Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

133. Četl jsem se studenty sedmou kapitolu Písně písní. "To je fakt z Bible? Tak to je dobrý." (Zajímalo by mě, kolik z čtenářů tohoto blogu teď začne listovat v Bibli.)

132. Současná evangelická kázání jsou určitým způsobem dokonalá - ve zdůvodňování, proč náš život ještě není proměněný. Často jsou taková kázání i krásná - jako filigránské argumentační stavby.

131. Takové uvedení koncertu jsem ještě nezažil: "Protože je v Bibli napsáno: ´Na počátku bylo slovo´, řeknu i já před hudbou několik slov."

130. "Vymodlil si faul." - Mistrovství světa v hokeji.

129. Strhl nás proud, všichni to cítíme. Modlitba je vyhozením kotvy. Zachytí se?

128. I Evropský soud pro lidská práva zamítl premiérovu stížnost, že je veden ve svazcích StB. Jestli se nám odvolá ještě jako Hus ke Kristu, pak je v pohodě navěky.

127. Když se v písni Bůh je záštita má zpívá konec verše "záštita ma-a", zní jako popěvek čínských maoistů.

126. Check-in byl v pátek odpoledne, vypadnout jsme museli v neděli ráno. Prý třídenní pobyt...

125. Vězni jsou převáženi fialovým autobusem. Neboť fialová je barva pokání. Středověk neskončil...

124. Kapr je náš beránek

123. A jeho jméno je Rouhání. Iránský muslimský prezident.

122. Co je modlitba? Rozhovor s Bohem, vysekne evangelík. A už sis někdy s Bohem povídal? Ne, Bůh mlčí. – Že takový rozhovor vyrůstá ze spočinutí před Bohem, to mu ovšem taky nic neříká.

121. "Tu levou nohu má od Boha." - Mistrovství světa ve fotbale.

120. Zdržela mě na ulici cigánka, že mi chce povědět, co mě čeká. Když jsem ji řekl, že jsem křesťan, požehnala mi a ustoupila z cesty. Vida.

119. "Vzal její hřích na sebe" u G. Greena znamená, že "si nasadil kondom při souloži s katoličkou".

118. Poznal jsem dalšího člověka, který se ujímá zatoulaných koček. Stále však neznám nikoho, kdo by se nezištně ujímal zbloudilých lidí.

117. Při výstupu na Svatý kopeček se bavili komentováním jednotlivých zastavení křížové cesty: "Hele, zase o něco zakopl."...

DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Je dovoleno v Boží den činit dobře?

L 6, 6-11 V jinou sobotu vešel Ježíš do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá. 7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat. 8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam. 9 Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?" 10 Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá. 11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

Přátelé v Kristu,
Ježíš přichází do synagógy, a tam na něj už čekají. Je mi až mdlo z té jejich předpojatosti: Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, aby měli proč ho obžalovat. Takovéto negativní myšlenky si přinesli na bohoslužbu. Připustili by ti lidé o sobě, že smýšlejí špatně, že takové špatné myšlenky na bohoslužby nepatří? Určitě ne. Řekli by naopak, že jim je o dobrou věc. Že chtějí střežit hodnoty svého náboženství. Že chtějí hlídat, aby nikdo neporušoval dobrý Boží zákon. Dnes na konkrétním příběhu vidíme, jak se dobré a zbožné úmysly mohou zvrátit v něco hodně ohavného. – Oni už tam na Ježíše čekali. Už předem věděli, že ho chtějí obžalovat. Dívali se na Ježíše pohledem předpojatých soudců. A my víme, jak takové situace dopadají. Ať Ježíš udělá cokoliv, dá se to použít proti němu. Ať se zachová tak, nebo úplně opačně, vždy se na tom dá něco kritizovat. I ty nejlepší činy se dají vyložit špatně. Jak říká jedno výstižné české přísloví: „Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde.“ – Všimněme si ovšem také, jak Ježíš do té situace vstupuje. Jak se nedá znechutit. Třebaže on však znal jejich myšlenky. Jde do té synagógy a dělá, co považuje za dobré. Nenechá se odradit. Dělá to, pro co se rozhodne. - Možná jsou mezi námi takoví, kteří se až stydí nebo bojí udělat něco dobrého. Někdy neuděláme to, co považujeme za dobré, v obavě, že to druzí nepochopí, že se tomu budou vysmívat. Protože ví, že někdo jiný kritizuje všechno, co udělá. Například: někdo se bojí oslovit někoho jiného, i když by to rád s dobrým úmyslem udělal. Stydí se poradit mu, potěšit jej, aby nevypadal hloupě. Nebo jiná častá situace: někdo raději nedá peníze žebrákovi, protože lidé kolem mu hned řeknou, že to je hloupost, že to ten žebrák stejně propije. Učme se u Ježíše, jak bez obav dělá to, co považuje za dobré. Víra nám dává taky odvahu dělat dobré, i když to druzí nepochopí.

