Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Abrahamovy příběhy 12

Gn 19,1-11 Vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře (zčásti volně podle M. Prudkého)
1 I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi 2 a řekl: "Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství." 3 On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. 4 Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. 5 Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!" 6 Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. 7 Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. 8 Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší." 9 Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. 10 Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. 11 Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.

Přátelé v Kristu,
do lidové slovesnosti vstoupil dnešní oddíl především úslovím „sodoma-gomora“. Myslím, že ho není třeba vykládat. Je to výraz odsudku a pohoršení nad něčím, co je morálně zlé, co sice patří k lidským potěšením, ale nakonec vede k destrukci, do zkázy.
Poslové Boží přicházejí do Sodomy a v městské bráně sedí Lot. Lot je Abrahamův synovec, patří tedy do rodiny velkého praotce, otce víry. Lot sedí v bráně, a to napovídá, že už je tady v Sodomě doma, v branách totiž sedávali stařešinové místních rodů, taky městská rada a soudy. Lot už tedy taky je „mužem sodomským“. Když se před ním objeví Boží poslové, zachová se Lot podobně jako jeho strýc Abraham, kterého stejní poslové navštívili před několika hodinami. Povstal jim vstříc, sklonil tvář k zemi a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka.“ Tak to jsou, prosím, body pro Lota. On není takový mizera, jak by napovídalo jeho sodomské občanství. Pohostinnost je i v tomto oddíle velmi důležitou hodnotou, pohostinnost a spravedlnost tady velmi úzce souvisí. A poslové, třebaže chtěli přenocovat na prostranství u brány, jak bylo u pocestných obvyklé, Lotovu nadstandardní nabídku přijímají. Uchylují se do bezpečí Lotova domu. Ten jim nachystal hostinu, dal napéci nekvašené chleby, oni se najedli a chystali se ulehnout. V domě je klid, pohoda a pohostinnost. Ale právě tím vším se ještě stupňuje napětí příběhu a připravuje se ostrý kontrast pro zápletku. Protože my už pomalu slyšíme, co se děje za dveřmi.
Dříve než ulehli, mužové tohoto města, muži sodomští obklíčili dům. Všechen lid sodomský, do jednoho ­– to vypravěč zdůrazňuje. Není to žádná banda chuligánů. (A pro nás je to první příznak, že to není jen nějaká čtyřprocentní menšina. Tradiční pochopení tohoto oddílu je totiž takové, že totiž hřích sodomských spočíval v homosexualitě. Je to však jen tradovaný omyl.) Zde se říká, že se shromáždil všechen lid sodomský. A cože tady chtějí? Říkají Lotovi: Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali. „Abychom je poznali..“ – snad toto slovo zavdalo největší podnět k tomu, že se tento příběh čte jako odsouzení homosexuálů. Ta vazba: „poznat někoho“ má totiž sexuální souvislosti. Sloveso „poznat“ se totiž v Bibli na řadě míst používá pro tu chvíli, kdy vzájemné poznání, hluboké vzájemné zakoušení muže a ženy vrcholí v jejich tělesném splynutí. Tak se to v Bibli říká hned na začátku příběhu člověka: I poznal Adam Evu, ženu svou; i otěhotněla…a porodila Kaina. V našem dnešním příběhu vykřikují muži sodomští, že chtějí poznat ty dva muže. Co s nimi chtějí dělat? Taky tady jde o poznání tělesné, o poznání, kdy jde tělo na tělo, ale bohužel, tady nemá jít o milování, o sdílení v lásce. Ti muži sodomští touží po násilí. Oni chtějí nově příchozí napadnout v agresi. To je přímo perverze poznání, kdy do někoho jiného tluču, jakoby vůbec nebyl člověkem. Násilí, to je láska naruby.
Myslím, že je užitečné z kazatelny mluvit i o tématu homosexuality. Společnost i církev si dnes znovu promýšlí svůj vztah k homosexuálům, a například pojem registrovaného partnerství je jedním z evergreenů i šiboletů české politiky. A dnešní text je jedním z těch biblických, kterými se ohánějí mnozí odpůrci homosexuality: „vždyť Bůh sám přece homosexualitu v Sodomě tak tvrdě odsoudil a potrestal“. Ale je to s velkou pravděpodobností jen předsudek, byť je zažrán hluboce i v naší mluvě, vždyť odtud povstal i sám termín „sodomie“. – Pokud budeme číst bezpředsudečně a pozorně, zjistíme, že v tomto textu je kapánek o něco jiného než o odsouzení homosexuálního jednání. Vypravěč mluví o násilí. Sodomští muži se chtějí vybít v agresi. Je možné, že součástí takových zvráceností bylo i homosexuální zneužití obětí. Známe to také dneska, z mnoha rizikových oblastí, například z věznic, že homosexuální zneužití oběti k tomu nejhrubšímu chování často patří, když násilník chce svou oběť co nejvíce ponížit. Je proto dokonce pravděpodobné, že k sodomským zvrácenostem patřilo také homosexuální násilí, ale právě jako část širšího sklonu k násilí. Slyšeli jsme v posledním kázání, že k Hospodinu doléhal křik ze Sodomy, a že takto Bible mluvívá o křiku prolité krve. Sodomští byli rabiáti, násilníci nehrubšího zrna. Ne „gayové“, i podle běžného povědomí lidé něžní a milí, ale výslovně „muži zlí“. Bylo by snadnější zůstat u toho, že hříchem sodomských byla homosexualita, pak by však to pro většinu z nás nebyl příběh, který by se nás týkal, dokonce bychom mohli lépe pochopit, proč ho pisatel dotahuje až k líčení ohně a síry, jak dopadají na město. Mohli bychom krutý závěr číst s jakýmsi uspokojením. Mluví-li však tento text proti násilí obecně, pak je to příběh o „nás“, protože sklon k násilí v sobě skrýváme všichni.
