Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Když spatřili hvězdu...

Mt 2,1-11 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Ž 72,10-14; Iz 60,1-6; Ef 3,1-6

Přátelé v Kristu,
mudrci od východu byli k malému Ježíši přivedeni hvězdou. Jestlipak víte, o jakou hvězdu šlo? Ti mudrci to tehdy věděli, a já vám o tom chci dnes také trochu povědět.

V Evropě už například Johannes Kepler v 17. století zkoumal, o jakou hvězdu šlo, a jeho pozorování byla ověřena mnoha pozdějšími výpočty.

Na obloze ten úkaz vypadal jako supernova, jako hvězda velmi jasná. Ve skutečnosti ale šlo o setkání planet Jupiter a Saturn. Tyto dvě planety se na obloze setkávají průměrně asi tak jednou za dvacet let. To se však jen jednorázově míjejí. Tato setkání jsou většinou méně nápadná, neboť je lze pozorovat jen za napjaté pozornosti krátký čas před východem nebo po západu slunce. Jen jednou za 258 let dochází k trojnásobnému setkání, každé z těchto tří setkání ovšem nastává vždy v jiném znamení zvěrokruhu. K trojnásobnému setkání v témže znamení zvěrokruhu dochází vždy jednou za 794 roky. A to už jsme blízko našemu času - i lidé v letech 1940 a1941 byli uchváceni několik měsíců trvajícím nádherným obrazem dvou těsně vedle sebe stojících planet na noční obloze. Třikrát dosáhla tato podívaná svého vrcholu, když se Jupiter a Saturn setkali v souhvězdí Berana, vždy v odstupu několika měsíců.

Tato nebeská podívaná je naprosto výjimečná. A v neporovnatelně větší nádheře orientálního nebe musela být ještě výraznější. Od dob Keplerových vyvolává otázku, zda trojnásobné setkání Jupitera a Saturna, ke kterým došlo roku 7 před naším letopočtem. v souhvězdí Ryb, si nemohli vyložit oni mudrci z východu tak, že v Palestině se narodil veliký král, a zda toto setkání planet nemohlo být podnětem k jejich cestě do Jeruzaléma?

Tato domněnka nalezla novou oporu v naší době díky důkladnému vyhodnocení dochovaných úlomků pozdně babylonských početních tabulek a kalendárií. Roku 1925 se podařilo rozluštit téměř dva tisíce let starou babylonskou klínopisnou tabulku. Jsou na ní dopředu zaznamenány všechny důležité astronomické události, k nimž mělo dojít roku 7 před naším letopočtem. Hlavním tématem tohoto starého hvězdného kalendáře je vědecká senzace roku: velké setkání planet Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb. Po mnoho měsíců vykonávaly obě planety na obloze své působivé smyčkovité pohyby a třikrát prošel rychlejší Jupiter v nejtěsnější blízkosti kolem Saturna.

Zpráva evangelisty Matouše hovoří na třech místech o “hvězdě”: o tom, že vyšla, že se objevila a že se zastavila. Nejprve nám Matouš tlumočí přesnou výpověď mudrců: “Viděli jsme jeho hvězdu” - “na východě”. Jazykovědci zjistili, že je-li řecké slovo „východ“ použito v jednotném čísle, má speciální astronomický význam. Označuje proces, kdy se hvězda postupně stává viditelnou za svítání krátce před východem Slunce. Takže slova znamenají: „Viděli jsme hvězdu při východu“ – myšleno „při východu slunce“.

Mezopotamie byla ve starověku klasickou zemí, kde se pozorovaly hvězdy. Výraz “magoi” (mágové nebo mudrci), jímž jsou příchozí v řeckém textu označeni, byl úřední titul pro pozorovatele hvězd, kteří byli ve službách náboženství a státu. Co nám tedy říká starověké hvězdopravectví o setkání Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb? A jak tedy mudrci toto znamení četli, jak mu asi rozuměli?

Planeta Jupiter se ve starověku všeobecně pokládala za hvězdu světovládce. A Saturn byl u Babyloňanů hvězdou, které byla přidělena zemi židovské.  Když mudrci zpozorovali důležitý ranní východ Jupitera a byli pak svědky působivé podívané, když se jasně zářící královská hvězda přibližovala ke hvězdě Židů v souhvězdí Ryb, vyložili si to takto: v židovské zemi se rodí velice významný král. Proto se mudrci rozhodli pro cestu do země židovské.

Byla to cesta asi 1200 km dlouhá. V Jeruzalémě se pak zeptali: “Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme při východu jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit´. Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.” Mudrci si tady podle Herodových slov ověřili, že nešli za nějakým přeludem.

A jejich úvahy se ověřovaly na každém kroku. Stejně to i pokračuje. Matouš píše: “Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli při východu, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.”

O jakou zastávku hvězdy šlo? Planety se samozřejmě na své oběžné dráze nezastavily. Tak se to jen jeví lidskému oku, když se nějaký objekt pohybuje pod ráze směřující k Zemi nebo od Země, že se jeho poloha na nebi nemění. Také předpověď tohoto úkazu můžeme najít na klínopisné tabulce s astronomickými úkazy roku 7. Čteme tam, že planety Jupiter a Saturn se zastavily ve dvou po sobě jdoucích nocích v měsíci listopadu. Dvojice planet stála na obloze po západu slunce nad obzorem jihojihozápadním směrem.

Asi 8 km dlouhá cesta z Jeruzaléma do Betléma vede téměř přímo na jih s pozdější malou odchylkou na západ. Je to prastará karavanní cesta směrem na Hebron. Když tedy mudrci odešli z Jeruzaléma pozdě odpoledne, stála královská hvězda Jupiter spolu se Saturnem jako zářící svítilna na jižním nebi ve směru cesty, takže šli ke “hvězdě”, nebo – jak říká evangelista – “hvězda… šla před nimi”

U Matouše dále stojí: “Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí” (Mt 2,10). Jejich tušení se tady už stává radostnou jistotou: byli na správné cestě. Jejich jistota se dokonce ještě zvýšila. Kousek před Betlémem, u Ráchelina hrobu, odbočuje cesta do Betléma směrem na východ, takže to vypadalo, jako by obě planety stály poutníkům po pravé ruce; vyjádřeno zeměpisně přesněji: nad horským hřebenem, na němž ležel starý Betlém. Matouš píše: “Hvězda šla před nimi, až se zastavila před místem, kde bylo to dítě. Vešli do domu. Uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu”.

A tak se zdá, že staré záznamy mohou potvrdit to, co píše evangelista. Možná zbývá ještě jedna pochybnost. Je možné, že tu Bůh mluvil k mudrcům skrze hvězdu? Vždyť astrologie je často zavádějící – tak to učí křesťanství. – V dnešním příběhu Bůh k mudrcům promluvil skrze znamení, kterému rozuměli. A tak je dovedl k Ježíši. A to je také jediné, co je důležité, oč tu opravdu jde. Všechno je dobré, co lidi přivede k Ježíši. A ty způsoby mohou být roztodivné, vím to ze své farářské praxe. Dobré je to, co vede lidi k Ježíši.

(podle kapitoly z knihy G. Krolla - Po stopách Ježíšových; takto jsem převzal a kázal,
případné kritické námitky astronomů či historiků by mě velmi zajímaly)