Snadno pochopíme, co je obsahem dnešního sporu mezi Ježíšem a farizeji. Je to vlastně spor o výklad Písma, o výklad Božího Zákona. A snažím se pochopit také ty farizeje. Oni by svou pozici mohli pojmenovat takto: v sobotu, v den Boží oddělený, nemáme my lidé dělat nic, co není nezbytné. Máme být svobodní od všech činností, které se dají vykonat jindy, svobodní pro Hospodina. A tady ten člověk s ochrnutou rukou prostě nebyl v tu chvíli v ohrožení života. Židovský Zákon není necitlivý, a myslí dokonce i na domácí zvířata, když jsou v ohrožení života, že je Žid může zachránit i v sobotu. „Kdyby ti v sobotu ovečka spadla do jámy, uchopil bys ji a vytáhl.“ Ten muž s ochrnutou rukou v tu chvíli v ohrožení života nebyl. Ano, jeho situace byla vážná, ale vždyť ho Ježíš mohl uzdravit taky jindy. Mohl se sem vrátit a pomoci mu jiný den. Vždyť Ježíš vysloveně provokuje, když toho muže volá do středu, aby na něho všichni viděli. Tak okázale porušil přikázání dne sobotního. – Takhle by mohla znít farizejská námitka vůči Ježíši. Ale teď už je třeba dát prostor tomu, co Ježíš skutečně zamýšlel a udělal: zavolal toho člověka, aby vstal a postavil se doprostřed. Dobro člověka je totiž v centru jeho přemýšlení. A on chce k stejnému pohledu přivést i farizeje. Oni teď mají na mysli Hospodinův Zákon a jeho přikázání. V jejich srdcích je litera a Písmo svaté. A Ježíš je vyzývá: podívejte se na toho člověka. Pohleďte mu o tváře. Pohleďte na jeho nouzi. A teď uvažujte, jak platí Boží zákon, uvažujte o tom tváří v tvář vašemu bližnímu. Vykládejte Zákon s ohledem na konkrétního člověka. Ať vaše přikázání nejsou neživá, ať váš výklad Zákona není nelidský. Vždyť Bohu jde o dobro člověka - to říká i Starý zákon na každé své stránce. Tohle je základní záměr Boží, a v jeho světle musíte vykládat jednotlivá přikázání. Bohu záleží na člověku. – Ježíš přišel do synagógy a všiml si toho člověka, jehož pravá ruka byla odumřelá. Nemohl ho obejít. On, kterému záleží na tom, abychom „měli život a měli ho v plnosti“. Ježíš nemohl toho člověka nechat bez pomoci. Ani den by to nepočkalo. - A při tom se farizeů ptá: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit? To nás upozorňuje, že někdy jsou v našem konání jen dvě možnosti: zachránit někoho, nebo jej zahubit. Žádná možnost mezi tím. Lhostejnost, nicnedělaní pak znamená „zahubit“. Neučinit dobro znamená často učinit zlo! Někdy platí, že když nepomůžeme, tak ublížíme. Dejme si na to pozor! Naše hříchy nejsou jenom v tom, co jsme vykonali zlého, ale i v tom, co jsme zanedbali vykonat dobrého.

Milí přátelé, musím se ještě svěřit, že na mne dnešní text promluvil velmi varovně. Ano, vyjádřil jsem jakési částečné pochopení pro ty farizeje. Ano, takto to i v náboženství chodí, že se různé skupiny a osobnosti přou o správné pochopení pravdy. Takhle my lidé hledáme pravdu, někdy i v hádkách a nedorozumění. Když to však překročí určitou mez, může z toho být úplná hrůza. A to právě vidíme v dnešním evangeliu. Farizeů se nakonec přímo zmocnila zlost. To je to, čím se teď dají ovládat. Dají se ovládnout zlostí, hněvem, naštváním. A z domu Božího se pak stává cosi velmi podivného. – Vždyť se podívejme na synagógu ještě jednou, jakoby z odstupu. Nejprve obecně: proč se staví židovské synagógy? A proč se staví křesťanské kostely? Proto, aby připomínaly ze na zemi Boží dobrotu. Mají to být místa, kde se lidé potěšují Božím milosrdenstvím, kde se posilují k dobrému životu. - A teď čtěme, jak se to semlelo v té synagóze, kterou navštívil Ježíš: zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat. On se chystá vykonat dobro, ale oni nazývají to dobro zlem. Úplně obracejí pravdu. Ten rozpor z toho vyprávění úplně křičí: Ježíš toho ochrnutého člověka uzdravil, a když to viděli farizeové, zmocnila se jich zlost. Oni nemají radost, že ten člověk byl uzdraven, oni mají zlost, že byl uzdraven v sobotu. Jak je vůbec možné, že farizeové uvažují takto zvráceně? Co je to tady za správce v Božím domě? Pánu Bohu jde o spásu, o uzdravení lidských životů, ale v Božím domě se to překroutí. Dobro je vyhlašováno za zlo. Pánem se tu stala Zlost. Je to hrozný obraz bohoslužeb, kde se lidé obžalovávají, kde se už předem odsuzují, kde se už nedovedou radovat z dobra. - Synagóga nebo kostel jsou místy pro připomínání Boží dobroty. Ale hrozí, že uvnitř budou vládnout jen zdánliví služebníci Boží, ve skutečnosti ve vleku svých různých špatných pohnutek a emocí. Je to varování nejdříve pro nás, kteří v církvi sloužíme, pro kazatele, presbytery a další.

