Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Izákovy příběhy 6

Gn 25,21-26 Bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu
Rebeka otěhotněla. 22 Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina. 23 Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu." 24 Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata. 25 První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. 26 Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob.

(Ž 27,1.14 buď rozhodný, buď udatného srdce; L 16,1-8 synové tohoto světa jsou… prozíravější než synové světla; Ř 16,17-20 abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu)
(182 Pán Bůh je síla má; 384 Pomoz mi můj Pane; 427 Pro Krista v boj; 672 Dej nám moudrost, odvahu)

Přátelé v Kristu,
víte, co znamená „Jákob“? Co znamená jméno tohoto našeho praotce ve víře? Jákob znamená „úskočný“. Myslí se tady na to, že Jákob dovede být záludný, že se jen tak nenechá převést, ale sám stále vymýšlí způsoby, jak dosáhnout svého, jak získat převahu. Uslyšíme z Jákobova života někdy jindy několik příběhů, kdy byl Jákob úskočný. Záludným způsobem připraví svého bratra Ezaua o výsadu prvorozenství, koupí ho za mísu šošovice, když využije jeho chvilkové slabosti a ukrutného hladu. Jindy zase zneužije stařecké demence svého otce Izáka a vymůže si na něm požehnání, které mělo taky patřit jeho bratru Ezaovi. Všude tady je Jákob úskočný. Snad bychom rovnou řekli, že je nepoctivý, podlý. Ale nespěchejme hned s takovými odsudky. Je totiž zajímavé, že Bible Jákobovi fandí. Přes něj povede ta hlavní linie starozákonního lidu. On bude nazván praotcem Božího lidu, ne Ezau. On získá druhé jméno – Izrael – a to už svědčí o mnohém. Jákob bude nazván Izrael, to znamená „bojuje Bůh“, a toto jméno pak po svém praotci převezme celý Boží lid, jako stálou připomínku, že Boží lid se jen tak nedá, že se snaží, usiluje, zápasí.
Jak to celé začalo, slyšíme dnes. Matka Rebeka byla těhotná a slyšela, že z jejich dvou synů vzejdou dva národy. Jeden bude zdatnější a početnější, druhý bude počtem skrovnější a slabší, ale: slyší Rebeka překvapivou věc: ten větší národ bude sloužit menšímu. Ten menší z národů – bude to ten, který vzejde z Jákoba – bude vládnout národu početnějšímu, tomu, který vzejde z Ezaua. A hned v dnešním příběhu se ukazuje, že Jákob půjde za svým. Už při porodu drží svého bratra, dvojče za patu. Ezau se rodí první, to ano, je tedy prvorozený, a u Izraelců to mnoho znamenalo. Ale Izák se už tady drží v těsném zákrytu. Držel Ezaua za patu. Ezau se rodí chlupatý a snědý, je tedy už od začátku ztělesněním fyzické síly, ale Jákob nad ním bude umět vyzrát. Inteligencí, svými nápady, vynalézavou aktivitou. Je jasné, že Bible fandí Jákobovi. A zdůvodní to tak, že Boží požehnání bude při Jákobovi. – A to, co je tady řečeno jako předpověď o Jákobovi, se mnohokrát později potvrzovalo v izraelských a později židovských dějinách. Židé byli vždy jen malým národem. Dokonce velká část Židů žila po celá staletí v diaspoře, v rozptýlení mezi ostatními národy. Neztratili se však, a často získávali vliv a moc větší, než by odpovídala jejich počtu. Slyšel jsem například, jak jsou si dneska podobné skoro všechny americké děti. Skoro všechny se dívají na stejné seriály v televizi a miluji stejné hamburgery. Také rodiny přistěhovalců to většinou přijímají jako životní styl těch, které považují za úspěšnou většinu. Jen jedna skupina se zřetelně liší. Židovské děti. Mají třeba určeny dva televizní kanály, na které se mohou dívat, a kde jsou programy většinou vzdělávací. Z těchto a podobných důvodů jsou pak Židé dodnes prý nejúspěšnější menšinou, kdekoliv ve světě. Najdou se kritikové, kterým to vadí – vždycky se někde vynoří seznam údajných Židů jako jakýchsi spiklenců. Najdou se kritikové, kteří řeknou, že tato převaha Židů už dávno není postavená na jejich zbožnosti. Ale já bych dneska chtěl vzít tento vzor pozitivně, a hledat, proč Bible Jákobovi fandí, a říct, že kus jákobovství má být i v naší křesťanské víře a v našem životě z víry.
