Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

JEŽÍŠŮV HUMOR III

L 5:1-11 Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!
Jednou se na Ježíše lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" 5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." 6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." 9 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; 10 stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." 11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

1Kr 18,30-39 „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví.“

Přátelé v Kristu,
Ježíš učí zástupy na břehu jezera Genezaretského. O kousek dále ve stejnou dobu vypírají rybáři sítě. Rybáři unavení po celonoční dřině, mezi nimi Petr. Ježíš a Šimon Petr, v tuto chvíli dvě postavy blízko sebe, ale jakoby z různých světů. Ježíš káže, Šimon pracuje rukama. Šimonovi se v noci při rybolovu nedařilo, Ježíš má se svým kázáním úspěch. Takový, že se na něj lidé přímo tlačí, aby slyšeli slovo Boží. A tak dostane nápad. Vstoupí do jedné lodi, právě do té, která patřila Šimonovi, a požádá ho, aby odrazil kousek od břehu. A Šimon ho poslechne, vyhoví přání tohoto potulného kazatele. Poslechne ho, i když má své práce a svých potíží dost. Vida, i na Šimona Ježíšovo charisma účinkuje. Vyplují na jezero a Ježíš učí zástupy z lodi.

Pak skončí s kázáním. Mohlo být kolem poledne, domnívají se vykladači. Možná to byla přestávka, aby si posluchači obstarali něco k jídlu. A teď Ježíš osloví Šimona. "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" – Zajímavý příkaz, nečekaný. Rybář Šimon dostane od Ježíše příkaz, aby právě teď spustil sítě k lovu. Můžeme se jen domýšlet, co se asi honilo Šimonovi po takových slovech hlavou: Mistře, učiteli, ty si snad děláš legraci. Namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Copak ty, kazateli, rozumíš rybaření? Petr je zkušený rybář, a Ježíš tady mluví přímo do věcí, kterým Petr rozumí nejlépe. Navíc ho poučuje ve chvíli, kdy je Šimon unavený a zároveň zklamaný neúspěchem svého snažení. To, co po něm Ježíš chce, přímo odporuje celé jeho zkušenosti. Každopádně: uprostřed dne se ryby nechytají. Vůbec bych se nedivil, kdyby Ježíšovi aspoň nějak oponoval. Tomu mistře, nerozumíš. Já jsem rybář. A chytali jsme celou noc, jak nejlépe jsme dovedli. Ty si snad děláš legraci.

Ježíš vede Šimona znovu k rybaření. "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" To je něco, co Šimon šikovně dovede. Jenže teď se vydává lovit za bílého dne. Ostatní rybáři, pokud ho sledovali, se možná začali smát, co to Petr dělá. Museli si myslet, že se snad zbláznil. Vypadá to přímo jako parodie na rybaření. (Parodie znamená, že se určitá činnost napodobuje, ale humorným způsobem se pozmění některé její rysy.) Petr dělá to stejné, co dobře umí, a co jindy dělá s velkou rutinou. Teď musel svou zkušenost trochu odsunout stranou, chytat za bílého dne by jej běžně nenapadlo, a řídí se Ježíšovým příkazem. A jeho rybolov je úspěšný. Přinesl mu dvojí užitek. Zaprvé: nachytal mnoho ryb, „zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.“ A druhý užitek, v sebepoznání: dověděl se tím taky pravdu o svém srdci: že je hříšný, to znamená, že sám nestačí na zvládnutí svého života, že k tomu nestačí ani jeho životní zkušenost a pracovitost. Šimon padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." – Parodováním své běžné činnosti má Šimon přijít na to, co je v ní nejdůležitější, na čem spočívá. A Šimon dospěl k poznání, že žije z pouhé Boží milosti. Že jeho život, jeho zajištění není závislé jen na jeho schopnostech a zdaru, ale především na Boží dobrotě.

