Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Ezechiel 1. kapitola

Vidění Hospodinovy slávy

1-3
1 Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce,
když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru,
otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha.
2 Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína,
3 událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího,
v kaldejské zemi u průplavu Kebaru.
Tam na něm spočinula Hospodinova ruka.


časová a místní situace:
„třicátý rok“ Origenes: 30. rok věku prorokova
(podle Nu 4 začínala právě v tomto věku kněžská služba)
- Ezechiel je tu kněz Boží, ne v chrámu, ale tam, kde ho Bůh chce mít a způsobem,
který si určí Bůh sám
- i L 3,23 „když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let“

v babylónském zajetí, už pět let po odvedení s mladým králem Jójakínem
museli zápasit o svou víru jako zajatci v pohanské a nepřátelské zemi
velmoc Babylón svou sílu demonstrovala i při velkolepých náboženských slavnostech
kdy byly v průvodu vozeny sochy božstev na nádherných vozech
a bozi a bohyně byli ukazováni ve své majestátní vítězoslávě
Judejce zde mohla jímat bezútěšná malomyslnost
- vždyť co byl jejich Hospodin ve srovnání s babylónskými božstvy?

„otevřela se nebesa“ – taková výpověď se zde v Bibli vyskytuje poprvé
až v NZ se s ní setkáváme častěji: při křtu Ježíše, při odsouzení Štěpána, i jinde
naznačuje Boží svrchovaný akt, který je překvapivý a budí úžas
je způsobený jen Boží vůlí, nebesa jsou totiž lidem nepřístupná (Jr 31,37)
otevřou se proto, aby prorok mohl vidět, co ostatním zůstane utajeno
mimo vidění na něm i „spočine Hospodinova ruka“, která ho od nyní bude vodit

důležité je, že k vidění došlo v cizí, nepřátelské zemi,
která se honosila tím, že se o ni starají mocní místní bohové
ale Hospodin se zjevuje bez ohledu na jejich moc

4-13
4 Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň;
okolo něho byla zář
a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu.
5 Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku. 6 Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla.
7 Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz.
8 Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách;
měly po čtyřech tvářích a křídlech. 9 Svými křídly se přimykaly jedna k druhé.
Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
10 Jejich tváře se podobaly tváři lidské,
zprava měly všechny čtyři tváře lví
a zleva měly všechny čtyři tváře býčí
a všechny čtyři měly také tváře orlí. 11 Takové byly jejich tváře;
jejich křídla byla rozpjata vzhůru.
Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla.
12 Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely.
13 Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk. 14 A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice.

ukazuje se vlastní vidění
smršť, mračno, oheň – a kolem záře
projevem Boží přítomnosti jsou tyto jevy, které se člověku vymykají z rukou

z ohně se prorokovi vynořuje podoba 4 bytostí se vzhledem člověka
každá z nich má 4 tváře – vpředu lidskou
vpravo lví
vlevo býčí
a navíc, nejspíše vzadu, orlí
umožňovaly těmto bytostem pohybovat se na všechny strany bez potřeby se otáčet
jdou vždy přímo podle pokynů Božího Ducha
měly též 4 křídla, 2 z nich vztahovaly navzájem k sobě
zatímco druhými 2 křídly si kryly tělo
nohy měly přímé jako lidské, ale s bronzově jiskřivými chodidly připomínajícími paznehty
býčka
dále 4 ruce pod křídly

podobaly se řeřavému uhlí, pochodním, blýskavicím – to všechno jsou ve SZ průvodní jevy blízkosti Boží, jež vzbuzují hrůzu a posvátnou bázeň

(u církevních otců se rozšířil výklad,
že tyto čtyřtvárné bytosti jsou symbolem čtyřtvárného evangelia,
4 evangelií, která dohromady tvoří jedno evangelium Ježíše Krista
začátek každého evangelia naznačuje symbol evangelisty
Matouš – jeho evangelium začíná lidským rodokmenem Ježíše Krista
jeho symbolem je člověk
Marek začíná kázáním Jana Křtitele na poušti
jeho symbolem je lev, král pouště
Lukáš začíná Zachariášovou obětí, při které je mu zvěstováno narození Jana Křtitele
jeho symbolem je býk, obětní zvíře
Jan se na počátku jakoby vznesl do výšin tajemství Boží Trojice
jeho symbolem je orel)

je zřejmé, že prorokovi se zjevuje „něco“, co má být svědectvím přítomnosti Boží
vidí jasně, ale není schopen to popsat a vysvětlit
stále opakuje: „podobaly se, byly jako“

prorok při svém popisu používá představ, s kterými se setkával v babylónském náboženském světě
(různé božské a polobožské bytosti, božstva s více obličeji)
a které ho trápily a pohoršovaly

babylónská božstva představovala ty síly, na které se Babylóňané spoléhali
(vladařská moc, vojenská síla): „naší bohové jsou mocní a dávají nám naši moc“
a zde má teď prorok poznat, že to, čím se pohané vynášejí,
patří vlastně a jedině Hospodinu
jsou to jen aspekty jeho moci

