Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"

L 19,1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. 2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; 3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. 4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. 5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." 6 On rychle slezl a s radostí jej přijal. 7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" 8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." 9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. 10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Přátelé v Kristu,
Zacheus byl vrchní celník a velký boháč. Kdyby se takový dnes vyskytl někde venku, na cestě, mezi běžnými lidmi, skončil by stejně jako tehdy, v době Ježíšově? Tehdy si ten zástup Zachea nevšímal. Otočili se k němu zády, vytěsnili ho, protože svou pozornost věnovali jenom tomu, že tudy měl projít Ježíš. - Představuji si Zachea, jak tam trochu trapně poskakuje za špalírem těch, kdo čekají, až Ježíš přijde. Zacheus se snaží procpat mezi lidmi a aspoň skulinku si vydobýt, ale nic. Je malý postavou a lidé na něj kašlou. Šuškají si jenom o Ježíši, a těší se, že ho uvidí. – To dneska, kdyby se takový Zacheus v zástupu běžných lidí vyskytl, myslím si, že by mu věnovali větší pozornost. Hele, podívejte se, to je ten boháč Zacheus. Celebrita. Velký boháč. My víme, že je to vyděrač a tak trochu mafián. Ale když už přišel mezi nás, běžné lidi, tak si ho prohlídneme, aspoň se vrtneme v jeho blízkosti. Zajímá nás, jak je oblečený, vyfotíme si ho, nebo sebereme odvahu a zeptáme se ho, jestli by nepřispěl na naší nadaci.

V našem příběhu z evangelia si lidé Zachea nevšímali. Hvězdou a slavnou osobností pro ně byl Ježíš. Už o Ježíši leccos slyšeli, jeho pověst ho předcházela, a lidé v Jerichu se na něj těšili. - Měli bychom možná sklon říct, že lidé tenkrát ještě uměli holt lépe rozlišit, kdo je skutečně významný a důležitý, a kdo je bohatý jen penězi. Možná bychom to chtěli vidět tak, že lidé v dávných dobách měli ještě lepší citlivost pro věci duchovní, na rozdíl od současné doby materialistické. Očekávali Boží království, zatímco dnes vládnou všemu peníze. – Bohužel, zase takový rozdíl mezi tehdejšími a současnými lidmi není. Ano, ti lidé tenkrát u Jericha se možná méně starali o to, aby byli bohatí. Byla to možnost jen pro některé, pro pár z nich. Byli chudší než my, a v té obyčejnosti měli k sobě navzájem blíže. Ano, navíc ta doba byla napjatá očekáváním Mesiáše. Zřejmě i ten nejobyčejnější řemeslník nebo i žebrák se staral, co kde který prorok řekl. Ano, v tomto všem byli jiní než my. Ale byli skutečně otevřenější Božím věcem? - Dnešní příběh ukazuje, že ne. V tom hlavním byli dnešním lidem velmi podobní. Byli podobní jako většina lidí ve všech dobách. Ke skutečnému Božímu jednání necitliví. - V příběhu o Zachovi to nejdříve vypadá, že lidé v Jerichu jsou na Ježíše zvědaví. Že se zajímají o to, co nového přináší. Ale když pak Ježíš udělá něco skutečně vlastního – setká se s hříšníkem Zacheem – ti kolem to vůbec nejsou schopni pochopit a přijmout. Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Oni byli zvědaví na Ježíše, ale na tohle opravdu zvědaví nejsou. Oni vypadali, že čekají, co Ježíš udělá, jak se zachová, co poví, vypadali, že se těší, co Ježíš přináší nového, ale teď se ukazuje, že oni už předem věděli, jak se má zachovat, co má dělat. Nějaké Ježíšovy novoty je nezajímají. Vnímali to jako provokaci. Otevřenost vůči hříšníkům! Kdo to kdy viděl? Ti okolostojící zůstávají v zajetí svých vlastních schémat. Sami by se označili za zbožné, ale o tom, jak Bůh jedná, mají své vlastní představy. Jak Bůh může jednat, na to mají pevný názor. A cokoliv jiného je pro ně nepochopitelné a nepřijatelné. Vidíme dnes, že opravdové milosrdenství je pro ně nepřijatelné. Je pro ně kamenem úrazu. - Mezi Zachem a Ježíšem se tady odehrává něco nádherného, něco skutečně osvobodivého, ale lidé kolem to nechtějí vidět. Oni raději zůstanou při svých pravdách. A předsudcích. Jen Ježíš a Zacheus v tuto chvíli vědí, jak krásný a mocný a milostivý je Bůh.

