Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

O čtyřech mudrcích

Určitě znáte legendu o třech mudrcích, kteří se jdou poklonit do Betléma,
a nesou dary malému Ježíši, králi, který se právě narodil.
Podle tohoto vyprávění se jmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar,
a jejich svátek slavíme 6. ledna.
Jenže podle dalšího vyprávění tito mudrci nebyli tři, nýbrž čtyři.
I ten čtvrtý se s nimi vydal na cestu, ovšem nedošel.
Pořád a pořád mu přichází do cesty něco důležitého.
Potkává lidi, kteří pláčí a trpí, a prosí o pomoc,
a on je nedovede obejít, a pomáhá jim, a tak se zdržuje.
Mladému králi se to vůbec nehodí, že ho někdo zastavuje.
Je stále neklidnější, že přijde pozdě.
Ale zároveň mu to nedá, aby prošel kolem trpícího a nepomohl mu.
Co mám dělat, myslí si,
ale divil bych se, kdyby mi Ježíš nerozuměl,
vždyť sám přichází na svět, aby těšil v utrpení,
aby uzdravoval nemocné a osvobozoval lidi závislé.
A tak je nakonec tento čtvrtý mudrc na cestě celých 30 let.
Už nemá síly někomu pomáhat,
už dávno se mu ztratila hvězda, která ho po cestě vedla.
Je z toho nekonečně smutný:
co jsem z toho měl, že jsem sytil hladové,
staral se o nemocné, obdarovával chudé?
Jen jsem ztratil svůj cíl.
Nakonec dojde do Jeruzaléma na Velký pátek.
Přichází a vidí tři kříže na vrchu Golgota.
Zdá se mu, jako by ve tváři prostředního muže znovu zazářila hvězda,
kterou viděl na počátku.
A ví, že to není nikdo jiný, než ten jeho král,
kterého začal hledat před tak dlouhou dobou.
S námahou vystoupí na kopec.
Svůj pohled upírá jen na toho, který se na něj dívá.
„Pane“, zašeptá, „už nemám nic z toho, co jsem ti chtěl přinést.
Mé ruce jsou prázdné.
Jen moje srdce, přijmeš ho?“
Cítí pohled ukřižovaného a poznává jasně,
že přijímá jeho srdce jako nejmilejší dar.

Chudák

Ježíš jednom pohlédl na své učedníky a řekl:
„Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.“

Vzpomněl jsem si na to slovo, když jsme se tento týdne účastnil jedné akce v rámci
Týdne za vymýcení chudoby.
Ta akce nás upozorňuje na důležitou věc: abychom si znovu všimli,
kolik je kolem nás lidí chudých, kterým třeba chybí střecha nad hlavou,
chybí jim dostatek jídla,
chybí jim lidská blízkost.

Kdo všechno jsou chudí lidé? Povím vám k tomu jednu historku:

K jednomu faráři přišel pro potěchu jeden chudý člověk.
Musel však dlouho čekat, protože farář rozmlouval s jedním boháčem,
rozhovor trval celou třičtvrtě hodiny.
Pak se dostal na řadu chudý muž,
ale už po třech minutách se s ním farář loučil: „Buď s Bohem.“
Chudák byl překvapený až rozčílený:
„Ale vždyť tomu boháči jsi věnoval tolik času, a mně jenom tři minuty.“
A farář mu odpověděl:
„Třičtvrtě hodinu nám trvalo, než jsme došli k tomu, že ten člověk je chudák,
než poznal, že potřebuje Boha, a než jsem mu mohl říci: Buď s Bohem.“


Možná všichni potřebujeme poznat, že jsme chudí,
že naše majetky, věci, na kterých lpíme, také naše schopnosti
jsou jen pomíjivé, ale že jsme Bohem obdarováni.
A k takovému poznání Ježíš říká to své:
„Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.“

Podobenství o dvou bratrech

Dva bratři byli Bohem povoláni, aby mu sloužili. Vždyť všichni lidé mají zde na světě svůj úkol a poslání.
Odezva staršího bratra na toto volání byla šlechetná. Stal se knězem a vzdal se všeho, pro co žil doposud. Odešel do vzdálené země, kde sloužil nejchudším z nejchudších. Později v té zemi propukla perzekuce, a on byl zatčen, falešně obviněn, mučen a zabit.
A Bůh mu řekl: „Dobrý a věrný služebníku, odvedl jsi pro mne velkou službu. Teď tě čeká odměna. Vstup do mé radosti.“
Mladší bratr na Boží volání nereagoval tak šlechetně. Dokonce jako by ho neslyšel, rozhodl se, že si bude žít podle vlastních plánů. Stal se podnikatelem. Byl úspěšný a vydělal hodně peněz. Ve své práci se snažil o slušnost a spolehlivost. Při tom vždy pomáhal lidem kolem sebe.
A když přišel jeho čas, Bůh mu řekl: „Dobrý a věrný služebníku, odvedl jsi pro mne velkou službu. Teď tě čeká odměna. Vstup do mé radosti.“
Starší bratr byl překvapený, že se Bůh jeho mladšímu bratrovi odměňuje stejnou měrou jako jemu. A byl rád. Řekl: „Bože, i s tím, co dnes vím, kdybych se měl ještě jednou narodit a žít svůj život, udělal bych to všechno pro tebe znovu.“

Vánoční stromek

Stavíte doma vánoční stromek? Asi by mi naprostá většina z vás odpověděla, že samozřejmě.
A kdybych se vás zeptal: proč ho stavíte? Řekli byste mi asi, že proto, že je pěkný, že je takový nazdobený stromek ozdobou bytu a posílením vánoční atmosféry.