nad všemi silami, které jsou teď v pohybu a působí
totiž povstává prozatím zcela netušená
přitom však nezrušitelně jistá síla jiná:
síla Hospodina, který má moc nade vším
a použije ji v pravý čas a podle své vůle

božské bytosti Babylóňanů se Ezechielovi zjevují jako služebné a poddané:
ovládá je Boží duch: „chodily podle toho, jak je vedl duch“
v dokonalé pohyblivosti a pohotovosti

v Kralickém překladu je tento úsek takto:
1 Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží. 2 Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina, 3 V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.
4 I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký, a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně. 5 Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat, jejichž takový byl způsob: Podobenství člověka měli. 6 A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé mělo. 7 Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná. 8 Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich, a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách. 9 Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo. 10 Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich. 11 A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla svá. 12 A každé přímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla, tam šla, neuchylovala se, když chodila. 13 Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého, na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty, a ten oheň měl blesk, a z téhož ohně vycházelo blýskání. 14 Také ta zvířata běhala, a navracovala se jako prudké blýskání.


15-21
15 Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole. 16 Vzhled a vybavení kol bylo toto: třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola. 17 Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela. 18 Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí. 19 Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. 20 Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech. 21 Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.

15 nyní prorok ve svém popisu postupuje ke kolům, která jsou spojená s bytostmi
kola jsou pod nimi, prorok tedy klesá s pohledem o úroveň níže
doposud si nevšiml, že jsou zde kola také – bylo to způsobeno ohromností zjevení
nedovedl celé zjevení pojmout najednou

ta kola, to je obraz změn, pohybů, dějů, které se ve světě odehrávají
jako jsou vlny moře hnány větrem, tak jsou děje ve světě působeny takovýmito koly
všechno ve světě je v nestálém pohybu – jako ta kola

ty postavy, to byli služebníci Boží, jejichž prostřednictvím Bůh řídí běh světa
přestože se dění ve světě často jeví jako náhodné, Bůh má své anděly, kteří svět řídí,
tak že nic není zmatené ani neřádné

16 vzhled kol byl jako drahokam, tak nádherné, že poutala pohled
tato kola stála na zemi pod postavami, takže ve srovnání s postavami šlo o něco přízemního
a přece tato kola nejsou ze dřeva nebo jiného pozemského materiálu,
nýbrž z nebeského
ve spojení se 4 bytostmi kola tvoří zřejmě jakési podivuhodné vozidlo
svým vzhledem sice připomínalo vozy babylónských bohů,
ale nesrovnatelně je překonávalo svou pohyblivostí
a tím i uzpůsobeností ke službě
(Babylóňané při svých náboženských slavnostech vozili
na slavnostních vozech sochy svých božstev ze svatyní do hlavního chrámu)

a všechna ta kola byla navzájem podobná
to ukazuje na to, že celé Boží dílo je ve vzájemné harmonii,
třebaže se to tak často nejeví:
když se podíváme na pozemské dění, může nám připadat zmatené,
když však zvedneme své zraky k nebi, začneme to tušit
také to, co nám připadá jako pozemský zmatek, je v širším pohledu souladem

technicky jsou tato kola nevídané konstrukce
zkřížené dvoukolo (nebo kulové kolo)
to kolo je schopné jízdy na všechny 4 strany
to ukazuje na svobodu Boží: Bůh není odkázán na jeden směr, ale má různé možnosti

18 dále je řeč o vzhledu loukotí
jejich výška byla ohromná, a byly plné očí
to znamená: kola se nedávala do pohybu neuváženě
Bůh řídí běh světa různými směry a způsoby
nikdy však nahodile a bez plánu
Boží prozřetelnost nikdy nebloudí
ani nejmenší hnutí ve světě není bez Boží pozornosti

19 tato slova znamenají, že všechny děje na zemi jsou závislé na pohybech nebeských
Bůh vše řídí skrze své anděly a skrze kola – to znamená: nepochopitelným způsobem
my lidé vidíme věci, které se mění,
někdy jsme schopni trochu zahlédnout příčiny těchto změn (kola)
a už ty nám připadají velmi komplikované

když vidíme lidi plánovat kolik věcí, které mohou celý svět uvést ve zmatek,
vězme, že to Bůh řídí celý svět, na způsob, který je nám skrytý
a když vidíme mnoho věcí dít se jakoby nahodile,
vězme, že to andělé tady plní své úkoly
(Mt 10,29n: ani jeden vrabec nespadne na zem bez dopuštění Boha
ano, i vlasy na vaší hlavě jsou sečteny)


když nás zmatky v tomto světě vedou k zoufalství,
připomínejme si, že duch bytostí byl v kolech – události mají ducha, dějí se podle ducha
a přece nedostávají hybnost samy ze sebe, ale z vnějšího impulsu
cíl všeho bude podle Božího rozhodnutí
nic se neděje bez jeho svolení

opět v Kralickém překladu předchozí text:
15 A když jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich. 16 Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola. 17 Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla. 18 A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí. 19 Když pak chodila zvířata, chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola. 20 Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách. 21 Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.

