Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Spatřili ohniště a na něm rybu

J 21,9-14 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Da 3,14-25; Ef 5,1-2 
 
Přátelé v Kristu,
od Ježíšových učedníků se po jeho zmrtvýchvstání očekávalo, že se stanou apoštoly. Že oni budou pokračovat v jeho díle. Že budou hlásat jeho radostnou zvěst a získávat pro ni další lidi. Že se apoštolové stanou rybáři lidí, jak to kdysi nazval sám Ježíš. To však není samozřejmý úkol, a ani jeho dvanáct učedníků nevědělo, jak s tím začít. Proto se místo získávání lidí nejdříve vrátili k tomu, co uměli lépe, totiž k chytání ryb, k rybolovu. - Lovili na galilejském jezeře celou noc, než se jim na břehu jezera zjevil Ježíš, a oni teď plují se svou loďkou k němu. Samozřejmě chtějí být zase s ním, se svým laskavým Mistrem a Pánem. A on už jim také na břehu připravil hostinu. Ta hostina je má nasytit, po jejich celonoční práci. Ta hostina jim dá příležitost, aby pobyli spolu. Ale také, jak už je Ježíšovým zvykem, ta hostina je má také poučit a posílit k jejich službě. Když učedníci vystoupili na zem, uviděli žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Je tu prostě ryba, nejdříve skutečná, opečená, voňavá ryba. Opékaná ryba je však zároveň symbolem, symbolem člověka a jeho osudu. Ta ryba je pečena na žhavých uhlících. Uhlíky hoří, ryba sama však neshoří. Pečením získává chuť, a vůně je pak cítit široko daleko. Je to jeden ze symbolů Ježíšovy oběti. Ježíš byl ukřižován, zachvátily ho plameny smrti. Zdálo se, že ho ty plameny podsvětí zahubí. Ale nezahubily. A Ježíš se tak stal obětí Bohu milou, obětí, jejíž vůně se šíří a přitahuje také mnohé lidi. – Je to v Bibli častý motiv ohně, který má funkci tříbící a očišťující. Můžeme si tady připomenout především onen příběh o mládencích v peci ohnivé, které žár nespálil, naopak protříbil jejich víru. A stal se svědectvím pro mnohé, kteří to viděli.

Vraťme se však k evangeliu. Učedníci vystoupili z loďky na břeh. Na břehu spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“ K té jedné rybě už připravené Ježíšem teď mají přibýt i ryby další, ty jejich, jimi ulovené. Na Ježíšův pokyn byly ty ryby ulovené, a teď se jimi budou učedníci sytit. Je to způsob psaní typický pro evangelistu Jana, že se v jeho textu splétá hned několik významů. Jsou zde skutečné ryby, zároveň však znamenají něco více. Učedníci teď budou snídat pečenou rybu, vlastně si mají zvnitřnit Ježíše, který je tou rybou představován. Co znamená: „přijmout Krista, podílet se na jeho osudu,“ to se zde odehrává takto konkrétně, ano doslova masitě. Ale není to nic nového, vždyť podobně při poslední večeři udělal Ježíš totéž s chlebem: vezměte, jezte, tento chléb je mé tělo. – Učedníci mají pojíst rybu, a proto je teď Ježíš posílá, aby přinesli několik ryb z úlovku. Jako první se do plnění toho úkolu hrne Petr. On je přece i svou hodností prvním z učedníků. Byl první u Ježíše, když po rybolovu zjistili, že to je on, kdo na ně ze břehu volá. Tak Petr po Ježíši toužil, že ani nečekal, až ostatní připádlují ke břehu s těžkou loďkou plnou ryb, a raději se k němu hned brodil vodou, aby byl u něj co nejdříve. A teď se Petr zase může přetrhnout, aby sám co nejdříve splnil Ježíšův příkaz. Šimon Petr šel a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb. Petr, i když mu to patrně v tuto chvíli ještě nedochází, má plněním tohoto úkolu i sám sobě připomenout, jaký bude úkol církve, kterou on má vést. Těch ryb bylo sto padesát tři. I když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ta stopadesáttrojka, to je číslo symbolické. Podle tehdejšího přírodopisu bylo všech druhů ryb právě 153, a pro Petra a další apoštoly to teď znamená, že evangelium si bude získávat lidi všech druhů, ze všech národů. A ač jich bude tolik, síť se neprotrhne, církev to vydrží, utáhne. Je to i pro nás dnes obdivuhodné, že i když má křesťanství tolik podob a tolik odlišností, tvoří církev jednu síť a křesťané celého světa mohou vědět, že patří k sobě. Že jsme jediným a stejným evangeliem vytaženi ze všeho toho, v čem se jako lidé topíme, z hlubin hříchu, že jsme vytaženi na břeh Božího království.