V pokoře a jednoduchosti chci na závěr předložit, čemu nás dneska učí Ježíš. On uzdravil ochrnutého, neobešel ho, neodložil na jindy. Nebál se zloby farizeů. I my máme zde, při bohoslužbách, přijímat sílu k dobrému konání, k tomu, které pomáhá. K odvážným dobrým skutkům. Sílu k tomu, abychom nebyli lhostejní k druhým lidem.

Pane, ať nejsme zatrpklí, ať se umíme radovat z dobra.
Dej nám moudrost a odvahu k dobrým skutkům.

Syn člověka je pánem nad sobotou

L 6,1-5 Jednou v sobotu procházeli obilím a Ježíšovi učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli. 2 Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" 3 Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním? 4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží." 5 A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."

Dn 7,7-14 Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. 8 Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. 9 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. 10 Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. 11 Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm. 12 Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času. 13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka;; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. 14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."

Přátelé v Kristu,
naše dnešní kázání bude mít tři části, tři jednání, která se budou odehrávat a rozdílných místech.

1. Ta první scéna se odehrává v nebi. Popsal ji prorok Daniel ve svém vidění. V nebi se rozhoduje o vládě nad světem. Doposud ta vláda patřila jakýmsi divným, hrozným zvířatům, příšerám, šelmám. V dnešním čtení jsme slyšeli alespoň o nějakém čtvrtém z těch zvířat, které bylo strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Příšerné zvíře, strašné. To je znázornění sil, které se často objevují ve světě. Hrůzy. Vždyť kolikrát, když slyšíme o nějakých činech, máme sklon říkat: vždyť to je hrozné, to snad ani není možné, že to udělal člověk, udělali lidé. Vždyť se lidé často chovají jako zvířata. A skutečně se to tak i později popisovalo, že světu vládne obžerství a pýcha a chtíč a lakota a další šelmy, které si mezi lidmi získávají svou kořist a proměňuji ji k obrazu svému. Myslím, že nemáme moc problémů pochopit, jak platí toto podobenství o našem světě. – Ale pak dochází v Danielově vidění ke zlomu, k zásadní změně. Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času. A Daniel žasne: Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království. Už ne hrozné šelmy mají vládnout nad lidmi. Napříště už bude vláda nad světem patřit Synu člověka. Ta moc, která ovládá svět, má mít lidskou tvář, lidskou povahu. Lidé jako lidé mají mít vládu nad zemí. - To už ostatně na počátku Bible chtělo říct vyjádření, že jsme byli s tvořeni k obrazu Božímu. Máme panovat – nad světem, jako Bůh panuje nad námi. „Opanujete zemi“, říká se prvním lidem při stvoření světa. Ovšem už oni tenkrát se poprvé nechali svést zvířetem, hadem. Nechali se podmanit jeho lhaním a pomlouváním Boha. Sami se stávají vůči Bohu nedůvěřiví. Holt často sami jednáme jako hadi. Lžeme a jsme pokušením pro druhé. A pak lidé začali nabývat obrazu různých zvířat a různých šelem, až podnes. – Ale přece už nad světem nemá mít vládu hřích. Syn člověka má obnovit původně zamýšlený ráz vlády nad zemí. My máme mít vládu nad zemí, panovat nad ní jako lidé. Ne že se budeme chovat jako zvířata. Záchrana je v tom, že se poddáme Synu člověka. A nebudeme otročit různým šelmám, silám nelidským. Znovuobjevíme své lidství, to lidství, které bylo stvořeno k obrazu Božímu.