Proč po něm Ježíš chtěl zrovna toto? Vždyť si Ježíš mohl Šimona získat také jinak, vždyť bylo určitě sto jiných možných způsobů, jak se přiblížit jeho srdci. Ale Ježíš si vybral právě tento, kdy z Šimona dělá rybáře na svůj příkaz. A Ježíšovi se tímto vtipem podařilo dostat do Šimonovy nejvlastnější domény, do jeho sebevědomí. Do oblasti „já“, kam si běžně nikoho nevpouštíme, v které se chráníme a obrňujeme. Do sebevědomí, tam, kde jsme si sami sebou jistí, kde si můžeme sami sobě věřit, kde se vyznáme, tam, kde si myslíme, že jsme dobří. Ježíš se vtipnou hříčkou dostal do Šimonova sebevědomí, a tam mu ukázal, co je zač – že žije z Boží moci, ne ze své. - V tu chvíli se taky protnuly jejich světy – Ježíšův a Šimonův. Vzpomeňte, jak tam na počátku stáli vedle sebe na břehu jezera, a Šimonovi mohlo připadat, že on má svou práci a Ježíš svou práci. Co by jeho rybaření mělo společného s tím, co Ježíš káže? Ježíš mluví o věcech duchovních, ale běžná každodenní práce, to je něco jiného. Tak by to mohlo připadat i nám. Jakoby duchovní život a obyčejná práce neměly nic společného. Ale Šimon poznal, co můžeme poznat jako užitečné pro sebe i my. Že Ježíšovy příkazy jsou slovy do běžného života, že se týkají našich docela všedních starostí, i těch nejobyčejnějších, naší práce a našich problémů. Že z Božího vedení máme dělat stejné věci, které běžně děláme, ale máme je dělat jinak, než je běžně děláme. Máme je dělat podle Boží vůle.

Pro tolik věcí v našich životech platí, že jsme Bohem vedeni, abychom lovili ve stejných vodách, ale jinak. Jemným humorem nás Bůh vede opakovaně k věcem, kde jsme zažili neúspěch. Abychom se potkávali s lidmi, s nimiž nemáme vyřešené vztahy. Abychom se potýkali se stále stejnými problémy, bojovali se stejnými slabostmi. Proč znovu a znovu, ptáme se možná? Snad proto, abychom našli jejich dobré řešení podle toho, jak nás Bůh vede. „Pojď, zajeď zpátky na hlubinu, a zkus znovu to, oč ses neúspěšně pokoušel, třeba s nejlepší snahou a velkým úsilím. Zkus to znovu podle Boží vůle.“ - Například se musíme stýkat s lidmi, kteří nás nemají rádi, s kterými si nerozumíme. Už tolikrát jsme se snažili jim porozumět, s nimi spřátelit, ale nejde to. Upřímně jsme se snažili, nejlépe, jak jsme to dovedli. Ale už nedovedeme, nechceme, k ničemu to nevede. Ti druzí nám nerozumějí, povyšují se nad nás, mluví o nás škaredě. A nám připadá: kdybychom se jen mohli přestěhovat, kdybychom si jen mohli najít nové přátele. Ale třeba je Boží vůle, abychom to s těmi lidmi zkusili radikálně znova. Třeba i způsobem, který jakoby neměl naději na úspěch, podobně jako se Šimonovi mohlo zdát nesmyslné rybaření za denního světla. Radikálně znova: milujte své bližní, modlete se za ně, odpouštějte jim. Podle měřítek světa je to nesmyslné, milovat nepřátele, modlit se za lidi, kteří o to nestojí, odpouštět těm, které ani nenapadne se omluvit. Může to však přinést nečekaný užitek. – Anebo: když nás neuspokojuje naše práce. Taková pořád stejná, nevděčná, namáhavá. Už jsme se tolikrát pokoušeli najít v té práci zalíbení, ale nejde to. Kolem nás je třeba více lidí, které stejná práce taky nebaví, a jen tak ji odbývají. Říkáme si: kdybychom jen mohli dělat něco jiného, změnit své zaměstnání. To by bylo řešení, to by se nám ulevilo, zdá se nám. Ale třeba je zrovna pro nás Boží vůle, abychom zůstali u té práce, co děláme, a abychom ji začali dělat radikálně jinak. Abychom hledali Boží vedení při své práci, ano, třeba i docela běžnou práci abychom přijali jako Boží povolání. Podle měřítek světa se to zase zdá nesmyslné, dělat poctivě práci, kterou všichni odbývají, hledat radost v činnostech, které nikdo neocení. Může to však přinést nečekaný užitek.

Možná i my někdy uslyšíme takový příkaz: „Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu!“ Udělej to, co běžně děláš, radikálně znovu a jinak. Neboj se, že podle měřítek světa budeš směšný. Pokud je to podle Boží vůle, naše poslušnost přinese užitek.

Pane Bože, prosíme, dávej nám odvahu dělat i ty věci,
které jsou v očích světa bláznovstvím,
když poznáme, že jsou podle tvé vůle.