Jsem přesvědčený, že je to správně, když se snažíme usilovně prosadit to, co vyplývá z našeho poznání víry. Je správné, když má menšina převahu nad většinou, když jde o to, aby se prosadila pravda. Z víry mají vyplývat dobré nápady, přesvědčovací schopnost, obrovská motivace. Častěji však jako bychom byli my křesťané líní. Jsme schopni zbožně zdůvodnit svou vlastní slabost a neschopnost. Většině se spíše podřizujeme, než bychom se snažili ji vtisknout to své, co jsme poznali jako důležité. Většinová společnost považuje křesťanskou víru za něco podivného a okrajového, a my si necháme ten pohled vnutit. Je nás málo, a státem je křesťanství spíše tolerováno než vyzvedáváno, a my to přejímáme. Už jsme ustoupili od toho, co napsal kdysi apoštol, že naše víra „přemáhá svět“. Jestliže však my přejímáme většinové myšlení, že nás je málo a že je církev je na okraji, pak jsme skutečně na okraji. - A taky většinovou morálku si necháváme vnutit. Je pro nás obtížné držet křesťanské hodnoty ve společnosti, v níž nejvyššími hodnotami jsou požitek a blahobyt a údajná svoboda názoru. Většinová morálka nás nepěkně válcuje, a mnoho křesťanů se ji tak nebo onak přizpůsobuje. – Ale teď uvedu aspoň jeden pozitivní příklad, kdy se prosazuje myšlenka menšinová. Myslím teď na problém eutanázie. Většina společnosti u nás podle výzkumu podporuje svobodu lidské volby skoncovat se svým životem. Mají strach z těžkostí a bolestí umírání, a tak si představují, že kdyby mohli v určitý okamžik říct „už dost“, že by to bylo nejlepší. A teď do toho vstoupilo hospicové hnutí, vycházející z myšlenky, že si člověk nemá život brát, jako si ho ani nedal. Hospice jsou postavené na medicíně, která se snaží poradit si s problémem bolestí, aby nebyly nesnesitelné, a snaží se poskytnout umírajícím lidské doprovázení i pro chvíle nejtěžší. Jistě, že jsou hospice drahé, a ve společnosti, kde se většina řídí podle peněz, vypadají jako velká výstřednost. A přece se prosazují a přibývá jich. Mám z toho radost.
My křesťané máme být chytří a aktivní. Jákobovsky vynalézaví. Také Ježíš nás k tomu vyzývá, a nebojí se použít ani podivné příklady. Slyšeli jsme ve čtení z evangelia ono zvláštní podobenství o nepoctivém správci. A Ježíš řekne: poučte se z jeho prozíravosti. Poučte se, jak se ten člověk snaží zajistit si dobrou budoucnost. A vy, kteří slyšíte mé učení, víte přece, že máte hledat Boží království. A tak se snažte, hledejte, vynalézejte. My bychom asi při pohledu na nepoctivého podnikatele řekli spíše: my takoví nebudeme, my musíme být jiní. Ale Ježíš poví: něčemu se od něj naučit můžete: také vy máte být podnikaví, jít usilovně za svým cílem, kterým je Boží království. - A ještě jeden podobný příměr Ježíš použije, ještě křiklavější. Na jiném místě (Mt 10,16) nám křesťanům poví: „buďte obezřetní jako hadi.“ To není pěkné přirovnání, a není pěkné ani když my dneska o někom řekneme, že je jako had. Když to řekne Ježíš, myslí tím na onoho hada z ráje, který se vemlouval Evě a svedl ji k hříchu. A Ježíš se zase nebojí říci: takoví vy buďte ve své snaze o dobro. Vemlouvaví, naléhaví, přesvědčiví. - Jaromír Nohavica má jednu píseň, převzatou od Vladimíra Vysockého, o tom, jak se ve světě potýkají pravda a lež. A ta píseň končí takto: „Jistě, že ve světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež.“ Víme, jak je zlo ve světě vynalézavé, jak se stále proměňuje, přizpůsobuje. Musíme být stejně podnikaví a vynalézaví. Ospalá víra, víra bez nápadů se nepočítá.

Prosíme, Pane, dávej nám svou moudrost všude tam,
kde přemýšlíme o svém úkolu v tomto světě,
a buď naší posilou, kde pracujeme pro tvé království.