Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Izákovy příběhy 9

Gn 26,12-14 Pelištejci mu záviděli
12 Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. 13 Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. 14 Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli.

Mt 25:14 Království nebeské bude, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; 15 jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16 Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. 17 Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. 18 Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. 19 Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. 20 Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.' 21 Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.' 22 Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: 'Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.' 23 Jeho pán mu odpověděl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.' 24 Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.' 26 Jeho pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. 27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. 28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! 29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.'

Přátelé v Kristu,
dnešní krátký příběh končí závistí. Závist je hrozná vlastnost, která dovede jako nějaká kyselina rozežrat lidské vztahy. Budeme si povídat o Izákovi, ale mně hned při promýšlení kázání napadalo také mnoho příběhů, některé znám i od vás, jak závist zničila některá přátelství, rodiny. I církevní společenství. – Izák sídlil v pohanské pelištejské zemi. Hospodin tam však byl s ním a žehnal mu. Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. Pokračuje to skoro až pohádkově: a rostl ten muž a rostl a rostl, až vyrostl velmi. Vyrostl svým bohatstvím. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. A teď to přijde, čtyři slova, která všechno vyhrotí: Pelištejci mu proto záviděli. Oni vidí jeho úrodu a jejich oči jsou hned postiženy závistí. „Kde k tomu Izák přišel? Je to hrozně divné. Jaká je za tím asi nepoctivost.“ – My zvenku to vidíme lépe: Prosím vás, jaká za tím mohla být nepoctivost? Izák byl v cizí zemi, půdu k setí měl tedy pelištejskou. Také zrno měl stejné jako oni. Musel zasít, stejně jako oni, byla za tím jeho práce, jinak by ani on úrodu prostě neměl. Rozdíl byl jen v tom, že Hospodin mu zvláště žehnal jako svému vyvolenému. Lépe by Pelištějci udělali, kdyby se ptali právě po tomto požehnání, kdyby se ptali na Izákova Boha, kdyby opravdově hledali zdroj jeho požehnání. Ale závist je zaslepila, a oni vidí jen jeho bohatství, a musejí si komplikovaně vymýšlet záminky pro své nepřátelství proti Izákovi. Kdo ví, jak si jeho úspěch vysvětlovali, ale určitě ne Božím požehnáním.
Nedivíme se asi, že ti lidé záviděli. Vždyť je to tak běžná reakce. Závist je ve světě častá. Pěkně to po svém skeptickém způsobu shrnuje starozákonní Kazatel (4,4): Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. Závist je mezi lidmi obvyklá. Nedivíme se, že ti pohané záviděli Hospodinovu požehnanému. Ale jak to - pozor, teď to obrátím - jak to že i my křesťané často závidíme lidem nevěřícím? Když jsou bohatí, když dosáhnou vysokého postavení, když se něčím proslaví. Přemýšlejte každý sám, jestli je také naším pokušením přemýšlet tím způsobem, který se zdá dneska běžný: Mnozí lidé si myslí a říkají, že v naší společnosti nemohl nikdo zbohatnout poctivě, a že tedy, když je někdo hodně bohatý, musí být taky hodně namočený ve špatnosti. Dále se říká, že všechna politika je špína, a kdo je ve vysoké pozici, jistě taky má špinavé ruce. A o lidech slavných se říká, že jsou pyšní a povrchní, a že to dnešní „být slavným“ je vždycky nějaké divné. – Myslíme taky takovým způsobem? A není snad takové zobecňování projevem závisti? Závist tady dává lidem klapky na oči, takže oni nevidí pravdu, nebo ji vidí hodně zkresleně. Jistě, našli bychom i našli bychom příklady, kdy lidé získali svůj majetek nepoctivě, náhodou, bezpracně. Ale negeneralizujeme příliš? A dovedli bychom se my sami ubránit, kdyby se nám nabízely bezpracné milióny?
Bible mluví o závisti jako velkém nebezpečí. Ale taky nám dává mnoho podnětů, abychom se ji dovedli zbavovat. Například v podobenství o hřivnách: Ježíš řekne rovnou, že my lidé jsme různě obdarováni: jeden dostal pět hřiven, druhý dvě a třetí jednu. Jsme různě bohatí, máme různé schopnosti. Někteří jsou velmi podnikaví, a domůžou se opravdu velkého bohatství. Velmi rozmnoží to, co dostali jako vklad od Boha. 'Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven“, říká jeden z nich. Jiní budou podnikaví méně, ale dobře, i oni budou pochváleni. A pak je tu ještě jeden, jakýsi podivný, který Bohu jen vyčítá, že takto nespravedlivě rozděluje. Jen tento jediný je Ježíšem pokárán, že se svou hřivnou nic neudělal a ještě záviděl těm druhým. - A tak nám Bible dává mnoho podnětů, abychom pravdivěji nahlíželi na bohatství a úspěch druhých. Dává nám podnět pozitivní: všimněme si, když lidé dosáhli svého bohatství poctivou prací, svou pílí a vytrvalostí, a nezáviďte jim, a nepodezírejte je ze špatnosti. Snažte se od nich poučit, a taky být pilní a vytrvalí. Je to ostatně stálá zodpovědnost a trvalý úkol, umět majetek dobře používat a spravovat a rozvíjet. – A pak, na druhou stranu, je v Bibli mnoho zpochybnění lidské touhy po bohatství. Vždyť majetek není zárukou štěstí. Pro mnohé lidi je spíše břemenem a pokušením. Ježíš vypráví podobenství o jednom boháči (L 12,16-20), kterému se na polích hojně urodilo, asi podobně jako Izákovi, a on hned začal uvažovat, že si postaví větší stodoly a od teď že už nebude muset nic dělat, jen si užívat. Do toho svého přemýšlení však uslyší hlas od Boha: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Jinde mluví Ježíš o bohatých lidech v přirovnání (L 18,25): „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království." Zdálo by se, že zde velmi přehání, ale když vidíme, jak těžkým svodem je pro některé lidi kolem nás jejich spoléhání na majetek, přemýšlím, jestli Ježíš nemá více pravdy, než si běžně myslíme. A ještě to shrnu třetím Ježíšovým varováním (L 12,15): "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
Budeme Izákovy příběhy sledovat dále. Teď je bohatý, ale v tom není smysl jeho života. Ostatně ani hlavní bohatství jeho života není v těch stádech a služebnictvu. Větší bohatství je v tom, že zná Hospodina, že se na něj může spolehnout. Bohatý je, když ví, že chodí před tváří Boží a Hospodin mu žehná. Bohatý je vírou před Bohem. Když se takto učí snášet bohatství i nedostatek, ten zase jindy, třeba hned v následujícím příběhu. – A stejně je to i v našem životě. Náš život nespočívá v tom, co máme, ale v tom, co jsme před Boží tváří. Moderně se to dilema nazývá: „mít, či být“. Co je pro nás důležitější? O co usilují více: aby byl můj život naplněn majetkem, nebo aby byl naplněn láskou, dobrem, spravedlností? Ježíš se nás ptá (Mt 16,26): „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?“, a jinde (Mt 6,20) nám radí: „Ukládejte si poklady v nebi.“ To právě znamená: žijte vírou, láskou, nadějí.

Pane Bože náš, chceme umět dobře žít v tom, co máme,
ve své chudobě nebo ve svém bohatství.
Dej, prosíme, ať za tím nebo oním poznáváme tvé vedení,
ať nám chudoba nebo bohatství neoblouzní naše srdce
a my dovedeme žít dobrým životem.