Někdy my, lidé církevní, slyšíme od různých blouznivců, že víra je záležitost jednotlivce, že je individualistická. A hlavně my faráři pak máme v náplni práce se takovým větám bránit. Vždyť jsme povoláni k tomu, abychom budovali sbory a církev. Záleží nám na počtech, jsme rádi, když do kostela přijde více lidí. A opakovaně zdůvodňujeme těm, kdo jsou vůči církvi skeptičtí, a chtějí si věřit po svém, proč už tady na zemi Pán Bůh chce mít nejen jednotlivé věřící, ale také společenství – protože je to symbol toho, jak to bude jednou, v Božím království, kde budeme mít otevřené společenství s Bohem i mezi sebou navzájem. Ano, to bude krásné, těším se. – Zároveň však chápu, že je někdo „na větvi“ z toho, jak to tady na zemi v církvi vypadá, jací lidé tady jsou. V dnešním příběhu vidíme, kde vznikají právě ony pochybnosti o církvi. Vidíme zde, kde má svůj počátek ono defektní řešení, že víra je záležitost jednotlivce, že je individualistická. Protože i Zacheus je tady sám. Sám na to, aby pochopil, co je Ježíš zač. A lidé kolem něj mu v tom nepomáhají, naopak se na něho dívají skrz prsty. Oni, lidé zbožní, a zároveň neschopni pochopit Boží jednání na záchranu člověka. To, co je pro Zachea důvodem k radosti - Ježíš neodmítá ani mne, velkého hříšníka - je pro lidi okolo příčinou reptání – vždyť je to velký hříšník, a Ježíš by s ním neměl nic mít. Zacheova víra nenachází žádnou oporu ve společenství okolo. – Chápu to, že si leckterý člověk, který se snaží o opravdové poznání Ježíše, připadá v církvi osamocený. Jako ten Zacheus. Mezi mnoha lidmi, a přece sám. - Myslím, že je v pořádku, když si každý z nás sám představí, že při bohoslužbách sedí na moruši. Čekám na Ježíše. Má jít touto cestou. Osloví mne? Na něm záleží, a na mém srdci. Na jeho oslovení a mé otevřenosti. To hlavní se stane mezi námi. Tohle je záležitost skutečně veskrze osobní.

Teď však ale poslouchejme, jak ten příběh pokračuje. Protože pokud mě Ježíš skutečně osloví, nenechá nás sedět na té větvi. Ježíš říká: Slez rychle dolů. Sestup a postav se tady na zem. Sestup taky ze své povýšenosti. Chci s tebou mít společenství. A taky s druhými lidmi. Když mě Ježíš osloví, pak si to nemohu nechat jen pro sebe. Pak se má víra projeví i tak, že se budu snažit napravovat a léčit i vztahy kolem sebe. Možná zůstane většina lidí kolem mne necitlivá, zabedněná. Možná mi to tak bude dále připadat. Ale já mám kolem sebe tvořit prostředí, kde se odpouští, kde se lidé navzájem přijímají: Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. A když sám přijmu Boží odpuštění, možná budu tím, kdo bude k druhým mnohem vstřícnější, dokonce více než je slušné a než se očekává. Jak to tady říká Zacheus: Jestliže jsem někomu ublížil, nahradím mu to čtyřnásobně." - A pak možná nakonec prožijeme to, o čem se tady píše, že je to možné s Ježíšem prožít. Už tady na zemi, už teď: Dnes přišlo spasení do tohoto domu. Do tohoto sboru, do vaší rodiny, a podobně.

Pane, čteme o tvé lásce k lidem, o tvé vnímavosti k lidské slabosti.
Jako hříšníci na tebe čekáme.
Přáli bychom se, aby se s námi stal takový zázrak jako se Zachem.