Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Klaněli se mu

Mt 2,9-11 Když spatřili mudrci hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.

Přátelé v Kristu,
tohle je vlastně už druhý pokus, kdy mudrci od východu hledají svůj cíl. Oni viděli na západě hvězdu, vyložili si to tak, že se má narodit nový král Židů, a vydali se na cestu, aby se mu poklonili. Šli podle směru, který jim ukazovala hvězda. Hvězda však nemluví, právě jen ukazuje směr. A tak šli na západ, ale západ, to je široký pojem. Šli a šli, a potom uviděli Herodův královský palác v Jeruzalémě. A jistě si tu mysleli, že jsou u cíle své cesty. Kde jinde by měli hledat krále než v paláci? A tak se ptají krále Heroda: „Kde je ten právě narozený král Židů?“ Touto otázkou ovšem způsobili v paláci pěkný zmatek. Krutovládce Herodes hned dostal strach, že mu někde povstává konkurence. A jeho vlastní mudrcové mu to potvrdili. Podle starých předpovědí se má nový vévoda lidu narodit v Betlémě. Teď o jeho narození mluví i tito mudrcové cizí. A politik Herodes hned vytuší, že se něco děje, že se proroctví naplňuje. A dovede teď sehrát pěkně falešnou hru. On sice tu informaci o Betlémě předává i oněm cizím mudrcům, on dokonce říká, že se sám půjde dítěti do Betléma poklonit. Ale tím je chce jen navnadit, aby se po návštěvě v Betlémě vrátili k němu a přišli mu oznámit, kdy a kde přesně se malý Ježíš narodil. Aby ho navedli na cíl, který on pak zničí.

Mudrci z východu teď odcházejí z paláce. Myslím, že se jim hodně ulevilo. A vidí znovu hvězdu. A zaradovali se velikou radostí, čteme v dnešním evangeliu. Ví, že musí hledat znovu, jít dále. Dostávají novou šanci. Hvězda jim znovu udává směr, a teď k tomu mají i výklad, co mají hledat. Už vědí, že to nebude v královském paláci, ale v malém městečku Betlémě. Už jim dochází, že všechno bude prostě jinak, než si prozatím představovali. Skutečnost bude prostší a chudší, než by si člověk myslel. Ale hvězda je nad nimi a ukazuje směr. Nechají hlavní město Jeruzalém za zády, i s jeho moudrostí a ambicemi, s jeho zkušenými mudrci i protřelými vládci, a vydávají se za neznámým novorozenětem. Na jejich další cestě světské slávy a lesku ubývá. Místo toho však roste možnost vnímání a prožívání duchovního. Na cestě, na noční a temné cestě, a pak v malém Betlémě mohou být vnímavější k tomu, co přichází od Boha. A tak jdou z Jeruzaléma ještě několik kilometrů. A jejich hvězda se teď skutečně zastavila nad jedním betlémským domem. A oni vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Teď jsou u cíle svého putování. Vědí to teď už najisto. Padli proto na zem a klaněli se tomu dítěti. Poklonili se. Zde se v tuto chvíli v tomto jejich gestu, v tomto oblouku sklonění propojí nebe ze zemí. Oni se doteď dívali na hvězdu, vzhlíželi vzhůru a věděli, že ta hvězda je pro ně nebeským znamením. Teď skloní své hlavy až k zemi, protože poznávají, že toto dítě je tím, ke komu to znamení ukazovalo. Oni, kteří jsou od začátku příběhu nazýváni jako mudrci, teď svou moudrost ukazují skrze víru, že toto dítě je novou nadějí Boží pro svět. A ukazují svou moudrost také skrze pokoru, když se nestydí poklonit. V souvislostech dnešního příběhu přitom to poklonění není vůbec samozřejmé. Pomysleme jen zpátky na Heroda a na jeho samolibost, s kterou i proti Božímu vyvolenému hned začal vymýšlet špatné plány. Hned se začal ve své mysli vzpínat proti domnělému nebezpečí a tím i proti vůli Boží. O své ochotě Mesiáši se poklonit jen mluvil, ale byla to hrozná faleš. Neměl pokory ani špetku. A pomysleme zpátky na ony Herodovy mudrce. Oni jsou přece taky moudří, když zkoumají Písma a vědí, co se má stát, že se má narodit Mesiáš, a že se to má stát v Betlémě. Tyto mudrce však jejich moudrost z křesel nezvedla, podle své moudrosti nejednali a na cestu k Betlému se nevydali. Zůstali sedět v Jeruzalémě. Raději usilovali o přízeň a blízkost svého krále Heroda, ať už byl jakýkoliv. Proto tím spíše musíme žasnout nad tady těmi cizími mudrci odněkud z východu, kteří šli za touhou svého srdce a naplno se jí vydali. Přivedlo je to k tomu, že teď končí s tvářemi u země. - O tom, kterému se teď klanějí, o Ježíši Kristu bude později napsáno, že ani on sám nic nedbal na svou božskou vznešenost, na svůj nebeský původ, a že se nebál žádného ponížení. Ani narození do světa, ani smrti na kříži. Něco z takové vydanosti a poslušnosti Bohu už zde, na počátku evangelia, předem ukazují ti mudrci od východu. Kéž bychom se i my dovedli takto sklonit před kolébkou.

A tito mudrci obětovali malému Ježíši přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Už jsem řekl, že to byli opravdoví mudrci, a jejich moudrost že se ukázala v pokoře. Na druhé straně to ovšem museli být lidé bohatí, soudě podle darů, které přinesli. Když je však to, že jsou bohatí, řízeno jejich pokorou, dovedou své bohatství použít správně. Oni se dovedli ze svého bohatství vydat pro naplnění té správné touhy svého srdce. Jak jsem už také řekl, od odchodu z Herodova paláce může být jejich prožívání naplno. Také přinesené dary to ukazují. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Zlato, onen kov, kutaný v hlubinách země, ale jakoby zároveň mající ve svém lesku ukrytou sluneční záři. Můžeme si představit, jak se místnost betlémského domu v tuto noční chvíli naplnila zlatavými záblesky. Přinesli také kadidlo. Tedy cennou vonnou směs, která při zapálení dává vonný dým. Ta vůně pak stoupá ze země nahoru. Znovu a znovu jsou zde symboly propojení nebe a země. A ta vůně v tomto domě Ježíšova narození má ještě jeden rozměr. Mudrci donesli také myrhu. To byla jiná drahocenná látka, získaná z pryskyřic z exotických stromů, a ta byla zase vyráběna pro zavonění prostoru, pro radost lidem. Tak se ta místnost betlémského domu v tuto noční chvíli rozzářila i rozvoněla.

Když to všechno shrneme: ti mudrci dali Ježíši nejprve sami sebe, symbolicky mu vydali celý svůj život. Vydali se mu celí, ve svých myslích i svým tělem - to ukazují v onom sklonění. A pak mu dali ještě něco ze svého, z toho co vlastnili. Pro atmosféru, pro oslavení a slavení. K plnějšímu prožívání, pro radost Boží i lidskou.

Apoštolské vyznání víry