Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto zmordované, ať ožijí!

Ez 37,5-10 Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl. Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko.

L 4,16-21 dnes se splnilo toto písmo, které jste právě slyšeli
Ž 139,13-15a
Ef 3,14-21

Přátelé v Kristu,
Ezechiel tady popisuje, jak na pláni suchých kostí povstává život, jak se tam na nohy zvedají lidská těla. Ten jeho popis zázraku by nám mohl být povědomý. Je totiž velmi podobný tomu, jak se rodí lidský život, jak se vyvíjí dítě v těle matky. A když se rodiče v dnešní době těší na dítě, mohou pomoci stále dokonalejších přístrojů sledovat, jak nový život vzniká. Je to skutečně podobné tomu zázraku, který v dnešním textu starobylým způsobem popisuje prorok Ezechiel: kosti se spojují, pokryjí je šlachy a svaly, a navrch se potáhnou kůží. První nadechnutí - a hle, je tu nový člověk. – Ano, popis je podobný. Ale zároveň si všimneme, že v to, co popisuje prorok, jde o něco jiného, než o zrod dítěte. Tady jde o znovuoživení těch, kdo už byli mrtví. Jde o zázrak vzkříšení. A to je něco zcela jiného než ty děje, které můžeme pozorovat ve světě běžně. Když se vyvíjí plod v břiše matky, vypadá to taky jako zázrak, rodiče to často prožívají jako zázrak, ale zároveň je to něco přirozeného. Dovedeme medicínsky popsat, k jakým procesům tady dochází, jak vývoj organismu probíhá. Zatímco ten děj, který se odehrál na pláni suchých kostí – kdo by se tam odvážil předpovídat, co se stane? Suché a poházení lidské kosti znovu ožívají. Vždyť to naopak všem lidským zkušenostem odporuje. Kdo kdy viděl vstávat suché kosti z hrobů?

Dva body, důležité pro naši víru, bych rád zdůraznil z tohoto Ezechielova vidění. Ten první vyplývá z oné podobnosti mezi přirozeným lidským zrozením a vzkříšením. Možná někdy přemýšlíme, jaký bude jednou náš život v nebeském království, život po vzkříšení. Máme problém si to vůbec představit. Ale Bible na mnoha místech říká, že naše nové, budoucí zrození bude podobné onomu, kdy jsme se narodili zde na svět. Není na té podobnosti myslím nic divného. Vždyť je to stále tentýž Bůh, který dává život tady na zemi, a dá nám nový život v Božím království. Proto si ho můžeme představovat podle toho, co už známe, jen bude všechno naplno, dokonalé, věčné. – Ale v této podobnosti je možná ještě důležitější zpětný pohled - od toho, co očekáváme, co nás čeká jednou, k tomu, co žijeme dnes. Pokud očekáváme vzkříšení, je to silná připomínka, že nám Bůh takto už dnes dává život. Že náš život nejsou jenom nějaké samovolné procesy, ale že je to Boží moc, která nám život dává a při životě nás udržuje, a jednou dá život obnovený. Náš život je stálý zázrak, něco velmi nesamozřejmého. Tak často však na to zapomínáme. Nebo tomu vůbec nevěříme. Vždyť kde je to poznatelné? Dýcháme sami, krev je poháněna srdcem – to, pravda, jednou bít přestane, ale jinak je to orgán silný. K vysvětlení života nepotřebujeme hypotézu Boha. – A možná to už tak měli i Izraelci ve Starém zákoně: zapomínali, že život je dar a něco nesamozřejmého. Vždyť se podívejte, co nacházíme v dnešním textu: Ezechiel na pláni mluví k izraelským kostem, které už za života Hospodina znaly, ale asi v něj věřily nějak divně, slabě. Protože až po vzkříšení skutečně poznají, o co šlo. Je tu napsáno: I poznáte, že já jsem Hospodin. Až ze vzkříšení poznají, že je to Boží moc, která byla a je nad celým životem a stvořením. – A tak si shrňme tento první bod: máme tady dvě skutečnosti: pozemské lidské zrození – a vzkříšení. Podle Ezechielova vidění je mezi obojím podobnost. A co ta podobnost znamená? Při pohledu dopředu znamená: jen ten, kdo už dnes má osobní zkušenost, jak Bůh dává život, může tušit, co je vzkříšení. A při pohledu nazpět, od toho, co bude, k naší současnosti: pokud očekáváme vzkříšení, může nám taková víra pomoci, abychom už dnes lépe poznávali, kde a jak nám Hospodin dává život. Aby o nás jako o těch suchých kostech neplatilo až jednou, že poznáme, jak mocný je Hospodin, ale abychom se z toho dovedli těšit a z toho žít už nyní.

A druhá věc. Doposud jsme mluvili o tom, že vzkříšení bude podobné pozemskému zrození. Vždyť v obojím zrození je při díle stejný Bůh. Stejná podobnost uprostřed Božího tvoření je v tom, že Bůh tvoří pouhým slovem. Řekne, a stane se. Tak to známe už z prvních stránek Bible. Bůh řekl: „Budiž světlo“, a bylo světlo, Bůh řekl: „Zazelenej se země zelení“, a stalo se tak. A tak dále. Všimněte si, že něco podobného je také v dnešním vyprávění. Ezechiel prorokuje, a to, co říká, se zároveň hned uskutečňuje, naplňuje. Zapsal to takto: A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl. Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Jakoby pouhé slovo, a působí velké věci. Tak to platí o pravém biblickém proroctví, že zároveň vytváří a otvírá novou skutečnost. A také, a to je důležité pro nás, má to platit i o dobrém kázání. Křesťanské kázání už otvírá Boží království, a zve nás do něj. Vzpomeňme na Ježíšovo kázání v Nazaretu. On vlastně jen četl z Bible: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu. Potom řekne Ježíš jen: dnes se naplnilo toto slovo. A ti, kdo poslouchali dobře, tak mu rozuměli a byli tím kázáním proměněni a zmocněni. – A proč bychom kázali a poslouchali kázání dnes my, kdybychom nevěřili, že se něco podobného může, pouhým slovem, stát i dnes mezi námi? Slavíme dnes konfirmaci. Konfirmace znamená utvrzení, stvrzení ve víře. Konfirmovány jsou dnes především naše 3 konfirmandky, ale nejenom ony. Podobně utvrzeni máme být my všichni. A tak se srdcem otevřeným poslouchejme slovo Boží: Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto pobité, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko. – Kéž bychom byli jako duchovní vojsko. Kéž bychom měli sílu, věrnost a statečnost víry.

Apoštolské vyznání víry