Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Nejhorší zážitek z pohřbu?

Asi tento, a snad už jako nejhorší zůstane. Bylo to totiž asi pět minut, které se natahovaly jako věčnost. Šlo o obřad ve vítkovické obřadní síni, odkud pak funebrácké auto mělo rakev odvézt jen asi 100 metrů k hrobu. Pohřebáci vynesli rakev z obřadní síně do auta, a teď měli jet. Jenže nemohli najít klíče, aby nastartovali. My jsem s pozůstalými stáli seřazení za autem. Oni nejprve prohledávali své kapsy, pak se začali nejprve šeptem, pak stále hlasitěji dohadovat, kde klíče asi nechali. Nadávali si a obviňovali se navzájem. Dělal jsem to jediné, co jsem mohl. Klidně jsem stál za autem, aby nervozita nepronikla mezi pozůstalé. A tak jsme pár minut všichni pozorovali tu směšně-trapnou scénu. Až pak se jeden z nich vrátil z kanceláře, kde klíče našel na stole. A mohli jsme pokračovat.