Ale proč stavíme o vánocích právě ozdobený stromek? Není to zvláštní? Málokdo už dnes ví, jaký byl původní smysl toho zvyku. - První vánoční stromek byl postaven v evangelickém Alsasku někdy koncem 16. století. A zpočátku byl zdoben proto, aby byl takto názorně předveden příběh o pádu a vykoupení lidstva. - Rozpovídáme si to ve třech krátkých odstavcích a taky ve třech odkazech na známá biblická místa:

1. Na počátku Bible máme příběh o Evě a Adamovi, o tom, jak Eva neměla v rajské zahradě jíst plody ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale ona jedla, a jako první zlo poznala svou neposlušnost vůči Bohu. Proto se na vánoční stromeček původně věšelo jablko, jako symbol lidského selhání a pádu. Dnes na naších stromcích ještě různé skleněné koule a baňky upomínají na po prapůvodní jablko.

2. Na druhou stranu stromku tehdy v Alsasku pověsili hostii, tedy chléb, který se používá při večeři Páně, při eucharistii. V Novém zákoně v evangeliu máme příběh, jak Ježíš naposledy před svým ukřižováním večeřel se svými učedníky. A při této večeři vzal do rukou chléb a lámal jej. A řekl k tomu: tento chléb je mé tělo, které se za vás vydává. A tak byla hostie na vánočním stromku upomínkou na Krista, toho, který přináší lidem záchranu. Dnes máme na stromku místo hostie různé pečivo a kolečka, včetně čokoládových.

3. A teď už snad taky tušíme, proč je takto strojen právě strom. U jablka je to úplně jasné: vždyť v rajské zahradě utrhla Eva plod ze stromu. Podle staré církevní tradice byl ovšem taky kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš, otesán právě ze stejného stromu, který rostl kdysi v ráji. Na tom stromě vyrostly kdysi plody, které byly pro Adama a Evu zkázonosné. Teď na stejném dřevě vidí Ježíš, a jeho oběť pro nás přinesla podle křesťanské víry jiné plody, plody dávající radost a život.

Strom, a na něm jablko a hostie. Když si budete doma ten příběh přehrávat, při zdobení vánočního stromku, nebo při jeho očesávání, zkuste nad ním přemýšlet.

Svatba v Káni

měl jsem v těchto dnech myšlenky svatební
a připomínal jsem si taky jeden příběh o tom, jak Ježíš byl na svatbě
ten příběh možná znáte, je to vyprávění o svatbě v Káni, a našli byste ho na začátku Janova evangelia
Ježíš byl na svatbě, kde se sešlo hodně hostů a pilo se hodně vína
už tohle je pro leckoho zajímavá novinka, že totiž Ježíš nebyl suchar,
že se dovedl radovat, těšit z pozemských radostí
na hostinách se pohyboval často, a když mluví o království nebeském, taky ho přirovnává k hostině
když křesťanství mluví o plnosti života, tak myslí i na životní radosti, kterých můžeme užívat

a potom víno na té svatbě v Káni došlo
a to byl podnět, aby Ježíš pomohl,
a proto byl ten příběh zapsán - Ježíš zde totiž proměnil vodu ve víno

a pak to víno donesli správci hostiny k ochutnání
a on byl překvapený, jak je dobré,
a pochvaloval si, že se teď, když hostina pokročila, bude pít tohle víno nejlepší -
protože běžně to bývá jinak, že se nalévá na začátku víno dobré,
a pak, když se hosté trochu opijí a jejich chuťové buňky jsou už otupělé,
stačí jim i víno horší, běžnější

v Káni tomu tedy bylo naopak, tam bylo nejlepší víno až nakonec
a my čteme, že pro Ježíšovy učedníky to bylo mocné znamení
znamení toho, jak je Ježíš mocný

ale svědectvím asi taky něčeho dalšího: totiž jak je to s lidským životem
stává se někdy, že když stárneme, když přicházíme do let,
že si myslíme, že teď to s naším životem půjde už jenom k horšímu,
že přijdou nemoci a bolesti a slabosti, a ty náš život ochudí
ale může to být i naopak, z Boží moci to může být i naopak,
že duchovně člověk dozrává, že i když se tělesné síly zmenšují, ty duchovní se rozvíjejí

české překlady mluví o tom, že v Káni se pilo víno nejprve horší, a potom lepší
donedávna nemělo význam překládat ta přídavná jména, která jsou v původním řeckém textu, jinak a přesněji,
v Česku bylo málo dobrého vína, a sotva někdo rozlišil více, než že tohle je víno horší a tohle lepší
v poslední době však dobrého vína přibývá, učíme se lépe rozlišovat jeho vlastnosti, a tak snad už i více lidí pochopí to, co se tady v řeckém originále říká doslova: že totiž to víno, které Ježíš stvořil, bylo vyzrálé, plné, s plným tělem, s plným buketem
takový má i může být i náš život, který dostáváme od Boha – vyzrálý, plný, obsahující mnoho složek ve vzájemném souladu; jako dobré a plné víno