Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jako hořčičné zrno

Mk 4:30-32 Ježíš také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."

Přátelé v Kristu,
nedávno vyšel v mém oblíbeném časopise článek, který byl objevný a zajímavý na naprosto nečekaný způsob. Ten časopis totiž většinou píše o vzdálených exotických zemích, zvířatech, lidech a kulturách. Článek, o kterém mluvím, se však zabýval naopak tím kouskem přírody, který je nám nejbližší a pro nás nejvšednější. Popisoval, co všechno objevíme, když rozložíme obyčejný decimetr krychlový naší zeminy, půdy, po které běžně šlapeme. Jistě, je tam hlína, jsou tam kamínky, je v půdě voda, tunýlky od žížal. Ale nevěřili byste, kolik jen různých druhů hmyzu můžete v půdě najít. Prý to bylo překvapením dokonce i pro vědce, protože některé druhy malých živočichů doposud neznali, nikdo je nepopsal, nepojmenoval, nebyli pro nikoho zajímaví. A podobně to bylo s rostlinnými částmi. Kolik jen je v kousku půdy různých zetlelých zbytků, kolik různých semen, z kterých nic nevzešlo! – Je to prostě překvapení, a tím byl ten článek pro mě nesmírně poučný, kolik se v takové obyčejné hroudě zeminy najde forem života, kolik různých sil a snah se tady dere k životu, bojuje o život.

Milí přátelé, naše novoroční bohoslužby začaly v 10 hodin. Od novoročního rána uběhlo už několik hodin. A kdybychom chtěli pečlivě zkoumat, co všechno se stalo v našem srdci od té chvíle, kdy jsme dneska vstali? Kdybychom to dovedli, jsem přesvědčen, že bychom našli stejnou rozmanitost jako v tom decimetru půdy. Možná máme nějaká novoroční předsevzetí, chtěli bychom některé věci v našem životě začít jinak a nově – přáli bychom si, aby se uvolnily životní síly, které jsou jakoby zabrzděné, aby celým komplexem našeho života začala proudit nová životadárná míza – jako voda v zemině. Ale mnoho věcí v našem srdci zůstane nutně starých, jako zetlelé zbytky, jako kamínky, které se nepohnou. A nepřipomínají snad naše touhy a snahy a životní hodnoty spíše rozdílné živočichy, kteří nejsou ve vzájemném souladu, spojení stejným úsilím, ale spíše bojují o život proti sobě, jeden na úkor druhého? A myslím, že i ty prozatím nepojmenované brouky bychom v půdě našeho srdce našli, vždyť my ani o svém srdci nevíme, co všechno v něm je, co se v něm hýbe. Mnohé síly v nás samých jsou nevědomé, námi nepoznané. – Ráno vstaneme, a kolik věcí nás začne ovlivňovat: vyspali jsme se dobře nebo špatně? Zjistíme, jaké je počasí, a možná i to ovlivňuje naší náladu a naše myšlenky. Do toho brzy začnou útočit ze všech stran reklamy: třeba když si pustíte rádio, nebo z obalů různých výrobků – také to jsou síly, které vás chtějí nějak ovlivnit. A potom cestou do kostela potkáte různé lidi, nebo nepotkáte, ti se na vás usmějí nebo se vám vyhnou. A tak dále a tak různě. Z toho všeho, ze všech těchto sil a okolností vzniká v našem srdci roztodivně komplikovaný konglomerát života.

A v tuto chvíli jsme na bohoslužbách a posloucháme zvěst o království Božím. Ježíš řekl, že Boží království je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi. Snad už v tuto chvíli tušíme, jak je to Ježíšovo podobenství realistické. Je tomu totiž tak, že to, co tady dnes slyšíme, nebude samo o sobě v půdě našeho srdce větší než hořčičné semínko. A možná: kolik takových dobrých semínek už do našeho srdce padlo? Kolik kázání jsme už slyšeli, jak mnoho různých výzev a poučení? Ježíš dokonce řekne, že hořčičné semínko je nejmenší ze semen. Je takové prosté a nenápadné. Evangelium není tak halasné jako různé reklamy, které námi chtějí manipulovat. Není tak dravé jako různé plevely, například naše závislosti a předsudky, které zaplevelují náš život. Není tak okázalé jako jiné životní vzory, které nám nabízejí třeba filmy a bulvární časopisy. Evangelium jako dobrá zpráva prostě padá do našeho srdce jako malé hořčičné semínko, ano malé a nenápadné mezi všemi ostatními semeny, mezi tím vším, co by chtělo růst v našem srdci.

A potom, až odtud odejdeme, bude na nás, jestli tomuto semínku umožníme růst. Je to i na nás, nemysleme si. My se musíme přičinit o dobrý užitek Boží setby. Záleží na nás, abychom k tomuto semínku přivedli živiny, třeba tím, že se modlíme i doma, že si biblické slovo čteme i v rodině. Abychom pečovali o čistotu našeho srdce, abychom bránili různým škůdcům, kteří brání všemu zdravému, co se v nás vzmáhá k životu. Takovými škůdci jsou třeba lenivost nebo hněv nebo lhostejnost, myšlenka, že na nás jednotlivcích ve světě nezáleží. A pokud se to povede, abychom se pokoušeli dělat i to možná nejobtížnější: abychom pohnuli s tím, co je v našich srdcích jakoby neživé a životu bránící, jako vyprahlý povrch, který brání vodě vsáknout a semenům vyrašit, jako kameny, které brání tomu dobrému dobře zakořenit. Snad je to dobré přání k novému roku – ať se snažíme v našich životech umenšovat to, co je odumřelé, neživé, životu bránicí. – A zaslíbení spojené s dnešním podobenstvím je pak naprosto jedinečné. Když to dobré hořčičné semeno vyroste, přerůstá všechny byliny. Tedy i ten plevel, který se jinak v lidském životě zdá nejbujnější. Teď hořčice přerůstá ostatní byliny. A to ukazuje k tomu, že i na nás, na půdě našeho života, může být nejzřetelnější to, že jsme křesťané. Nejvýraznější bude to, co vyrostlo z malého semínka víry. Vyroste výrazný strom a větve, květy a plody. Budeme lidmi laskavými a milosrdnými, ochotnými a důvěryhodnými. – A to už ukazuje k poslední věci, kterou chci dnes říci. Když ta rostlina z podobenství dobře vyroste, vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu. To znamená, že zralá víra pobízí k společenství. Dospělá víra je taková, která nabízí společenství, úkryt a ochranu. Doroste tehdy, když se budou lidé v naší blízkosti cítit bezpečně. To je přece krásný závěr a krásný cíl. Smyslem není náš vlastní růst a naše vlastní velikost. Cílem je společenství. Kdy bude Boží království jako rozložitá koruna s mnoha větvemi, poskytující místo k spočinutí mnoha tvorům. Je to vize, který nás přitahuje. I kdyby to s námi dnes mělo být ještě tak, že začínáme od pouhého semínka a o něj máme pečovat, aby vůbec rostlo.

Pane Bože, ty pomoz naší snaze,
aby v našem srdci rostlo, co růst má.