Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Jako hořčičné zrno

Mk 4:30-32 Ježíš také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."

Přátelé v Kristu,
nedávno vyšel v mém oblíbeném časopise článek, který byl objevný a zajímavý na naprosto nečekaný způsob. Ten časopis totiž většinou píše o vzdálených exotických zemích, zvířatech, lidech a kulturách. Článek, o kterém mluvím, se však zabýval naopak tím kouskem přírody, který je nám nejbližší a pro nás nejvšednější. Popisoval, co všechno objevíme, když rozložíme obyčejný decimetr krychlový naší zeminy, půdy, po které běžně šlapeme. Jistě, je tam hlína, jsou tam kamínky, je v půdě voda, tunýlky od žížal. Ale nevěřili byste, kolik jen různých druhů hmyzu můžete v půdě najít. Prý to bylo překvapením dokonce i pro vědce, protože některé druhy malých živočichů doposud neznali, nikdo je nepopsal, nepojmenoval, nebyli pro nikoho zajímaví. A podobně to bylo s rostlinnými částmi. Kolik jen je v kousku půdy různých zetlelých zbytků, kolik různých semen, z kterých nic nevzešlo! – Je to prostě překvapení, a tím byl ten článek pro mě nesmírně poučný, kolik se v takové obyčejné hroudě zeminy najde forem života, kolik různých sil a snah se tady dere k životu, bojuje o život.

Milí přátelé, naše novoroční bohoslužby začaly v 10 hodin. Od novoročního rána uběhlo už několik hodin. A kdybychom chtěli pečlivě zkoumat, co všechno se stalo v našem srdci od té chvíle, kdy jsme dneska vstali? Kdybychom to dovedli, jsem přesvědčen, že bychom našli stejnou rozmanitost jako v tom decimetru půdy. Možná máme nějaká novoroční předsevzetí, chtěli bychom některé věci v našem životě začít jinak a nově – přáli bychom si, aby se uvolnily životní síly, které jsou jakoby zabrzděné, aby celým komplexem našeho života začala proudit nová životadárná míza – jako voda v zemině. Ale mnoho věcí v našem srdci zůstane nutně starých, jako zetlelé zbytky, jako kamínky, které se nepohnou. A nepřipomínají snad naše touhy a snahy a životní hodnoty spíše rozdílné živočichy, kteří nejsou ve vzájemném souladu, spojení stejným úsilím, ale spíše bojují o život proti sobě, jeden na úkor druhého? A myslím, že i ty prozatím nepojmenované brouky bychom v půdě našeho srdce našli, vždyť my ani o svém srdci nevíme, co všechno v něm je, co se v něm hýbe. Mnohé síly v nás samých jsou nevědomé, námi nepoznané. – Ráno vstaneme, a kolik věcí nás začne ovlivňovat: vyspali jsme se dobře nebo špatně? Zjistíme, jaké je počasí, a možná i to ovlivňuje naší náladu a naše myšlenky. Do toho brzy začnou útočit ze všech stran reklamy: třeba když si pustíte rádio, nebo z obalů různých výrobků – také to jsou síly, které vás chtějí nějak ovlivnit. A potom cestou do kostela potkáte různé lidi, nebo nepotkáte, ti se na vás usmějí nebo se vám vyhnou. A tak dále a tak různě. Z toho všeho, ze všech těchto sil a okolností vzniká v našem srdci roztodivně komplikovaný konglomerát života.

A v tuto chvíli jsme na bohoslužbách a posloucháme zvěst o království Božím. Ježíš řekl, že Boží království je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi. Snad už v tuto chvíli tušíme, jak je to Ježíšovo podobenství realistické. Je tomu totiž tak, že to, co tady dnes slyšíme, nebude samo o sobě v půdě našeho srdce větší než hořčičné semínko. A možná: kolik takových dobrých semínek už do našeho srdce padlo? Kolik kázání jsme už slyšeli, jak mnoho různých výzev a poučení? Ježíš dokonce řekne, že hořčičné semínko je nejmenší ze semen. Je takové prosté a nenápadné. Evangelium není tak halasné jako různé reklamy, které námi chtějí manipulovat. Není tak dravé jako různé plevely, například naše závislosti a předsudky, které zaplevelují náš život. Není tak okázalé jako jiné životní vzory, které nám nabízejí třeba filmy a bulvární časopisy. Evangelium jako dobrá zpráva prostě padá do našeho srdce jako malé hořčičné semínko, ano malé a nenápadné mezi všemi ostatními semeny, mezi tím vším, co by chtělo růst v našem srdci.

A potom, až odtud odejdeme, bude na nás, jestli tomuto semínku umožníme růst. Je to i na nás, nemysleme si. My se musíme přičinit o dobrý užitek Boží setby. Záleží na nás, abychom k tomuto semínku přivedli živiny, třeba tím, že se modlíme i doma, že si biblické slovo čteme i v rodině. Abychom pečovali o čistotu našeho srdce, abychom bránili různým škůdcům, kteří brání všemu zdravému, co se v nás vzmáhá k životu. Takovými škůdci jsou třeba lenivost nebo hněv nebo lhostejnost, myšlenka, že na nás jednotlivcích ve světě nezáleží. A pokud se to povede, abychom se pokoušeli dělat i to možná nejobtížnější: abychom pohnuli s tím, co je v našich srdcích jakoby neživé a životu bránící, jako vyprahlý povrch, který brání vodě vsáknout a semenům vyrašit, jako kameny, které brání tomu dobrému dobře zakořenit. Snad je to dobré přání k novému roku – ať se snažíme v našich životech umenšovat to, co je odumřelé, neživé, životu bránicí. – A zaslíbení spojené s dnešním podobenstvím je pak naprosto jedinečné. Když to dobré hořčičné semeno vyroste, přerůstá všechny byliny. Tedy i ten plevel, který se jinak v lidském životě zdá nejbujnější. Teď hořčice přerůstá ostatní byliny. A to ukazuje k tomu, že i na nás, na půdě našeho života, může být nejzřetelnější to, že jsme křesťané. Nejvýraznější bude to, co vyrostlo z malého semínka víry. Vyroste výrazný strom a větve, květy a plody. Budeme lidmi laskavými a milosrdnými, ochotnými a důvěryhodnými. – A to už ukazuje k poslední věci, kterou chci dnes říci. Když ta rostlina z podobenství dobře vyroste, vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu. To znamená, že zralá víra pobízí k společenství. Dospělá víra je taková, která nabízí společenství, úkryt a ochranu. Doroste tehdy, když se budou lidé v naší blízkosti cítit bezpečně. To je přece krásný závěr a krásný cíl. Smyslem není náš vlastní růst a naše vlastní velikost. Cílem je společenství. Kdy bude Boží království jako rozložitá koruna s mnoha větvemi, poskytující místo k spočinutí mnoha tvorům. Je to vize, který nás přitahuje. I kdyby to s námi dnes mělo být ještě tak, že začínáme od pouhého semínka a o něj máme pečovat, aby vůbec rostlo.

Pane Bože, ty pomoz naší snaze,
aby v našem srdci rostlo, co růst má.