Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Nevíte, v který den váš Pán přijde

Mt 24,42-44 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Přátelé v Kristu,
nevíme, kdy přijde konec. Nevíme, který den bude našim posledním. – Jsme teď v období adventního očekávání, kdy říkáme, že čekáme druhý příchod Ježíše Krista. Čekáme ho skutečně ještě tak, jak o tom mluvila stará církev? Že přijde brzy, že ho nejspíše zažijeme ještě za svého života? Zdá se mi, že takové očekávání už v církvi docela vyhaslo. Možná spíše očekáváme setkání s Kristem až po své smrti. A to není špatně. Tak to viděl už i třeba bratr Lukáš Pražský v 16. století, když v textu adventní písně (EZ 269,8) napsal: „Ježíš přijíti / slíbil, když vyjíti / z těla věrný člověk, / má již v budoucí věk“ – to znamená, že každý věřící se s Kristem setká v okamžiku své smrti.

Možná nečekáme, že by konec světa nastal za našeho života. To však nic nemění na slovech, která říká Ježíš v dnešním evangeliu. Když nás napomíná: bděte, buďte připraveni. Žijte, jako by váš konec mohl přijít každou chvíli. Třeba ne konec světa – ale váš konec. Je to vážné a důležité varování, protože my víme, že to tak běžně neprožíváme. Musíme přiznat, že po většinu času žijeme nevážně, povrchně, a možná někdy dokonce jakoby otupěle, bezmyšlenkovitě, nevědomě. Proto jsme si my lidé dali do církevního roku adventní období, abychom si připomínali, že máme žít bděle a moudře. A je v tom velká moudrost, co říká dneska Ježíš. Mohli bychom si ji přeložit také do slov, která už zní docela civilně: Žijte, jako by dnešní den měl být pro vás tím posledním.

Tak, a teď jsem se při psaní kázání zarazil. Uvědomil jsem si, kde jsem takovou myšlenku v poslední době slyšel. Myslím, že opakovaně - hned v několika amerických filmech. Žijte, jako by dnešní den měl být pro vás tím posledním. V těch filmech si tohle řekli lidé, kterým oznámili, že mají zhoubnou nemoc. Nebo lidé, kteří se dověděli, že se blíží nějaká neodvratná katastrofa. Brzo přijde konec. A kam tohle poznání americké hrdiny vedlo? Nebudu zbrkle kritický. Musím přiznat, že v hollywoodském pojetí je většinou vedlo nejdříve k tomu, aby řekli všem okolo, že je mají rádi. To je krásná a důležitá věc. To je to podstatné, chce se těmi dojemnými scénami říct. Ale pak se děj filmu vždycky rozjel úplně jinam. Když vím, že mám poslední dny, tak si jich hledím užít. Zajedu si do Egypta, skočím z letadla, užiji si hojnost alkoholu nebo ženských. Nebo svých dětí, i takhle ušlechtilé scénáře bývají. Dokud člověk žije, má si užít. Taková je moudrost našeho věku. Řekne: buďte bdělí k vnějším věcem, k možnostem, které život nabízí. - Přitom v minulosti to asi bývalo jiné. Můžeme číst v mnoha knihách, že lidé v minulých křesťanských staletích poznání svého blízkého konce využívali, aby se mohli na smrt připravit. A považovali za velkou milost, když věděli, že konec přichází, když nepřišel nečekaně. Čas před smrtí měli ne k užívání si navenek, nýbrž k vnitřnímu usebrání. Chtěli být bdělí k vnitřním věcem. Vedlo je to prý k myšlenkám na věci podstatné. I zde je zastoupena myšlenka na lidi blízké. Snažili se ještě aspoň na smrtelné posteli usmířit se s lidmi, vidět ty, které měli rádi. Ale potom mysleli na věci Boží. Dbali na to, aby se před smrtí stihli vyzpovídat, a odcházeli na věčnost ve víře v odpuštění Boží.

My nevíme, kdy konec přijde – to je nejsilnější důraz dnešního textu. Možná si myslíme, že si svůj život dáme dopořádku pár dní před smrtí, že to stačí. My však nevíme, kdy náš konec přijde. Máme však být bdělí, jako by mohl přijít kdykoliv. Co patří k takové bdělosti? Dvě věci chci k tomu z dnešního evangelia zdůraznit. Zaprvé: Ježíš zdůrazňuje, že konec přijde nečekaně, překvapivě. Ale to není nějaká záludnost ze strany Boží, to není touha zaskočit, „nachytat na hruškách“. Má nás to vést ke stále bdělosti. To je první rys bdělosti, který chci podtrhnout: naše bdělost má být stálá. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Abychom si svůj profil nespravovali jen někdy, kdy jde do tuhého, abychom se nemodlili jen tehdy, kdy je situace vážná, abychom dobré skutky nekonali jen tehdy, kdy cítíme, že zlo v našem životě nebezpečně převažuje. Abychom se stále a každodenně snažili dělat, co dělat máme, žili tak, jak věříme, že se žít má. – Kdybychom naopak věděli, kdy náš konec přichází, jistě by se nám z evangelia líbil příklad lotra, který byl ukřižován po Ježíšově pravici. Pár okamžiků před smrti mu stačilo, aby svůj život zachránil. Vyznal svou hříšnost a svou víru v Ježíše, a už od něj slyší (L 23:43): "Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji." – Pár okamžiků před smrtí by stačilo! Ale je to opravdu tak? Podívejme se ještě na toho druhého lotra, po Ježíšově levici. Proč ten nedokázal svůj osud změnit? Už dokonce i slyšel Ježíšova slova zaslíbení, když Ježíš mluvil s druhým lotrem, a přesto on se ke stejné naději nehlásí. On té příležitosti využít nedovede. Pro něj je vědomí blížící se smrti k ničemu. A to mě přivádí k druhé poznámce o tom, jak máme být bdělí. Bdělost znamená, že si uchováváme citlivost, vnímavost. Že naše srdce nezatvrdnou. Ten druhý lotr prostě už asi nebyl schopen myslet jinak, než myslel celý život. Jeho srdce už bylo necitlivé k dobru, k naději, k víře. Je pro nás příkladem varovným. Abychom byli vnímaví, pokorní, ochotní k obrácení. Abychom nezapomínali, že budeme z našich životů vydávat účty, že máme svůj život naplňovat a žít smysluplně.

Při tom se po nás nechtějí nějaké úkoly mimořádné, zvláštní. Taky dnešní evangelium používá slova docela obyčejná. Ježíš přijde jako Pán domu, v kterém my máme své úkoly. Většinou úkoly docela všední, běžné a každodenní. Nic zvláštního, chtělo by se říci. A přece to samozřejmé není, že o svém životním úkolu víme, a že ho věrně a vytrvale plníme. – A že naše životní povolání asi není nějak výstřední a mimořádné, se chce připomenout také druhým titulem, který tady Ježíš o sobě použije. On přijde jako Syn člověka. Prostě jako člověk: on přijal naší lidskou přirozenost – on se k nám snížil a zná naše slabosti. Ale to není vše. Chce to naší odpověď. Také my se máme vyvíjet směrem k lidství. Máme růst do bohatosti lidství, k plnosti, které on je měřítkem. Jen podle toho taky bude náš život posuzován. Podle toho, nakolik jsme byli lidmi. Napohled nic zvláštního. A přece: kolik bdělosti je k tomu potřeba!

Pane Ježíši Kriste, teď voláme k tobě, a chceme být v modlitbě bdělí.
Chceme být bdělí ke všem příležitostem, které nám v životě dáváš.