Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Děťátko, položené do jeslí

L 2,8-12 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“


Přátelé v Kristu,
na začátku příběhu nacházíme pastýře, kteří na betlémských pastvinách v noci hlídají svá stáda. Tito pastýři se stanou také prvními svědky Ježíšova narození. A už toto je zvláštní. Protože pastýři jinak stáli na okraji společnosti. Vlastně to i v tomto vyprávění vidíme, oni tráví čas někde daleko od lidí, dokonce i přespávají kdesi venku, v temnotě. Proto také byli pastýři v očích jiných lidí tak trochu divocí, vždyť oni byli v kontaktu se všelijakou havětí, která ze tmy ohrožovala jejich stáda. Stáli na hranici mezi společenstvím lidí a divočinou. – V Bibli je ovšem zároveň povolání pastýře často podobenstvím pro věci vznešené. Už ve Starém zákoně je celý Boží lid přirovnáván ke stádu ovcí, které patří Hospodinu. A buď je sám Hospodin nazván jako pastýř, tak je tomu ve známém žalmu „Hospodin je můj pastýř“. Nebo prorok řekne, že Hospodin nad svým lidem ustanovuje pastýře. Tady pak je pastýř obrazem pro duchovní vůdce národa. A jsou pastýři dobří, kteří o své ovce pečují, a jsou pastýři zlí, kteří na ovce nedbají. – To všechno jsou pastýři v duchovním smyslu. Dnes tady čteme o pastýřích obyčejných, prochladlých a ospalých z nočního bdění. A u nich velmi konkrétně vidíme, co to znamená, když jsou pastýři dobří. Tito se i v noci střídají v hlídkách u svého stáda. Nebáli se nebezpečí, dovedli své ovce chránit. Byli pro svá stáda spasiteli – ve starých slovanských jazycích znamená slovo „spasitel“ právě toto – ten, kdo dovede chránit a zachránit své stádo.  

Jak tito prostí lidé asi rozuměli andělskému kázání, když jim teď oznamuje, že se jim narodil Spasitel? Právě jsme si řekli, že oni byli spasitelé svých ovcí - ale ptali se, kdo je jejich Spasitelem? Kdo je chrání a zachraňuje? Domnívám se, že na to před andělskou návštěvou sotva pomysleli. Měli dost svých všedních starostí. Smysl svých životů měli v tom, že oni sami byli ochránci a zachránci svých ovcí. Ve své práci viděli, co záchrana znamená. To byl smysl jejich života, spasení, v kterém se vyznali a na které stačili oni sami. Asi neměli potřebu myslet na věci jakoby vznešenější, které byly nad jejich hlavami - že i oni sami potřebují záchranu, spásu svého života.

Teď však od anděla slyší: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Jako vy se staráte o své ovce, také o vás se někdo stará, a posílá vám pastýře dobrého a zachránce. A k tomu dostávají pastýři i další informace. Nejdříve slyší, že se narodil v Betlémě, městě Davidově. V tom je samozřejmě obsaženo více, než prostý údaj o místě, kde se to stalo. Je tu narážka na Davida, slavného krále. Ale David byl přece původně také pastýřem. A on se přece taky narodil v Betlémě. A přece jsou s Betlémem spojená i prastará zaslíbení, že právě tady se má Mesiáš narodit.  Chápeme to? Pastýři pasou své ovce u Betléma, dosud to pro ně bylo prostě místo, kde žijí, místo všední práce a obživy. A teď jim anděl připomene, co všechno je s tím místem spojeno, jaká minulost, jaká očekávání.

A ještě dále slyší: naleznete děťátko. Zase bychom nejdříve řekli: no a co? Taková všední věc, děti se prostě rodí. Ale pro každého, kdo trochu lépe zná Starý zákon, muselo být to spojení „mesiáš – děťátko“ až uhrančivé. Vždyť už na počátku Bible máme nejstarší zaslíbení, které říká, že z ženy vyjde símě, tedy dítě, které rozdrtí hlavu semeni ďábla, to znamená, že zničí zlo ve světě. Všechny matky v Izraeli prý rodily a rodí s nadějí, že možná právě jejich dítě bude naplněním této staré předpovědi. A teď to betlémští pastýři slyší: narodil se vám Spasitel – jako dítě. Tady se dějí velké, největší věci.

A ještě jednu věc pastýři slyší: to dítě naleznete v jeslích. A to je divné. Vlastně „divné“ je velmi slabé slovo. Nemůže být větší kontrast mezi tím, co pastýři slyší a co uvidí. Mají hledat Spasitele – a mají ho hledat v jeslích. To přece ani není možné. A kdyby na to pastýři nebyli andělem upozorněni předem, určitě by takového Spasitele nehledali. Jsou teď v podobné situaci jako prorok Samuel, který šel kdysi do Betléma pomazat za krále jednoho ze synu Jišaje, a představoval si: ten nejstarší a největší to bude. Ale nakonec to bylo jinak, proti svým představám měl za krále pomazat nejmladšího ze synů, Davida. A k tomu slyšel Samuel poučení: „Bůh neměří člověka podle jeho velikosti, ale podle srdce.“ A podobnou zkoušku víry teď projdou i pastýři: nemají dát na ubohost toho, co uvidí. Jesle ve stáji budou poznávacím znakem Spasitele.

Pastýři jdou k jeslím. Vlastně se vracejí domů. Ze stáje přece vyšli za svým živobytím. Odtud, z bezpečí stáje vyvedli své ovce. Pobývali s nimi venku, sami se snažili najít pro své ovce co nejlepší pastvu. Chránili je před nebezpečím, jak nejlépe uměli. Ale teď se mají vrátit k jeslím. Kruh se uzavře. Tady najdou toho, kdo jim bude Spasitelem – kdo je chce pást a chránit, jako oni své ovce.

Hle, zvěstuji vám velikou radost, slyšeli pastýři od anděla, radost, která bude pro všechen lid. Ta radost má tedy být i pro nás. Také my se asi brzy vrátíme do svých domovů. Hledejme i my Spasitele, v tom, co je nám nejbližší. Doma, v tom, co důvěrně známe. A ještě blíže, hledejme ho v našem srdci. Třeba jsme teď ve svých životech pobývali jakoby venku. Mimo své srdce. Možná jsme zápasili všelijak s problémy a nebezpečím. Třeba jsme i pomáhali druhým, či je dokonce zachraňovali. Třeba jsme také byli trochu spasiteli. Teď o Vánocích se však máme aspoň na chvíli vrátit domů, do svého srdce. A tady se nám má narodit Spasitel s velkým „S“. Ježíš se má narodit i v našem srdci. To není přehnané dotažení dnešního příběhu. Takhle to řekne i sám Ježíš, když dospěje: U koho se mám narodit a vyrůstat? (Mk 3,35):„Kdo je má matka? Každý, kdo činí vůli Boží, je má matka.“