Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

125. Vězni jsou převáženi fialovým autobusem. Neboť fialová je barva pokání. Středověk neskončil...

124. Kapr je náš beránek

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

L 6,39-42 Nejprve vyjmi trám ze svého oka


Ježíš jim řekl také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Přátelé v Kristu,
máme tady dnes hned tři krátké výpovědi o vidění a slepotě. Všechny jsou pěkně „šťavnaté“. - První mluví o dvou slepých, kteří spolu spadnou do jámy. - Druhá o žákovi, který se povyšuje nad svého učitele. - A ta třetí, která je nejvíce rozvedená, vypráví o někom, kdo má v oku trám, a pozoruje někoho jiného, kdo má v oku třísku. Člověka ty představy až zabolí - a zároveň by se jim chtěl smát. 

Teď svou představivost ovšem ztlumíme a zkusíme přemýšlet, proč Ježíš používá slova tak masivní. Začněme u té výpovědi třetí, která je nejvíce rozvinutá. Materiál z jejího pochopení pak použijeme i k výkladu vět, které předcházejí. Tak tedy, máme tady dnes podobenství o třísce a trámu. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jistěže tu Ježíš mluví obrazně, nejde o skutečný dřevěný trám a třísku. Ale právě pro tu názornost tomu hned nějak rozumíme. Někdy můžeme mít v oku něco jako trám. Něco, co nám brání vidět pravdivě. A přesto ten svůj vlastní trám ani nevidíme. Souvisí to s tím, že své oko vůbec nevidíme. Vidíme všechno skrz oko, ale na své oko samotné se podívat nemůžeme (jen s pomocí zrcadla, ale to je jiný případ). Všechno může být v zorném poli našeho oka, jen oko samotné ne. - Oproti tomu, kdyby měl někdo druhý v oku třísku, všimneme si toho hned, jen co se na něj podíváme. Jak říkáme: když se mu podíváme z očí do očí. – Tak tedy: trám a tříska. Chápeme, že jsou tady obrazem nějakých vad, které člověk má. A je směšné, že svou vlastní vadu někdy nevidíme, i kdyby byla sebevětší. Zatímco na jiném člověku si všimneme leckteré i malé vady. Ježíš řekne, že je to pokrytectví: když si více všímáme nedostatků cizích než svých. – Vlastně tady Ježíš názorně popisuje proces, který se v psychologii nazývá projekce. My často nejme schopni vidět své vady. Zato nám hodně vadí, když obdobné vady vidíme na někom druhém. Vady podobné těm našim jsou pro nás na druhém člověku nejnápadnější – jako jsou si podobné tříska a trám, obojí ze dřeva, tříska je vlastně malý trám, trám velká tříska. Naše já se brání tomu, aby si muselo přiznat, že má nějaké nedostatky. Proto tyto nedostatky připisujeme jiným osobám. Promítáme je na ně jako na projekční plátno. Například člověk, který je drzý a vulgární, brání se tím, že z hrubosti často obviňuje všechny kolem. Nebo: nějaký skrblík je velmi citlivý na sebemenší projevy lakomství u druhých lidí. Je schopen zahlédnout i třísku u někoho jiného. Třebaže ve svém oku má trám a sebe dobře nevidí. – A teď, protože jsme v křesťanském společenství, a Ježíš své slovo také do církve mluví, my máme často snahu nedostatky druhých napravovat. ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ Ale jaképak to může být napravování, pokud máme ve vlastním oku trám? Pokud ty druhé vlastně vůbec správně nevidíme? Pokud má náš zrak tak závažnou vadu? Hleď si nejdříve svého. Snaž se nejprve poznat sám sebe. Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

 
Už tomu trochu rozumíme? Zkusme si teď to částečné poznání o vadě zraku vyzkoušet na dvou konkrétnějších případech, které tady Ježíš zmiňuje. Nejprve ten o žáku a učiteli. Ježíš řekne krátce: žák není nad učitele. A taky toto by se mohlo zdát hned jasné. Vždyť učitel je ten, kdo má více zkušeností, a v nich vzdělává svého žáka, který jich má prozatím méně. Jak by si mohl žák myslet, že je chytřejší nebo dokonce moudřejší než jeho učitel? A proč se to tedy tak často děje, že si žáci právě toto myslí, nejenom v dnešní době, ale bývalo tomu tak zřejmě už i v době Ježíšově? Protože ten, kdo začíná něco poznávat, si často myslí, že on vidí vše lépe, ostřeji. Hlavně nedostatky poznávaného že vidí lépe. Je to typický fanatismus mladých a začátečníků. Patří k němu černobílé myšlení, ostré rozlišování mezi dobrem a zlem, mezi těmi správnými a těmi špatnými. - Pomysleme teď například na ty mladé lidi, kteří kritizuji církev. Proč to dělají? Proč to každá mladá generace znovu dělá? Snad jim o církev opravdu jde, na jejím stavu jim záleží. A oni si řeknou: vždyť církev chce učit pravdě, mluví o svatých věcech. Tak proč není sama církev jen pravdomluvná? Proč jsou křesťané tak nesvatí? Myslím, že právě ideální představa, jakou mají začátečníci o církvi, jejich touha po dokonalosti je jím takovým trámem v oku. A oni se diví nad námi, kteří jsme v církvi už déle: „Vy ty nedostatky fakt nevidíte?“  Je možné, že máme i my v oku přinejmenším třísku, a že některé špatnosti na církvi už nechceme nebo nejsme schopni vidět. Zvykli jsme si na ně. Jak se tady má zachovat ten, kdo někoho jiného vede po cestě víry? Takový člověk, pokud je moudrý, tak nedostatky nezakrývá, ale učí svého žáky rozlišovat pečlivě a poctivě, a vede je také k poznání, že dokonalost tady na světě ještě ani být nemůže. 

Ale možná je to s námi přece jen horší. Konečně dospíváme k tomu, čím Ježíš dnes vlastně začal. Mohlo by se stát, že jsme všichni slepí. Že slepí vedou slepé. Že máme v očích pořádné trámy. Že nevidíme druhé správně. Že nevidíme stav své víry správně. Že nevidíme stav církve správně. Že možná zveličujeme hlouposti a nevidíme věci podstatné. Možná nemáme ve svých očích jen třísky – to by asi přiznal každý z nás, že naše nahlížení na svět je nějak deformované. Je však možné, že máme v očích přímo trámy? Může se stát. - Napadají mě tady příklady z evangelia, jak třeba všichni Ježíšovi učedníci viděli špatně: například, když se holedbali, že nikdo z nich Ježíše neopustí. Nebo když se přeli, kdo z nich bude největší v Božím království, hádali se ve chvíli, kdy Ježíše už čekalo ukřižování. - I kdyby to tak dnes bylo s námi, že my všichni se mýlíme, i pak by ovšem platilo pořád to stejné: poznávání pravdy máme začínat každý sám u sebe. Dříve než začneme napomínat ty druhé, že oni se na věci dívají špatně. Se správným poznáním máme začínat každý sám u sebe. A jestli si myslíme, že se ti druzí mýlí taky? Pak máme jejich slabosti vzít na sebe. Dříve než je začneme napravovat, máme je chápat a snášet. „Chápat“ a „snášet“. Jedni druhých břemena neste. Jako vzal Ježíš na sebe hříchy a selhání nás všech.