Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

I vstala a obsluhovala ho

Mt 8,14-15 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

Ž 32,1-2; 1Kr 17,7-16; Žd 13,1-6

Přátelé v Kristu,
četli jsme posledně příběh o uzdravení setníkova sluhy. To se stalo, když Ježíš přišel do města Kafarnaum. Tehdy k němu přistoupil pohanský důstojník a prosil ho o uzdravení svého sluhy. Ježíš se rozhodl, že se setníkem půjde a sluhu uzdraví. Tehdy ovšem setník odpověděl: „Pane Ježíši, nejsem hoden, abys vstoupil do mého domu. Ale stačí jen slovo a můj sluha bude uzdraven.“ Ten setník si byl vědom své nehodnosti tváři v tvář Ježíši, a spolu s tím vyslovil i svou víru v jeho moc. – Onen předchozí příběh byl zcela jiný než ten dnešní. Ježíš je stále v Kafarnaum, a vstupuje do domu svého učedníka Petra. Vstupuje tam samozřejmě, Petr neříká, že je nehodný, aby Ježíše do svého domu přijal. On je přece Žid, Ježíšův souvěrec, on je přece něco jiného než ten pohanský voják. Jeho víra je tak nějak samozřejmá, ani se tady o ní nemluví. Ježíš uzdraví jeho tchýni, ale sám od sebe. Petr o to ani nežádal, svou víru v Ježíšovu moc nijak neprojevil. Proto se mi nejdříve zdá, že je tenhle příběh jaksi slabší než ten o pohanském setníkovi. Sice se tady jaksi samozřejměji předpokládá ovzduší víry, jsme mezi Židy, ale na druhou stranu tady chybí Petrovo osobní nasazení, aby o uzdravení požádal, a chybí tady vyznání víry, že je toho Ježíš schopen.

A když se podíváme ještě důkladněji, zjistíme, že tu o Petrovi není vůbec žádná zmínka. To rozhodující se stane jen mezi Ježíšem a Petrovou tchýní. A vše je tu zapsáno velmi stručně. Takže pomůže, abychom si situaci v tom domě dovedli představit lépe, když k nemnoha dnešním slovům přidáme to, co víme z jiných míst evangelia. – Nacházíme se nyní v domě Petrovy tchýně. Petr sám ovšem z Kafarnaum nepochází, přišel z jiného města, z Bethsaidy (J 1,44). Přiženil se do Kafarnaum do domu své ženy, a co je zajímavé, přistěhoval se sem i se svým bratrem Ondřejem. A Petrova tchýně je do svého domu přijala. To tedy musela být žena – pohostinná, obětavá a silná. A Petr s Ondřejem tady bydlí, přestože dokonce zanechali své rybářské práce (Mt 4,20), když je Ježíš povolal do služby. Petrova tchýně asi měla pro toto všechno pochopení. A teď do jejího domu přichází i sám Ježíš, tedy onen muž, který, dalo by se to tak vidět, odvedl Petra a Ondřeje od poctivé práce. Je však do tohoto domu pozván a přijat. Největší starostí Petrovy tchýně přitom je, zdá se, aby jej mohla obsloužit. To tedy musela být žena. – A tak je toto vše, co tady rozvadím, přece jen jakýmsi svědectvím o víře, která v tomto domě vládla. O víře, která se projevuje jako pohostinnost, přátelskost, otevřenost novým věcem. I věcem duchovním: ta tchýně tolerovala, že Petr s Ondřejem teď následují Ježíše. Taková víra je myslím v mnoha evangelických domácnostech, a je cenná. Ale znovu opakuji: je škoda, když se takové víře chybí výslovné vyznání víry, když se v domácnosti o víře nemluví, když je Ježíš brán jako jakýsi rodinný přítel a nic víc.