2. Druhá scéna našeho kázání. Odehrává se kdesi na kraji obilného pole. Přes to pole procházejí Ježíš a jeho učedníci. Tato scéna se odehrává v sobotu, což je důležité. V sobotu totiž měli židé zakázáno mnoho činností, mnoho prací. Měl to být den oddělený pro Hospodina. Člověk neměl dělat mnoho z těch věcí, které dělal každý všední den. Den sobotní měl být takovou hrází před lidskou svévolí. Aby se alespoň v ten den člověk snažil vymámit z područí těch šelem, které nás pohánějí všedními dny, a aby si vzpomněl na Pána svého života, na Hospodina. – A teď už se tedy podívejme, jak ta druhá scéna probíhala: Jednou v sobotu procházeli Ježíš s jeho učedníky obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli. Jen tak ledabyle, asi bezmyšlenkovitě si učedníci trhají klasy zralého obilí, mnou je v dlaních a dávají do úst. A zdá se, že už někde na kraji toho pole na ně čekají farizeové, aby je zase přistihli při něčem zakázaném. A skutečně, hned se pouštějí do Ježíše: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" Jak to, že rušíte sobotu? To skutečně nemáte žádné zábrany? To jsou ti tví učedníci tak nenažraní? To nemohou chvíli vydržet a najíst se povoleným způsobem doma? To jste tak pyšní, ty, Ježíši, se svými učedníky, že si myslíte, že pro vás už přikázání neplatí? - Když tu farizejskou námitku přeložím do jazyka Danielova podobenství, vyčítají farizeové Ježíši: „Proč se necháváte ovládat šelmou obžerství? Proč ve vás jako dravé zvíře vládne pýcha? Vždyť máte poslouchat Hospodina, Pána jediného?“ – Tak se nám tady na scéně zase objevili farizeové jako strážci řádu. Oni chtějí střežit, aby hřích uprostřed Božího lidu přece jen měl své meze. Chtějí hlídat, aby přece jen něco zůstalo svaté, aby to protibožské šelmy nerozsápaly. – Ano, v tom mají ti farizeové pravdu: v životě člověka už nemá vládnout hřích. Hříchu v různých podobách se už věřící člověk nemá poddávat. Náš život patří Pánu Bohu samotnému. Tak to má a může být. - Ale podívejme se na ty farizeje pořádně: co tady na tom okraji pole vlastně dělají? Proč tady jsou? Jak to, že si všimnou i takové drobnosti, že učedníci trhají klasy a mnou je v dlaních a dávají do úst? Říkám si: to tam v Izraeli musela být úplně totalitní atmosféra. Farizeové hlídají každý krok toho, kdo se jim znelíbí. Dělají si nárok, že budou kontrolovat i nejsoukromější činnosti. Chtějí být dozorci i nad svědomím lidí. A nejsou tak ti farizeové náhodou v područí zase jiné šelmy? Šelmy moci? Zdá se, že byli sváděni touhou vládnout nad druhými.

3. Obraz třetí, závěrečný, velmi krátký: naše současnost. Žijeme ve světě, kde se snažíme stavět zlu nějaké meze. Aby nebyl chaos, aby nevítězilo násilí a nespravedlnost. Proto žijeme ve světě mnoha předpisů. A přece: ty předpisy nás nezachrání. Zákony brání tomu, abychom nejednali jako zvířata. Ale dobré lidi z nás zákony neudělají. Vláda předpisů může mít dokonce podobu nelidskou, jak vidíme už u farizeů a jejich vyžadování sobotního klidu – "Syn člověka je pánem nad sobotou," čteme dnes jako Ježíšovo slovo. Jaké poučení si z toho máme vzít? Poučení, že předpisy se nemusí dodržovat? To ne. Bezvládí, anarchie není dobrým řešením. To se totiž v lidech brzy probudí „to zvířecí“. To se pak lidé neovládají. Jsem přesvědčen, že jediným řešení je cesta kristovství. Ten, kdo se poddá Ježíši Kristu jako Synu člověka, může žít ve svobodě. Jen tehdy, když se poddáme Ježíši, bude v našem nitru vítězit lidství nad šelmami. Pak zakusíme pravou radost a svobodu.

Vyznání vin:
- Pane Bože, vyznáváme svůj hřích, vyznáváme, že se někdy v nás probouzí a nad námi panuje jako nějaké zvíře.
- Věříme, že Ježíš Kristus je tvým obrazem, že nás chce přivést k našemu lidství.
- Jako prosíme o odpuštění sami pro sebe, nechceme být vládci nad svědomím druhých a odpouštíme těm, kdo se provinili vůči nám.