Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Izákovy příběhy 8

Gn 26,1-11 Já budu s tebou

1 V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi. 2 Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: "Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu. 3 Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi: 4 »Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.« 5 To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony." 6 Izák se tedy usadil v Geraru. 7 Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. 8 Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou. 9 Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: "To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?" Izák odvětil: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život." 10 Abímelek pravil: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!" 11 Proto abímelek přikázal všemu lidu: "Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen."

Ž 73,21-26; L 22,28-34; 2Tim 2,11-13

Přátelé v Kristu,
řeknu to rovnou: v tomto příběhu není o Izákovi řečeno nic pěkného. Vůbec nic pěkného. Jen to, že mu Hospodin žehná, že je s ním, že ho vodí. To Hospodin je s ním ve vší jeho špatnosti. Ale Izák je tady vykreslen jako ustrašený, sobecký člověk. Kdybychom dnes viděli nějakého člověka takhle jednat, oprávněně bychom si řekli: je to vůbec věřící člověk? Copak věřící člověk takto jedná? Ale v Bibli takové příběhy prostě jsou. Víra není totéž co morálka, a ať se nám to líbí nebo nelíbí, u mnoha nemravných lidí je někde v hloubi srdce jejich víra. A proč se takový Izákův příběh dostal i do Bible, a proč ho nazýváme svým praotcem? Možná je pro nás užitečné vzpomenout si na takový příběh v těch okamžicích, když se někdy až podivíme, kolik špatných věcí jsme udělali. Když se nad sebou třeba i zhrozíme. Abychom si zároveň mohli uvědomit, že tím dobrým při nás je Boží milost. Nic víc, nic v nás, žádná naše ušlechtilost nás nedrží při životě – jen z milosti Boží jsem co jsem. Já hříšník a Boží milost nade mnou. Je v tom stálá polarita a napětí. A tohle žádné jiné náboženství nemá, takový ostrý protiklad mezi hříchem a milostí, mezi všeobecností hříchu a všeobjímavosti Boží milosti. Tohle najdete jenom v Bibli. A z poznání toho, jak veliká je Boží milost, dokonce u křesťanů vyplývá odvaha k ještě hlubšímu rozpoznání naší hříšnosti. Až když jsme zastřešeni Boží milostí, dovedeme pravdivě nahlédnout, jak ubozí a slabí jsme. Ale Bůh nás ještě snáší, a tak to se sebou máme vydržet i my sami.
A tak pojďme k Izákovi. V té zemi, kde pobýval, nastal hlad. Byla neúroda a byl nedostatek jídla. Proto Izák na Boží pokyn sestupuje do města Geraru. Sestupuje se svou ženou, ale před obyvateli té země skrývá, že je to jeho žena, aby ho nezabili a jeho manželku si nepřivlastnili. Podobný příběh o útěku před hladomorem, dokonce i se zápletkou o zapírání manželky, můžeme číst v Bibli už o Abrahamovi. Je to stejný příběh, jen omylem opsaný znovu s přejmenovanými postavami, jak řeknou někteří badatelé? A nemůže tomu být spíše tak, že tady Izák prostě opakuje hřích svého otce? To se přece stává, že děti často mají stejné slabosti jako jejich rodiče, a někdy opakují jejich poklesky s až nápadnou podobností. Syn jde ve šlépějích svého otce, to platí i v tom negativním. Může se to opakovat po řadu generací, dokud nedojde k nějakému vysvobození z takového řetězení hříchu. – Tady je napsáno, že Izák zapřel Rebeku jako svou manželku, protože se bál o svůj život. Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu. A když vládce té země náhodou vidí, jak se Izák s Rebekou laská, a pozná, že to nemůže být jeho sestra, že to určitě je jeho žena, tak se Izák omlouvá: "Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život." Izák se bojí o svůj život, a proto raději ohrozí Rebeku. Vydal ji napospas svádění mužů a kdo ví i čemu horšímu. A ještě poví: Bál jsem se, abych kvůli ní nepřišel o život. On se za ni nepostaví, nebrání ji, není ji oporou. Že by on kvůli ni nasadil svůj život, to ho ani nenapadne. Je ochoten ji obětovat, aby uchoval svůj vlastní život. Slaboch Izák. Zbabělec Izák.
A teď abímelek na Izákovu lež přijde. Všechno se provalí. A abímelek se až zděsí. V jeho slovech můžeme slyšet nevěřící úžas, když mluví s Izákem: "Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!" Jak jsi vůbec mohl něco takového udělat? Abímelek poměřuje Izákovo jednání pravidly obecné morálky. Izák lhal, to je všem jasné, a hrozilo, že tím umožní hřích ještě mnohem větší. Vždyť se mohlo stát, že se někdo z obyvatel země s Rebekou vyspí, v přesvědčení, že je ženou svobodnou, a to už by ovšem bylo cizoložství, vždyť je Izákovou manželkou. Izáku, cos nám to učinil? Málem jsi nás uvrhl do nevědomé viny. Abimelek, pohan, pelištejský král, zná pojem provinění, a úplně se děsí toho, že by se někdo mohl takto hrozně a při tom nevědomky provinit. Abímelek tady stojí morálně nad Izákem. Tomu jako by vůbec nedocházelo, co udělal. Jednal ze strachu, šlo mu jen o vlastní přežití. Morálku jako by ze svého rozhodování úplně škrtnul. Provinil se proti víře, když přestal spoléhat na Boží péči a ze strachu se uchýlil ke lži. Provinil se proti manželské lásce, když zapřel svou ženu a uvedl ji do nebezpečí. Provinil se proti lásce blíženecké, když své hostitele uvedl do nebezpečí velkého provinění.
Hospodin mu na začátku dnešního příběhu řekl, že je s ním. Izák však žil a jednal, jako by Boha nebylo. Bůh byl s ním, zůstal mu věrný. Ale Izák byl Bohu nevěrný, jako by o něm vůbec nevěděl, vůbec s ním nepočítal. - Jsou asi i v našem životě doby naší nevěry. Jsou v našem životě doby, kdy úplně selháváme. Bůh však je s námi i v takových chvílích svou milostí. Není to podmíněno naší vírou ani dobrým jednáním. Bůh je s námi. I Izák, který slyšel přímý Boží hlas, brzy pozapomněl na to, že mu Bůh zaslíbil své provázení. Bál se o svůj život a nechal se strachem ovládat. V příštím příběhu přesto uslyší opět: „Neboj se, jsem s tebou.“ (v. 26)
Podobně to zaslibuje i nám křesťanům Ježíš, ve slovech, kterými končí evangelium Matoušovo (28,20): „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Známe to slovo, víme, že ho Ježíš říká, ale možná nám připadá obyčejné. Co s ním máme dělat? Ať je pro nás takové slovo potěšením do chvil, kdy na Boha zapomínáme. Ať si vzpomeneme na toto zaslíbení Ježíšovy přítomnosti. „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." To říká prosím ten, který na svém těle zažil každé pokušení a poznal lidský hřích. Ví o lidské zvrácenosti a stalém sklonu lidského srdce ke zradě. Snadno se může stát, že i takové zaslíbení vezmeme povrchně, nevážně. A přesto ho Ježíš říká, s nadějí, že se už konečně budeme učit na Boha spoléhat a s ním ve svých životech počítat.