Petr se tahal se sítí plnou ryb, aby ji dostal na břeh. Pro teď dokončil svou práci a Ježíš zve všechny učedníky k hostině. A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Oni stolují se Vzkříšeným Pánem. Ale copak to lze pochopit? Museli by se ptát: Kdo vlastně jsi? Byl jsi mrtvý. Teď jsi vzkříšen. Ale co děláš teď tady? A zůstaneš s námi? Raději se ho ani neptali, neodvážili se zeptat. Aby se nezřítili do propasti zmatků a nepochopitelnosti. - Naše cesta porozumění běžně vypadá tak, že klademe otázky a dostáváme odpovědi. Nebo sami sobě klademe otázky a hledáme v životě odpovědi. Malé dítě se ptá svých rodičů nespočetněkrát a každá ta otázka a odpověď jsou stupínkem k jeho poznávání světa. Jenže k pochopení Božích věcí se takto nedostaneme. Často jsou to věci mimo logiku, věci, které si zdánlivě protiřečí. Duchovní otázky zůstávají často bez dobrých slovních odpovědí. Učedníci se Vzkříšeného neptali „Kdo jsi?“ A přesto to věděli. Dospěli k tomu poznání tím, že s Ježíšem pobývali. Věděli, že je to Pán. – Podobně jsme na tom i my třeba u večeře Páně. Kdybychom chtěli večeři Páně plně pochopit, skončíme u pochybností a nepochopitelnosti. Jak je Ježíš přítomen? Co znamená, že chléb je jeho tělo, co zde znamená víno? Ježíš se však dává poznat, když s ním pobýváme. Podobně zmíním četbu Bible, která je pro nás evangelíky důležitá. Nad některými místy Bible bychom mohli kroutit hlavou, říct, že jsou nesrozumitelná. Když však čteme Bibli často a rádi, poznáme, co je podstatné a co je nad vší pochybnost. Poznáme Ježíše.

Tedy: křesťanskou cestou k poznání a pochopení je pobývání s Ježíšem. V dnešním příběhu jsou učedníci pozváni na hostinu, kterou Ježíš přichystal. Už tam byla jedna pečená ryba, kterou připravil Ježíš, a k ní teď přibývají další ryby od učedníků. Pečená ryba je zde názorným obrazem života křesťana. Pečením dostává ryba svou chuť a také vůni. Peče se na žhavých uhlících, sama však neshoří. A to je obrazem osudu Ježíšova i mnoha jeho následovníků. Ježíš se takto obětoval a vydal se plamenům utrpení. A podobně možná procházíme nebo budeme procházet utrpením my. Bojíme se, pochopitelně se bojíme, že nás ty plameny životních těžkostí sežehnou. Když však naše víra v trápení obstojí, dostává náš život chuť a vůni. A náš život má mít takovou vůni – která je milá Bohu i lidem.  

Vyznání vin Pane Ježíši Krista, přiznáváme, že často tvému osudu nerozumíme. A pak máme strach z těžkých věcí života. Vyznáváme to jako svou slabost. 
Věříme v moc tvého vzkříšení. 
Abychom měli volnou cestu ke službě druhým, odpouštíme těm, kdo se proti nám provinili. 