A přece je i v tomto domě Petrovy tchýně Ježíš nakonec více než rodinný přítel. Aniž o to nebyl požádán, i zde se projeví jako mocný Pán. Ukáže se nám to, když těch několik slov rozebereme pozorněji. A uvedu hned 4 věci. Přitom, a to je zvláštní, žádná z těch čtyřech věcí není nijak okázalá, vypadají velmi skromně a docela prostě. U každé z nich můžete přemýšlet, zda skutečně je nějak mimořádná, nebo je jen obyčejná. Rozehrávají se tady jen takové malé náznaky, a není jisté, co z nich vzejde. Myslím, že podobně Ježíš působí i v našem životě. Často jsou to jen drobné popudy, a záleží na nás, jestli si jich vůbec všimneme, a zda je vezmeme jako něco běžného, nebo mimořádného. - Tak tedy zaprvé: Ježíš se dotýká ruky té ženy. Vstoupil do domu, kde je poprvé, a nikým nežádán si hned všimne té, která tu leží nemocná. A pozná také, že tato žena se trápí nad tím, že ho nemůže svýma rukama obsloužit. A tak se svou rukou její ruky dotkne. Má vnímavost pro konkrétní nouzi té ženy. Je to obyčejné nebo je to mimořádné? Můžete rozhodnout sami. - Zadruhé: když se Ježíš dotkl ženiny ruky, opustila ji horečka. Ve srovnání s jinými zázraky uzdravení, které Ježíš vykonal, se tenhle zdá obyčejný. Jde tady jen o horečku – co je to proti uzdravení například chromých nebo slepých? Tenhle zázrak by někomu ani nestal za řeč. A přesto si ho můžeme všimnout, protože pouhá horečka stačila, aby v tuto chvíli tu ženu ničila a umrtvovala. A Ježíš měl moc z ní ducha horečky vyhnat. - Zatřetí: když tu ženu opustila horečka, ona mohla vstát. Prostě vstala z postele. Ale my všichni víme, co to znamená, když po nemoci můžeme zase stát z postele. A to sloveso, které je zde použito, je stejné, které o Ježíši později řekne, že on vstal z mrtvých. Ta žena doposud podléhala duchu nemoci a teď vstává. - Začtvrté: když ta žena vstala, obsluhovala Ježíše. A zase, vypadá to nejdříve docela obyčejně. Však známe ty pracovité ženy, hospodyně, které to dělají jako samozřejmost. V dnešním příběhu je to však vyústění nápadné: Ježíš nejprve posloužil té ženě, a ona teď může posloužit jemu. On se dotkl její ruky, a ta ho teď může svýma rukama obsloužit. Ona nejdříve potřebovala Ježíše a teď je potřebná pro něj. – Co bylo s tou ženou dále. Proměnily se ty drobné podněty v silnou víru, proměnily ji ve služebnici a následovníci Ježíše? Nevíme, už o ni jinde v Bibli nečteme. A pokud se takto, jemnými doteky, projevuje Ježíš také v našem životě, co to s námi dělá? Nepřehlížíme to? Posiluje nás to ve víře? Posiluje nás to ke službě? – O Petrově tchýni už nikdy jinde v Bibli nečteme. Ale našli bychom v Novém zákoně ještě jednu drobnou zmínku o Petrově ženě. Tedy o dceři této dnes uzdravené ženy. Dočetli bychom se, že Petrova žena s ním jde na misijní cestu (1K 9,5). Petr je apoštolem a misionářem, jeho žena asi nedělá nic více, než že se o něj na cestách stará, že mu takto pomáhá. Sama sice nekáže, a přesto je misionářka. Je užitečná pro Ježíše a jeho dílo v našem světě. – Určitě to tak bylo i s Petrovou tchýní, byť o tom čteme jen v příběhu velmi krátkém. A je dobré, když se i naše obyčejná práce stane službou pro Ježíše. Třeba tím, že pomáháme v církvi. Nebo o Ježíši svědčíme svou službou druhým. Prostě: když bude mít naše práce smysl z pohledu věčnosti.

Pane Ježíši,
ty znáš osobní nouzi každého z nás.
Ty nás můžeš postavit na nohy.
Chceme se znovu ubezpečit, kde je naše místo ve službě tobě, prosíme, pomoz nám.