Jidášovi a podobně. Už o vzkříšení všechno vědí, ale mluví o tom jenom spolu. - Až pak se to stalo, při židovských svátcích Letnic. Byli naplnění Duchem svatým. A od té chvíle prostě museli mluvit, museli o Ježíši svědčit druhým lidem. Byli naplněni Duchem svatým, a ten protrhl jakousi hráz v jejich srdcích a zábranu v jejich ústech. Ano, představuji si to tak, že se v jejich srdci doposud převaloval jen duch lidský, jen jejich vlastní přemýšlení, jejich vlastní úmysly. Už věděli o vzkříšení, ale aby se z toho poznání stala hybná síla jejich života, na to lidský duch nestačil. Musel být doplněn Duchem svatým, aby byla nitra apoštolů zcela naplněna a aby navíc duch přetekl i navenek. „Čím srdce přetéká, to ústa mluví“, tak to řekl Ježíš na jednom místě evangelia. 

A co na to jejich posluchači? Nacházíme tady mnoho slov velkého překvapení. Ti, kdo je slyšeli, byli ohromeni. A divili se. Žasli a byli v rozpacích. Tak tohle vůbec nečekali. Na tohle nebyli vůbec připraveni. To byl pro ně šok. Byli to všechno zbožní Židé, doufali v Hospodina. Jistě z Písem mnohokrát slyšeli o mocných skutcích Božích, jako i my známe mnohé příběhy o zázracích. Aby však o nich někdy slyšeli vyprávět tak mocně jako teď, aby se i samotné vyprávění dělo způsobem zázračným, to byla tedy teprve síla! Byli ohromeni a divili se: „Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ – Všichni se divili, v tom byli posluchači jednotní. Lišili se však v důsledcích, které z toho pro sebe vyvodili. Byli tady jedni, kteří byli v rozpacích a říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ A byli tady druzí, kteří byli s názorem rychle hotovi. Říkali s posměškem: „Jsou opilí.“
        
Nejdříve chci říci, že se těm zbožným židům nedivím, že byli nedůvěřiví nebo dokonce ironičtí. Že se dívali na to dění s velikou nedůvěrou. Doteď o apoštolech nikdo pořádně nevěděl, a najednou tady cosi za bílého dne vykřikují. Copak je to normální, aby někdo mluvil veřejně a nahlas o Bohu? Už tehdy věřící lidé podobně skeptičtí a střízliví jako my. Mluvení o Bohu přece patří na vyhrazená místa, nejlépe do kostela. Víra v Boha je přece záležitostí velmi intimní, kterou mám v nitru a mluvím o ní nanejvýš s lidmi blízkými, které znám. – A když naopak někdo mluví o Bohu hlasitě a veřejně a ani se neohlíží na to, kdo ho vlastně poslouchá, připadá nám to podobně podezřelé jako těm tehdejším židům. Asi si mysleli: Kolik jsme už jen takových skupinových orgií viděli. A pokud za tím není alkohol – vždyť také náboženstvím se lze opít, omámit. Ti židé už tenkrát mnoho staletí před Marxem věděli, že náboženství může být opium lidstva. 

Proto, jak už jsem řekl, asi dobře rozumíme tomu, že tehdejší zbožní posluchači byli z řečí apoštolů překvapeni, a mnozí i nedůvěřiví. A přece si všimněme, jak velký byl mezi těmi židy rozdíl. Byli zde někteří, kteří nad slyšeným ani nepřemýšleli. Je to divné dění, a proto se tomu vysmějeme. Naše vlastní víra je střízlivá, a tady tihle vypadají jako opilí. A měli vůči nim rychlý odsudek: Jsou opilí, čímsi oblouznění, ani neví, co dělají. – Zatímco ti druzí židé své překvapení přetavili nejprve v rozpaky a potom v otázku. Byli rozpačití, to znamená: nebyli si vůbec jistí, jestli to divné dění přece jen není něco důležitého. Divili se nad tím, jak zvláštně tady apoštolové mluví, v tomhle se nevyznali, byla to pro ně nová zkušenost. Slyšené však u nich vzbudilo zájem. Zaujalo je, jak apoštolové mluví a co mluví. A to je dovedlo k otázce: „Co to má znamenat?“
 
Milí přátelé, myslím, že především ten postoj rychlého odsudku by pro nás měl být zakázaný. Vždyť když se mluví o velikých skutcích Božích, bude to znít vždycky divně. Když někdo hlasitě a spontánně mluví o tom, co zažil s Bohem, můžeme vždy rychle a asi i oprávněně říct, že vypadá jako opilý. Takto se ovšem nic nového duchovního nedovíme, nenecháme se ničím překvapit, žádné svědectví se nám nedostane pod kůži. - Možná máme my evangelíci svou víru střízlivou a možná si na tom dokonce zakládáme. Uchovejme si však aspoň to, co dnes nacházíme u té druhé skupiny posluchačů. Totiž tři věci. Zaprvé: schopnost žasnout. Vždyť pokud se dějí veliké skutky Boží, budí u lidí úžas. K víře patří úžas nad tím, jak mocný je Bůh. Zadruhé: podržme si schopnost být vůbec někdy na rozpacích. I to může být pro nás dobré. Ještě přece nejsme ve víře sebejistí, ještě neznáme všechno, nevyznáme se ve všem. Nechme se Bohem znejistit a zpochybnit. Třeba mají být ty věci, které vidíme ve víře druhých lidí jako divné, pro nás něčím důležité. A za třetí: a to by mělo být i střízlivé evangelické víře vlastní, že se nad cizími věcmi zamýšlíme: co to má znamenat? Chce mi to něco říct, na něco důležitého upozornit? Otázky a přemýšlení, prostě otevřenost by měla i ke střízlivé víře patřit.

A potom zbývá v dnešním vyprávění ještě jedna poslední pozice, pozice apoštolů samotných. A tady se nebojme nechat svou představivost rozlít do šíře. Jako ani ten působící Duch svatý neznal žádné hranice. Apoštolové v tuto chvíli vypadají, jako by byli opilí. Protože jsou naplněni duchem, a mluví to, čeho je plné jejich srdce. Je to Boží láska, která v tuto chvíli naplňuje jejich srdce. Duch svatý jako Boží láska. Proto je srdce věřících naplněno v extázi a pozvedáno k Bohu. Žalmista vyznal (23,5): „Kalich mi až po okraj plníš.“ A nevěsta ve starozákonní Písni písní (2,5; 5,8) říkala: „Jsem opilá láskou.“

Vyznání vin
Pane Bože,
vyznáváme to jako svou slabost a omezenost, pokud nepoznáváme tvé mocné působení mezi lidmi.
Přesto věříme, že v lidských srdcích působíš svou láskou.
Chceme být v tuto chvíli i my laskaví, odpouštíme těm, kdo se proti nám provinili.

Slovo milosti
Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni;
očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.
A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.
Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Vložím vám do nitra svého ducha;
učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36)