Sodomští zle dorážejí na Lotův dům, a azyl pocestných je jim pro smích. Napadají jedno z nejrespektovanějších práv orientální kultury. V jejich obci se člověk práva a spravedlnosti nedovolá. To je „sodoma-gomora“. A Lot se pokouší svých hostů zastat. Sám vyšel ven a riskantně zkoušel vyjednávat, nasadil pro své hosty kůži. On nezůstal spravedlivý skrytý za dveřmi, on se za spravedlnost nasadil, věděl, že spravedlnost potřebuje naše konání, nejen sezení v koutku, ať to dopadne jak to dopadne. – A když Lot viděl, že své sodomské „bratry“ od násilí neodradí, nabízí jim své dvě dcery. To je ovšem další hrubý moment dnešního příběhu. My dnes, kteří žijeme v jiné době a v jiné kultuře, se asi jen otřepeme nad tím Lotovým nápadem. On tu chce vydat své dcery všanc těm násilníkům. Je to pro nás těžko pochopitelné, ale když už se snažíme Bibli vykládat poctivě, tak to nepřeskočme, a snažme se Lotovi porozumět: v jeho době byla povinnost pohostinství jednou z nejdůležitějších, v době, kdy pořádek nehlídá žádná policie. Pán domu musí udělat vše pro to, aby bezpečí jeho hosta nebylo ohroženo. Příchozí je v cizím městě velmi bezbranný, a proto se mu má dostat výsadní ochrany. Divné, ale Lot se snaží být i takto spravedlivý. A osvědčuje se. - K logice našeho příběhu ovšem patří, že to stejně nijak nepomůže. Sodomští násilníci se nedají zastavit, nikým ani ničím. Hrozící katastrofa se nedá zastavit jinak, než zásahem Hospodina samého. Ten je zde ztělesňován svými posly. Oni tedy vtáhnou Lota do domu, pevně zavřou dveře a násilníky ranní slepotou. Budoucnost Sodomy je zpečetěna. Bůh „poznal“ (18,21) muže sodomské.
Lot je tuhle chvíli chráněn pevně zaryglovanými dveřmi. Ukryl se před zlem. A tady je náš osud podobný Lotovu. Pokud žil on ve městě plném hříchu, míváme i my stejný pocit nebo dokonce stejné zkušenosti s násilníky jako on. Lot se od sodomských snad přece jen mírně odlišoval, vzpomeňme například na jeho pohostinnost – snad se i my podobně chceme nějak kladně odlišovat od svého okolí. Lot se dovedl v konkrétní vypjaté situaci zasadit o spravedlnost – představme si jej, jak stojí venku přede dveřmi svého domu, tváří v tvář násilníkům – snad i my dovedeme někdy projevit takovou odvahu a nasazení. Lot je ochoten obětovat i něco z toho, co je mu nejbližší, a myslím teď v dobrém na to, jak riskoval své dcery. Ale k ničemu to nebylo, zlo kolem něj bylo slepé a bezohledné, a on už si s ním nedovedl nijak poradit, jen před ním utéct. - Tak, v podobné situaci, se zaryglovali i Ježíšovi učedníci v Jeruzalémě po Velkém pátku, dni ukřižování, „ze strachu před židy“. Jen jeden si pak dovede s těmi zavřenými dveřmi poradit – Ježíš Kristus. K učedníkům přišel skrz zavřené dveře. Pro něj jako pro vítěze nad strachem a smrtí už zavřené dveře nic neznamenají. On prve sám sebe vydal do rukou násilníků, jedinečně, protože v poslušnosti Boží. A on teď jako Vzkříšený má pochopení pro slabost svých druhů. Nepřichází je pokárat, nýbrž posílit. Volá je na cestu následování a ví, že toho nejsou schopni z vlastní síly. Proto jim dává Ducha svatého. Ví, že jim nohy svazuje strach z různých podob zla ve světě, říká však „pokoj vám“.
A tak volá i nás, abychom měli odvahu své zavřené dveře otvírat, a něco s tím zlem ve světě dělat, aspoň trochu mu bránit, hledat spravedlnost a lásku. Volá nás na cestu. Ta není ani pro křesťany jednoduchá, naopak, zla je ve světě mnoho, mnohdy nám až zatrne, když slyšíme zprávy nebo i třeba když jen jedeme tramvají, ale přesto: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“