Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

147. Tak jsem se ve 146 trochu spletl. Mnohé parodie sice vznikají, ale premiér sám v takových hlášeních pokračuje: "Astrologický svět nám říká, že novoluní v raku s sebou přináší rozpor v politické oblasti..." Nepodezírám ho, že by si dělal legraci sám ze sebe. Prostě jen testuje, na jaký jazyk lidé slyší.

146. Babiš se radil s astrologem. A protože je to lidem pro srandu a protože je on sám lidem pro srandu, očekávám, že budou českým prostorem létat spousty parodických předpovědí.

145. Líbí se mi život rorýsů. Celý život prožijí na nebi. Na zemi se jen rozplodí a pak zase šup nahoru.

144. Dav boří sochy velikánů. Neobstojí žádný. - A tak stavíme své modly a zase je boříme. Když znovu a znovu s překvapením zjišťujeme, že "nikdo není spravedlivý, není ani jeden." (Ř 3,10).

143. Modlit se neumíme. Protože předpovídali další velmi suchý rok, modlili jsme se za pořádný déšť. A máme tady povodně.

142. "Vězeňkyně s ďáblem v těle křivě obvinila dozorkyni." Titulek v Moravskoslezském deníku šestého šestý 2020.

141. Mezi místopisnými názvy v Česku je sedmkrát Peklo, Nebe jedinkrát. - Za značkou omezující rychlost je v jedné té obci vtipná doplňková tabule: "I v Pekle si hrají děti." Připomnělo mi to starou píseň od Katapultu: "A co děti? Mají si kde hrát?" - A Martu Kubišovou: "Mamá, skončí panenky v ráji? A s kým si tam hrají?" ...

140. Jogín, který prý 80 let nejedl, se jmenoval Prahlad.

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Opilý pohřeb

Stalo se v B., v malé vesnici, kde je kostel jen katolický, malý, který si ta hrstka místních evangelíků propůjčovala jen k pohřbům. A ten den byla opravdu zima, snad minus dvacet. Kostel promrzlý, malá kapela promrzlá, všude hromady sněhu, v kterých je odklizena cestička jen v nejmenší nutné šíři. Před mrazem se nedalo kam schovat. Tedy ne jinam než do hospody, odkud taky většina účastníků přišla jen několik minut před obřadem. Pozůstalí, to byla prostá rodina, dva synové, mimocírkevní, kterým zemřela maminka. Už když jsem autem přijel, měli všichni červené tváře a táhla z nich slivovice. Před obřadem kdosi upadl a bouchl se hlavou do rakve, když k ní nesl květiny. I vsedě v lavicích během obřadu se lidé kývali. A zase, co s tím může dělat farář? Kázání jsem notně zkrátil, spíše řekl pár vět prostými slovy. Ještě že nosiči rakve byli profesionálové a drželi se mnou fazónu. Když jsme pak šli za autem s rakví skrz vesnici k hřbitovu, ani jsem se neohlížel, co se děje za mnou. Ale myslím, že všem to provětrání docela prospělo. (Jistě by se dala tato historka natahovat přemýšlením, kde pozůstalí po pohřbu skončili - a jak skončili.)