Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Syn člověka je pánem nad sobotou

L 6,1-5 Jednou v sobotu procházeli obilím a Ježíšovi učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli. 2 Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" 3 Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním? 4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží." 5 A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."

Dn 7,7-14 Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. 8 Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. 9 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. 10 Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. 11 Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm. 12 Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času. 13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka;; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. 14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."

Přátelé v Kristu,
naše dnešní kázání bude mít tři části, tři jednání, která se budou odehrávat a rozdílných místech.

1. Ta první scéna se odehrává v nebi. Popsal ji prorok Daniel ve svém vidění. V nebi se rozhoduje o vládě nad světem. Doposud ta vláda patřila jakýmsi divným, hrozným zvířatům, příšerám, šelmám. V dnešním čtení jsme slyšeli alespoň o nějakém čtvrtém z těch zvířat, které bylo strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Příšerné zvíře, strašné. To je znázornění sil, které se často objevují ve světě. Hrůzy. Vždyť kolikrát, když slyšíme o nějakých činech, máme sklon říkat: vždyť to je hrozné, to snad ani není možné, že to udělal člověk, udělali lidé. Vždyť se lidé často chovají jako zvířata. A skutečně se to tak i později popisovalo, že světu vládne obžerství a pýcha a chtíč a lakota a další šelmy, které si mezi lidmi získávají svou kořist a proměňuji ji k obrazu svému. Myslím, že nemáme moc problémů pochopit, jak platí toto podobenství o našem světě. – Ale pak dochází v Danielově vidění ke zlomu, k zásadní změně. Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času. A Daniel žasne: Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království. Už ne hrozné šelmy mají vládnout nad lidmi. Napříště už bude vláda nad světem patřit Synu člověka. Ta moc, která ovládá svět, má mít lidskou tvář, lidskou povahu. Lidé jako lidé mají mít vládu nad zemí. - To už ostatně na počátku Bible chtělo říct vyjádření, že jsme byli s tvořeni k obrazu Božímu. Máme panovat – nad světem, jako Bůh panuje nad námi. „Opanujete zemi“, říká se prvním lidem při stvoření světa. Ovšem už oni tenkrát se poprvé nechali svést zvířetem, hadem. Nechali se podmanit jeho lhaním a pomlouváním Boha. Sami se stávají vůči Bohu nedůvěřiví. Holt často sami jednáme jako hadi. Lžeme a jsme pokušením pro druhé. A pak lidé začali nabývat obrazu různých zvířat a různých šelem, až podnes. – Ale přece už nad světem nemá mít vládu hřích. Syn člověka má obnovit původně zamýšlený ráz vlády nad zemí. My máme mít vládu nad zemí, panovat nad ní jako lidé. Ne že se budeme chovat jako zvířata. Záchrana je v tom, že se poddáme Synu člověka. A nebudeme otročit různým šelmám, silám nelidským. Znovuobjevíme své lidství, to lidství, které bylo stvořeno k obrazu Božímu.

2. Druhá scéna našeho kázání. Odehrává se kdesi na kraji obilného pole. Přes to pole procházejí Ježíš a jeho učedníci. Tato scéna se odehrává v sobotu, což je důležité. V sobotu totiž měli židé zakázáno mnoho činností, mnoho prací. Měl to být den oddělený pro Hospodina. Člověk neměl dělat mnoho z těch věcí, které dělal každý všední den. Den sobotní měl být takovou hrází před lidskou svévolí. Aby se alespoň v ten den člověk snažil vymámit z područí těch šelem, které nás pohánějí všedními dny, a aby si vzpomněl na Pána svého života, na Hospodina. – A teď už se tedy podívejme, jak ta druhá scéna probíhala: Jednou v sobotu procházeli Ježíš s jeho učedníky obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli. Jen tak ledabyle, asi bezmyšlenkovitě si učedníci trhají klasy zralého obilí, mnou je v dlaních a dávají do úst. A zdá se, že už někde na kraji toho pole na ně čekají farizeové, aby je zase přistihli při něčem zakázaném. A skutečně, hned se pouštějí do Ježíše: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?" Jak to, že rušíte sobotu? To skutečně nemáte žádné zábrany? To jsou ti tví učedníci tak nenažraní? To nemohou chvíli vydržet a najíst se povoleným způsobem doma? To jste tak pyšní, ty, Ježíši, se svými učedníky, že si myslíte, že pro vás už přikázání neplatí? - Když tu farizejskou námitku přeložím do jazyka Danielova podobenství, vyčítají farizeové Ježíši: „Proč se necháváte ovládat šelmou obžerství? Proč ve vás jako dravé zvíře vládne pýcha? Vždyť máte poslouchat Hospodina, Pána jediného?“ – Tak se nám tady na scéně zase objevili farizeové jako strážci řádu. Oni chtějí střežit, aby hřích uprostřed Božího lidu přece jen měl své meze. Chtějí hlídat, aby přece jen něco zůstalo svaté, aby to protibožské šelmy nerozsápaly. – Ano, v tom mají ti farizeové pravdu: v životě člověka už nemá vládnout hřích. Hříchu v různých podobách se už věřící člověk nemá poddávat. Náš život patří Pánu Bohu samotnému. Tak to má a může být. - Ale podívejme se na ty farizeje pořádně: co tady na tom okraji pole vlastně dělají? Proč tady jsou? Jak to, že si všimnou i takové drobnosti, že učedníci trhají klasy a mnou je v dlaních a dávají do úst? Říkám si: to tam v Izraeli musela být úplně totalitní atmosféra. Farizeové hlídají každý krok toho, kdo se jim znelíbí. Dělají si nárok, že budou kontrolovat i nejsoukromější činnosti. Chtějí být dozorci i nad svědomím lidí. A nejsou tak ti farizeové náhodou v područí zase jiné šelmy? Šelmy moci? Zdá se, že byli sváděni touhou vládnout nad druhými.

3. Obraz třetí, závěrečný, velmi krátký: naše současnost. Žijeme ve světě, kde se snažíme stavět zlu nějaké meze. Aby nebyl chaos, aby nevítězilo násilí a nespravedlnost. Proto žijeme ve světě mnoha předpisů. A přece: ty předpisy nás nezachrání. Zákony brání tomu, abychom nejednali jako zvířata. Ale dobré lidi z nás zákony neudělají. Vláda předpisů může mít dokonce podobu nelidskou, jak vidíme už u farizeů a jejich vyžadování sobotního klidu – "Syn člověka je pánem nad sobotou," čteme dnes jako Ježíšovo slovo. Jaké poučení si z toho máme vzít? Poučení, že předpisy se nemusí dodržovat? To ne. Bezvládí, anarchie není dobrým řešením. To se totiž v lidech brzy probudí „to zvířecí“. To se pak lidé neovládají. Jsem přesvědčen, že jediným řešení je cesta kristovství. Ten, kdo se poddá Ježíši Kristu jako Synu člověka, může žít ve svobodě. Jen tehdy, když se poddáme Ježíši, bude v našem nitru vítězit lidství nad šelmami. Pak zakusíme pravou radost a svobodu.

Vyznání vin:
- Pane Bože, vyznáváme svůj hřích, vyznáváme, že se někdy v nás probouzí a nad námi panuje jako nějaké zvíře.
- Věříme, že Ježíš Kristus je tvým obrazem, že nás chce přivést k našemu lidství.
- Jako prosíme o odpuštění sami pro sebe, nechceme být vládci nad svědomím druhých a odpouštíme těm, kdo se provinili vůči nám.