 Slovo milosti Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť

 J 21,1-8 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.  Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.  Ježíš jim řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."  Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.  Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.  Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.

Ž 118,22-25; 1Kr 19,9-13; Ef 6,13-17

Přátelé v Kristu,
Ježíš byl vzkříšen, vzkříšen ze smrti k novému životu. To je základní věta Velikonoc. Zároveň však věta stále nejasná. Co to znamená, že byl vzkříšen? Jak tedy žije, jak existuje, kdy a kde? Pro Ježíšovy učedníky, kteří Vzkříšeného viděli na vlastní oči, to jistě byl silný zážitek. Byla to zkušenost, která jim proměnila život. Doteď se schovávali v domě, kde byli od Ježíšova zatčení ukryti ze strachu před Židy, aby je nepotkal stejný osud jako jejich Mistra. Teď měli odvahu vyjít ven. Co však dále? Kam měli jít a co měli dělat? Jak se mělo Ježíšovo vzkříšení promítnout do jejich života? Než na tohle přijdou, bude ještě nějakou dobu trvat. – A my dnes čteme o učednících, že odcházejí do Galileje, zpátky do země, z které pocházeli a kde je Ježíš kdysi povolal. Oni byli většinou rodáci z Galileje a většinou rybáři, a Ježíš je odtud vyvedl a oni šli za Ježíšem až do Jeruzaléma. Oni s ním byli po celou dobu jeho veřejného vystoupení. Zažili, slyšeli a viděli všechno, co se s Ježíšem dělo. Až k slavnému dokonání o velikonočním ránu. A Ježíš vzkříšený pak přišel za nimi a žehnal jim pokojem, a řekl, že je vysílá v Duchu svatém. No dobře, ale kam a k čemu je tedy vysílá? Duch svatý, to je přece další taková nepochopitelná věc. Co tedy mají v Duchu svatém dělat? Kde začít?

A tak se podle svého rozumu nejdříve vracejí k tomu, co umějí. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." V tom se vyznají. Člověku často ve vnitřní nejistotě pomůže, když se chopí něčeho, co dobře zvládá, nějaké rutinní činnosti. Té noci však učedníci nic neulovili. Zažili neúspěch, marnost svého snažení. A my se můžeme ptát: byl to neúspěch obyčejný, náhodný, který se prostě občas přihodí? Nebo to pro ně už byla součást nové duchovní zkušenosti, která pak v příběhu pokračuje, kdy se jejich zkušenost vlastního neúspěchu přerodí v nové poznání, co vlastně úspěch znamená? - Učedníci té noci žádné ryby neulovili, a teď už svítá. Unavení a zklamaní brzo poplují zpátky ke břehu. Teď však z toho břehu na ně kdosi volá. A oslovuje je velmi laskavě: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Oni však musí odpovědět: „Nemáme.“ Oni musí svůj neúspěch navíc přiznat, vyslovit. Je to pro ně zahanbující, že oni, rybáři po nočním rybolovu, teď musí hulákat na celé Galilejské jezero – byli totiž od břehu asi 100 metrů – že nechytili ani rybu. Musí přiznat svou marnost. A potom musí: poslechnout nejasný příkaz a zaslíbení. "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Nejasný je ten příkaz proto, že doposud nepoznali toho, kdo jim to tu přikazuje, a to zaslíbení je taky divné: říká, že se teď nějak podaří to, o co se oni sami snažili ze všech svých sil. Ten příkaz byl divný, ale oni poslechli.   Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Najednou zažívají nečekaný úspěch. A Ježíšův milovaný učedník, když to vidí, pozná konečně, že ten na břehu je Ježíš. „To je Pán,“ sděluje svým bratřím. Poznal to svou intuicí. Ta proměna od neúspěchu k úspěchu mu cosi připomněla. Vždyť to s nimi, rybáři, nejdříve vypadalo na neúspěch lidského snažení. Teď však nastal úspěch z Boží moci, úspěch tak veliký, že síť plnou ryb nemohli ani utáhnout. A vždyť tak nějak podobně se to stalo i o Velikonocích. Nejdříve to vypadalo na lidský neúspěch, Velký pátek zřetelně ukázal limity lidského snažení. Ježíš byl mučen a pak dokonce zabit. Učedníci ho ze strachu opustili. Pak však nastal z Boží moci zvrat.  Ježíš byl vzkříšen a užitek z jeho vzkříšení je tak hojný, že to bude církev poznávat ještě po dlouhá staletí.
           