22-28
22 Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami. 23 Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla, jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla, jimiž přikrývala své tělo. 24 I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla. 25 Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla. 26 A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako člověk. 27 I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola. 28 Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.

22 a ještě jednou prorokovi „přechází zrak“
a on se dívá na to, co je nad bytostmi
„nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě“

jde o srovnání s klenbou nebeskou, oblohou,
která pro nás lidi odděluje svět pozemský od nadzemského
ale tato klenba nebyla oblohou, kterou vidíme běžně
bylo to jen cosi podobného klenbě, a mělo to vzhled
„jako třpyt oslňujícího křišťálu“
bylo to nebe, ve kterém sídlí Bůh
a popisem vzhledu je zřejmé, že je to jiné nebe, než které vidíme lidskýma očima
a technickými prostředky
(už SZ se mnohokrát snaží vyjádřit ten přesah, že Bůh nesídlí v těch nebesích, která vidíme
mluví o nebesích nebes
ale ani „nebesa nebes ho nemohou obsáhnout“ 1Kr 8,27
a musí sestoupit, aby spatřil vše na nebi i na zemi Ž 113,5n
v našem oddíle je toto vědomí přesahu vyjádřeno prostředky estetickými
vzhledovými - leskem)
(takové přesažné nebe také myslíme, když vyznáváme např. v Apostoliku
„vstoupil na nebe, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit…")

také nahoře je tomu tedy podobně jako dole, při zemi
zde se země dotýkají kola, ale také taková, jako jsou na zemi nevídaná
„třpytila se jako chrysolit“ 16

23-25 pod klenbou se pohybovaly ony bytosti připomínající cheruby
mávání jejich křídel vydávalo zvuk podobný hukotu vody
nebo hřmotu vojenského tábora
a dunění hromu
bytosti se mohly stejně snadno vznášet a pohybovat
nebo stát v klidu se spuštěnými křídly

26 nad jejich hlavami se klenula klenba nebes
a nad ní vidí prorok přímo trůn Všemocného
safírový (podobně Ex 24,9n, místo, které je ve SZ naprosto výjimečné:
Pak Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších vystoupili vzhůru (na horu Sinaj). Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe.)

a Ezechiel vidí na trůnu kohosi, kdo vypadal jako člověk

zde je z popisu poznat, že tato část zjevení se nejvíce vymyká lidským slovům
(jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; jako oheň uvnitř i okolo; co vypadalo jako bedra; co vypadalo jako oheň; jako duha)
prorok vidí duchovním zrakem podobu člověka
ví, že jeho popis není přesný, nemůže být, Hospodina nemůže svými smysly pojmout
přece však je veden k odvaze, aby vyjádřil aspoň náznakově, že se Hospodin blíží člověku „lidsky“

ve SZ jsou i další podobné náznaky
Ex 33:23 (Mojžíšovi) Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.
(má dlaň a záda, tvář)
Iz 6:1n Spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Jr 1:9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: "Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.“
Am 7:7 Toto mi ukázal: Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí, s olovnicí v ruce.
9:1 Spatřil jsem Panovníka, jak stojí nad oltářem.
Da 7:9 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň.

je to překvapivé, při izraelské ostražitosti vůči zobrazování Boha
můžeme zde vidět, že se už naznačuje, že v plnosti času Bůh dokonce přijde na zem
jakožto člověk v Ježíši Kristu

27 vzhůru i dolů od beder na něm
jiskřilo a vířilo s ohnitavým mihotáním
zlatostříbrně oslňující světlo
a šířila se záře vypadající jako duha

28 zmíněno je i mračno a déšť:
to je připomínka Božího hněvu při potopě (Gn 6-8)
zatímco duha zjevuje Boží smířlivost (Gn 9,12-17)

za oslňujícím světlem záře tuší prorok samotného Hospodina,
ale mluví jen o Hospodinově slávě
zřejmě cítí, že se nesmí opovážit „malovat“ Boha lidským způsobem,
(Ex 20,4: nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi…)
neboť Hospodin přesahuje každé lidské poznání

Hospodin na trůnu – nad klenbou nebes a nad cheruby
zjevuje se zde jakožto Pán vyvýšený nad všechen svět,
neomezený hranicemi Izraele ani Babylónie
tento Bůh se sám přihlašuje zdeptanému prorokovi a lidu svým náhlým zjevením

judský lid je zajat, Babylón se pokládá za pána světa,
a neví, že je nad ním mnohem vyšší Pán
Babylón je na vrcholu své moci a vládne
protože je zpit svou mocí,
ještě neví, jak vše skončí
teď však o tom už ví ponížený prorok
ten, přemožený mohutností vidění, padá na tvář k zemi
a Hospodin k němu začíná mluvit,
po vidění zde následuje slyšení

a ještě i nakonec probraný text v Králickém překladu
22 Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu. 23 A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě, jimiž přikrývalo tělo své. 24 I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila křídla svá. 25 Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila křídla svá. 26 Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka. 27 I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost, a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho. 28 Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou, a slyšel jsem hlas mluvícího.