Milí přátelé, a jak je to s námi? Jak je to s našimi neúspěchy?  Když čteme o učednících po celonočním neúspěšném snažení, může nám to připomenout nějaké naše plahočení, kdy jsme chtěli dělat něco, co umíme, ale najednou se to nedaří. Naštěstí jsme křesťané, nejsme supermani, a tak to můžeme přiznat a vyznat: zase jednou se v nějaké situaci ukázaly meze mého snažení. Nezvládám svůj život, a někdy zažívám svůj nezdar i tam, kde jsem si myslel, že už jsem zkušený, že na tohle jsem dobrý. Je to nezdar jen takový obyčejný, který k životu běžně patří a já ho tak musím přijmout? Nebo je to nezdar, který mě má něčemu naučit, nezdar jako začátek nové duchovní zkušenosti? Protože, někdy se to skutečně stává, že ve chvílích nezdaru dostaneme pokyn a zaslíbení, kterého se chopíme. „Hoďte síť na pravou stranu, tam ryby najdete,“ slyšeli učedníci. A my můžeme slyšet: udělej ještě jednou to, oč ses snažil, a v čem jsi byl neúspěšný. Například: ještě jednou nabídni svému partnerovi pomoc nebo smíření, i když tě odmítl, i když jste se třeba už navzájem odcizili. Nebo: ještě jednou otevři Bibli, která k tobě už dlouho nepromlouvá, a proto ji nečteš. Tak a podobně může znít ten pokyn a zalíbení v jednom. Možná už ani na takové Boží signály nereaguješ. Vždyť ani u těch učedníků nebylo samozřejmé, spíše to bylo nečekané, že učedníci pokyn poslechli. Poslechli, a najednou měli sítě plné a bylo jim jasné, že se to stalo z moci Boží. Sklízejí užitek ze své poslušnosti. Takto se jim chce Ježíš zjevit. Právě poslušnost jim chce ukázat jako podstatnou.
          
A když se to stalo, Petr se chystá skočit do vody, aby se brodil na břeh a byl u Ježíše, svého Mistra co nejdříve. A než do vody skočí, přehodí přes sebe svůj plášť a přepásá se. Jak je to zvláštní. Doposud byl svlečený, jako správný unavený rybář, a pokud chce skočit do vody, bylo by přece lepší, kdyby svlečený zůstal. A přece: Petr se přepásá. Právě přepásání ukazuje Petrovu poslušnost a připravenost ke službě. Petrovi jako prvnímu začíná docházet, jaké bude poslání těchto učedníků. Ne rybaření, a přesto rybaření. Budou rybáři lidí, jak jim Ježíš dříve řekl. Petr se na to přepásal pláštěm. Možná to udělal intuitivně, ale bude to mít své důsledky. Teď je Petr hotov ke službě. – Milí přátelé, a také my, když zažijeme Boží hojnost, projev Boží moci ve svém životě, máme vědět, že není jenom pro nás. Děje se to proto, abychom byli posíleni ke službě druhým lidem. Vždyť hojnosti od Boha – kterou věřící člověk poznává - je hojně právě proto, abychom se o tu radost mohli dělit s ostatními lidmi.